ČR: Dění kolem COVID přinutilo umělce i pedagogy sdílet a předávat umění online. Dá se umění učit online? Jakými cestami? Přináší internetová forma výuky něco prospěšného? Každý umělecký obor i každý „aktér“ se s nastalou situací vypořádává jinak. Konference „Umění online?“ přivedla k sobě různé umělecké obory (divadlo, hudba, zpěv, tanec, výtvarné umění, film) a přinesla příklady inspirativních projektů a přístupů. Co si z ní odnesla manažerka projektu Mgr. Kateřiny Klementové, Ph.D.?
Úspěšné konference se zúčastnilo téměř třicet lektorů ze všech uměleckých oborů a její kapacita (500 osob) byla naplněna, což svědčí o tom, že jste se aktuálním tématem trefili do černého. Co z diskusí a online prezentací vyplynulo? Dá se umění učit online? Který z oborů musel překonat asi největší překážky při učení online?
Největší poznání z konference? Že v tom zkrátka nejsme sami – jak v rámci našich uměleckých oborů, tak v oblasti umění vůbec. Myslím, že každý z nás, kdo umění předává jiným, si sám prošel na jaře či na podzim více či méně hlubokou krizí: „Jak to mám propánakrále učit online, když to má být od základů celé vlastně offline?“ Vždyť právě umění a kultura se zakládají na vlastním fyzickém či emocionálním prožitku, který sdílím s ostatními, v aktuálním čase a v aktuálním prostoru. Přenést tohle vznikání, rození, puzení, tvoření, sdílení... do domácností unavených dětí z online výuky, se zdá být nemožné. Ale není. Už při přípravě akce (sama jsem byla trochu zdecimovaná dalším lockdownem) se mi otevřely „nové světy“ – například že už od jara loňského roku funguje web – studnice nápadů k Dramatické výchově distančně (https://dramadistancne.blogspot.com/), na podzim se zrodilo shromaždiště úžasných nápadů z celé republiky Zpíváme doma (https://www.nsdb.cz/zpivame-doma/c23.html), ve výtvarném oboru to „jede“ a inspiraci například z projektu https://www.nedatovano.cz/, Národní galerie či DOXU si může vzít každý, bez ohledu na obor, kterému se věnuje. Touha po mezioborové spolupráci a inspiraci zaznívala velice silně.
Největším překvapením pro mě byla „proměna“ v tanečním oboru – při přípravě akce vypadal tanec jako nejhůře zasažený. Je tu vůbec někdo, kdo dokázal zareagovat na téměř „nemožné“? Fascinující příklady z Pardubic, Jablonce n. N., Karlových Varů, Sedlčan či Hořovic nás přesvědčily o opaku. Po skončení konference mi přicházely ohlasy jako: „Dříve jsem se toho bála, ale od příštího týdne začínám učit tanec online! Díky! “ A to je ta největší odměna.
Mně osobně asi nejvíce překvapilo, že se během dne vytvořila mezi námi všemi silná, až dojemná atmosféra. To jsem opravdu od konference “přes obrazovku“ nečekala.
Sama působíš jako lektorka tance. Co se ti osvědčilo? Co se rozhodně nahradit nedá? Jaké jsou tvé vlastní zkušenosti? Je zájem mezi frekventanty kurzu o online hodiny?
Výuka online neznamená „překlopit“ obyčejnou hodinu na obrazovku počítače. To by umořilo i osla. Online hodiny jsou jiné, a přijde mi, že se musí celé jinak „postavit“. Více si povídáme. Více tvoříme sami. Problém je s taneční technikou – nové prvky se učí špatně – to v tanci prostě vyžaduje fyzický kontakt. S nároky jsem tedy musela jít dolů. Ale jinak? Na konferenci se ukázalo, že online hodiny mohou být vlastně osobnější – do hry vstupuje dětský pokoj či kuchyň, domácí mazlíčci, plyšáci, zvědaví sourozenci a rodiče, klademe důraz na vlastní, autorskou tvorbu dětí, vlastně se toho o sobě spoustu dozvíme.
Každá krize je zároveň příležitostí k inovacím. Myslíš, že některý z nástrojů online uměleckého vzdělávání přetrvá a bude se dál využívat i po překonání krizového období? Zůstanou nově vzniklé online iniciativy? Můžeš některé představit?
Myslím, že ano. Díky téhle době jsme se naučili více sdílet své metody, postupy, a více o sobě víme i mezi jinými obory. Během příspěvků v sekci Film zazněla na konferenci velká potřeba naučit se pracovat s filmem, osvojit si základní dovednosti střihu apod. Proto jsme se dohodli s lektory Aeroškoly a 16. ledna takový online seminář skutečně proběhne. Bleskově se zaplnil, proto uvažujeme o jeho opakování v co nejbližší době.
https://konference.nipos.cz/2020-umeni-online/
Vizitka
Kateřina Klementová se v NIPOS se věnuje projektovému managementu a výzkumné činnosti v oblasti kulturní participace a uměleckého vzdělávání. Podílí se na tvorbě koncepčních a metodických materiálů, NIPOS zastupuje v mezinárodních organizacích Amateo a ACEnet, byla členkou OMC expertních pracovních skupin při Evropské komisi. Je také tanečnice, choreografka a taneční lektorka v oboru historického tance, organizuje a vede taneční semináře a workshopy pro děti, mládež i dospělé v ČR i zahraničí. Je dlouholetou lektorkou tanečních seminářů na Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích, edukačních programů České filharmonie, vyučuje Historický tanec na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy.
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ: Pekař z Janovic, kožedělní tvůrci z Metylovic nebo třeba tradiční papírnictví z Frýdlantu nad Ostravicí. Beskydy jsou plné zajímavých podnikatelských příběhů, a proto se zástupci beskydských obcí rozhodli představit desítku vybraných podnikatelů. Příběhy a fotografie vycházely během léta na webu www.progresko.cz a tento týden vyšly také ve fyzické podobě Diáře podnikatele.
ČR: Jedna z nejdéle fungujících veřejných sbírek v Česku započala svou činnost v roce 1991. Od té doby rozdělila mezi neziskové organizace více než 299 milionů korun. Loňský ročník byl zatím nejúspěšnější, podařilo se vybrat téměř 23 milionů. Všechny čtyři koncerty odvysílá program ČT1 vždy v neděli od 17:30. Letos poprvé koncerty zamíří i do regionů.
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.