Už zase na kolenou. Se sopranistkou Janou Štěrbovou Veberovou o nejhorším roce jejího života

Jaký život jste žila ještě loni touto dobou? 

Září a říjen u mě patří k začátku sezóny, která vrcholí vánočními koncerty. Mám již svá pravidelná vystoupení u nás a v Německu. Kromě toho vyučuji zpěv, a v září tudíž nastupuji k výuce. Období podzimu, kdy je brzy tma a chladno, je ideální pro kulturní akce. Lidé už nesedí u grilů a na zahrádkách, chaty a chalupy jsou zazimovány, a tak vyrážejí na koncerty a divadelní představení. 

Jaké je německé publikum? 

Báječné a vděčné. A hodně odměňuje potleskem. A také dost vydrží. Němci se chtějí bavit a s tím přijdou na koncert. Když se jim dostane zážitku adekvátního jejich očekávání, nešetří své dlaně a tleskají jako o život. Operetní představení jsou poměrně dlouhá, ale oni přicházejí i hodinu před začátkem, takže obdivuji i výdrž jejich sedacích svalů. (smích)

Být stále na cestách - není to přece jen únavné? 

Ano, je. A přiznám se, už jsem začínala brblat, že to zpívání je hlavně o cestování. A pak přišlo něco, co se mi ani v nejhorečnatějším snu nezdálo možné. Najednou jsem přišla o možnost zpívat. A jak už to tak bývá - cenu toho, co máme, oceníme až ve chvíli, kdy o to přijdeme. Co bych dnes dala za to, kdybych zase mohla cestovat za svými posluchači.

Kdy se to zadrhlo? 

V půlce března přišel stop stav. Německo zavřelo hranice, brzy na to opatření zasáhla i koncertování u nás a zůstala jsem bez práce. Zpěv jsem učila distančně přes mobil a notebook. 

Jak jste řešila nouzové opatření ekonomicky?

Dobrá otázka. Jako OSVČ, protože zpěv učím jen na částečný úvazek, jsem zůstala bez možnosti vydělávat svým uměním. A tak jsem začala hledat na internetu práci v okolí. Zkusila jsem třísměnný provoz v továrně, v montážní hale. Ale noční směny pro mě byly devastační. Musela jsem odejít. Našla jsem si práci na poště na příjmu balíků. To jsem vydržela až do konce karanténních opatření. Brzké vstávání v půl páté ráno a tahání těžkých balíků, to byly mé prázdniny 2020. 

Dostala jste po okolnostmi vnucené pauze na jaře letošního roku příležitost koncertovat alespoň v Čechách?

Ano. Pomalu jsem se začala oklepávat. Pořadatelé se zase začali ozývat a navrhovat nové termíny za ty zrušené. Některé jsme i stihli zrealizovat. Začaly se opět množit požadavky na vánoční pořady. A bum bác! Zase jsem na kolenou. A znovu hledám na portálech nabízejících zaměstnání nějakou práci, dokud mi zas nebude umožněno dělat své poslání. Momentálně to vypadá na pokladní v supermarketu.

Zažila jste během těch "propůjčených" setkání s publikem pohlazení po duši? 

Ano. Mám štěstí na posluchače. Téměř na každém vystoupení mě někdo odmění tak vřelým vyznáním, že mě naplní radostí až po okraj. Za všechny jeden nedávný příklad. Mladá, krásná žena, která počkala až bude v řadě gratulujících poslední, mi se slzami v očích řekla, že můj zpěv zasáhl její duši, a nečekaně mi políbila ruku. Neuvěřitelné.

S  letošním podzimem se začala vracet nejistota a úzkost z toho, co přijde. Báli se lidé přijít na koncert?  

Ano, báli. 1. října jsem měla vyprodané operetní představení v pražském divadle. Z 260 diváků dorazilo 30 statečných. 

Pro kolik diváků má ještě smysl zpívat?       

To záleží na okolnostech. Někdy zpívám pro jediného člověka. Nebo pořádám domácí koncerty pro 15 posluchačů. Pak zpívám na open air akci pro několik tisíc lidí. Ty parametry se liší. Asi vím, kam jste otázkou mířila. Třeba jeden pořadatel mi otevřeně sdělil, že začíná vydělávat od 300 diváků výš. Do té doby pokrývá náklady. Samozřejmě se jedná o velká představení. U mě to je jinak. Sjednávám cenu za svá vystoupení a nejsem vázána počtem diváků. Ale co si budeme povídat, čím víc posluchačů, tím více energie, silnější potlesk a lepší atmosféra.

Jak si vynahrazujete nedostatek této energie?

Nijak. Nesmím zpívat. Publikum mi chybí. A já doufám, že i já jemu a až tohle skončí, tak o to více budu vyhledávaná zpěvačka.

Jak si v současných podmínkách udržujete kondici? 

Mám (bohužel) dost času. Takže celé dny hraji na klavír a zkouším česky otextovat zahraniční skladby, které zpívám a nemají českou verzi.

Vaším vzorem je operní pěvkyně Ema Destinnová. Podle názoru hudebních znalců svou pěveckou technikou italského Bel canta kráčíte v jejích šlépějích. Životní osudy Emy Destinové ovšem nebyly snadné. Posiluje vás to vědomí? Je zásadní nelitovat se? - A máte  nějaké životní krédo?

Ema Destinnová byla výjimečná, a proto v Čechách neuspěla. Tady se úspěch nepřeje. Průměrní a zakomplexovaní "odborníci" posuzují talent. A jí bylo řečeno v Národním divadle ředitelem, že nemá špetku talentu a navíc je ošklivá. Bez komentáře! A ono je to pořád stejné. Proto zůstanu ve svých vodách. Pěkně si v malém měřítku razím cestu ke svým posluchačům. Nikdy nebudu hvězda bulváru, nebudou se mnou rozhovory v televizi, paparazzi mi nepolezou přes plot a asi si nikdy nezazpívám v La Scale nebo v Metropolitní opeře. Jsem nedotčená, mám své umění, rozdávám ho, co mohu, a ti správní lidé si ke mně cestu nacházejí. Neříkám to s lítostí ani hořkostí. Jsem tak smířená. Jsem tak šťastná. A mé krédo? USTUP ZLÝM LIDEM Z CESTY.

Až pandemie opadne, vrátíte se k předchozímu způsobu života? 

Je to mé zbožné přání.

Obnovíte také tradici adventních koncertů? 

To není v mých rukách. Termíny mám. Jestli se uskuteční, rozhodne pan Prymula. V současné době jsem označena za "škodnou".

Ráda byste znovu moderovala své recitály? To ve vaší profesi není tak docela běžné. Jaké uspokojení vám tato práce přináší? 

Já všechny své pořady moderuji. Jen pokud jsem host či si se mnou někdo sjedná spolupráci, tak jsem "jen" zpěvačka. U ryze svých pořadů vždy provázím průvodním slovem a po skončení programu jsem svým posluchačům k dispozici. Mám tak skvělou možnost zpětné vazby. Mé koncerty se vyznačují tímto osobním přístupem a úctou k posluchači.

Zraje vám v hlavě nové CD? V tom poslední se vyznáváte z lásky k šansonům...

To víte, že si dělám zálusk na další nahrávku. Tentokráte výběr operetních melodií. Opereta je veselá a optimismus se hodí v každé době. Tak třeba v té pocovidové vznikne. Jediné, co mě od něj dělí, jsou finance. Až si zase budu moci vydělávat svým uměním, našetřím na něj.

Už dávno jsem si všimla, že se barva hlasu v rodině dědí. Komu vděčíte za samet v hlase? 

To je pravda, kolikrát po telefonu nevím, zda mluvím s mladším vydáním, nebo s rodičem. Ale u mě neplatí, že mám hlas po rodiči. Zřejmě - ale to již neposoudím - po vzdálenějším předku, či se jedná o odchylku od rodových dispozic. Zkrátka, někdy křížením vznikne i něco nového. (smích)

Je přece jen něco pozitivního na tom, co právě žijete? 

Pro mě je rok 2020 nejhorším rokem mého dosavadního života. Ovšem viděno teď mýma očima. Třeba to s odstupem času přehodnotím. Rok 2020 mi nejen vzal mou milovanou práci, ale také jsem opustila milovaného člověka, přišla jsem o naděje, o iluze. Poprvé v životě jsem sama bez partnera, sama na dům, na děti, na živobytí, které si musím zajišťovat všude možně, jen ne tím, čím doposud, tedy zpěvem. Takže ten rok 2020 mi hází klacky pod nohy. Prověřuje, co všechno ještě vydržím.

Platí, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo? 

Platí, stoprocentně!

Vizitka

Jana Štěrbová Veberová je mimořádně talentovaná sopranistka. Svojí pěveckou technikou italského Bel canta kráčí ve šlépějích svého vzoru Emy Destinnové.  Zdrojem jejího umění je kromě atraktivního zevnějšku a bystrého intelektu kvalitní hlas sametové barvy a procítěný projev.

Operní zpěv začala studovat ve svých třinácti letech u profesorky Ludmily Bendlové, sólistky Národního divadla v Praze a profesorky Pražské konzervatoře. Současně zahájila studium hry na klavír, dějin hudby, hudební teorie a světových jazyků.

První veřejné ocenění jí přinesla v roce 1996 účast na Mezinárodní pěvecké soutěži Emy Destinnové. Účinkovala také na slavnostním koncertu ke stému dvacátému výročí narození této velké české pěvkyně. Po dvouletém angažmá ve Státní opeře Praha se začala věnovat koncertní činnosti doma i v zahraničí.

V roce 2000 vydala své první sólové album s výběrem nejkrásnějších písní a operních árií nazvané "Co je v mém srdci lásky". V roce 2002 vydala své druhé CD "Opera gala" s výběrem nejznámějších operních árií za doprovodu Orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Bezpochyby zajímavým počinem je CD českého hudebního impresionismu "Zdání" z přelomu roku 2016 a 2017. Zde naleznete hudbu Vítězslava Nováka, Josefa Suka a také jejich učitele Antonína Dvořáka. To vše za mistrného klavírního doprovodu paní Zory Křičkové. Na konci roku 2018 spatřilo světlo světa zatím poslední CD s výstižným názvem Šansony.

http://www.janasterbova.cz/