Zapomenutý kraj aneb Kultura ve Šluknovském výběžku

Každé místo, město, kraj má svá specifika v mnoha oblastech, kulturní nabídka a její uchopení je jednou z jejich nezbytných částí. Zatímco v Praze, Brně, Ostravě, ale i v menších okresních městech bývá možnost vybrat si z různých druhů kulturního vyžití několikanásobně vyšší, než co je člověk schopen navštívit a pojmout, v jiných částech republiky jsou lidé zvyklí za kulturou dojíždět, zorganizovat si akci sami nebo navštěvovat, co se jim nabízí bez větší možnosti volby.

Šluknovsko je krajinou plnou starých a dávno nefunkčních továren, které v minulosti sloužily k výrobě nití, textilu a skla. V budoucnu by mohly být při dobrém záměru a balíku peněz v zádech využity jako kreativní centra, místa rezidencí, sídel divadel či jiných kulturních spolků. Ale možná je to spíš utopie a nejistý podnik, i když náznaky, například v podobě Nové Perly Kyjov, která vznikla z iniciativy Nakladatelství Divus, se již v kraji objevují. Jedná se o ambiciózní projekt v bývalé továrně na nitě, jenž by do regionu mohl přivést návštěvníky nebo umělce. Součástí Nové Perly je galerie, obytné ateliéry, tiskárna, kavárna. V roce 2022 nabídla prostory jako dočasný domov ukrajinským uprchlíkům a pokračuje v úpravách interiérů, pořádání besed, výstav, jógových cvičení.

Místem s dlouhou tradicí a kulturním ostrovem ve výběžku je další bývalá níťárna − Fabrika Doubice. Doubice je malá vesnice, která se dostala do širšího povědomí nejen české veřejnosti jako místo, kde měl svoji chatu Karel Gott. Ve Fabrice se měnili majitelé, ale vždy bývala dějištěm koncertů, workshopů a setkávání. Některé kapely v prostorech Fabriky i zkoušely, za to pak odehrály koncert. Mezi nimi třeba UDG, Lenka Dusilová, Nightwork. Letos měla Fabrika v květnu na programu vyprodaný koncert Laca Decziho, během prázdnin vystoupil Gerald Clark, alternativní kapela Mutanti hledají východisko, Vladivojna la Chia s elektromantickou kapelou Tepe a září, v srpnu se chystá ještě Harmcore Jazz Band a Tros Discotequos. U Fabriky se nachází od roku 2020 Cifra Gallery − bílá kostka v přestrojení. V této galerii, která je otevřená během vernisáží a na požádání, se 19. 8. uskuteční vernisáž Vladimíra 518 – Cargo. Trans. Logistic. Dle facebooku Cifra Gallery v ní zároveň vzniká pozvolna v přilehlém sadu sochařský zahrada z děl některých umělců, kteří jsou na Cifru napojení.

Když se ohlédneme do minulosti, byl na poli kultury ve Šluknovském výběžku velmi aktivní varnsdorfský Kulturní dům Rozkrok. Jeho dramaturgie se změnila, ale i v současné době nabízí kulturní program, spíše však malých forem. Konají se tam vernisáže, vystoupil v něm Vladimír Václavek na koncertě pro ukrajinské uprchlíky, točil se v něm Odborný dohled nad výkladem snu. KD Rozkrok patří nyní spíše k sousedským klubům, jehož podkrovní prostory jsou vyhrazeny pro alternativní vzdělávání dětí, letos se v nich například koná příměstský tábor pro malé Ukrajince. Kulturu lidé na tento prostor napojení vnímají i ze širšího hlediska udržování kulturních tradic, u Rozkroku je sušárna, moštárna, povidlárna, konají se tam například dožínky a sousedské slavnosti. „Vzhledem k pokročilému věku sousedů a změn rodinného složení organizační skupiny kolem KD Rozkrok není v plánu vracet se k hlasitým koncertům, spíše chceme pokračovat cestou workshopů a podobného sousedského programu,“ říká Michal Šatník, zřizovatel KD Rozkrok.

Ve výběžku se konal Čtverec, hudební festival původně metalových, později alternativních kapel, který se považoval za nejstarší a zároveň nejseverněji položený festivalu v Čechách. Uspořádal více než dvacet ročníků, pak změnil několikrát i místo působení a v současnosti již neprobíhá. U podobných akcí většinou záleží na síle, času a energii pořadatelů, kteří nezřídka mívají svá povolání a kultura je jejich koníčkem. V dnešní době vnímají většinou pořadatelé, a to nejen v této části republiky, že bez silného zázemí prostorového, technického a finančního je po dvou letech covidu a s narůstajícími cenami energií i služeb poměrně velká zátěž a někdy i risk uspořádat větší akci.

Do takového podniku se pustilo město Česká Kamenice, které v červnu uspořádalo velký dvoudenní hudební festival KAMEN!CE. Letos se konal již druhý ročník s kapelami zvučných jmen, mezi nimiž byla hudební skupina Zrní, Vypsaná fixa, Aneta Langerová, Ventolin, Vltava, ale v nabídce nechyběly ani film, divadlo, výstavy. Ohlasy návštěvníků jsou velmi pozitivní a akci vítají jako potřebné rozšíření kulturní nabídky, která je ve výběžku spíše roztříštěná a postrádá vlajkové akce, festival, velké podniky. A jak potvrdil Jakub Bureš, externí zaměstnanec organizační složky Kultura a cestovní ruch České Kamenice, tuto ambici festival má. Chce, aby „KAMEN!CE fest byla jednou s největších kulturních akcí v Ústeckém kraji, o které by po vyřčení jejího názvu věděl každý i na jiných místech České republiky, třeba ve Zlíně“. KAMEN!CE fest má obrovskou výhodu, osvícené vedení města. To alokuje na festival takovou část z jejího rozpočtu, díky které spolu s dalšími finančními zdroji z programu Evropské unie, Ústeckého kraje, Ministerstva kultury, sponzorů a výdělku ze stánků s jídlem či stanového městečka spolu s dobrovolným vstupným je celý festival soběstačný a neocitá se v červených číslech. Organizátoři festivalu chtějí pokračovat ve vysoko nasazené laťce, mezinárodním obsazení i dobrých kapelách, a mají stanovený termín na třetí ročník, 15.−17. 6. 2023.

Ještě jedna akce, která stojí za pozornost, se koná v České Kamenici. Divadelní Fest Broukovec. Letos se konal na začátku května a přivezl do České Kamenice pestrý program v podobě devíti divadelních představení, mezi nimiž nechyběly kusy pro děti, ale například i představení Antiwords pražské Spitfire Company. O České Kamenici bude asi ještě slyšet a rozhodně je jedním z tipů, kam se vydat na výlet, který může být spojený s návštěvou kulturní akce.

Kulturní program ve výběžku nabízí samozřejmě i několik kin, Městské divadlo Varnsdorf, rumburský kulturní dům. Mezi nárazové akce patří Loutkový festival v Dolní Poustevně, na samých hranicích s Německem, Mandava Jazz, přeshraniční hudební festival, který se koná od začátku září do 23. října. Na něm vystoupí na české straně například Dan Bárta a Illustratosphere, Bára Zmeková Trio. Kyjovský festiválek, na louce za obcí Kyjov, letos již 23. ročník. Fly, projekt Vladimíra Václavka, La Banda de Contenedor a další. Svatojánské slavnosti na Vlčí hoře, festival Eastern Tunes v Mikulášovicích zaměřený na podporu tibetské a asijské kultury, s tanečním workshopem, divadelním vystoupením, živou muzikou, jenž letos proběhl v červenci. Další z možností, jak se dostat za kulturou, je funkční spojení sportovní akce a kulturního programu, jako například při tradičním cyklistickém závodu Tour de Zelňák, který se koná v Rumburku vždy první sobotu v září, Houmerův triatlon v Jiříkově, největší triatlonová událost ve Šluknovském výběžku, který letos uspořádal v sobotu 6. 8. již 28. ročník. Ten bývá zakončen Houmerovým hudebním festivalem, letos na něm vystoupily mimo jiné kapely Vltava, Portless a Kamelot. Kulturní program bývá také součástí městských a vesnických slavností, návštěvníci mají možnost zavítat na Tolštejnské slavnosti na hradě Tolštejn, dominantě pod horou Jedlová, nebo Nožířské slavnosti v Mikulášovicích, kde se vyrábí legendární nůž rybička.

Ve Šluknovském výběžku je na poli kultury z čeho vybírat, i když se na návštěvníky nevalí jedna akce za druhou, je možnost najít si pro sebe program dle vlastní chuti. I když možná ne tak často, jak by si někteří přáli. Přesto není ani v tomto možná trochu zapomenutém kraji kultura rozhodně ztracena a v případě některých projektů ukáže budoucnost, jak uspěly a prosadily se.

A aby nebyl článek jen popisným shrnutím situace zvenčí, je doplněn o krátký rozhovor s Markem Doušou. Marek Douša, ilustrátor, kreslíř vtipů, publicista. A velký znalec Šluknovského výběžku, kde provozuje webový portál naseveru.net, výběžek.eu, cokolivokoli.cz. Marek Douša, s nímž jsme se na rozhovor sešli stylově přímo ve výběžku, žije v tomhle regionu od první třídy základní školy a kulturních akcí sjezdil a navštívil nepočítaně.

Jak vidíš návštěvnickou základnu kulturních akcí ve výběžku?

Většinou jsou to lidi, kteří se večer dívají třeba na Primu a nechtějí nic jiného. Pro ty se často přiveze hotový program externích agentur nebo mainstreamové hvězdy, tím chci říct, že se tu s publikem moc nepracuje. Pro společnost nebo pro rozvoj kultury to ale moc dobré není, protože to je většinou nějaká estráda naživo… Zároveň je to ale lepší, než kdyby nebylo v nabídce nic. Snad.

Varnsdorfské divadlo má nějaké, řekněme, tradiční programy, abonmá, se stálou diváckou obcí, když ale pan ředitel Martin Musílek na podzim pořádá akci Vítr z hor, festival nezávislých divadel, hraje se tam přesilovka, lidé na to nepřijdou, nejsou na to připravení. Je výborný, že to dělá, ale nemá tam podporu, kterou by to potřebovalo.

Jsou akce, jimž se tu daří?

Jsou tu malé akce, které třeba dělává Jarda Navara v Kyjově, Kyjovský festiválek. Tam je situace trochu jiná v tom, že to dělá na své louce, ve své režii. Ve Fabrice v Doubici měly koncerty dlouholetou tradici, s diváky se pracovalo, vědělo se, že když tam člověk půjde v pátek nebo v sobotu, vždycky tam něco bude. Publikum nebylo nutně místní, chodili lidi z Prahy, co mají v Doubici chalupu nebo z Nového Boru, lidi z Doubice taky na všechno nešli. Doubice byla výborná v tom, že si dělali svoje divadlo nebo Velikonoce, svoje akce. To si myslím, že je něco, co chybí nejvíc. Takové to: národ sobě.

Ber to tak, že to vidím z břehu spíše undergroundu nebo nezávislé kultury a té se až tak moc nedaří, na druhou stranu nepotřebuješ skoro nic, takže já furt myslím, že se to vrátí do těch garáží.

Můžeš si vymyslet mega festival, potřebuješ ale spoustu peněz anebo budeš pořádat něco menšího, nenápadnějšího, ale bude trvat, než si lidi zvyknou a naučí se na to chodit.

Festival v České Kamenici je fajn a je skvělé, že se jim to letos povedlo. Na druhou stranu je v Kamenici kulturák, kde se bojíš, není v dobrém stavu, není to prostor, který by byl nachystaný na normální a moderní produkci. Pro mě by bylo pochopitelnější a rozumnější, kdyby dali dohromady prostor kulturního domu, aby byl nachystaný na všechny akce.

Pořádal jsi někdy nějaké kulturní akce ty sám?

Kdysi jsem dělal filmový festival, Šenovská svině neboli SORRTA, podle časopisu SORRY, v letech 1995 a 1996. Potom jsem po roce 2000 dělal severské filmy, to jich bylo jenom pár a distribuovala je jen jedna firma a bylo jednodušší se s nimi domluvit. Dělal jsem tam taky výstavy po hospodách. Kreslíři, fotografové… Ale i to tě po čase unaví. Přišel jsem na to, že je pro mě jednodušší, když vezmu tři lidi do auta a pojedu někam jinam a všichni si to užijeme, než abych někoho přemlouval, aby přišel na moji akci. Možná je to škoda pro kulturu, ale už jsem neměl sílu. Ztratíš energii, a když nejsou peníze, je cokoli pořádat těžké. Dotace jsou pro mě nastavené podle logiky, kterou nedokážu pochopit, jednat s některými úředníky je pro mě tak velké utrpení, že si to raději odpustím… Naposledy jsme dělali cyklus fotovýstav na Šluknovském zámku, do toho ale hodil vidle covid, a pak se na zámku vyměnili lidé, takže jsem vlastně moc nevěděl, s kým jednat.

Co by kultuře v odlehlejších částech republiky pomohlo?

Myslím si, že na venkově je to všude dost podobné. Je snaha, aby to vypadalo, že nějaká kultura probíhá. Z větší části je to taková kultura, jakou lidi chtějí. Až na výjimky velkých měst, tam většinou chybí dramaturgie, systematická práce, která by to někam posouvala a vyvážila. Potom jsou lidi, kteří kulturu dělají, někteří za cenu sebezničení nebo dokud to vydrží. Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že se to dělá takhle, ale ti lidé zaplaťpánbůh jsou. Kamkoliv přijedeš, tak narazíš na někoho, kdo se snaží. Víš, kde je najdeš. Jdeš kolem hospody a úplně to cítíš, že to tam žije…

Nepřepočítával jsem to, ale má se za to, že celý výběžek má 55 000 obyvatel, to byl počet, se kterým vždycky někdo pracoval. Těch lidí, kteří chodili na akce a vždycky jsi je někde potkal, bylo plus minus 500. Na druhou stranu se často říká, že se tu nic neděje, ale když jsem to objížděl, najel jsem třeba 300 kilometrů za víkend. Teď bude vernisáž v Galerii Cifra. Vladimír 518, vlastně v Čechách dost velké jméno, ale vsadím se, že publikum bude hlavně přivezené. Je to pořád dokola. Kdysi tu bylo více škol, kde byly internáty a studenti, chodili. Ne všichni, ale chodili. Vznikají nové podniky, ale taky zanikají. Koloběh života.

Kam případně jezdíš za kulturou mimo výběžek?

Objíždím severní Čechy a nestíhám to. Ústecký Činoherák, liberecké galerie i divadlo, Česká Lípa… Všude se něco děje, ale lidi od nás moc nepotkávám. Jsem tu od první třídy a spolužáky ze třídy na gymplu, kteří tu zůstali, spočítám na prstech jedné ruky. Kdo chtěl něco dělat, odešel. Před časem jsme pracovali se dvěma studenty, kteří byli na gymnáziu teď, a je to stejné, říkají: „My bychom tu rádi zůstali, ale co tu budeme dělat?“.

Kdybys měl říct, co je tu největší držák, nejlepší akce?

Nejlepší je jít do lesa. I když je momentálně sežranej broukem a u Hřenska shořel… Ty stromy znovu vyrostou.