VSETÍN: Nezávislé komorní vsetínské divadlo (NKVD) si v pátek 29. února připomene desáté výročí od premiéry jeho první divadelní hry Lucerna. Při této příležitosti se v lidovém domě uskuteční slavnostní vzpomínkový večer spojený s ukázkami největších a nejúspěšnějších kusů v historii tohoto místního ochotnického souboru. „Bude to jakési leporelo složené z toho, co všechno jsme za těch deset let učinili, ať už v oblasti divadelní nebo provozní. Připomeneme si, za jakých podmínek divadlo vzniklo a nebudou samozřejmě chybět ani ukázky z her Baron Münchhausen, Sen noci svatojánské nebo Revizor,“ přiblížil chystanou slavnost režisér a zakladatel souboru Pavel Rejman.
Diváci se podle něj mohou těšit i na promítání zajímavých fotografií a jiných dokumentů, které očím diváka dosud zůstaly ukryty. NKVD vzniklo na jaře v roce 1997 za velmi neobvyklých okolností.
Pavel Rejman tehdy svolal do kavárny Pod Klenbou skupinu asi třiceti lidí, aniž by jim sdělil důvod setkání. Následně jim pogratuloval, že se stali členové vsetínského komorního divadla. „My jsme tam všichni rádi přišli, protože jsme si mysleli, že je to mejdan. Pavel ale tehdy přišel a oznámil nám, že je národní obrození a že budeme hrát jak jinak než českou klasiku - Lucernu. Direktivně nám rozdal scénáře a řekl, že příští čtvrtek je první zkouška. A prý kdo nepřijde, je zbabělec,“ vzpomíná na založení souboru František Segrado.
Podle něj to bylo chytré. „Kdyby nás přemlouval, většina z nás by si našla nějakou výmluvu, proč nemůže hrát. Vsadil na to, že se lidé vzájemně znají a že jim nebude nepříjemné se scházet. Navíc to bylo v období, kdy si všichni stěžovali, že se tady nic neděje a všichni jen u piva diskutovali, že by tady „někdo“ měl dělat kulturu,“ říká Segrado, na jehož popud přibylo v původním názvu souboru slůvko „nezávislé“ a ten tak začal používat nechvalně známou zkratku NKVD.
Mezi zakládajícími členy tehdy byli také současný místostarosta Jaromír Kudlík a nynější starostka Květoslava Othová. „Tehdejší doba byla velmi krásná a euforická a nešlo jen o samotné divadlo, ale také o setkání s přáteli. Soubor nastudoval řadu zajímavých kusů a ač to byla klasika, vždycky s nadhledem reflektovaly aktuální dění,“ vzpomíná Květoslava Othová. Na zakládající schůzce tehdy padl i termín premiéry – ta se měla původně uskutečnit ještě tentýž rok na podzim. „Ale protože přišly povodně, posunuli jsme premiéru na 28. února následujícího roku,“ vysvětlil režisér Rejman. Od té doby členové souboru nastudovali více než deset inscenací a za své divadelní umění byli mnohokrát oceněni na nejrůznějších přehlídkách.
Hrála se přitom česká i světová klasika. Po Jiráskově Lucerně přišly na řadu Gogolův Revizor, Shakespearův sen noci svatojánské, legendární Baron Münchhausen s nezapomenutelným Josefem Dubšíkem v hlavní roli nebo Pitínského Matka, v níž excelovala Dáša Pavloušková. „V rámci souboru vznikaly i drobné podprojekty, mezi nimi i kus Don Quijote, který režírovala Magda Tomečková,“ vzpomíná Pavel Rejman. Poslední divadelní hrou nastudovanou vsetínskými ochotníky je Prevértova Roura k rouře pasuje, která měla premiéru před čtrnácti dny a už nyní se ochotníci chystají i na její reprízu. Ta se uskuteční 6. března.
Vznik NKVD bezesporu přispěl ke vzniku i dalších ochotnických souborů. V době největší slávy vsetínského ochotnického divadelnictví jich bylo aktivních sedm, nyní je jich o dva méně. Páteční slavnostní večer začíná v divadelním sále lidového domu v 19 hodin.
Eva Stejskalová
ČR: Česká televize se v roce 2024 stala nejsledovanějším tuzemským vysílatelem. S podílem 30,43 % obhájila svoji pozici posedmé v řadě, ve srovnání s rokem 2023 dokázala svůj výkon navýšit o více než půl procentního bodu. Lídrem trhu byla ve sledovanosti za celý den, nadprůměrný výsledek zaznamenala ČT také v hlavním vysílacím čase, kdy podíl na sledovanosti dosáhl na 30,75 %. Nejvyhledávanějším pořadem roku se stalo finále mistrovství světa v ledním hokeji, ze seriálové tvorby byl nejsledovanější Docent II, ze zábavních pořadů pak StarDance. Rekordní zájem od začátku svého vysílání slaví ČT :D a ČT sport.
TĚŠÍN: Na sklonku letošního roku vydalo Muzeum Těšínska výpravnou publikaci „Putování za krásou“ s podtitulem „Národopisná kolekce Jiřiny Králové“. Jak název knihy napovídá, bylo záměrem autorek, etnografek Evy Hovorkové a Lucie Kaminské, představit široké veřejnosti unikátní sbírku a celoživotní dílo Jiřiny Králové (1911–1998), rodačky z orlovských Lazů, jež systematicky dokumentovala vývoj a podobu lidového oděvu užívaného na Těšínsku, Opavsku a v přilehlých severomoravských oblastech.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.