Kračúnovské putování Tomáše Kočka se zastavilo v Březnici

Po kolikáté jste se letos vydal na adventní turné?  

Na adventní nebo-li  Kračúnovské turné (od staroslovanského označení pro svátky zimního Slunovratu a pozdější Vánoce) jezdíme od vydání našeho CD Koleda. To znamená, a to se musím podívat, od roku 2009. To už je osmý rok! Kdybyste se nezeptal, ani by mi nedošlo, jak dlouho už to je…

Kolikrát jste již koncertoval v Březnici a jaké máte vzpomínky?

Jednou určitě. Nebo dvakrát? Hráli jsme ráno pro děti a večer pro dospělé a pamatuju si, že jsme po tom dopoledním koncertě pro školy zalezli do kapelního auta a poslouchali první mix naší tehdy připravované desky VELESU. Březnice je vlastně důležitým místem. Odtud jsme pak psali poznámky našemu mistrovi zvuku a on pak na jejich základě přemíchával celou desku. A povedlo se mu to. Čtyři měsíce bodovala v prestižní TOP 20 World Music Charts Europe. No a po tom poslechu jsme se šli provětrat procházkou na zámek a zpět. Pamatuju si ta renesanční sgrafita.

Jak se to letošní turné liší od loňského? Kolik písní je jiných?

Každé Kračúnovské turné je vystavěno na písních z CD Koleda. To je základ. K tomu přidáváme to nejlepší z předešlých desek a pak samozřejmě písničky z alba nejnovějšího. Letos tedy z alba pro děti, pohádkového CD Z Radosti.

Kolik písní z alba Z Radosti na těchto koncertech hrajete?

Desku Z Radosti tvoří tři pohádkové příběhy, které jsem původně režíroval v brněnském divadle Radost v průběhu asi osmi let. Každý z nich je aranžován do jiného druhu lidové hudby: moravská cimbálová muzika z Beskyd, česká dechovka ze Šumavy a pak irsko – americká všehochuť s citacemi děl českých a moravských velikánů klasické hudby. Hráváme tu třetí pohádku, neboť dechovku ani cimbálovou muziku s sebou holt nevozíme."  

Jak vás napadlo udělat desku pro děti?

Je to už drahně let, co po mě vydavatel Indies Scope chtěl píseň pro děti na tehdy vznikající sampler dětských písní. Já to nestihl, ale semínko bylo zaseto.  V průběhu následujících osmi roků jsem režíroval tři pohádková představení a hlavně pro ně napsal muziku a písničky. Při poslední režii, v souvislosti s Vančurovou knížkou Kubula a Kuba Kubikula, jsem narazil na zajímavý problém zvaný „spor o pohádku". To mě ponouklo k nápadu udělat desku pro děti, a to vyloženě pohádkovou!

Je pro vás rozdíl psát písničky do divadelního představení a skládat volně?

Rozdíl to je.  Musím držet téma, které je mi přiděleno, a protože v divadle Radost se herci doprovázejí při písničkách sami, beru ohled i na to, které nástroje se mi obsazením konkrétních hereček a herců sejdou. Zásadní rozdíl je ale v tom, že skládám písničky pro někoho jiného než pro sebe.

Pohádky v Brně také režírujete. Co vás na práci režiséra nejvíce baví?

Pohádka je úžasný žánr. Nic není nemožné, stávám se vlastně na chvíli dítětem a hraju si.  

Jakou pohádku máte nejraději?

No, to jste mě dostal! Já snad ani nemám žádnou pohádku vyloženě oblíbenou! Ale třeba nedávno jsem psal hudbu pro rozhlasovou pohádku Břicho Radegasta, a ta se mi moc líbila. I tím, že je od nás a autorka do ní vetkla prvky valašského nářečí. Když to vezmu kolem a kolem, mám takové pohádkové období. Od ledna budu v Těšínském divadle režírovat pohádku O Ondrášovi.