BOLERADICE: Při své návštěvě Jihomoravského kraje zavítal ministr kultury ČR Mgr. Václav Jehlička také do Boleradic. Nebyla to návštěva nahodilá, vždyť tento městys je znám po celé republice svým divadlem a kulturním životem. A právě divadlo bylo místem, kde se setkal s představiteli městyse, zástupci divadelního spolku bří Mrštíků a dalších kulturních institucí. Kromě každodenních problémů s vedením obce, které mu přiblížil starosta Boleradic Jan Koráb, se ministr Jehlička velmi zajímal o chod divadla a činnost místních divadelníků.
„Když jsem přijížděl do Boleradic viděl jsem, že je to dobře udržovaná obec, která na mě hned zapůsobila,“ vysekl ministr boleradickým poklonu a nad sklenkou zdejšího vína s úsměvem dodal: „Dobře se tu chováte nejen ke kultuře, ale i k vínu.“
Ministr kultury Václav Jehlička vyjíždí na podobné cesty do regionů velmi často. „Musím vidět, co se odehrává v obcích a krajích, jaké jsou tam problémy. Podle toho pak musíme nastavovat naše programy na podporu jak péče o památky, tak programy na podporu živé kultury. Proto je pro mě tak důležité hovořit s lidmi, kteří tu kulturu dělají,“ vysvětlil ministr Václav Jehlička důvod své návštěvy při rozhovoru, který nám poskytl:
Boleradické divadlo je typický produkt neprofesionální kulturní činnosti. Jakou úlohu podle Vás hraje právě tato část kulturní nabídky?
Amatérská scéna je velmi důležitá, protože tvoří tu místní, každodenní kulturu. Myslím si, že je daleko kulturnější, když se v obci hraje divadlo, než když jednou za měsíc jedou lidé do velkého města na divadlo, koncert nebo výstavu. Je to živá kultura, ne konzumní a má daleko blíž k člověku.
Ministerstvo kultury amatérskou scénu, ať už divadelní, hudební či folklórní zatím finančně velmi podporuje. Bude tomu i nadále?
Každý rok se svádí o rozpočet ministerstva velký boj. Vždyť jenom v oblasti péče o památky tu máme dluh 60 miliard korun, který vznikl za období komunistické vlády, kdy se nechala celá řada památek zpustnout. My nevíme kam ty peníze dřív dát, ale snažíme se je spravedlivě rozdělit. Jak do péče o památky, tak do oblasti každodenní kultury.
Každá činnost něco stojí. Kulturu nevyjímaje. A pokud chybějí peníze natahuje se ruka kromě státních orgánů hlavně k sponzorům. Jak se Vy díváte na možnost daňových úlev pro tyto podnikatele?
Ty možnosti u nás nejsou tak velké jako v jiných státech. Ale tohle nejde vyřešit na úrovni ministerstva nebo vlády, to musí být dohoda celého Parlamentu. Já bych samozřejmě uvítal, kdyby ti, co chtějí kultuře darovat nějaké finanční prostředky, si je mohli více odepsat z daní.
Jsme na půdě divadla, které se ale profiluje jako regionální kulturní centrum, kde se kromě divadla uskutečňují i koncerty a výstavy. Má podle Vás cenu budovat takováto malá centra nebo je lepší se soustředit na větší projekty?
Toto centrum nebylo vybudováno odněkud z Brna nebo Prahy, ale vybudovali si ho tady sami občané. To je zárukou, že je to centrum živé. A taky má velký význam pro celou obec, protože ti lidé tady více zakoření, mají větší pocit domova, rádi tady žijí a obec má svou budoucnost.
A když se podíváme konkrétně na boleradické divadlo, líbí se Vám? „Je to malé divadlo, ale přitom velké a příjemné. Prostě když člověk někam přijde, tak se tam cítí buď dobře nebo ne. A já se tady cítím dobře.
Zbyněk Háder
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
ČR: Vánoce se blíží a s nimi i příležitost dát dárek nejen svým blízkým, ale i přírodě. Anketa Alej roku, která se koná již od roku 2011, nabízí možnost podpořit svou oblíbenou alej a přispět k nejen k její popularizaci, ale i ochraně. Anketa, pořádaná organizací Arnika, má za cíl upozornit na krásu a význam alejí v naší krajině a podpořit jejich ochranu.