Libuše Votavová naplňuje svým životem heslo: Pomáhat je normální

<p>PRAHA: Jednou z čerstvých držitelek ceny Křesadlo je Libuše Votavová, která se narodila a dosud žije v Uhříněvsi (Městská část Praha 22). Ve zdůvodnění výběrové sedmnáctičlenné komise pro udělení ocenění za dobrovolnickou práci zaznělo: Výčet aktivit pí Votavové je opravdu pestrý, bohatý a hlavně dlouholetý. Je spoluzakladatelkou Občanského sdružení Uhříněves (OSU), které si klade za cíl povznést kulturní život v této pražské městské části. I přes svůj vysoký věk je stále jeho platnou členkou.</p> <p>Velmi se zasadila o uskutečnění myšlenky zemřelé dlouholeté kronikářky Uhříněvsi – učitelky Ludmily Šimrové -na znovuotevření uhříněveského muzea (10. prosince 2002) a aktivně a dobrovolně muzeu vypomáhá. Není možné nezmínit její kontakty s židovskou reformovanou obcí v Londýně a ve FortWorth v Texasu, kde používají uhříněveské tóry. Je nenahraditelnou uhříněveskou encyklopedií, přičemž si poznatky nenechává pro sebe, ale šíří je mezi občany především prostřednictvím Uhříněveského zpravodaje, do kterého dopisuje a dělá jeho korekturu. Na svůj věk je nesmírně činorodá, ochotná, již několik let také dochází do Komunitního plánování za skupinou seniorů a zdravotně postižených (sama je držitelkou průkazu ZTP).<br />
Už od konce 2. světové války pracovala dobrovolně jako studentka, po nástupu do starobního důchodu pak dobrovolnickou práci ještě zintenzivnila.</p> <p>Jste čerstvou držitelkou ceny Křesadlo, která se uděluje za významnou dobrovolnickou činnost. Můžete vyjádřit své pocity?</p> <p>Mám radost, cena občanského sdružení Hestia mě velmi potěšila. Byla jsem ale zároveň překvapena, ani jsem nevěděla, že existuje. Za nominaci vděčím místnímu občanskému sdružení DOLLY, které si na mě vzpomnělo.</p> <p>Jak dlouho se věnujete dobrovolnickým aktivitám?</p> <p>Pocházím z rodiny, kde matka i otec považovali dobrovolnické a veřejné aktivity za samozřejmost. Později jsem se přivdala do rodiny, kde byla dobrovolnická činnost velmi podporována.<br /> Hned po konci 2. světové války jsem jako studentka pomáhala o prázdninách při žních ve zdejším VÚŽV (Výzkumný ústav živočišné výroby), později při jednocení řepy a před maturitou v roce 1948 při stavebních brigádách. Například při nošení tvárnic při výstavbě sídliště Solidarita ve Strašnicích. Tehdy jeho životnost předpovídali na 20 let. A vidíte, stojí dodnes.</p> <p>Máte pocit, že si uhříněveská komunita cení Vaší práce?</p> <p>Uhříněveská komunita resp. volení zástupci, si nejen cení, ale vždy cenili dobrovolnické práce občanů. Před 10 lety v r. 2001 byl vyhlášen mezinárodní rok dobrovolníků. Při té příležitosi vytvořila uhříněveská dobrovolnice – akademická malířka Magda Cubrová – působivý grafický list, který byl předán řadě místních dobrovolníků ještě v restauraci Na Lišce.<br /> Na tom mém je uvedeno: za dlouholetou, trvalou pomoc na úseku kultury, zvláště za zjištění údajů o zaniklé židovské obci v Uhříněvsi, za činnost v ČČK a za soustavnou pomoc bližním.</p> <p>Jestli se nemýlím, tak Vaší silnou motivací je rodná hrouda, na které žijete dodnes…</p> <p>Nemýlíte se, mám vztah k obci, v níž jsem se narodila, v níž jsem celý svůj produktivní život pracovala; nejdříve v mateřské školce a později na ZŠ Vachkova. Mou motivací je též snaha, aby se naši spoluobčané včetně těch přistěhovalých naučili mít rádi svou obec a ctili její historii, i když se úředně jmenuje Praha 22. Proto jsem vděčna, že se nám podařilo založit Občanské sdružení Uhříněves.<br />
Další důležitou motivací je pocit a poznání, že při jakékoliv činnosti nemůžete myslet na vlastní životní těžkosti a zdravotní problémy.</p> <p>Náš časopis zajímá hlavně kultura, která ve Vašem spektru zájmů určitě nechybí. Mohla byste se pochlubit úspěchy?</p> <p>Nerada se chlubím. Uvedu jen důležité konkrétní příklady v oboru kultury:<br />
- V září 1996 ve spolupráci s tehdejší kulturní komisí odhalení dvou pamětních desek malířům Jindřichu a Otovi Bubeníčkovým, což za totality nebylo možné<br />
- V říjnu 2000 odhalení pamětní desky obětem holocaustu na zdejší synagoze a zasazení pamětního dubu s pomníčkem na židovském hřbitově<br />
- V prosinci 2002 znovuotevření muzea v bývalých cukrovarských stájích</p> <p>Vím o Vašem velkém nasazení, potkáváte se s nějakými překážkami? Myslíte si, že by se něco mělo (mohlo) změnit, aby se dobrovolníkům „žilo lépe“?</p> <p>Největší překážkou je vždy přesvědčit o smysluplnosti jakékoliv akce a získat podporu. Nemám pocit, že by se nám mělo žít lépe, spíš mě zarmucuje, že dobrovolníků ubývá a jen těžko se získávají noví.</p> <p>Čemu se věnujete nyní a jaké jsou Vaše plány?</p> <p>V současné době jsem členkou kulturní komise, členkou rady OSU, členkou předsednictva MS ČČK Uhříněves, Hájek, vzdělavatelkou obce baráčnické Jana Žižky z Trocnova, členkou Komunitního plánování za skupinu seniorů a zdravotně postižených občanů.<br />
Snažím se pomáhat podle svých sil a schopností.<br />
V rámci aktivit OSU chceme obnovit nápis na pomníku padlým v parku na Husově náměstí. Krátce po listopadu 1989 bylo pro jedno nepravdivé slovo odstraněno bez konzultace s kulturní komisí vše, co mělo připomínat úctu k padlým v I. a II. světové válce. Snad se nám to podaří uvedením pravdivých letopočtů a údajů napravit.<br />
Mezi naše plány patří i nábor nových dobrovolníků.</p> <p>Děkuji pí Votavové za její čas a odpovědi. </p> <p>Závěrečná poznámka: Paní Libuše Votavová nedávno oslavila významné životní výročí. Patří ke generaci, která počítač úplně běžně nepoužívá. U pí Votavové je tomu jinak: díky jejím počítačovým dovednostem mohl být tento „rozhovor“ realizován po mailu.</p>