pátek
13. září 2024
svátek slaví Lubor
Herci v inscenaci To nemyslíš vážně, Pavlíčku, zleva Petr Klimeš, Ondřej Černý, Daniel Toman
© Zdroj: Vršovické divadlo MANA



Vršovické divadlo MANA uvede inscenaci To nemyslíš vážně, Pavlíčku. S nadhledem a vtipem líčí osud Pavla Kohouta, muže fascinujícího i rozporuplného

PRAHA: Silný příběh inspirovaný životem mimořádného českého dramatika Pavla Kohouta "To nemyslíš vážně, Pavlíčku" uvede divadlo MANA v pražských Vršovicích. Kohoutův podivuhodný osud, jeho vtip, bystrost i prozření mají stále co říct divákům. Režie hravého představení, kde se mísí groteska s vážným zamyšlením a které odlehčují postavy cirkusových klaunů, se ujala režisérka Viktorie Čermáková. Tři různé životní etapy stále žijícího klasika hrají Daniel Toman, Ondřej Černý a Petr Klimeš. V roli osudové ženy alternují Týna Průchová a Tereza Vítů. Autorkou scénáře je dramaturgyně divadla Věra Mašková. Premiéra na vršovické scéně je 12. září.

12.09.2023
Autor článku: 
Jana Bryndová

Od budovatelského nadšení let padesátých přes zrod ideje socialismu s lidskou tváří zadušený sovětskou okupací až po vznik Charty 77 a následné represe. U toho všeho byl Pavel Kohout, jeden z nejvýznačnějších českých dramatiků a spisovatelů, světově uznávaný autor a v době normalizace i spolutvůrce zásadního politického dokumentu druhé poloviny 20. století. Svazák, komunista, ale i disident. Revolucionář i kontrarevolucionář, idealista, snílek, nepolitický politik, emigrant z donucení, básník, dramatik, beletrista.

„Příběh muže, který stanul během svého života na zcela opačných ideologických stranách, mě zaujal. I tím, že je schopen sám na sebe zpětně pohlížet se shovívavým porozuměním,“ říká režisérka Viktorie Čermáková. Podle ní v sobě příběh Pavla Kohouta zahrnuje konflikt mezi přesvědčeným komunistou a pronásledovaným disidentem. A zkoumání důvodů jeho původní víry i jeho obrácení přináší mnoho zajímavých impulsů. „Vyrovnávání se české společnosti s komunistickou, ale i jinou minulostí je stále aktuální. Stejně jako pochopení nejrůznějších dějinných událostí v kontextu doby a možnosti odpouštění,“ dodává Čermáková.

  

Osudová láska, vtip i nadhled

Představení zachycuje tři podoby protagonisty - mladého nadšence, zmoudřelého muže středního věku a starého klauna. Ten s nadhledem a zároveň velkou hravostí vtipně glosuje obě podoby svého minulého já. Pavka, Pavel i August se konfrontují nejen se sebou, ale zejména s dobou. Snaží se ji utvářet, ale ona je stále přerůstá.

„Všechno se děje v zákulisí cirkusu svět a vzpomínky proto mají odlehčenou podobu cirkusových gagů. Autora zároveň provází osudová žena. Láska je totiž velmi silným tématem Kohoutovy tvorby,“ doplňuje dramaturgyně divadla MANA Věra Mašková. A dodává, že v představení se diváci dozvědí mnohé o slavném českém spisovateli. Stejně jako o 50. až 70. letech, o zvratech doby, okupaci Československa v roce 1968 a o zrodu odporu proti normalizaci. „Je to trochu jiný pohled, než na jaký jsme zvyklí z učebnic. Hra servíruje historii s nadhledem a vtipem a nekonvenční hravostí. Inscenace je dalším příspěvkem při hledání toho, kdo jsme my, Češi, v běhu věků. Tentokrát v odlehčenějším duchu,“ láká na chystanou inscenaci Mašková.

 

Odpouštění i pochopení

Pavel Kohout je nejen vynikající dramatik a spisovatel, ale také člověk, který svou tvorbou i postoji zasáhl do evropských dějin druhé poloviny minulého století. „Je to muž, který přerostl své prostředí a bez problémů uspěl v zahraničí.  Ale na počátku své životní cesty se fatálně zmýlil. Představení se zabývá pouze částí jeho života: od padesátých do konce sedmdesátých let. A končí jeho nucenou emigrací,“ vysvětluje Mašková. Hra je přitažlivá i díky výzvám, které přináší. Osud Pavla Kohouta je podle autorky scénáře i pobídkou k tomu, abychom nahlédli do doby minulé. „Nikoli proto, abychom své předky soudili, ale abychom je pochopili. Jen tehdy, když si o minulosti budeme říkat nepřikrášlenou pravdu, když pochopíme příčiny historických jevů, byť by to bylo sebenepříjemnější, máme šanci neopakovat stejné chyby. Proti historickým omylům nejsme nikdo imunní. A chyby je opravdu lehčí spáchat, než je potom napravit. To jsou otázky, které by měla hra nastolit,“ zdůrazňuje Mašková.

„Kohouta jsem poznala jako člověka elegantně velkorysého, s velikým smyslem pro humor. Nepřestává už od středních let analyzovat svůj vlastní život, často s velkým nadhledem a sympatickou sebeironií. Neexistuje nic špatného, co by se o něm dalo říci, co by už předtím neřekl on sám. Naše inscenace ho nesoudí. Myslím, jak ho znám, že by ho mohla spíš pobavit,“ dodává Mašková. A doufá, že se čtyřiadevadesátiletý Pavel Kohout, který je stále v pozoruhodné kondici, přijde na představení podívat.

 

www.vrsovickedivadlo.cz

 

Kdo je kdo:

Pavel Kohout (1928)

Dramatik, prozaik, básník, scénárista a překladatel, nositel rakouské ceny Waldviertelské akademie. Byl přesvědčeným komunistou a autorem budovatelských veršů. Svoji první ženu si dokonce vzal v den Stalinových narozenin. V 60. letech se začal přiklánět k reformním komunistům. Stál u zrodu Charty 77. Roku 1978 odjel se svojí třetí ženou na roční angažmá v Burgtheatru, odkud mu byl znemožněný návrat do vlasti. Usadili se ve Vídni, dnes žijí mezi Rakouskem a Českou republikou.

 

Viktorie Čermáková (1966)

Režisérka, dramatička a herečka. Narodila se v Praze do rodiny herečky a výtvarníka, jejím bratrem je známý herec Hynek Čermák. Poprvé se objevila před kamerou už jako čtyřletá ve filmu režiséra Oty Kovala Lucie a zázraky.

Než se stala režisérkou, prošla kromě divadelního a filmového herectví devatero řemesly: pracovala v továrně, kde dávala filmy do krabičky, živila se jako barmanka, zaskakovala za zpěvačku v revue Alhambra, současně uklízela několik domů… Věnovala se také pedagogické a výchovné činnosti na středních a základních školách.

V pětatřiceti letech zahájila studium divadelní režie na DAMU: v roce 2007 získala na festivalu Příští vlna / Next Wave cenu za přínos českému divadlu. V témže roce byla nominována na Cenu Alfréda Radoka jako talent roku.

Režírovala např. Lakomce v brněnském Národním divadle, Vltavínky a Detektor lži v Klicperově divadle v Hradci Králové,  Poslední oheň na Nové scéně Národního divadla v Praze, Lvíče podle předlohy Josefa Škvoreckého v Divadle Komedie, Jednou v noci Egona Bondyho v Boudě ND Praha,  Můj soused nepřítel v atelieru ND Praha, nebo na Nové scéně ND současnou operu Rudá Marie, rabínku v SND Bratislava, Strindbergovo drsné milostné drama Tanec smrti v Městských divadlech pražských, utopickou lovestory Chladnější vrstvy vzduchu v MeetFactory Praha, drsnou sondu do života exmanažerů Plný zuby světa v Divadle X10 ve Strašnickém divadle či Šamana podle Egona Bondyho ve Švandově divadle.

Nyní pracuje mimo jiné i jako lektorka hereckých workshopů v ABC, učí na konzervatoři, dělá lektora na festivalech Mladá scéna, Písecký divadelní festival. Píše filmové scénáře a režírovala například snímek Prolomit vlny - dramatizaci filmu Larse von Triera ve Venuši ve Švehlovce nebo Shakespearovu Bouři s čerstvými absolventy DAMU. Ve Vršovickém divadle MANA režírovala hru Máma říkala, že bych neměla (2021).

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: O výběru kandidáta na Oscara za Českou republiku v kategorii Nejlepší zahraniční film každoročně hlasují členové České filmové a televizní akademie (ČFTA), která stojí i za udílením cen Český lev. Do boje o prestižní cenu 97. ročníku americké Akademie filmového umění a věd akademici vybrali film Vlny scenáristy a režiséra Jiřího Mádla. Dobové drama připomíná události osudného roku 1968, kdy Československo začala v rámci „bratrské pomoci“ okupovat vojska Varšavské smlouvy. Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu. Ve světové premiéře byl snímek uveden na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Do kin oficiálně vstoupil 15. srpna, kde jej prozatím zhlédlo přes 350 tisíc diváků.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly
Nepřehlédněte
11.09.2024

OSTRAVA: Ve čtvrtek 5. září byla na Slezskoostravském hradě otevřena nová dlouhodobá výstava nacházející se ve sklepních prostorech. Země na obzoru!!! aneb Jak slezskoostravské uhlí dobývalo Arktidu zavede návštěvníky do světa jednoho z nejvýraznějších šlechticů 19. století – Johanna Nepomuka hraběte Wilczka.

Moravskoslezský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Památky
Co se děje
11.09.2024

ČR: Pokáč přes letní sezónu nezahálel, byť měl plný koncertní kalendář, založil Pokáčovo nadační fond a ve spolupráci s neziskovou organizací Znesnáze21 odstartoval projekt Hudba je pro všechny, prostřednictvím kterého podporuje rozvoj mladých talentů a hradí jim hudební vzdělání. Nyní už však přichází s novou tvorbou a singlem Solitaire, v němž upozorňuje, že život občas není až tak fér. Videoklip přináší typický osobitý humor a nadhled. Pokáč navazuje na úspěšnou spolupráci s producentem Johnym Rainbow a režisérem Jakubem Mahdalem. Píseň vychází u RedHead Records a od 6. září je k dispozici na všech streamovacích platformách i YouToube.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Hudba
Co se děje
11.09.2024

ČR: Ve čtvrtek, 5. září 2024, zveřejnila na své tiskové konferenci Herecká asociace nominace na divadelní Cenu Thálie 2024.  Herečka Divadla Drak – Edita Dohnálková Valášek – byl vybrána odbornou porotou mezi nominované pro obor Loutkové divadlo za svůj mimořádný herecký výkon v roli Bohdanky v inscenaci Divadla Drak Sedmero krkavců.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Soutěže a festivaly
Co se děje
10.09.2024