HRADEC KRÁLOVÉ: Přinášíme poslední příspěvek do naší ankety. I když je před námi nejistá doba, přece jen neztrácíme naději, že vám za nějaký čas budeme moci nabídnout její pokračování: Kultura po pandemii – cesta z krize. Na závěr reflexe kulturní a umělecké scény v časech pandemie jsme požádali o odpověď na otázku, jak se potýká s dopadem koronaviru muzejní sféra, Jana Hrubeckého - odborného pracovníka Muzea Východních Čech v Hradci Králové.
Je tomu právě rok, co „žijeme s covidem“. Jak se za tu dobu proměnil váš profesionální život?
Nejpalčivěji pociťuji absenci možnosti cokoliv plánovat. Nelze plánovat akce, které jsou definovány neformální atmosférou, polofamiliérním vztahem návštěvníka k předkládané látce, jako je zejména Muzejní noc. Neumím si představit, že návštěvník, který chce dát průchod zvídavosti a strávit večer v muzeu a následně probírat čerstvé zážitky a nové znalosti u sklenky pod širým nebem, se bude muset starat o roušky, rozestupy a dezinfekci. To zkrátka nefunguje. Rovněž naše výstavní plány, coby základní pomůcka personálu muzea pro plánování výstav z hlediska logistiky našich prostor, z hlediska zápůjček od jiných institucí, apod. jsou najednou víceméně orientační záležitostí. Samozřejmě pandemie se na druhou stranu nedotýká dlouhodobých projektů, jako je realizace stálé expozice Muzea východních Čech.
V loňském roce jste jako odborný pracovník realizoval dvě prestižní výstavy: "Operace Barium – 2. světová válka a Královéhradecko", přibližující dějiny odboje v Hradci Králové, a výstavu nazvanou "1920-2020: století čsl. ústavnosti a demokratické armády " ve spolupráci s Československou obcí legionářskou a soukromými sběrateli. Příprava expozic vás stála spoustu energie. Jak jste nesl, že vzhledem k pandemii musely být návštěvníkům uzavřeny?
Výstava o operaci Barium probíhala v r. 2019, v rámci cyklu akcí, které jsme připravili k 75. výročí působení stejnojmenné československé paraskupiny. Připomínali jsme tak pietním aktem seskok u Vysoké nad Labem, uspořádali přednášku ve Studijní a vědecké knihovně za účasti paní Nývltové, dcery klíčového Gestapem umučeného domácího spolupracovníka Baria, pana Vachka, zorganizovali výstavu a realizovali tematickou procházku po hradeckých lokacích spojených s vysíláním paraskupiny do Vojenské radiové ústředny ve Velké Británii, ilegálními úkryty odbojářů, apod. Co mne mrzí, je skutečnost, že výstava, která je koncipována jako putovní, tento záměr neplní. Naším přáním bylo, aby vystřídala paměťové instituce ve městech východních Čech, kde Barium působilo, sbíralo informace, mělo spolupracovníky, apod. Momentálně je výstava v Městském muzeu v Žamberku. Stihli jsme ji zahájit vernisáží pojatou jako debatu s veřejností o výstroji příslušníků Baria v době jejich služby v čs. armádě a následně v letech 2. světové války, avšak po několika dnech byla výstava uzavřena kvůli pandemickým restrikcím.
Na základě zkušenosti z těchto akcí, které vznikly kooperací mezi ČSOL a Muzeem východních Čech v Hradci Králové, jsem se rozhodl u příležitosti 100. výročí vydání ústavy ČSR, unifikace čs. branné moci a návratu čs. legií z Ruska realizovat výstavu, která by připomněla tyto události, a zároveň seznámila veřejnost s čs. armádou 20. let. Spoluprací mezi MVČ, ČSOL, Archivem Poslanecké sněmovny ČR a soukromými sběrateli se podařilo dát dohromady plnohodnotný výstavní produkt, který prostřednictvím diorámat, audiovizuální projekce, uniformovaných figurín, fotografií, textových panelů a řady artefaktů přiblížil tuto problematiku jako jediný v republice. Výstava pokračuje prostřednictvím on-line verze na webu MVČ a jsem velmi rád, že její speciální komentovanou prohlídku navštívil personál Krajského vojenského velitelství Hradec Králové Armády České republiky. AČR je přímou nositelkou tradic I. a II. odboje a samozřejmě také československých ozbrojených sborů v meziválečném období, a jak jsme se s oněmi důstojníky shodli, výchova k tradicím bohužel v současné armádě není komplexní. Výstava 1920-2020 byla uzavřena na 3 z 12 týdnů svého trvání, tedy pandemie její trvání poměrně omezila. Co mne ale spíše zarazilo, byl nezájem médií o problematiku. Unifikace armády znamenala moment velkého sjednocení v národě, v jeden celek splynuly legionářské útvary a jednotky Domácího vojska, které beztak bok po boku bojovaly a krvácely za společnou vlast ve válkách o územní integritu státu v předcházejícím roce. Stejně tak paměťové instituce podle mého soukromého názoru mohly téma vydání ústavy a zrodu armády více reflektovat, obdobně jako nevyužily v r. 2019 tématiku bojů na Těšínsku a války o Slovensko. Čestnou výjimkou je Technické muzeum v Brně, jehož výstava V těžkých dobách byla fenomenální a velmi výpravná. ČSR byla zemí velké modernity a národnostní tolerance, tyto demokratické hodnoty ovlivňují podobu našeho státu dodnes, jelikož ústava ČR vychází z ústavy ČSR přijaté 29. 2. 1920. Ústavu z r. 1920 jsem měl možnost vidět díky vstřícnosti kolegů z parlamentního archivu na půdě Poslanecké sněmovny před vypuknutím pandemie a byl to ohromný zážitek.
Nebylo by divu, kdyby královéhradecké muzeum bylo v současnosti ponořeno do hlubokého spánku. Co v tuto chvíli může nabídnout veřejnosti?
Muzeum východních Čech je v současné době na špičce v počtu on-line výstavních produktů a šíře jejich portfolia mezi paměťovými institucemi ve státě. Kromě on-line výstav nabízí náš web např. přednášky, ze kterých bych vyzdvihl přednášku o životním stylu prvorepublikového Československa, realizované mým nadřízeným, docentem Petrem Grulichem, ředitelem MVČ.
Ohledně tématiky prusko-rakouské války bych jednoznačně doporučil cyklus on-line přednášek tvořený Komitétem pro záležitosti války r. 1866, který je dostupný na youtube.com. Přednášky pojednávají o širokém okruhu témat, přednášejí je přední odborníci na danou problematiku.
Muzeum bude rovněž hostit XVI. ročník konference ČESKÉ, SLOVENSKÉ A ČESKOSLOVENSKÉ DĚJINY 20. STOLETÍ. Očekáváte zájem veřejnosti?
Konference je určená spíše odborné veřejnosti, tedy pracovníkům a studentům historických oborů akademických institucí, popřípadě „příbuzných“ humanitních věd, a proto velký zájem veřejnosti neočekávám, avšak těžko predikovat.
Můžete vůbec plánovat nové akce, když nikdo z nás netuší, kdy pandemie skončí?
Jak jsem zmínil, je to velmi obtížné. Avšak nevěšíme hlavy – mohu avizovat drobné překvapení. Příští rok se uskuteční poutavá výstava o královehradeckém četnictvu v éře první republiky. Součástí doprovodného programu bude komplexní ukázka fungování téměř všech složek prvorepublikového četnictva 30. let či komentovaná prohlídka hradeckých lokací spjatých s četníky – reálnými předlohami dnes již diváckého fenoménu, Četnických humoresek České televize.
Nehrozí, že váš zřizovatel – Královéhradecký kraj – bude muzeu krátit finanční prostředky v důsledku snižování rozpočtů?
To bude možné říci až po skončení letošního roku. Určité rozpočtové škrty jsou možné, avšak konkrétní dopady se projeví až posléze. Zatím situaci zvládáme, avšak podvědomě se snažíme šetřit na výdajích a např. drobná vylepšení expozice provádět svépomocí, pomocí našich kapacit a nikoliv např. externě.
Přinesla vám paradoxně tato situace a práce home office větší míru soustředění?
Patrně nikoliv, moje funkce vyžaduje určitou porci flexibility, a tak se stejně v kanceláři operativně vyskytuji. Mám ale o něco více času na bádání v nashromážděných archiváliích a aktuální publikační počin, publikaci týkající se čs. pevnostního systému z let 1935-1938.
Chybí mi ale určitá míra kreativity s návštěvnickou odezvou a nečekaná setkání s pamětníky-návštěvníky výstav. Např. výstavu o paraskupině Barium navštívil pan Matějka. Jeho děd vlastnil krejčovskou firmu, kde šil parašutistům uniformy zaměstnanců protektorátních drah, aby se mohli nepozorovaně pohybovat po železnici.
Co vás přece jen v poslední době potěšilo?
Muzeum východních Čech se rozhodlo přihlásit množinu svých on-line produktů vytvořených v souvislosti s pandemií do soutěže o ocenění Gloria Musealis, ocenění udělovaného Asociací muzeí a galerií ČR za význačný přínos v oblasti tuzemského muzejnictví. Bereme to jako do určité míry reflexi doby, do určité míry jako možnost naznačit další směr vývoje muzejnictví jako takového. Pokud uspějeme, budu samozřejmě rád. Klíčový je však dojem, že muzeum nespí, že je tady pro své návštěvníky stále, což je v současné situaci, kdy je tak snadné sklouznout k demotivované prokrastinaci, myslím, povzbudivé pomyšlení.
Vizitka
Mgr. Jan Hrubecký
Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, obor historie. Působil jako kurátor Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, v současnosti odborný pracovník Muzea východních Čech v Hradci Králové, vedoucí Muzea války 1866.
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ: Pekař z Janovic, kožedělní tvůrci z Metylovic nebo třeba tradiční papírnictví z Frýdlantu nad Ostravicí. Beskydy jsou plné zajímavých podnikatelských příběhů, a proto se zástupci beskydských obcí rozhodli představit desítku vybraných podnikatelů. Příběhy a fotografie vycházely během léta na webu www.progresko.cz a tento týden vyšly také ve fyzické podobě Diáře podnikatele.
ČR: Jedna z nejdéle fungujících veřejných sbírek v Česku započala svou činnost v roce 1991. Od té doby rozdělila mezi neziskové organizace více než 299 milionů korun. Loňský ročník byl zatím nejúspěšnější, podařilo se vybrat téměř 23 milionů. Všechny čtyři koncerty odvysílá program ČT1 vždy v neděli od 17:30. Letos poprvé koncerty zamíří i do regionů.
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.