Nová Paka se pyšní unikátní expozicí tzv. medijních kreseb

V roce 1970 jsem se přistěhoval do Nové Paky. O tom, že je proslulá drahými kameny, zkamenělými rostlinami i množstvím výtvarných umělců, jsem věděl, o spojitosti všech těchto skutečností se spiritismem, přesněji s medijními kresbami, však nikoliv. Muzeum jsem nalezl v dost dezolátním stavu, hned od prvních dnů mě čekalo přestěhování Klenotnice z Besedy a vybudování nové expozice Klenotnice v prostorách dnešní Komerční banky, pak následovalo vyklizení Suchardova domu a vleklá oprava. Suchardův dům mě zaujal, nechal ho postavit Antonín Sucharda mladší (1843–1911) v letech 1895–1896. Byl to také Sucharda, kdo v roce 1903 pozval z nedalekého Hrabačova u Jilemnice vůdčího představitele spiritistů, spisovatele a nakladatele Karla Sezemského, aby v hotelu Mach na náměstí v Nové Pace proslovil první přednášku o spiritismu. V roce 1904 se Sezemský do Nové Paky přestěhoval, dokonce chtěl na samotě u Štikova založit společnost spiritistického hospodářství – komunu po vzoru  tolstojovských „duchoborců“, dodnes se tomuto místu říká Na duchárně. Neuspěl. Od počátku to s úřady neměl jednoduché. Úřadům i církvi se jeho činnost pochopitelně nelíbila (Antispiritistická liga), ale ve městě byl přes své podivínství uznáván. Neúnavně přednášel, pořádal divadelní představení, výstavy, ale především psal, překládal a vydával. Je zajímavé, že právě výstavy medijních kreseb (jejich způsobem instalace jsme se podle snímků i inspirovali při vzniku expozice) měly veliký úspěch, například při slavné   „Dělnicko – živnostenské výstavě“ v roce 1910, kde byla také expozice „Síň spiritismu“ oceněna později radou města. Tak se stalo i při podobných akcích v pozdější době. Ve sbírkách muzea jsem nalezl hned v roce 1970 zajímavou složku o rozměrech 620 x 490 mm, která obsahovala soubor 76 medijních kreseb, nalepených  asi rozmíchanou moukou na běžném balícím papíru, rohy byly odříznuty (myslím, že nešly odlepit po minulých výstavách spiritistů). Byly to medijní kresby Jana Tóny (Tonna) z let 1904 – 1910, které podle záznamu věnovala muzeu jistá paní Růžena Žižková. Shodou okolností jsem mohl ještě korespondovat s vnučkou J. Tonna  V. Ulmanovou z Jablonce nad Nisou a mnoho jsem se dozvěděl.

Jan Tonn pracoval na železnici a podobně jako dost jiných spiritistů, kteří byli rovněž jejími zaměstnanci, tak měl jako konduktér (průvodčí) možnost rozšiřovat myšlenky spiritismu a literaturu mezi cestujícími. Kresby mě tehdy uchvátily a řekl jsem si, že bych z nich mohl v Suchardově domě udělat výstavu. Ale nedopadlo to nijak, spiritismus neměly rády žádné totalitní režimy, ani demagogové, ať již v jakémkoliv rouše. Sbírku se nám podařilo uchovat (tehdy se běžně kamuflovaly pojmem naivní umění) a po roce 1989 jsme  ji konečně mohli zveřejnit. Stalo se tak v roku 1992, kdy jsme uspořádali v Suchardově domě výstavu „Spiritismus v Podkrkonoší – medijní kresby a spiritistická literatura“. V té době jsme ještě neměli dostatečný sbírkový fond a pro rozmanitost jsme vystavili i zápůjčky z muzeí v okolí a ze soukromých sbírek. Netušili jsme,  jak velikou odezvu bude výstava mít. V té době už v našem muzeu pracoval Mgr. Ivo Chocholáč, který pro muzeum získal řadu cenných sbírek i informací a věnoval se spiritismu s velikým zájmem.  Dostávali jsme různé tipy, hledali v antikvariátech i po známých, ale hlavní byla příprava obou expozic. Někdy ovšem pomohla propagace, začali se ozývat potomci spiritistů, například paní, která žila na Slovensku, nám poslala kresby přes řidiče autobusu, také známá Cecílie Marková nám věnovala některé kresby. Mezi stovkami kreseb se objevily i skutečné skvosty, jakými byly vedle kreseb  Jana Tonna, V. Švihly, F. Rofelina, H. Hasmana  … , především kresby Josefa Kováře. Někteří lidé našli třeba kresby na půdě schované a muzeu je věnovali, jiní požadovali za unikátní soubor nevysoké částky, byť na první pohled bohatstvím neoplývali. Jiní nás upozorňovali, u koho a kde můžeme hledat. Rozrostl se i náš soubor unikátních fotografií a pohlednic se spiritistickou tematikou.

Práce v muzeu je práce s lidmi, věčné hledání a tušení souvislostí. Navštívilo nás i několik těch, kteří se domnívali, že chceme šířit spiritismus  a chtěli zprostředkovat setkání se spiritisty nebo účast na seancích. Nikdy jsme nic takového nedělali a ani nechtěli dělat. Nás zajímal tento zvláštní fenomén z hlediska etnologického, sociálního, výtvarného, ale především jako zvláštnost našeho města v širších souvislostech. Nikdy jsme nevyhověli žádostem senzacechtivých redaktorů, abychom jim zprostředkovali účast na seancích, aby je natočili, ostatně nás ani nenapadlo nějaké seance se zúčastnit.  Myslím si, že pravý spiritista  o svém přesvědčení ani nemluví a nemá chuť se veřejně prezentovat. V té době jsme si stanovili za cíl získat co nejvíce medijních kreseb z našeho okolí, ale také jiné srovnatelné kresby, a rovněž  další materiály, především produkci nakladatelství Spirit a všechna čísla časopisu Posel záhrobní.

Po několika letech bylo naše úsilí završeno a 31. května 1997 jsme v podkroví budovy Klenotnice drahých kamenů otevřeli stálou expozici, nazvanou Spiritismus v Podkrkonoší. Představovali jsme si umístění jinde a jinak, ale je to asi dáno, spojení světa  kamenů a medijní kresby má cosi společného. Pokud jde o originály kreseb, jsou uloženy v depozitáři. Kresby by raději v budoucnu neměli být vůbec půjčovány.  Nová Paka získala expozicí spiritismu v Evropě jedinečnou pozici a své výjimečnosti by se neměla vzdát ani doma.

Zkrácená verze tohoto textu byla zveřejněna v roce 2008 v publikaci Aleny Nádvorníkové: Art brut v českých zemích, Arbor vitae, Olomouc 2008