Do broumovské Galerie Dům míří výstava „Zorné pole“ vizuální umělkyně Bronislavy Bakule Malé

Iva Mladičová:

Spatření podstatného v nenápadnosti běžného, dokonce možná pocta samozřejmosti. Tak by se také dala stručně charakterizovat esence prací Bronislavy Bakule Malé. Obsahují kvalitu kontinuity dlouhodobého vnímání i přesnost cíleně zaměřené pozornosti. Jakési styčné body obecného a konkrétního.

Výstižně ilustrativní je v tomto ohledu grafický cyklus Plotů vytvořený v době, kdy každodenně se opakující činnosti bezprostředně spojené s výchovou malých dětí zaplňovaly většinu autorčina životního časoprostoru. Obdobnou atmosféru tušíme i v linorytech s rostlinnými motivy či v cyklu Zahrada mojí mámy, fixovaných momentů vyjmutých z cykličnosti neustálých proměn. Autorčina dobová připoutanost k místu a konkrétním povinnostem ovšem žádnou stopu v obrazových výjevech nezanechává. Naopak z nich cítíme prostor plný svobodné otevřenosti. Autorku totiž zajímá nacházení skrytého řádu za proměnami konkrétního prostředí.

Intuitivní záznam tušeného řádu je patrný ve strukturách, které Bronislava Bakule Malá nechává ve svých grafikách, sádrových obrazech či reliéfech vystupovat z pozorované reality. Tou může být například vodní hladina, pole, nebe, stín. Některé struktury mají organický charakter, jiné jsou výrazně geometrizované. Specifické výrazové možnosti poskytují autorce reliéfy vycházející z techniky stucco lustro vytvořené na základě četných restaurátorských zkušeností. Výjevy často zasazuje do obdélného formátu, pro záznamy krajinných horizontů nepřirozenějšího. V abstrahovaných kompozicích znatelně zaznívá i její zájem o op-artové vizuální zákonitosti.

V pracích Bronislavy Bakule Malé sledujeme i další opakovaně přítomný princip: zájem o tvar koncentrující naši pozornost. Jedna z grafik nese přímo název Zorné pole. Z původní inspirativní reality je vymezen přesný moment, divák se tak bez rozptylování či vlivu individuální specifické dispozice přímo věnuje „podstatnému“. Cílené směřování k podstatě s sebou nese i zájem o redukovanou formu. Opakované hledání obsahové kvality vzhledem k formě je pro Bronislavu Bakuli Malou zásadní. Může ji zaujmout vlastně i to „nejzprofanovanější“ téma, kde prozkoumává opodstatněnost formy. Do této kategorie náleží dřevořez Kříž, jakýsi vizuální znak současné výstavy, a to nejen vzhledem k přítomnosti sakrálních obsahů místa. Symbolický tvar kříže je kombinován s tvarem srdce, od něhož stéká expresivně do čtyř základních stran barva asociující krev. Autorku zajímají témata související se životem. To dokládá například i další z nejnovějších prací Sousedův jasan, v němž kompozice z větví představuje metaforu vztahových situací. Opakovaný návrat k tématu zahrady, prostoru člověkem vymezeném, s sebou nese vědomí hodnoty charakteristických procesů vývoje od zárodku přes dlouhodobou péči až k úrodě. Tím vymezeným prostorem je i rodinné společenství, v pracích Bronislavy Bakule Malé často tematizované. Když autorka vyděluje z reality okolního prostoru výsek a proměňuje jej v symbol či metaforu, něco obdobného vlastně činí při sledování životních situací, kdy v drobné nenápadnosti spatří hlubokou dimenzi existence. Jde o soustředěnou vědomou práci, meditaci svého druhu.

V zaměřování námětu na nejběžnější samozřejmosti můžeme číst význam: kamkoli člověk ve svém prostředí zacílí pozornost, všude nachází „dokonalost“. Stačí právě „zaměřit pozornost“. Je tu možnost v každodenním nahlédnout/zakusit celistvost bytí. Bronislava Bakule Malá tak možná svými pracemi zaznamenává přítomné momenty jako zprávy vysílané do prostoru věčnosti.

BRONISLAVA BAKULE MALÁ (*1979 v Pelhřimově) studovala v letech 1997–2004 na pražské Akademii výtvarných umění (sochařská škola Jindřicha Zeithammla; 2000 absolvovala stáž na AVU v grafické škole Jiřího Lindovského a roku 2001 na Akademii výtvarných umění v Karslruhe). Od roku 2002 proběhla řada jejích samostatných výstav, v nedávné době např.: Grafika, Rabasova galerie, Rakovník, 2023; Blízké setkání stejného druhu (s Markétou Zlesákovou), Městské muzeum Hořice, 2024. Je členkou seskupení Socha 2 a pravidelně se zúčastňuje společných výstav. V soutěži Grafika roku obdržela v roce 2018 hlavní cenu v kategorii malý formát a v roce 2020 cenu v kategorii tisk z výšky. Zúčastnila se několika sochařských sympozií. Je autorkou portrétní pamětní desky v Ostravě-Porubě (2013). V letech 2004–2006 pedagogicky působila na Vyšší odborné škole restaurátorské v Písku. Od roku 2020 je členkou sdružení umělců grafiků Hollar a v roce 2023 spoluzaložila seskupení grafiků Pres Nostres. Dlouhodobě se věnuje restaurování kamenných a štukových artefaktů. / malabakule.blogspot.com