Emoce před oponou a za oponou

NEUMĚTELY/RPETY/ZBIROH/CHLUM/RADNICE: Pokud se něčemu říká systematická a zdlouhavá práce, pak je to nepochybně činnost pana Jiřího Valenty, který se již deset let zabývá mapováním scény amatérského divadla. Výsledkem jsou čtyři knihy, které vydalo Národní informační a poradanské středisko pro kulturu (NIPOS)  a obsáhlá internetová databáze, zachycující divadelní činnost ve více jak 6 tis. obcí v ČR.

Svá detailní zkoumání v archivech, ústavech, depozitářích a knihovnách střídá s cestami po velkých městech, ale i naprosto zapomenutých koutech naší republiky, v poslední době s cílem objevit, zaevidovat a zachránit divadelní opony.

Upřímně řečeno, pan Valenta na první pohled působí dojmem uchváceného badatele a dobrodruha a nabídka připojit se na jeden den k jeho skupině zněla více než lákavě.

Prvním zastavením výpravy směřované do oblasti Rokycanska se stala obec Neumětely. Na místo, kam věrný Šemík ještě než skonal donesl rytíře Horymíra, jsou místní patřičně hrdí. Proto není s podivem, že se zde člověk s tímto námětem shledá prakticky všude. Neumětely jsou bohužel citelně zasaženy minulým režimem, ale charakteristice „zapomenutý kout“ by se jejich obyvatelé jistojistě bránili.

Kouzlo staré obce  v jeho historickém středu připomíná původně gotický kostel svatých apoštolů Petra a Pavla ze 14. stol., krásná barokní fara s mansardovou střechou, budova školy a památkově chráněná celodřevěná zvonice z 18. století. O mohutných stromech, které dříve zdobily náves se dozvíte jen z fotografií Neumětelské kroniky, na nichž za horkého léta sedí tamější obyvatelé pod jejich korunami. Dnes se na prázdném prostoru návsi otáčejí autobusy. V rámci akce "Z" v osmdesátých letech byl zbourán starý statek a na jeho místě vystavěn kulturní dům.

A právě v tomto kulturním domě visí pěkně vysoko na stěně výřez ze staré opony. Nalezli ji dobrovolní hasiči na půdě při vyklízení hasičské zbrojnice před jejím zbouráním v šedesátých letech. Poškozené části odřízli a zachovali v podstatě dominantní obraz Šemíka s Horymírem při skoku z Vyšehradských hradeb. I přesto, že první zmínky o divadle v Neumětelích se datují do roku 1891, z jeho činnosti zbylo už jen několik fotografií.

Pamětnice a kronikářka Marie Malinská při snaze sestavit co nejvěrnější obraz historie obce zjišťuje nepříjemné skutečnosti. Nalezla např. rodinu v sousedních Hostomicích, z níž vzešel autor několika fotografií divadelních představení i tradičního průvodu Horymírovy jízdy. Při dotazu na fotografie jí však potomci přiznali, že veškerou pozůstalost vyhodili. S tím, že jsou fotografie v rámci pozůstalosti zničeny se však Marie Malinská při sbírání informací ke snímkům i k autorům fotografií setkává mezi dalšími pamětníky častěji. 

Notnější dávkou kontinuity se vyznačuje soubor dochovaných dokumentů ve Rpetech, vísce necelých dvacet kilometrů vzdálené od Neumětel. Zde na Jiřího Valentu a jeho fotografa Ivo Mičkala čekají Václav Kuška, předseda zahrádkářů a kronikář obce v jedné osobě a starosta hasičů Josef Cvárovský. V jednací místnosti kulturního domu je pečlivě připravená Hasičská kronika z roku 1989 a Kniha dramatického kroužku z roku 1921. Především je tu však další opona. Jedná se o dílo malíře pokojů Jana Sedláčka, které se vyznačuje kouzelným naivismem. Ohledně opony je zde vše dobře zdokumentováno, k nahlédnutí jsou dokonce i přesné výdaje na opravu malby.

Přemýšlím, jak tu chvíli očekávání a moment odhalení, Jiří Valenta prožívá. Nejspíš stejně jako já, s pocity rozechvělé zvědavosti.

S podobnými emocemi jsme vstupovali na zámek Zbiroh, další zastavení naší cesty. Atmosféra je zde jiná v tom, že divadelní oponu Alfonse Muchy všichni dobře znají z řady publikací, výstup k ní se přesto uskutečňuje s nádechem dobrodružství. V dnešním Muchově rozlehlém sále visí na zdi a láká, aby k ní člověk přistoupil a důkladně se zadíval.

Kroky pana Valenty poté vedou do Městského muzea Zbiroh za Mgr. Dagmar Viletovou, která o pobytu Alfonse Muchy na Zbirohu napsala diplomovou práci. Ostatně muzeum poskytuje mnoho podnětného. Oponu Mucha namaloval pro divadelní spolek Sokola v roce 1922 a o rok později mu ji věnoval. Ve Zbirohu ale existovala i další divadelní ochotnická uskupení. Jezdil sem J. V. Sládek, působil zde mladý Fráňa Šrámek a František Frýda. Možná, že Mucha využíval herců i pro své velkolepé inscenace, které pak zvěčňoval na svých plátnech. Odpověď na tuto otázku však přinesou až bádání v archivech.

Dalším místem tajícího se dechu byl Chlum nad Berounkou. Vesnice, kde dodnes zůstávají stěžejními dějišti hasičská zbrojnice a obecní úřad. Obě tato ohniska leží na opačných stranách, ale případného bloudění nás spolehlivě ušetří dvě směrové cedule na zastávce autobusu hned při příjezdu do vsi. V hospodě, sloužící současně jako zasedací místnost obecního úřadu, visí od stropu mezi štaflemi natažená opona s námětem Oldřicha a Boženy, který nepatří zrovna mezi časté. K malbě je využitá i plocha druhé strany plátna a zřejmě tak sloužila jako kulisa během představení. Zpracování se odlišuje od typicky naivního výrazu malířů pokojů, kteří se často tohoto úkolu ve prospěch ochotnických souborů zhošťovali. V Chlumu se traduje, že tuto oponu jim v hospodě zanechal kočovný divadelník, když neměl na útratu.

Hodnoty svého unikátu si obyvatelé Chlumu i starosta Jiří Rys dostatečně považují. Kromě získání statutu kulturní památky podnikli proto kvůli oponě potřebná bezpečnostní opatření a v současné době zajišťují restaurátorské práce, na které se jim podařilo získat státní dotace.

Poslední zastávkou na naší cestě byly Radnice. Město s jednou z nejdelších divadelních tradic u nás. Ochotnické divadlo zde bylo založeno již v roce 1850 a první hra uvedena v roce 1853. V archívech městského muzea se ukrývají takové poklady jako plakáty k divadelním představením, a to již z roku 1863 tištěné z dřevěné formy. Čím se Radnice zaslouženě řadí na přední místa sborníků a pojednáních o amatérské scéně, je tradice, která od svého založení trvá bez přerušení dodnes. Obec dlouhodobě pořádá festival Radnický divadelní podzim a od roku 1993 také přehlídku divadla pro děti Radnický dráček.

Kateřina Vedralová

P.S. Databázi českého amaterského divadla najdete zde.