Krajanské Divadlo Za rohem šíří český jazyk a kulturu

Před třiceti lety vzniklo v kanadském Vancouveru české Divadlo Za rohem. Jeho členové si tak chtěli zachovat znalost českého jazyka a sounáležitosti se starou vlastí. Letos se stali nositeli ceny "Gratias agit", kterou uděluje ministr zahraničí za šíření dobrého jména České republiky ve světě. Na začátku bylo setkání několika krajanů žijících na západním pobřeží Kanady, kteří se v duchu hesla „Co Čech to muzikant!“ (popřípadě divadelník) rozhodli setkávat za účelem jevištního vystupování v českém jazyce.

Na této myšlence se aktivně podílel hlavně pražský divadelník Otta Löwy, který jako jediný ze své židovské rodiny přežil holocaust. V padesátých letech minulého století odešel do Kanady, usadil se ve Vancouveru, hrál divadlo, režíroval a učil herectví, později kromě divadla připravoval pro celoplošnou kanadskou rozhlasovou stanici CBS pořady o české hudbě.

Mnozí jeho žáci pocházeli z řad českých emigrantů a právě oni založili v červenci 1977 český ochotnický soubor, tzv. Český divadelní klub (ČDK). První představení se konalo 4. listopadu 1977 z iniciativy českého herce žijícího v New Yorku – Járy Kohouta, který spolu s amatérskými exulantskými divadelníky vystoupil v populární komedii „Na tý louce zelený“.

Za rok následovala první samostatná produkce, uvedená na oslavu šedesátého výročí založení Československa. Nadšenci, kteří stáli u zrodu ČDK, se rozhodli začít oslavy uvedením „národního kusu“ – Jiráskovy Lucerny.

Jak se médiím svěřil jeden ze zakládajících členů divadla a jeho letitý režisér, profesí dětský onkolog, MUDr. Josef Skála, pojetí tohoto klasického titulu nebylo všem divákům po chuti: „Naši dva vodníci měli na sobě šnorchly, ploutve a na zádech bomby, občas vykoukli i mimo svůj výstup a komentovali dění na jevišti. Bylo to trošku kontroverzní, nicméně se rozkřiklo, že je to jiná Lucerna, a tak na druhé představení přišli i ti, co by normálně nepřišli.“

Od klasiků až ke hrám disidentů

V roce 1980 se skupina přejmenovala na Divadlo Za rohem (DZR) a právně formalizovala svou existenci. Uměleckým šéfem se stal MUDr. Skála, který se staral o široký výběr titulů od Jiráska přes Wericha až po Havla. Za třicet let existence se pod hlavičkou divadla uskutečnilo šedesát divadelních akcí a na 150 představení, která vidělo více než dvacet tisíc diváků. Divadlo, které je tč. třetím nejstarším systematicky hrajícím souborem ve Vancouveru, uvádí dramatický repertoár (J. K. Tyl, V. K. Klicpera, V & W, Bratři Čapkové, M. Kundera, O. Pavel, M. Horníček, B. Hrabal a další), za který by se nemusela stydět žádná velká profesionální scéna.

Kanadští divadelníci udělali mnohé i pro prezentování a šíření her českých zakázaných autorů. Pod naprostou většinou představení je jako režisér podepsán právě MUDr. Josef Skála, který je velkým příznivcem dramatika V. Havla: „V sedmdesátých letech se v Československu psaly velice dobré divadelní hry, ale jejich autoři – disidenti, je neměli možnost vidět na jevišti. K nám se tyto texty dostávaly, a některé světové premiéry Havlových titulů se uskutečnily právě ve Vancouveru.“

Dá se říci, že to platí i o nejznámější Havlově hře – Žebrácké opeře, jejíž zakázanou premiéru v roce 1975 v Horních Počernicích StB rozprášila. Plnohodnotnou světovou premiéru v češtině uvedlo DZR Vancouver, a autor s ní byl velmi spokojen. Právě toto představení upoutalo pozornost kanadských profesionálních divadelníků, kteří pak uvedli Havlovu hru ve Skálově překladu v angličtině.

Čeští amatéři z Vancouveru nedisponují vlastními prostory, ale i tak je jejich činnost obdivuhodná. Během let uskutečňují dvě až tři premiéry do roka. Po měsících zkoušení, kdy se ochotníci po práci setkávají v improvizovaných zkušebnách, se nově nastudované představení uvede v premiéře, a pak se několik dní reprízuje. To vše v pronajatém divadle. (Soubor je spřízněn s Českým a slovenským sdružením v Kanadě, pobočka Vancouver, které v letech 2006 – 2008  v rámci programu Odboru kulturních a krajanských vztahů obdrželo od Ministerstva zahraničních věcí ČR peněžní dar ve výši 15 tisíc Kč ročně.)

V posledním desetiletí si Divadlo Za rohem zve k pohostinským vystoupením přední české herce např. Jiřího Pechu, Viktora Preisse, Jiřího Lábuse. V listopadovém programu je ohlášeno hostování Aleny Vránové, Stanislava Zindulky a Jaromíra Dulavy v inscenaci pražského divadla Ungelt „Řidič paní Daisy“.

Cena Gratias agit exilovým divadelníkům

Od roku 1997 každoročně uděluje ministr zahraničních věcí za mimořádné zásluhy v propagaci dobrého jména České republiky v cizině, jednotlivcům a společnostem cenu Gratias Agit, což je jedno z nejvýznamnějších vládních vyznamenání. A právě to bylo uděleno kanadskému Divadlu Za rohem. Ministr Karel Schwarzenberg v odůvodnění vyzdvihl, že DZR ve své činnosti kloubí funkce propagátora českého divadla a kultury a současně také udržovatele českého jazyka. DZR je kromě Nového divadla v Torontu jedinou dlouhodobě působící českou scénou v zahraničí, a její ohlas je jak u diváků, tak u odborné kritiky značný. Jak se zmínili zástupci vencouverských divadelníků kvalita představení a zájem obecenstva láká do řad Divadla Za rohem nové,  zejména mladé členy. Proto všichni věří, že tradice českého divadla ve Vancouveru se bude rozvíjet i nadále.

Mária Uhrinová