HUSA na KAMPĚ

Následek druhé světové války a po ní komunismu, v nichž i pro naše umění platilo heslo o nás bez nás, přinesl oslabení pro česká výtvarná díla v evropském kontextu. Zároveň však i snahy nápravy: některé domácí i zahraniční instituce tvorbu českých tzv. zatracovaných autorů vystavovaly. Jejich díla galerie, muzea, soukromníci i v zahraničí kupovaly, vědomi si dobře jejich kvalit. Tím oslabené místo umění českého pro povědomí evropské znovu sílilo. Další možností byly aktivity sběratelů, jež po devadesátém roce minulého století vedly ke vzniku soukromých sbírek. S cílem finance do nich ukládat. Či s cílem umění hledat, tím tvořit smysluplný celek. Najde-li totiž sběratel díla, která ho osloví napoprvé a ani po čase tzv. nepustí, získává jeho sbírka duši a při prezentaci působí celek zcela přirozeně.

Význam sbírky

Takový přístup dokázal sběratel Vladimír Železný přetavit do své sbírky uměleckých děl, k jejíž prezentaci založil v Praze Galerii Zlatá husa. K získávání děl se zaměřil na ateliéry výtvarných umělců, kteří právě v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nesměli vystavovat. A měli desítky děl doma. S instinktem a vytříbeným vkusem V. Železný vybíral taková díla, z nichž dokázal sestavit i kolekci pláten a plastik, o níž se českým i prestižním galeriím může i dnes pouze zdát. Sbírku rozšiřoval současně o výtvarné umělce první poloviny 20. století. Nakupoval též české umění i v zahraničí, čímž mnohá díla českých umělců vrátil zpět do Čech. A mapoval jiné kolekce s vědomím, jakými díly svoji sbírku obohatit, dát ji punc jedinečnosti.

Zažité mýty

Při prohlídce výstavou máme dojem, že řada malířů a sochařů byla a je podceňována, jejich tvorba vykládána zkresleně. Například: že E. Filla byl epigon Picassa, vystavená díla vyvracejí, v určitých obdobích byl Filla tvorbou před Picassem a zcela roven škále tehdy uznávaných umělců Paříže. Že zátiší s květinami V. Špály nebyly jen zakázky, ale krásné malby. Že na obrazy G. Karse, za života řazeného k evropským autorům, se neprávem zapomnělo. Že Sladkosti žití (1929) F. Kupky není jen abstrakce, ale malba číšníka balancujícího s tácem. Že díla skupiny Osma, zejména Krajina s mostem (1908) E. A. Pittermana-Longena, se vyrovnají francouzským i německým autorům té doby. Že Koupání (1910) A. Procházky je ukázkou raného kubismu, velmi živé a s dokonalou kompozicí.

Kvalita sbírky

Každé dílo samo o sobě může být součástí expozice prestižních galerií, muzeí jak na za mořem, tak v Evropě. Díla slavných jmen, málo známých autorů i zapomínaných malířů, byť rozdílného stylu, formy a techniky, jsou zde umístěny často vedle sebe. Tak vnímány v nových vztazích. Spojnicí je vysoká kvalita všech. A názor jejich sběratele, který vždy věděl, co chce a při vytváření své sbírky nacházel mezi jednotlivými kusy stále nové souvislosti. Proto tu jeden z nejkrásnějších obrazů M. Švabinského Splynutí duší visí vedle plátna M. Medka Nějaký svatý. Proto vystavená kolekce dokazuje, jak při instalaci záleží na tom, aby se plátna vzájemně podporovala.

Vladimír Železný dokáže mluvit o sbírce, jednotlivých dílech i autorech nadšeně a poutavě, k mnohým zná i velmi zajímavé příběhy.

Museum Kampa v Praze – do 8. 9. 2024.

více na www.museumkampa.cz

Olga Szymanská