sobota
4. května 2024
svátek slaví Květoslav
Jiří Frischmann
© Archiv autorky



100 let od narození Jiřího Frischmana

VYSOKÉ MÝTO: Či snad Frischmanna? Nikoli. Ačkoli rodiče Alfréd a Hana i o rok starší bratr František měli v příjmení dvě „nn“, Jiří vinou chybného zápisu v matrice měl „n“ pouze jedno. Mohli bychom také napsat Jiří Franěk. Ano. Stejně jako další židé přeživší utrpení holocaustu, si i Jiří později změnil své původní příjmení na česky znějící. A tento Jiří Frischman Franěk se narodil právě před sto lety, 24. listopadu 1922. Narodil se do velmi rozvětvené rodiny, příbuznými byli Vohryzkovi a Pfeiferovi. Většina příbuzných se z koncentračního tábora nevrátila. Ale to nepatrně předbíhám v ději.

Autor článku: 
Soňa Krátká, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě

Jiřík vypadal v dětství jako neduživé nemocné dítě, se starším bratrem holdoval sportu. Nadšeně navštěvoval schůzky místního skautského oddílu. Vysokomýtské gymnázium navštěvoval, ale maturitní zkoušku tu složit nestihl, pokračovat směl v Brně. A ani tam se mu už nepodařilo složit zkoušku dospělosti. Čekala ho zcela jiná, drsnější škola života. Na počátku prosince 1942 obdržela rodina předvolání k nástupu do transportu. Jiří vzpomíná, že z Mýta jeli vlakem a zpočátku si cestu užívali a vydatně žertovali. Už v Pardubicích ale prozřeli, natož pak v rámci cesty do Terezína. Sám Jiří na dojmy z cesty později vzpomínal:

„Ta legrace přestala, když jsme přišli na shromaždiště, odkud jsme jeli z Pardubic do Terezína. Tak tam už najednou začaly padat facky, tam už se střílelo, nevím, zda někdo byl zastřelen nebo jestli to byly výhružné výstřely. Když někdo byl v Terezíně, tak si říkal: to je k nepřežití, jak může takováhle hrůza existovat. Ovšem, když potom přišel do Osvětimi, tak říkal ´blahoslavený Terezín, jak skvělý to bylo´ a jak je strašná Osvětim, jak velká hrůza to je.“

Jiří zůstal po nemoci v Terezíně sám, starší bratr František nechtěl nechat jít maminku do Osvětimi samotnou. Jiří pokračoval do Osvětimi až za rok (v prosinci 1943) a byl přesvědčený, že tam musí bráchu a mámu potkat, že budou zase spolu. Už se nikdy nesešli. Jiří díky znalostem ze skautingu působil jako tzv. betreuer, vychovatel v dětském bloku. Spolupracoval aktivně s Fredy Hirschem. Vytvořil z dostupných materiálů učební pomůcku pro českou poezii. Básně totiž znal zpaměti.

Z Osvětimi se později jeho cesta ubírala do Schwarzheide do továrny na výrobu umělého benzínu. Tady ho čekala tvrdá, fyzicky náročná práce. A také vědomí, že se blíží fronta. Někdy byly boje i slyšet, a to bylo pro vězně báječné. Zažil tu i bombardování, následoval přesun přes Berlín do Sachsenhausenu a odtud pochod smrti, na němž byl osvobozen. Vrátil se do svého rodného města, zjistil, že je z rodiny jediný a pobýval u tety a strýce, snažil se získat zpět majetek. Dostal osvědčení o maturitní zkoušce, přihlásil se na vysokou školu a následující roky působil jako velmi uznávaný vysokoškolský učitel rusistiky, věnoval se překladům. Oženil se. Syna pojmenoval stejným jménem, jaké nosil jeho bratr zavražděný v koncentračním táboře – tedy František. Dcera je Věra. Zdálo by se, že další roky budou už konečně jen dobré, jenže přišel rok 1968. Jiří byl kvůli stykům s disidenty z univerzity propuštěn, stejně jako mnoho dalších intelektuálů. Následující desetiletí pracoval jako hradlař na nádraží. Až po roce 1989 se opět vrátil na univerzitní půdu, přednášel v zahraničí. Zemřel uprostřed mnoha pracovních plánů a příprav na konci prosince 2007.

V úctě k Jiřímu Fraňkovi a potomkům jsem tento článek napsala. A ačkoli aktuální pravidla vyžadují psát v etnickém smyslu u slově žid velké počáteční písmeno, tak já všude píši malé „ž“. Jiří totiž ve svých vzpomínkách zmiňuje:

„Začalo mi strašně vadit, jak jsme se pak dověděl, vadilo to taky Františku Langrovi, když se začalo psát židi s velkým „Ž“. Protože žid s velkým „Ž“ je v Izraeli a ten si tam stejně oficiálně neříká žid, ale Izraelec. Jenže František Langer, Otokar Fischer, František Gellner, Karel Poláček, Egon Hostovský, to všecko jsou židi s malým „ž“, nemůžu si pomoct. To jsou všechno čeští spisovatelé.“

A na úplný závěr dodává:

„Mám svou teorii, co je židovství, která se liší od ostatních. Podle mě židovství není ani národ ani náboženství, židovství je podle mě „pospolitost“, komunita nebo společenství. Židovská pospolitost: náboženští židi, národní židi, a židi, kteří jsou náboženští i národní“.

 

Upřímně děkuji Věře Fraňkové Dvořákové za její laskavou vstřícnost, s níž mi poskytla rodinné materiály.

 

Mohlo by vás také zajímat...

PRAHA: 30. dubna bude Karlovo náměstí patřit jazzu i dalším hudebním žánrům. Pod taktovkou festivalu Mladí ladí jazz proběhne na největším náměstí v Praze velkolepá oslava Mezinárodního dne jazzu. Na zdarma přístupném Open airu vystoupí berlínští Jazzanova, belgická free jazzová formace Don Kapot nebo německá fusion kapela Searching for Home. Festivalovým highlightem bude vystoupení legendární skupiny Prago Union s frontmanem Katem doplněné o dechovou sekci v podobě čtveřice Krotitelé Dechů.

Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Hudba, Soutěže a festivaly
Co se děje
29.04.2024

ČR-ZAHRANIČÍ: Krátký animovaný film "Plevel" byl vybrán do oficiálního programu La Cinef na Festivalu v Cannes. Tato absolventská práce, kterou režírovala Pola Kazak a produkovaly MAUR film a Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, slibuje divákům silný vizuálně podmanivý příběh.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly
Co se děje
02.05.2024

PRAHA-ZAHRANIČÍ: Výstava Group Therapy je dialogem a konfrontací uměleckých děl z rostoucích sbírek Galerie hlavního města Prahy a Deutsche Telekom. Ve více než osmdesáti dílech od čtyřiceti šesti současných umělců reflektuje aktuální společenská témata, jako jsou ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost vůči klimatické krizi, terorismus a války. Název výstavy je odvozen od vystaveného díla výtvarnice Evy Koťátkové. Vedle ní v expozici vystavují také další české umělkyně a umělci Lenka Glisníková, Daniel Balabán, bosenská umělkyně Šejla Kamerić, chorvatský multimediální tvůrce Igor Grubić nebo ukrajinská malířka Lesia Khomenko. Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.

Hl. m. Praha
Co se děje
26.04.2024

POLICE NAD METUJÍ: Mladý a dynamický symfonický orchestr Police Symphony Orchestra ve svém čtrnáctém roce existence sestoupí na okamžik z hudebních pódií na filmová plátna. Dokumentární film s názvem Velký finále mapuje tři roky života mladých lidí amatérského orchestru, jejich radosti i strasti, úspěchy i vyčerpání, ale hlavně odhodlání jít si za svými sny. Ty si nadále plní také v roce 2024, během kterého se postaví na stage festivalu Rock for People nebo pódium českého hudebního chrámu, pražského Rudolfina. Události pod taktovkou nadšenců z Police nad Metují slibují zážitky, dojetí, skvělou hudbu a energii.

Královéhradecký kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba, Soutěže a festivaly
Co se děje
29.04.2024