Sonda do života okrašlovacích spolků (I)

Že tato myšlenka a tradice sahající až do 60. let 19. století je opravdu živá, dokládá fakt, že v současnosti je pod názvem okrašlovací spolek registrováno ve veřejném rejstříku ministerstva spravedlnosti na 173 spolků a každým rokem přibývají další. Po roce 2000 jich byla řada obnovena, velký boom zažily za první republiky a my se v souvislosti s oslavami století naší země ptali, do jaké míry navazují současné o. s. na tradici a v čem jsou jiné, jaká je jejich pozice mezi místními komunitami, ale třeba i jak je inspiruje soudobý akční guerilla gardening.

Ačkoli se okrašlovací činnost stala v různé míře náplní také mnoha jiných spolků, například pozemkových, vlastivědných, spolků rodáků či přátel města nebo obce, oslovili jsme s jedinou výjimkou jen takové, které se k ideji okrašlování hrdě hlásí svým názvem. Na náš dotazník odpovědělo šest subjektů. Dnes přinášíme informace o Starokolínském o. s., Šumperském o. s. a o Okrašlovacím spolku Budíček. 

 

Krátce o historii okrašlovacích spolků u nás

Zakládání spolků umožnil rozpad bachovského absolutismu. V 60. letech 19. stol. bylo, na rozdíl od let 50., opět povoleno vydávání tisku a byl obnoven přerušený spolkový život.

První okrašlovací spolky vznikly v Kutné Hoře (1861), v Červených Pečkách (1864), v Domažlicích (1867), v Kosmonosích (1869), v Jičíně (1870) a jinde. Významným mezníkem celého okrašlovacího hnutí pak bylo ustavení Svazu českých spolků okrašlovacích v Království českém (30. října 1904), později byl tento svaz, v roce 1909, přejmenován na Svaz českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Podle časopisu Krása našeho domova (č. 6, 1914) působilo v roce založení Svazu na našem území 237 českých okrašlovacích spolků, v roce 1914 již dokonce 402 takovýchto subjektů. Jinak okrašlovací spolky na našem území byly až do počátku 20. století převážně německé. Význam a počty okrašlovacích spolků v Československu pak klesaly během válečných a poválečných let, kdy byla spolková aktivita podkopávána i ideologicky (po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 byla činnost okrašlovacích spolků postupně degradována, např. i doporučeními k jejich včleňování do masových organizací, Osvětových besed apod.) a tím nepřímo utlumována, což vedlo v roce 1951 k rozpuštění výše zmíněné zaštiťující svazové organizace.

Až po roce 1989 znovu začaly spontánně vznikat různé organizace cestou zdola, mimo jiné i okrašlovací spolky.
S nimi souvisí i hnutí tzv. pozemkových spolků (v Česku od roku 1998, pod garancí Českého svazu ochránců přírody), které se zabývá ochranou půdy, flóry a fauny na lokální úrovni, a to na principu dobrovolného zapojení osob do praktické péče o pozemky, k nimž má daný akreditovaný pozemkový spolek dlouhodobý právní vztah (vlastnictví, pronájem, smlouva). České pozemkové spolky se hlásí k tradici okrašlovacích spolků a zároveň se inspirují i v zahraničí. ČSOP také od roku 2000 vydává časopis Krása našeho domova.

 

Krátce o okrašlovacích spolcích z dob jejich největšího rozkvětu

Motivem zakládání o. s. byl citový vztah k přírodě, který byl živen romantickým hnutím, a vlastenecké cítění. Účast na spolkovém životě se stal masovou módní záležitostí a znakem jisté sociální prestiže. Zpočátku (ve 2. pol. 19. stol.) kladly o. s. zejména důraz na čistotu a upravené prostředí sídel a jejich vylepšení ozeleněním. Později se do popředí dostává koncept tzv. ochrany domoviny, v němž se doplňuje ochrana přírody s péčí o kulturní a historické památky. Zvlášť s okrašlováním krajiny souvisí významná aktivita výsadby stromů, ať už v podobě zalesňování celých ploch (holých kopců, strání) či výsadeb parků, sadů, stromořadí nebo alejí. Činnost o. s. zahrnovala i účast na širším kulturním životě města nebo obce – organizaci výstav, přednášek, hudebních koncertů, odhalování pomníků atp. Mezi turisticky motivované činnosti patřila např. výstavba odpočinkových míst, laviček, naučných stezek, rozhleden, ale i populární soutěže o nejkrásnější předzahrádky, okenní truhlíky apod.

Na závěr malá literární poznámka. Jak se činnost okrašlovacích spolků stala součástí běžného života obce, leckde se mohla vyvinout jen v „plané spolkaření“ bez výsledků, jak vtipně glosuje Karel Čapek v povídce O lidech spolkových. I to však dokládá, jak stabilní místo tyto spolky v tehdejší společnosti měly.

 

Okrašlovací spolky dnes

Proč dnes vznikají okrašlovací spolky? Jakou činnost vyvíjejí? S jakými obtížemi se potýkají? Co se jim daří realizovat, co je spojuje a na co mají odlišný názor? Oslovili jsme několik spolků napříč republikou, z menších i větších měst a položili jim následující anketní otázky o jejich současném fungování:

 

Anketní otázky pro okrašlovací spolky

A/ Za Starokolínský o.s. z obcí Starý Kolín a Bašta (okres Kolín, Středočeský kraj, 1600 obyvatel) odpovídala Marie Smutná

B/ Za Šumperský o.s. odpovídal Radovan Auer, předseda Šumperského okrašlovacího spolku (Šumperk, Olomoucký kraj, 27 tis. obyvatel)

C/ Za Okrašlovací spolek Budíček, který chce probudit Vroutecko (okres Louny, Ústecký kraj, 1880 obyvatel) odpovídal David Šebesta

 

Kdy a za jakých okolností okrašlovací spolek vznikl, resp. byl obnoven? Jaké byly motivace a důvody k založení spolku?

A/ Starokolínský okrašlovací spolek vznikl v roce 2014 jako nápad Marie Smutné (Zahradníkové) a Blanky Lískové v souvislosti s neutěšeným stavem kostela sv. Ondřeje a dalších historických staveb v jeho blízkosti.

B/ Náš spolek jsme oficiálně založili na začátku roku 2016. Už předtím jsme se angažovali v aktivitách spojených s oživováním a kultivováním veřejného prostoru ve městě. Tou poslední kapkou, momentem, kdy jsme si řekli, že jestli se nezačneme snažit tady nějakým způsobem kultivovat prostředí, dopadne to průšvihem, byla stavba nového domu, asymetrického paneláčku v historickém centru města.

C/ K okrašlování jsme se dostali trochu jako „slepí k houslím“. S několika přáteli jsme v roce 2011 založili občanské sdružení „Budíček“ s cílem získat právní subjektivitu pro pořádání vrouteckých májů. Za několik let jsme se museli transformovat na spolek, včetně možné změny názvu. Náš člen Honza nám obecně řekl o činnosti dřívějších okrašlovacích spolků. Zájem o místní památky či přírodu přesně seděl i na činnost Budíčku. Okrašlovací spolek Budíček byl na světě :-) Jsme založením aktivní lidé a obecně řečeno se nám nelíbilo, že některé věci nechávají všechny ostatní desítky let lhostejné. Například stav barokního kostela ve Vroutku a přilehlého zvandalizovaného bývalého německého hřbitova.

 

Navazujete nějak na historickou tradici okrašlovacího hnutí? Můžete srovnat tehdejší náplň a zaměření spolku s činnostmi, které podnikáte nyní? Souvisí vaše činnost spíše s péčí o krajinu a životní prostředí nebo převažují kulturní a volnočasové aktivity? Zapsala se nějak dřívější činnost okrašlovacího spolku do podoby místa, kde žijete?

A/ Do jisté míry navazujeme v současných podmínkách na tradici okrašlovacího hnutí. Cituji z našich stanov, které jsou inspirovány jinými současnými okrašlovacími spolky: Účelem založení spolku je především ochrana a rozvoj kulturního, historického a přírodního dědictví v katastru obce Starý Kolín, ochrana památek, pořádání kulturních a osvětových akcí, akce na podporu obnovy kostela sv. Ondřeje a celého kostelního areálu, vydávání informačních, odborných a propagačních materiálů, iniciování veřejné i odborné diskuse o současném stavu a budoucnosti kulturního a přírodního prostředí v obci, podpora místních tradic a zvyklostí, pořádání volnočasové aktivity dětí a mládeže, získávání finančních zdrojů na obnovu památek a ekologické aktivity.

V praxi to znamená, že se snažíme pečovat především o kulturní dědictví předchozích generací, hmotné i nehmotné, a zprostředkovávat místním význam místa, kde žijí, resp. žijeme. Naše činnost je za čtyři roky poměrně bohatá – podařilo se v nám v součinnosti s obcí Starý Kolín a kolínskou farností obnovit (i za pomoci veřejné sbírky) dvě krásné barokní kaple a nově i brány v areálu kostela sv. Ondřeje, uspořádali jsme čtyři výlety autobusem za památkami, pět cyklovýletů pro rodiny s dětmi po památkách v okolí, organizujeme sousedská setkání, úklid lesa a okolí obce, vánoční trhy, dělali jsme dvě vánoční hry v kostele, obnovili jsme Tříkrálovou sbírku, účastníme se Noci kostelů, uspořádali jsme tři dětské dny, vydali tři kalendáře (ten nynější vychází z fotosoutěže, které se mohli účastnit děti i dospělí), máme turistickou vizitku a realizujeme řadu dalších aktivit.

Naší snahou je, aby Starokolíňáci byli hrdí na místo, kde žijí, a sami se zapojovali do komunitních činností.

B/ Původní okrašlovací spolek ve městě se jmenoval Verschönungsverein – Šumperk byl ryze německé město. Vznikl v sedmdesátých letech 19. století a stojí za vybudováním veškerých parků ve městě. Tedy jeho činnost je na tváři města jasně rozpoznatelná.

Naše činnost je odlišná. Veřejný prostor a veřejný život vnímáme jako jednu entitu, kterou se snažíme našimi aktivitami kultivovat. Proto je náš záběr hodně široký – pořádáme akce – PechaKucha Nights, Dny architektury, foodfestival Sousedská žranice, Festival literatury a kávy Extrakce. Uspořádali jsme veřejné besedy na téma cyklistiky či zeleně ve městě. Pro město jsme připravili koncepční materiál Šumperk - město blues. Přeložili jsme z němčiny dosud nepřeložené a přitom zcela zásadní Dějiny města, které v nejbližší době vyjdou knižně. Co se týče dlouhodobějších „zásahů“, tam je situace docela těžká, jde to pomalu a jako parta dobrovolných nadšenců se poněkud potýkáme s úřednickou mašinérií. Naši bluesovou lavičku, dílo místního mladého umělce Davida Bachroně, které je první vlaštovkou rozsáhlejšího konceptu oživení veřejného prostoru „Šumperk – město blues“, jsme instalovali nadvakrát, poprvé ji město odstranilo, protože jsme neměli všechna potřebná razítka. Do jednoho parku jsme ale umístili šachový stolek. Bluesová lavička se brzy dočká parkové úpravy svého okolí a poeziomatu. Letos ještě osadíme město knihobudkami. Dále máme schválenou komunitní zahradu, takže na jaře začínáme pěstovat.

C/ Ve Vroutku o okrašlovacím spolku z minulosti zatím nevíme. Ale v sousedních Podbořanech a Kryrech před válkou působily německé okrašlovací spolky. Vybudovaly například nádhernou kryrskou Schillerovu rozhledu či městský park v Podbořanech. Na jejich aktivity přímo nenavazujeme, ale památky a příroda jsou našimi pojítky i v současnosti. Poválečným odsunem byla zpřetrhána kontinuita a o jejich bohulibé činnosti dnes víme pouhé střípky.

 

Nakolik aktivní činnost vyvíjíte? Jakých cílů chcete prostřednictvím spolku dosáhnout? Co vás na této práci těší a co vám ji naopak komplikuje?

A/ Máme to štěstí, že se nám práce daří a je zpravidla velmi pěkně přijímána, viz fotografie z akcí na www.starykolin.cz.

B/ Spolek si teď prochází krizí. Po počátečním nadšení zjistíte, že ti, kdo mají chuť něco takového dělat, jsou obecně lidé aktivní s náročnými povoláními. Na spolkovou činnost jim pak, i když chtějí, nezbývá moc času. Studenti v Šumperku nejsou, starší generace se ještě nenaučila vnímat veřejný prostor jako něco, do čeho by měli vkládat energii. Trochu se v tom teď plácáme a hledáme způsob, jak pokračovat. Nicméně, i kdyby teď spolek jen dotáhl rozjeté projekty a zanikl, tak vidíme, že jsme ve městě inspirovali řadu lidí a komunitní život se rozproudil.

C/ Naše základní krédo je, že děláme to, co nás baví. Postupně se paleta různých aktivit a akcí, které v průběhu roku Budíček pořádá, rozšiřuje. Sázíme a udržujeme lipovou alej nových občánků Vroutku, mapujeme a postupně opravujeme drobné památky na Podbořansku a založili jsme Doupovskou zahradu s regionální květenou. Celoroční prací je starost o vroutecký kostel sv. Jana Křtitele, ve kterém pořádáme tematické akce, např. lidové tradice na Velikonoce a Vánoce, Noc kostelů, benefiční závod John´s bike či poutní mši.

Bohužel ve společnosti převažuje nezájem o vše, co není vyloženě soukromé. Ale nelze kvůli tomu házet flintu do žita! Naopak je to výzva ke změně. Vždy je to také o jisté uměřenosti. Zpětně vidím, že jsme z počátku byli s naším nadšením příliš zbrklí. A akce dělali trochu partyzánsky. Nikoho se moc neptali a vlítli jsme uklízet hřbitov okolo kostela v domnění, že patří církvi, až později jsme se dozvěděli, že patří městu.

 

Jaká je právní subjektivita spolku?

A/ Zapsaný spolek

B/ Jsme zapsaný spolek. Máme IČO, účet v bance a každý rok bychom měli dělat oficiální schůzi.

C/ Po zákonem nařízené transformaci neziskových organizací jsme zapsaným spolkem.

 

Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky členů spolku? Je možné srovnání s dobou největšího rozkvětu spolku (pokud to není nyní)? Jaké jsou povinnosti člena spolku?

A/ Oficiálně máme 14 členů, obojího pohlaví, různého věku a povolání.

Největší rozkvět spolku je nyní (dříve tu nebyl). Povinností je účastnit se svolaných schůzí, volit si předsedu a místopředsedy. Jinak jsou všechny akce ryze dobrovolné.

B/ Spolek má oficiálně, tuším, 17 členů. Aktivních je cca polovina. Ale když svoláme schůzi, sejde se nás s bídou tři až pět. Souvisí to s tím, co jsem psal výše. Většinou jsme lidé ve věku 20-40 let, převážně máme manažerské povolání a čerstvou rodinu, tedy malé děti. Za dva roky, co fungujeme, se už narodily dvě spolkové děti.

C/ V Budíčku oficiální členství příliš neřešíme. Celkově se snažíme papírování udržet na nezbytném minimu. Kolem spolku se vytvořil okruh příznivců, kteří nám nejrůznějšími způsoby pomáhají. Jsou to hodně naše rodiny, přátelé a známí. Většinu tvoří ženy, ale pomáhají nám také například kluci ze sousední základní školy. Je to velmi různorodé.

 

Jaký je vztah spolku k obecnímu zastupitelstvu/magistrátu? Máte jejich podporu?

A/ Ano, máme podporu. Po nynějších komunálních volbách jsou navíc v 11členném zastupitelstvu 3 členové spolku. Je to dáno zřejmě tím, že jsme v obci aktivní a že je naše činnost pozitivně přijímána.

B/ Je to složité, dosud nás město verbálně podporovalo, reálně to však bylo často naopak. Ale nechci jim to moc mít za zlé, je to střet dvou civilizací. Úředníci a politici dosud moc nepochopili, o co nám vlastně jde. Zatímco my se snažíme přinášet do Šumperka koncepty, které fungují na západ od nás, koukáme se na věci, které se dějí ve větších městech – Praze, Brně, Plzni, ale i ve srovnatelném Kolíně či Litoměřicích, šermujeme nápady z Německa, Skandinávie, měst jako Kodaň či Berlín, politici nám na to zatím říkali takové to: „No ale v Prostějově to taky tak dělají a funguje to dobře.“ Navíc v Šumperku není moc vůle k tomu přebírat ideje a nápady odjinud. Teď nás ale začali dobíhat a předbíhat i menší sídla v okolí, velký progres v posledních letech zaznamenal třeba Zábřeh. V polovičním Jeseníku už mají městskou architektku, za kteroužto funkci od začátku neúspěšně horujeme. (Pozn. red.: V březnu Rada města odsouhlasila zřízení funkce městského architekta v Šumperku.) Teď byly komunální volby a situace se diametrálně změnila, lidé ze spolku se vcelku logicky jako aktivní občané rozhodli aktivně do komunální politiky vstoupit. Já jsem se stal radním. Spolek to buď zabije, nebo posílí.

C/ S městem spolupracovat musíme z toho důvodu, že vlastní prostor okolo kostela i většinu námi opravovaných drobných památek. Předseda spolku je řadovým členem vrouteckého zastupitelstva. Odměny za výkon této funkce pravidelně věnuje Budíčku. Město Vroutek přímo na činnost spolku přispívá skrze grantový program ročně 10 tisíc korun na akce pro děti a mládež.

 

S jakými dalšími organizacemi spolek spolupracuje? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

A/ Snažíme se spolupracovat s dalšími spolky v obci – dobrovolnými hasiči, skauty, Sokolem, i dalšími organizacemi, jako jsou ŽS a MŠ, obecní knihovna. Každý rok si žádáme o finanční podporu obec a ucházíme se o další granty, vypsané především Nadací Via, která podporuje komunitní aktivity.

B/ To je jedna z věcí, na kterou trochu narážíme, místní organizace se do spolupráce moc nehrnou, zavedené kulturní instituce v nás trochu vidí konkurenci. Naopak skvěle kooperujeme s obdobnými partami z jiných měst. Se spolkem Švihák z Mariánek z druhého konce republiky nebo se Sturmem z blízké Mohelnice. Co se týče financování, některé naše akce kupodivu generují i nějaký zisk, který pak utrácíme jinde. Každý z nás už do spolku také asi vložil nemalé prostředky, když si nenechal proplatit náklady. Na překlad dějin nebo šachový stolek jsme použili crowdfunding, musím říci, že ten v souvislosti s patriotismem na obdobné věci funguje velmi dobře. Žádáme také o granty na kraji či od Nadace ČEZ či Nadace Via, ale dosud jsme se vyhýbali městským penězům.

C/ Spolupracujeme například s projektem Místa zblízka, který nám poskytuje odbornou podporu při zakládání regionální Doupovské zahrady. Vroutecká základní škola a družina je také naším důležitým partnerem. Jelikož na Podbořansku nyní probíhá renesance spolkové činnosti v oblastech záchrany památek, navzájem se podporujeme a pomáháme si, např. vzájemnou účastí na brigádách. Podporují nás také místní firmy či lidé svými příspěvky v rámci akcí.

 

Jaké projekty jste realizovali? Co se nepovedlo? Na čem pracujete nyní? Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní?

A/ Odkážu na https://www.starykolin.cz/r/okraslovaci-spolek/, kde jsou veškeré aktivity přehledně popsané. Hrdi jsme na opravu kaplí, na nové informační tabule. 25. 10. 2018 jsme osazovali pamětní desku T. G. Masaryka na budovu úřadu a sázeli výroční lípu – dotáhneme tak do konce snahu našich předků starou 80 let! Navíc jsme přichystali výstavu z prvorepublikových předmětů, které zapůjčili lidé ze Starého Kolína.

Předloni se spolek významně podílel na oslavách 750. výročí obce, které se velice povedly. Mimo jiné byla vydána kniha Starý Kolín a Bašta v běhu staletí, která navázala na dílo místního učitele z roku 1968. Na knihu získala obec grant ministerstva kultury, takže jí bylo možné udělat výpravnou a levnou – již je rozebrána.

Hrdí jsme také na to, že se nám povedlo přivést lidi na vánoční trhy a udělat z nich příjemnou akci setkání, kde je nám spolu dobře.

B/ Jak jsem psal výše, těch hmatatelných trvalejších výsledků je zatím málo, jde to pomalu.

C/ Nejpyšnější jsme na mapování drobných památek Podbořanska, které uskutečnilo deset dobrovolníků. Na základě hledání ve starých mapách jsme objevili více než 200 drobných památek. Většina jich je k nalezení na serveru drobnepamatky.cz. V rámci obvodu města Vroutek jsme jich nalezli dvanáct v různém stupni zničení. Za tři roky jich osm prošlo díky naší iniciativě restaurováním. Během pátrání v archivu jsme objevili osobní příběhy, které stály za vznikem dané památky. Uvedu příklad Schneckových muk. Šípkový keř skrýval výčnělek kamene božích muk. Nebýt historické katastrální mapy, nikdy bychom jej nenašli. Když jsme kopli do země, odhalili jsme téměř všechny části monumentálních božích muk z červeného pískovce. Paralelně s tím jsme ve farním soupisu vyhledali opis dávno setřelého původního nápisu v němčině. Z něho jsme se dozvěděli, že muka postavili manželé Schneckovi, jejichž sedmiletý syn Josef přežil přejetí naloženým povozem. Vše končí: „Rodiče, dávejte pozor na své děti!“.

Také vroutecký kostel nám přináší radost. Připojili jsme ho k elektřině, vyměnili 120 skleněných tabulek, místní řemeslník zrestauroval věčné světlo, nyní opravuje křišťálový lustr. A majitel kostela, církev, získala dotaci na opravu části střechy.

V současnosti uskutečňujeme náš projekt Lavička do krajiny. Z grantu Fondu Logit jsme nechali vyrobit formy k odlévání betonových laviček, které následně instalujeme na vhodná stanoviště. Vytváříme tak místa k zastavení se a pokochání krajinou. Formy také půjčujeme dalším spolkům na Podbořansku. Pokud je to možné, pořádáme besedy na zajímavá témata. Naposledy to byla beseda s Jiřím Padevětem o jeho knize Krvavé léto 1945. Téma, které se našeho regionu bezprostředně dotýká.

Nemáme věci, které by se nám vyloženě nepodařili. Vše je postupný proces, pokud něco nefunguje, nelámeme to přes koleno.

Jsme hrdí, že naše aktivity jsou vidět i navenek. Velice nás těší ocenění Gratias Tibi od Člověka v tísni. (Pozn. red.: cena za občanskou aktivitu mladých lidí do 30 let, kteří pozitivně ovlivňují život ve společnosti. Mladí z Vroutku se stali jejími laureáty v roce 2014). Díky němu mohli dva naši členové týden poznávat neziskové a veřejné aktivity v norském Oslu.

 

Okrašlovací spolky zažívaly boom v dobách první republiky. Organizovali jste nějakou akci, která výročí republiky připomíná?

A/ viz otázka č. 8

B/ Ne že bychom měli něco proti republice, ale jedním z velkých problémů Šumperka je přetržená tradice odsunem původního obyvatelstva. Jsme město, jehož obyvatelé moc neznají jeho historii nebo se k ní nehlásí. Chtěli bychom to pomoci překonat, sedmdesát let po válce už by snad šlo podívat se na česko-německé soužití bez předsudků.

C/ Akci k oslavám vzniku Československa přímo neorganizujeme. Město Vroutek uspořádalo sázení lípy a reprodukci dějinných úryvků čsl. rozhlasu z „osmičkových let“.

 

Připravujete nějakou stěžejní akci či aktivitu v roce 2019, o které byste chtěli čtenáře informovat?

A/ Jsme nadšenci, kteří pracují zdarma ve svém volném čase, děláme to rádi, protože nás to baví a dává nám to smysl. A máme radost, když lidé naši snahu ocení, třeba tím, že s námi na akcích spolupracují. Chceme pokračovat, dokud síly budou stačit.

Naším cílem je opravit kostel sv. Ondřeje a márnici, ze které chceme udělat minimuzeum Starého Kolína. Protože Starý Kolín si to zaslouží!

B/ My teď máme za cíl dotáhnout rozjeté projekty a nechceme se právě pouštět do nových věcí.

C/ Možná bych doplnil tento názor: Pro fungování lokálního spolku je, jak jsme časem zjistili, dobrá práce v komunitě a s komunitou. Myslím, že tento aspekt jsme podcenili a předpokládali, že optimisticky naladěná komunita je samozřejmost. Není a teď je otázka, jak místní dál budeme motivovat ke spoluúčasti. Pak je tu také zjištění, že hybnou silou našeho regionu jsou právě lidé ze spolků. Na radnicích a obecních úřadech „sedí“ spíše úředníci, kteří nám sice vycházejí vstříc, ale určitě zde nevzniká synergie. Mrzí nás, že z daní placení lidé jsou možná méně efektivní než my dobrovolníci.

 

Je třeba dodat…

A/ viz otázka 10

B/ Na spolkovém webu se hlásíte ke guerilla gardeningu… (Pozn. red.: Guerrillové zahradnictví /guerrilla gardening/ je forma přímé akce, převážně praktikovaná environmentalisty. Aktivisté převezmou /zasquatují/ opuštěnou půdu, kterou nevlastní, k sázení rostlin a oživení veřejného prostoru). Jak ho chápete a praktikujete? Ten guerilla gardening byla jedna z úvodních myšlenek, kterou jsme ale přehodnotili, že bude v tomto ohledu lepší jít trochu jinou cestou zmiňované komunitní zahrady.

C/ viz otázka 10

 

Informace: https://www.starykolin.cz/

Informace: http://www.okraslovacispolek.org/

Informace: http://www.budicek.eu/

 

K okrašlovacím spolkům se ještě jednou vrátíme v dalším díle.

 

Zdroje:

http://www.artslexikon.cz

Heřmanová, E. ,Kokošková, V.: Soumrak nebo renesance okrašlovacích spolků? In: www.researchgate.net

Blažek, J.: Novodobé okrašlování. In: https://www.sedmagenerace.cz/novodobe-okraslovani/

Zajoncová, D.: Kulturně historické dědictví v péči místních komunit. In: http://elearning.historickededictvi.com

Historie okrašlovacích spolků - IS MU - Masarykova univerzita