říká Vendula Prager, zakladatelka a ředitelka Budilovy divadelní školy, která nabízí nová vzdělávací studia pro začátečníky, pokročilé i profesionály.
V názvu školy je obsaženo také jméno českého herce, režiséra, divadelního historika a překladatele Vendelína Budila (1847 − 1928). Tento čestný člen Národního divadla v Praze řídil vlastní divadelní společnost a později i Městské divadlo v Plzni. Výčet jeho potomků, kteří v divadelním světě našli svou existenci, je dlouhý. Na divadelní dráhu se vydaly také všechny tři jeho prapravnučky a Vendula Prager je jednou z nich.
Po ukončení studia Mezinárodní divadelní školy Jacqua Lecoqa se V. Prager věnovala pohybovému divadlu, tanci, loutkářství a choreografii. A navíc cestování s divadelní společností a poznávání nových kultur obohatily její techniky výuky. Zároveň nabyla přesvědčení, že učební metoda J. Lecoqa je celosvětově srozumitelná, a tak začala uvažovat o tom, že si založí vlastní školu se zaměřením na pohybové divadlo. „Mezinárodně uznávaná Metoda Jacqua Lecoqa nechává studenty, aby si zábavným způsobem našli cestu autentického sebevyjádření. Samotní pedagogové jsou tady od toho, aby je popostrkovali a hráli si s nimi. Metoda, inspirovaná Řeckým divadlem a Komedií del'Arte, která v sobě zároveň zahrnuje prvky východního bojového umění a klasické západní tělovýchovné kultury, vznikla v druhé polovině minulého století ve Francii. J. Lecoq podporoval lidskou touhu objevovat nové dramatické tvary, věřil ve schopnost člověka pozorovat a imitovat přírodu i věci kolem nás a především upřednostňoval školu hrou. Ráda bych pozvala každého začínajícího mladého umělce, a hlavně všechny profesionály, aby se na vlastní kůži přesvědčili, jak může být studium na naší škole zábavné a jakou svobodu v uměleckém oboru jim může dát," říká Vendula Prager a pokračuje: „Studium není vyhrazeno jen interpretům, ale také autorům, režisérům, hudebníkům, dramaturgům, scénografům, choreografům a každému, kdo se zajímá o umělecko-dramatickou tvorbu, a to začátečníkům i profesionálním hercům. Těm pomáhá udržovat se v kondici a rozšiřovat si umělecké obzory. Doufám také, že naše škola bude přínosná pro českou i světovou divadelní scénu a že pomůže českým i dalším východoevropským studentům metodu J. Lecoqa zpřístupnit a že naplníme požadavky našich studentů. Těším se také na zahájení prvního ročníku v říjnu 2010 denního studia.“
Letos Budilova škola nabízí tři zaměřená studia: Studio dynamického textu (únor až květen 2009), Studio smíchu (únor až květen 2009) a Studio pohybové dynamiky a základy improvizace (leden-květen 2009).
Studio dynamického textu je zaměřeno na dynamickou práci s textem v souladu s dynamikou hlasu a těla prostřednictvím improvizace a řízené tvorby.
Studio smíchu je cestou do jádra komedie prostřednictvím kolektivní tvorby a současně také cestou ke kolektivní tvorbě prostřednictvím humoru. V tomto trimestru frekventanti procházejí komediálními styly, jako jsou klasická komedie, groteska, lidská komedie, bufoni, absurdní divadlo, klauniáda, nový cirkus a kabaret.
Studio pohybové dynamiky a základy improvizace analyzuje pohyb a dramatizuje jej, současně je zaměřeno na dynamickou práci těla v prostoru a na poznávání souvisejících zákonitostí. Je vhodné pro choreografy, scénografy, začínající herce, tanečníky a všechny, kteří se pohybu chtějí v divadle věnovat.
Pedagogy školy jsou Vendula Prager a Dominika Dery, české absolventky Mezinárodní školy Jacqua Lecoqa v Pařiži, dále Tomáš Měcháček, Bára Látalová, hostujícími pedagogy jsou Simon T. Rann z Austrálie a Trond Eric Vassdal z Norska.
Výsledky kolektivní tvorby z dílny Budilova studia smíchu budou prezentovány v sobotu 28. března na „Festiválku aneb jsem spokojený“ v kině Aero a všechny konečné práce studentů pak na III. veřejné konferenci o Metodě Jacques Lecoq v květnu 2009.
Podrobné informace o studiu naleznete na www.budil.cz
nebo na tel.: 420 736 171 052 a na info@budil.cz.
Foto: Vojta Brtnický.
Eva Horníčková
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
PRAHA: Vláda na svém včerejším zasedání projednala materiál rezortu ministerstva kultury a souhlasila s předáním daru ve formě mobilní jednotky pro záchranu a obnovu tištěného kulturního dědictví ve vlastnictví České republiky, kterou Národní knihovna ČR nechá zhotovit z prostředků vybraných od třetích osob, a to za účelem poskytnutí pomoci Ukrajině při záchraně světového písemného kulturního dědictví.