Stopy v písku / Jiří Guth-Jarkovský
ČR: Stopy v písku je název našeho nového cyklu, který oživuje vzpomínky na dávno zapomenuté události či osobnosti, které jsou přesto tak či onak významnými pro naši současnost. Anebo jsou významné i jen soukromě, pro některé z nás, kteří z nich čerpáme pro svůj další život.
O své vzpomínky se s námi tentokrát podělila paní Dana Seidlová (tak řečená Pirátka), významná osobnost českého exilového skautingu, s níž jsme nedávno přinesli delší rozhovor na téma Česká kultura před Sametem a po Sametu. V textu byla jen kratičká zmínka o tom, že je vnučkou Jiřího Gutha-Jarkovského, proslulého strážce etikety na Pražském hradě v době prezidenta Masaryka. Poprosili jsme paní Seidlovou, zda by na svého dědečka zavzpomínala. Souhlasila, ale pojala naši výzvu jako připomenutí dávno zapadlé události z jeho života, na kterou narazila při probírání rodinného archivu. Její dědeček se totiž zdaleka nezabýval jen hradními ceremoniemi nebo školením o společenském chování v nové Československé republice…
Olympijské hry a poslední ponížení
Roku 1892 se vydal mladý středoškolský suplent doktor Jiří Guth na prázdninovou cestu do Paříže. Měl tam sbírat rozumy od svých francouzských kolegů stran zavádění vyučování tělocviku na středních školách. K této studijní cestě byl vyzván výnosem rakouského ministerstva školství, které nabízelo uchazeči stipendium 200 zlatých.
Guth se dorozuměl francouzsky dobře: působil dříve jako vychovatel šlechtických synků Schaumburg-Lippe a provázel je při jejich studiích v Ženevě. Nový vyučovací předmět, který se měl zavádět do gymnázií, ho tuze zajímal.
V Paříži pak vyhledal barona Coubertina, o kterém věděl, že na toto téma napsal již několik prací. Francouz ho vlídně přijal a brzy se vytasil s myšlenkou obnovení olympijských her. Co tomu říkáte, monsieur Guth?
Toho ta myšlenka přímo nadchla.
Ale k tomu je potřeba obstarat souhlas a spolupráci představitelů evropských států! Brzy získal Coubertin pro svůj nápad Řeka (ten byl nejdůležitější), Francii zastupoval Coubertin sám. Získal i Rusa, Maďara, Němce, Švéda. Rakousko bude zastupovat Guth.
Sedmičlenný přípravný výbor pro hry olympijské zahájil svou činnost v roce 1894.
Následovalo dvacet let zasvěcených olympijské myšlence, ale světová veřejnost jí nemohla jaksepatří přijít na chuť. Až přišly ty páté hry, ve Stockholmu 1912, pod záštitou švédského krále, a ten jim propůjčil náležitou publicitu. Zdařily se náramně.
V roce 1914 se konala konference olympijského výboru v Paříži k přípravě olympijských her, které se měly uskutečnit o dva roky později v Berlíně. Staly se teď významným mezinárodním kolbištěm a Vídeň cítila, že trochu „zaspala“. Nadále ji bude zastupovat kníže Windischgrätz, manžel císařovy vnučky, Rakušan. Kdepak Češi, ty nikdo nezná, usoudila rakouská velmoc.
V předtuše příštích potíží vyhledal Guth knížete Windisgrätze. Tu národnostní otázku vyřešíme doma ve Vídni, zdůrazňuje Čech diplomaticky, v Paříži půjde o sport, nikoliv o politiku, ujišťují se vzájemně.
Rakušani a s nimi Němci uznávají „jen státní samostatnost notorickou“ a Češi nemohou usilovat o sportovní nezávislost. Jejich sportovci se mohou zařadit mezi Rakušany.
Ale Guth to vidí jinak: Češi jsou slovanský národ a chtějí vystupovat samostatně. V zahajovacím průvodu s českými sportovci, s českou vlajkou a s českým znakem. Vystupovali tak vždycky, pětkrát během dvaceti let.
Nový rakouský delegát vystoupil hned s požadavkem, aby Češi byli vyloučeni z kongresu. Nejsou žádný stát, jsou jenom národ a nikdo je nezná. Teď po dvaceti letech by měli zmizet z historie olympijského hnutí!? A už je tu politický střet s věrolomným Windisgrätzem v čele!
Byla to bouřlivá schůze a Guth se bil za svůj národ jako lev. Ale co naplat. Češi skutečně žádným státem nebyli. Když nastala schůze přípravného výboru a sestaven seznam účastníků zahajovacího výboru, český národ na seznamu „olympijských národů“ chyběl.
Na druhý den se konala obřadná snídaně v soukromém bytě francouzského diplomata, člena mezinárodního výboru, Francouze Berthiera de Sauvigny. Hostitel, vida zachmuřenou tvář Guthovu, naklonil se k němu a pravil:
„Nedělejte si z toho naprosto nic – nechte to plavat. Za rok, snad za dva, po smrti vašeho císaře, bude vojna …A pak se všechno od základu změní."
Vojna vypukla už o měsíc později, po atentátu na následníka trůnu a jeho choť. Franz Ferdinand zaplatil životem válečný apetit Rakouska a Německa. Tušil prostý lid ty dávno chystané krvelačné mocenské hrátky?
Olympijské hry se v Berlíně pochopitelně už nekonaly. Pořádaly se až roku 1920 v Antverpách a shlížel na ně nový generální sekretář mezinárodního olympijského výboru, doktor Jiří Guth.
Dana Seidlová – Pirátka
vnučka Jiřího Gutha-Jarkovského
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, původním jménem Jiří Guth, křtěný Jiří Karel
(24. ledna 1861, Heřmanův Městec - 8. ledna 1943, Náchod)
Český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru (1919-1923) a spoluautor olympijské charty. V letech 1900–1929 předseda Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. Známý je zejména jako autor publikací o správném a slušném chování.
Zdroj: Wikipedie
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818