Rozloučení s Vladimírem Czumalem

Poděkování Vladimírovi

Jak všichni věříme, Vladimír Czumalo, jenž odešel z tohoto světa, na nás již shlíží z Nebeského Jeruzaléma a raduje se z Boží přítomnosti. Tak jako obdivoval a znal architekturu pozemskou, těší se i z té nebeské a jistě k ní přistupuje s obdivem k její kráse i s laskavou kritičnosti, jemu bytostně vlastní. Vladimír totiž žije v našem vědomí jako excelentní znalec architektury a urbanismu 20. století. Již při studiu dějin umění na katedře dějin umění a estetiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v letech 1974–1979 projevoval intenzivní zájem o architekturu a umění 20. století. Výsledkem toho byla jeho diplomová práce Česká výtvarná teorie v letech 1945–1948. Po studiu se stal asistentem na katedře, na níž studoval. V letech 1981–1984 absolvoval interní vědeckou aspiranturu, kterou zakončil v roce 1988 obhajobou kandidátské disertační práci Česká teorie architektury v letech okupace, která vyšla knižně v řadě Acta Universitatis Carolinae v roce 1991. Poté, co se rozdělila Katedra dějin umění a estetiky na dvě samostatná pracoviště, působil v letech 1990–1997 na katedře estetiky. Jeho odborný zájem byl soustředěn vedle architektury na estetiku praktického života, jak ji ve svých pracích formuloval Bohumil Markalous. Zaujala ho také umělecká fotografie, již věnoval řadu studií. Po změně vědecké orientace katedry estetiky odešel v roce 1997 na katedru kulturologie, kde přednášel až do roku 2012 vybrané kapitoly z dějin a teorie architektury 20. století. Paralelně také od roku 1997 přednášel na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a na Českém vysokém učení technickém. V roce 2013 se stal externím pedagogem na Ústavu dějin křesťanského umění, kde našel pevné zázemí jak mezi pedagogy, tak hlavně mezi nadšenými studenty. Svým odborným a zároveň hluboce lidsky hřejivým přístupem inicioval odborný zájem mnoha studentů o architekturu a urbanismus. Pověstné byly jeho vycházky se studenty za architekturou 20. a 21. století v Praze. Vladimír byl mistrem drobných studií, katalogových hesel a kritik, kterých napsal několik set. Právě šíře jeho odborných zájmů a také jeho „pohodová“ povaha, vzdálená někdy přehnaným ambicím v akademickém prostředí, způsobily to, že nikdy nepřistoupil k habilitaci. 

Milý Vladimire, děkujeme za Tvé znalosti, otevřenost a vstřícnost ke studentům, za přátelství, za tvé laskavé srdce. Děkujeme i Tvé ženě Petře, která Tě věrně a trpělivě provázela celý život v letech „tučných“ i „hubených“. Moc rádi se s Tebou zase sejdeme, tentokráte na procházce Nebeským Jeruzalémem, jak řada z nás věří.

                                      Vděční studenti a pedagogové Ústavu dějin křesťanského umění

                                                                 Katolické teologické fakulty

                                                                 (formuloval přítel Jan Royt)

Své poděkování nejlaskavějšímu panu profesorovi na Katedře kulturologie FFUK přidává za vděčné studenty také autorka tohoto textu.

S využitím TZ: https://www.mk.gov.cz/novinky-a-media-cs-4/5581cs-zemrel-phdr-vladimir-czumalo-csc-dlouholety-spolupracovnik-ministerstva-kultury