SRDCAŘI / Malé velké příběhy lidí kolem nás / Hana Vavříková

Hana – lektorka v otázce antisemitismu

Učitelské období ale skončilo a v důchodu onen vytoužený odpočinek nepříšel. Právě naopak. Hana Vavříková se začala zajímat o to, nač jí dříve nezbyl čas, a k čemu měla niterně blízko. O judaismus, o židovství. Důležitý byl kontakt s organizací na podporu Izraele ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Izrael). Měla zde známé a ti se jí jednoho dne zeptali, proč se vlastně, když se tolik zajímá o židovství a působila jako učitelka, nestane lektorkou a nevypráví na besedách o antisemitismu a holokaustu. Proč ne? A tak absolvovala semináře v Židovském muzeu. Na jednom z nich se seznámila s pamětnicí holokaustu Michaelou Vidlákovou, ženou s téměř stejným rokem narození. Staly se z nich přítelkyně a není týdne bez telefonátu. Dnes spolu jezdí na přednášky a vzájemně se doplňují. Na úvod Hana uvede posluchače do kontextu, poté Michaela pokračuje osobní zkušeností, svědectvím přeživší.

V rámci lektorské činnosti a aby prohloubila své znalosti, navštívila Hana Vavříková památník Jad Vašem v Jeruzalémě. I tady, mezi účastníky poznávacího zájezdu, našla nové přátele. Mnohé s rozdílem generací.

Hana a kameny zmizelých v Chocni

Když před časem město Choceň položilo studentům zavražděným během 2. světové války v Drážďanech Kameny zmizelých, Hana se pohotově optala tehdejšího pana starosty, zda by bylo možné pořídit tyto pomníky také zmizelým židovským sousedům. Sama se přátelí s přeživšími z rodiny židovských továrníků Roubíčků. Chodila do školy s Doris Roubíčkovou a věděla, že se sem z emigrace často vrací. Pan starosta přislíbil podporu, a dokonce i finance, pod podmínkou, že Hana najde jména a místa pro položení kamenů. Téměř rok pak komunikovala s Barakem Selingerem, který je oprávněn k vyrábění českých kamenů, kontroluje i správnost uvedených údajů. Na celý projekt se dokonce Haně podařilo zajistit štědrého sponzora, takže nebylo nutné jej hradit z městského rozpočtu. A tak se v Chocni podařilo realizovat položení 24 kamenů zmizelých. Pro všechny místní oběti. Ke jménům a základním údajům o narození a úmrtí osob Hana přidala články do místního zpravodaje i tištěný materiál. A nejen to. Z databáze dokázala vyhledat fotografie židovských spoluobčanů a další archiválie. A tak vznikla i výstava ve zdejším muzeu.

Hana a Jom-ha šoa

Stejně samozřejmě se Hana Vavříková zapojila do každoroční akce veřejného čtení jmen obětí holokaustu a do připomínek výročí transportu místních židů. Ke spolupráci získala městský úřad, knihovnu i muzeum. Průběh akce byl vždy více než důstojný. Její zásluhou se v Chocni vrací mezi veřejnost dosud opomíjené téma.

Hana – dobrovolnice v izraelské armádě

Od přítelkyně se dozvěděla o možnosti pomoci armádě v Izraeli. V roce 2018, 2019 i 2022 vyjela s partou vždy na dva až tři týdny do některé z vojenských základen. Pomáhala zde v úklidu či doplňování vojenských pytlů s plnou polní, kontrolovala přípravu léků do brašen pro lékaře. Každé ráno také pro dobrovolníky začínalo nástupem a vztyčením vlajky, večer po službě (ano i tito dobrovolníci vyfasovali uniformu a výložky) probíhala školení a přednášky na nejrůznější témata. Takových dobrovolnických cest, jejichž cílem je pomáhat armádě a získávat další přátele Izraeli, se účastní Židé i nežidé z celého světa. Jedna z výprav dovedla Hanu i na základnu u Berševy, v těsném sousedství pásma Gazy. Během misí se osobně přesvědčila, že připravenost armády a její ostražitost k sousedům je velká.

Jak vnímá současnou tragickou situaci v Izraeli?

Právě v těchto dnech měla být Hana s přáteli opět ve službě. Události ze 7. října letošního roku ale zasáhly do jejího odletu. Nejprve byly z bezpečnostních důvodů zrušeny lety ostatním, pak i ten Hanin. Nastala situace, s níž nikdo nepočítal. Situace, na níž se ale příslušníci Hamásu ve svých podzemních městech dlouho a pečlivě připravovali. Místo do Izraele, se Hana okamžitě vydala na demonstraci do Prahy, aby alespoň na dálku vyjádřila svoji podporu. Setkala se tu s přáteli z dobrovolnických výprav. Je ráda, že podporu vyjádřily také demokratické velmoci, radost však nemá z ruských nabídek pomoci s vyjednáváním:

„Už několikrát jsme měli možnost přesvědčit se, že s hnutím jako je Hamás se nesmí vyjednávat. Jakákoli domluva není možná a představuje jen oddálení dalších problémů a dalšího vraždění, jež nepochybně dříve či později přijde. Hlavním posláním teroristického hnutí Hamás je vraždit Židy, obsadit Izrael a nastolit zde islamistickou vládu. To vše v místech, která vznikla jako útočiště Židů z celého světa. Opět jsme se přesvědčili o jejich opakované bezohlednosti a krutosti k civilnímu obyvatelstvu. A tak je zcela evidentní, že při pokusech o zničení Hamásu bohužel přijdou o život další civilní obyvatelé. Stále jsme svědky konfliktů, jež na tomto území přetrvávají dlouhá desetiletí“.

Přiznávám, že právě svým zaujetím a informovaností mě Hana Vavříková imponuje nejvíce. Řadu let se zajímá o situaci v zahraničí, sleduje domácí i zahraniční média a ví, jak se vyvíjí současný válečný konflikt.

Na závěr našeho rozhovoru se ptám, proč to vše dělá a co jí to přináší.

„Izrael je moje srdeční záležitost, osudy židovského národa mám stále na mysli. Připomínat židovské oběti při přednáškách, během Jom ha-šoa, nezapomenout jména našich sousedů, proto dáváme Kameny zmizelých. To vše je nutné zvlášť v této době, kdy je antisemitismus na vzestupu. Služba v armádě je nesmírně zajímavá. Vítám možnost být alespoň na chvíli její součástí. Vidět, jak zdejší mladí lidé žijí, myslí, chovají se. Je to mládež jako ta naše, ale vlastně úplně jiná – vždyť už v osmnácti jdou chlapci i děvčata zcela samozřejmě na vojnu…

Dnes mám dobrý pocit. Izraelští vojáci určitě potřebovali pytle s plnou polní a vybavené lékařské brašny. Něčím jsme přece jen pomohli. Letos odjet nemůžeme, ale příští rok zase v Jeruzalémě!“