Kytice pro Lenku Lázňovskou

Mgr. Simona Bezoušková, odborná pracovnice NIPOS-ARTAMA a bývalá programová ředitelka Jiráskova Hronova

Chcete se setkat s Lenkou Lázňovskou? Běžte tam, kde se dějí velké věci týkající se amatérského umění. Když se na škole, kde studovala, zakládá divadelní soubor, je u toho. Když vzniká NIPOS-ARTAMA, je u toho. Když se zakládá České středisko AITA/IATA, je u toho. Když se nově koncipuje Jiráskův Hronov, je u toho. Když je potřeba zachránit časopis Amatérská scéna, jak jinak, je u toho.

A až se s ní setkáte, věřte, že poznáte dámu, která oplývá nekonečnými znalostmi svého oboru, mnoha zkušenostmi, skvělou pamětí a elánem. To všechno i přes svůj, pro mnohé neuvěřitelný, věk.

Milá Lenko, přeji Ti k Tvému životnímu jubileu krom velké dávky zdraví a energie, které v práci jistě využiješ, i dny klidu, pohody a spokojenosti, které si bezpochyby zasloužíš.

Simona

 

PaedDr. František Zborník, někdejší ředitel NIPOS, autor, režisér, textař a herec amatérského divadla

S Lenkou jsem toho prožil hodně, samozřejmě nejintenzivněji v době, kdy byla mou zástupkyní v NIPOS. Jeden zážitek se vymyká. Právě v době našeho šestiletého působení v jedné organizaci se utvořila mezinárodní skupina zástupců organizací s podobnou činností, jako má u nás NIPOS. Iniciátorem byla Budapešť, setkali jsme se poprvé v jejich centru poblíž Balatonu, zúčastnili se Slováci, Chorvati, Srbové, Estonky, my a domácí. Nějak jsme s Lenkou přehlédli, že v úvodní pracovní den měla být i zábavná prezentace zúčastněných států a oněch kulturních organizací. První noc jsme tedy věnovali doháněním přípravy. Už si moc nepamatuji, co všechno jsme vymýšleli a jak. Vím jen, že to nakonec byla docela sranda a kolegy jsme nejen poučili o naší zemi, ale snad i pobavili. Proč to píšu? Poprvé jsem Lenku zažil v akci jako spoluautorku a pak i interpretku. Překvapila. Nápady se řinuly, kreslila mapu ČR a Prahy, nacvičovali jsme zpěv a choreografii, prosmáli jsme se půlkou noci. Naše prezentace byla pak hodnocená kolegy jako nejlepší. Asi jsme proti těm pečlivě nachystaným krojovaným tanečkům, folkorním písním a přednáškám kolegů působili uvolněněji a přesvědčivěji. Kampak na českou improvizaci a humor! (A becherovku.)

Je to už drahně let. Docela bych si Tě, Lenko, přál vidět zase tak spontánní a uvolněnou, nespoutanou rolí své funkce jako tenkrát.

František

 

 

PhDr. Vítězslava Šrámková, spoluzakladatelka Databáze českého amatérského divadla

Milá Lenko,

když se tak ohlížím za tou hlubinou let, které nás obě dělí od počátku pracovní svázanosti s předchůdcem NIPOS – Ústavem pro kulturně výchovnou činnost –, sem tam si vzpomenu na někdejšího šéfa odboru zájmové umělecké činnosti a kolegu Zdeňka Jírového. Byl to velký ironik. A když jsme poukazovali na své mizerné platy (všichni jsme měli více méně stejné), říkával: „Co chcete, děláte práci, která Vás baví, děláte ji rádi, tak byste měli za ni ještě platit.“ Později to vypadalo, jakoby jeho názor převzali – ale to už zcela vážně – dokonce i mnozí ministři kultury. A že jsme jich zažili! Pravda ale je, že kdyby nás ta práce netěšila a my ji nepovažovali za užitečnou, těžko bychom se pak od začátku 90. let, kdy jsme spolu stanuly v čele Artamy, pustily do profilování jejího charakteru a činnosti tak, aby opravdu sloužila všem, pro které se umění stalo, i když je neživilo, životní nutností.  Při té spolupráci jsme zjistily, že se na sebe můžeme vzájemně spolehnout, a z kolegyň jsme se staly kamarádkami.

Nerozešly jsme se, jen já jsem se konečně naplno začala věnovat již rozpracovanému úkolu Dějin českého amatérského divadla, který vyústil v Databázi, a ty buduješ moderní kulturní instituci – NIPOS.

Takže kamarádko, obdivuji Tvou energii a přeji Ti do dalších let, aby nepolevovala a stále Tě naplňovala mladistvou radostí.

Slávka

 

Ing. Jaroslav Vondruška, amatérský tvůrce, místopředseda SČDO

S Lenkou Lázňovskou se rád potkávám nejen na přehlídkách (např. Klicperovy divadelní dny v Sadské, Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, Divadelní piknik ve Volyni nebo Jiráskův Hronov), ale také v Odborné radě ARTAMY pro divadlo, nebo ve Festivalovém výboru Jiráskova Hronova. Vždycky obdivuji její perfektní připravenost na jednání a pak velmi pragmatické a korektní jednání. Cením si jejího konstruktivního a poctivého hodnocení divadelních představení v porotách na všech úrovních. Lenka je člověkem, který ví, co chce, a pro nás ochotníky a ochotnické divadlo udělala obrovský kus práce, za což jí patří veliký dík.

Lenko, přeji Vám k vašemu jubileu hlavně hodně zdraví, pohody, pevných nervů a neutuchajícího elánu do dalších let. Těším se na setkávání s Vámi i v dalších letech.

Jaroslav

 

Doc. Mgr. Milan Schejbal, režisér a umělecký šéf Divadla A. Dvořáka Příbram, porotce

Milá Lenko,

v těchto dnech slavíš, jak se tak galatně obzvláště u dam říkává, významné životní jubileum. Tak si říkám, že jsme spolu už taky leccos zažili s našimi milými amatéry, často v dobrém, někdy ne úplně v tak dobrém, co si budeme nalhávat. Ze všech těch našich setkání se mně nejvíce vybavují dva zážitky. Strašně rád jsem s Tebou sedával (a doufám, že zase budu) ve vysocké porotě Krakonošova divadelního podzimu. Úplně Tě mám před očima, jak se stoickým klidem a shovívavě sleduješ, až se my – slušně řečeno extroverti – “vykecáme” a konečně Tě necháme promluvit k věci. Obdivoval jsem Tě, jak jsi vždy perfektně připravená, zvláště když jsi měla úvodní slovo a jak Tvá promluva nebyla nikdy pouhou dojmologií, ale byla opřena o pregnantní argumenty. A to fakt není málo a Ty víš, že vím, o čem mluvím…

Druhý zážitek mám z doby, kdy jsem sedával v grantové komisi ministerstva kultury a opět se nemohu vyhnout Tvé perfektní argumentaci. Vzpomínám, jak jsi před nás předstoupila s návrhy na výše grantů pro jednotlivé akce a pokaždé jsi nám jasně, srozumitelně a v kontextu širších souvislostí vysvětlila, proč by právě ona akce měla či neměla být finančně podpořena. To jsem fakt koukal. My jsme se pak Tvým doporučením mohli, ale nemuseli řídit, ale stejně jsem koukal...

Zážitků s Tebou bych mohl vyjmenovat samozřejmě mnohem víc. Nicméně, milá Lenko, upřímně Ti přeji pevné zdraví a zejména fůru pevných nervů a nepřeberné množství trpělivosti. Budeš to s amatéry a s námi, milovníky amatérů dost potřebovat. Oba však moc dobře víme, že to stojí za to.

Tvůj Milan                                                                                                                                           

 

Jindřich Zemánek, od roku 1998 výkonný ředitel Evropského centra pantomimy neslyšících a rovněž ředitel Mezinárodních festivalů pantomimy neslyšících v Brně

Velice rád využívám možnost poohlédnout se po dvaadvaceti ročnících přehlídky OTEVŘENO v Kolíně, které jsme s paní Lenkou Lázňovskou a malým kolektivem připravili a realizovali. To poohlédnutí je o to důležitější, že je spojené s životním jubileem Lenky Lázňovské. Velký lán práce. Za tu dobu se na přehlídce OTEVŘENO vystřídalo tři sta osmdesát souborů, divadel a skupin scénického tance a pantomimy. Celkem tři tisíce osm set účastníkům, kterým je potřeba zajistit spaní, prostor a čas na zkoušku, prostor a potřebnosti na jevišti k jejich vystoupení a pak vše zhodnotit, poradit a povzbudit.

Děkujeme, Lenko.

Když si prohlížíte jeden obilný klas, je to krása. Je to i naděje, že z něj něco bude. Buď další množství klasů, nebo mouka na chleba. Poohlédnutí po obilném lánu je úžasné…, proto vyslovuji upřímné poděkování a přání hodně zdraví.

Jindra

 

Karel Tomas, odborný pracovní NIPOS

Milá Lenko,

k Tvému výročí Ti napíše určitě hodně gratulantů – já bych chtěl zmínit jen jednu stránku – tu mezinárodní. Myslím, že na poli různých organizací, které přesahovaly rámec republiky, jsme toho společně (i Ty sama) udělali dost, nejvíce se však vryla organizace amatérského divadla AITA/AITA.

Stále pracuješ jako prezidentka Českého národního střediska této organizace, ale léta jsi byla v představenstvu Středoevropské sekce, pár let dokonce její prezidentkou. S tím souvisela i řada jednání i dalších aktivit za hranicemi.

A já si tak nějak promítám cesty, kdy jsem Tě měl možnost doprovázet a být Ti nápomocen. Zlí jazykové sice tvrdí, že na mé první cestě pod křídly „aity“ jsem „malou“ procházkou po Tel Avivu způsobil opuchýřování Tvých chodidel na několik let, že Tě na letišti tamtéž málem nepustili domů, že Tě v El Jadidě málem ukradli, zatímco jsem odešel ochutnat jakousi místní specialitu; že jsi v kanadském Halifaxu mohla uhořet při požáru, který jsem málem založil v hotelu, že jsem Tě zdržel ve frontě na letišti v Londýně, takže nám letadlo uletělo, že jsem v německém Lingenu rozbil auto, abys měla příležitost poznat krásu místní železnice – a asi bych takhle mohl pokračovat ještě dlouho. Nicméně, bez těchto zážitků by asi ty cesty byly jen jednotvárnou prací, přelévající se z jedné jednací místnosti do druhé... A ani bys neměla na co vzpomínat a o čem vyprávět.

Jsem rád, že jsem Ti při těchto (nejen výše zmíněných) situacích mohl pomáhat.

Ještě hodně veselých let (mimo jiné i) v mezinárodním životě přeje

Karel

 

Mgr. Alena Štefková, bývalá odborná pracovnice Národného osvetového centra v Bratislave

Ctená naša jubilantka, milá Lenka!

Viaže nás nielen priateľský vzťah, ale aj zaujatie divadlom a pôsobenie pri jeho kultivovaní. V hodnotení si bola a zostávaš ako výnimočná a zaujato pôsobiaca podnecovateľka vždy odznova obrodzujúceho sa českého amatérskeho divadla. Zaujato, ľudsky a sústavne. A darilo sa Ti to s veľkou podporou milujúceho manžela a v kruhu výnimočných spolupracovníkov, ktorí sa stali i našimi priateľmi – Slávka, František, Karel, Jaroslav, Honza, Milan, Alenka a mnohí ďalší. Divadelníci Ti môžu ďakovať za podporu pri presadzovaní Jiráskovho Hronova, keď vznikali hlasy v tých ťažkých časoch snažiace sa ho vyvrátiť zo zakorenenia.

Svedectvom o Tvojej činorodosti je mnoho uskutočnených projektov, ale ja za všetky vyberám skvelú Databázu českého amatérskeho divadla. Starostlivosť o amatérsku umeleckú činnosť, no najmä o divadlo po metodickej a organizačnej stránke istým spôsobom je zrkadlom ako sa uskutočňuje divadelná inscenácia. Vzbĺkne, zažiari, obohatí, pomkne sa a ako plameň akoby zhasla. Zdalo by sa, že po nej  neostáva nič a predsa ustavičný zápas nesie ten odkaz ďalej. Bez neho by nemalo české amatérske divadlo taký cveng aký má. Šírila si ho aj osobným zastúpením na medzinárodných festivaloch, kongresoch i rôznych akciách – doma i v zahraničí. Ty si bola všade, pokojná, s prehľadom a s úsmevom. Veľmi si vážim a obdivujem Tvoju aktívnu činnosť v rôznych funkciách v medzinárodnej organizácii amatérskeho divadla AITA/IATA.

Srdečne Ti ďakujem za Tvoju priazeň a rada spomínam na naše spoločné priateľské i pracovné cesty – v Karlovej spoločnosti.

Nuž nech sa Ti, Lenka, v zdraví všetko darí, aby si mala ešte veľa síl dokončiť všetko, čo si schopná si predstaviť. Maj k tomu dosť síl a chuti.

So srdečným pozdravom a želaním všetkého dobrého do ďalších rokov,

Tvoja Alena

 

Mgr. Michal Beneš, CSc., bývalý diplomat České republiky při UNESCO

 

Kolik let Lenku znám? Vlastně ani nevím, ale určitě jsme se viděli ještě za minulého režimu, ještě ve Sněmovní, kdy jsem se jako mladý výzkumník motal kolem tamního oddělení pro amatérské výtvarné obory, protože mně moje tehdejší profesní zařazení dovedlo k názoru, že interiérová tvorba bytu a domu je nejrozšířenějším amatérským uměleckým oborem, protože byt či dům si, koneckonců, zařizuje každý a odvěká je lidská touha po kráse.

Bylo to sice jen letmé setkání: Lenka byla odborně orientována na jiný obor, ale přesto se zapomenout nedala, a tak, když jsme se po létech sešli, když už jsem byl chycen do sítí kulturní agendy UNESCO a UKVČ už byl transformován na dnešní NIPOS, hned jsem věděl, odkud tu dámu znám, a hlavně, že jí jde o věc. Vlastně o tři věci:

Za prvé, aby všichni pochopili, jak obrovský význam má neprofesionální umělecká činnost pro jednotlivce i pro celou komunitu, ať už jí rozumíme partu kamarádů, obec nebo celé občanské společenství. Nechci tedy rozvádět, co všechno Lenka udělala pro to, aby mnohým „došlo“, nebo alespoň o tom začali přemýšlet, co tato činnost znamená pro rozvoj osobního tvůrčího potenciálu, pro socializaci jedince skrze společně sdílený zájem, pro prevenci sociálně patologických jevů - protože je konec konců lepší, když kluk mlátí do bubnu, než aby třískal do barokních soch na náměstí -, že se jí vychovává budoucí poučený divák či posluchač, že se podílí, zejména pokud jde o děti a mládež, na obohacování zásobárny talentů nalézajících své uplatnění v profesionální umělecké činnosti nebo tzv. kulturních průmyslech, že může pomoci kompenzovat všelijaká psychická či psychosociální traumata atd. Lenka o tom mnohem utříděněji a kultivovaněji mnohokrát mluvila sama. Jenže, ona o tom nejen mluvila, ona také konala, prala se, hádala, někdy vzdorovala, organizovala, přemlouvala, diskutovala, nastavovala volný čas a hodně přemýšlela a dělila se o to, co načerpala praxí - a to vše jí vydrželo dodneška.

Myslím, že toto přesvědčení nás spojovalo, a já se necítil tak „názorově opuštěný“, když jsem na Generálních konferencích UNESCO od 90. let minulého století začal v našich prohlášeních v sekci kultura v souvislosti s programovými cíli UNESCO - zpočátku jako jediný - zdůrazňovat význam neprofesionální umělecké tvorby pro zachování kulturního dědictví i pro péči o umění profesionální, neboť nebude-li kultivované publikum, bude jeho cesta mnohem složitější … S vědomím toho, že mám doma krytá záda, se mi postupně podařilo přesvědčit i další, až se myšlenky chopilo UNESCO jako celek, a moc děkuji Lence, že se pak ujaly v tuzemské praxi některé z myšlenek a symbolů, které UNESCO v tomto smyslu „nastavilo“ světu - jako je Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby aj.

Tou druhou věcí, o které Lence vždycky šlo, bylo divadlo. S neprofesionálním divadlem spojila svůj profesní život a energii a v něm nalézala praktickou matérii pro úvahy a důkazy o významu neprofesionální umělecké činnosti. Divadlo bylo pro ni oním goethovským „zeleným stromem života“, proti kterému je každá teorie jen šedí.   A i tady jsem měl tu čest s ní spolupracovat: nebýt Lenky a její schopnosti uchopit šedou teorii, tentokrát právnickou šeď mezinárodní smlouvy - Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví lidstva, a využít ji pro strom divadelního života, nevím, nevím, jak by to dopadlo s nominací českého a slovenského loutkářství mezi reprezentativní památky nehmotného kulturního dědictví lidstva, jejichž seznam UNESCO vede, se všemi důsledky, které z toho pramení, nebo se zápisem ochotnického divadla na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, jehož existence je právně odvozena od zmíněné smlouvy administrované UNESCem.  

Tou třetí věcí, která Lenku profesně zajímá, je postavení NIPOS:  Lenka se rozhodně – podle mého soudu – nespoléhá na faktickou ojedinělost zaměření NIPOSu v kontextu českých institucí, ani na jeho dlouhou tradici navazující na Masarykův lidovýchovný ústav. Jistě –  dalo by se říct – od toho je ředitelkou. Jenže, kolik ředitelů na konci své kariéry myslí na budoucnost, myslí na to, aby jimi vedená instituce měla co říct i v budoucnosti a byla i v ní kvalifikovaným oponentem všem těm, kdo se naivně, vyzbrojeni ovšem mocí rozhodovat, domnívají, že je lidský život redukovatelný jen na materiální konsum. Odtud ony snahy Lenky zapojit NIPOS, navzdory jeho skromným materiálním i lidským zdrojům, do diskursu o podmínkách kvality života, mezi něž kultura rozhodně patří.

Určitě by se toho dalo o její profesní dráze napsat mnohem víc a možná i podstatnějšího, ale na co se rozhodně nesmí u Lenky zapomenout, je její charakter. Aniž bych jejích dobrých vlastností chtěl cokoliv ubírat, pro mne byl vždy nejcennější její osobitý jemný humor, nadhled, přímost a otevřenost a tolerance k jiným názorům, ale přitom umění stát si za svým názorem.

Co říct nakonec – asi nejstručnější bude okřídlené francouzské: “Mes hommages, Madame.“ Je na místě. A dodat - „a samozřejmě všechno nejlepší do dalších let“.

Michal

 

Vizitka
Lenka Lázňovská, Mgr. (nar. 15. 2. 1948)
Prezidentka Českého střediska, mezinárodní organizace amatérského divadla AITA/IATA, viceprezidentka Středoevropské sekce AITA/AITA.
Od 1. 7. 2001 vedoucí útvaru Artama v NIPOS, Praha. Od 1. 3. 2008 ředitelka NIPOS, Praha.
Absolvovala Filozofickou fakultu UK – obory česky jazyk a literatura, dějepis, estetika (1972).
Porotkyně, herečka, režisérka, autorka her pro děti, publicistka, mezinárodně známý člověk, emotivní a impulzivní komediantka, držitelka ocenění festivalu FEMAD (2013) za přínos divadlu.

Rozhovor s Lenkou Lázňovskou čtěte na: http://www.mistnikultura.cz/na-seznamu-unesco-dosud-chybi-amaterske-divadlo-vyzva-pro-ceskou-republiku