Kultura a česká strategie udržitelného rozvoje

Česká rozvojová strategie zahrnuje kulturu a tvorbu identity do klíčové oblasti „Lidé a společnost, které nám umožní uspět v 21. století“ s tématy jako práce, vzdělání, sociální nerovnosti, zdraví a udržitelná spotřeba. Aby do přípravy dokumentu byli zahrnuti zástupci a zástupkyně různých sektorů, uspořádalo ve čtvrtek 28. dubna 2016 Oddělení pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády diskusní kulatý stůl. Nejprve byly metodou tzv. world café shrnuty aktuální trendy v jednotlivých oblastech, poté následovaly diskuse ve skupinách nad možnými opatřeními a cíli.

Téma kultury a tvorby identity v diskusi velmi rezonovalo a díky tomu bude mít v chystané strategii větší význam, než jak vyplývalo z podkladového materiálu, kde byla kultura zmíněna jen několika větami, a nebyly jí určeny žádné strategické cíle. Částečně se dařilo vyvracet mechanické pojetí kultury jako pouhého automatického „dědictví minulosti“. Sofistikovanější debatu a odbornější formulace opatření ovšem omezovala účast zástupců z jiných oblastí (zemědělství, doprava, zdraví …) se kterými bylo třeba nejprve najít společný jazyk. Na druhou stranu, téma kultury se tak promítlo i do dalších oblastí. Například pod téma „důstojné práce“ bylo zahrnuto zvýšení respektu k profesím v oblasti kultury a také k dobrovolnictví. Potřeba rozvíjení tzv. kulturní gramotnosti, která koresponduje s klíčovou kompetencí „kulturní povědomí a vyjádření“ Evropského programu pro kulturu, byla zmíněna v oblasti vzdělání.

Z debat o kulturním dědictví vyplynula potřeba mít na zřeteli rovněž nehmotné kulturní dědictví, a také se soustředit nejen na zachovávání zděděného bohatství, ale i na jeho prezentaci a rozvíjení. Potřeba zaměřit se na budoucnost, inspirovat se v zahraničí a zajistit dostupnost kultury pro všechny platí pro podporu kreativity obyvatel ČR. Diskutéři také zdůrazňovali význam rodiny jako prvotního tvůrce lidské identity, v rámci strategie udržitelnosti by se kultura rovněž mohla stát pro rozvíjení vztah obyvatel republiky k místu a domovu. Důležitým cílem, který vyplynul z diskuse, je posilování respektu k vlastní kultuře jako předpokladu respektu k ostatním kulturám.

Strategii udržitelného rozvoje Česká republika 2030 by měla být Vládou schválena do konce roku 2016. Základní verze dokumentu bude pravděpodobně hotová na přelomu letošního srpna a září, kdy ji bude možné připomínkovat. Jako u každé strategie je ovšem zásadní její uskutečňování, které závisí na vůli a odhodlanosti politiků. I když je pro přípravu strategie důležité zapojení expertů, domnívám se, že při řešení problémů je nutné počítat s jejich politickým rozměrem. Analýza situace např. v udržitelné výrobě a spotřebě proto není možná bez analýzy fungování a účinků globálního kapitalismu. Podobně zvyšování nebo snižování sociálních nerovností, a s ní související míra asymetrie v dostupnosti kvalitních kulturních služeb, je politickou otázkou. Rozšiřování kulturní nabídky v ČR v posledních dekádách totiž nedoprovází rozšiřování její dostupnosti. Tento trend souvisí s potlačováním kvalitativního hodnocení kultury a upřednostňováním rétoriky nedotknutelnosti osobního vkusu. To zvyšuje riziko, že se kulturní služby stanou faktorem sociálního vyloučení, protože skutečně kvalitní kultura bude dostupná jen v metropolích skupinám s vyšším příjmem a s odpovídajícími kulturními kompetencemi a návyky. Proto je klíčové rozvíjet kulturní infrastrukturu na regionální a místní úrovni.

Podle Strategie regionálního rozvoje ČR 2014 - 2020 zde máme hustou síť kulturních organizací různého charakteru. Regionální kulturní centra (divadla, kulturní domy) ale nedisponují dostatečným vybavením, odpovídající právní formou a dostatkem financí a know-how. Kulturní pracovníci a vzdělavatelé na místní úrovni nejsou důstojně zaplaceni a mají omezený přístup k aktuálním zahraničním poznatkům a metodám, jak zprostředkovávat a rozvíjet kulturní hodnoty, a jak začleňovat do kultury vyloučené skupiny. Zatímco počet zpřístupněných památkových objektů se zvyšuje, počet návštěvníků nepatrně klesá. Proto je jejich atraktivitu potřeba zvyšovat doprovodnými programy. I přes rovnoměrné rozložení kulturního potenciálu, klesá jeho využití se vzdáleností od krajských center. I přes opatření se nedaří využít kulturně-turistického potenciálu řady oblastí, přičemž v sociálně a ekonomicky zaostalých oblastech, například v Jeseníkách, jde často o jediné řešení udržitelného rozvoje. Investice do regionální kulturní infrastruktury jsou totiž nedostatečné. Na místní úrovni je třeba zlepšit hlavně podmínky pro volnočasové kulturní aktivity, využití lokálního kulturního potenciálu a jeho propojení s dalšími oblastmi pro povzbuzení místních iniciativ a komunitního života. Pro důstojný život je zásadní rozšiřování a zkvalitňování kulturní nabídky, zejména pro děti a seniory. Jak strategie regionálního rozvoje konstatuje, tato opatření se ovšem neobejdou bez posílení strategických a koncepčních nástrojů a přístupů k místnímu a regionálnímu rozvoji, a bez zvýšení reálného využívání strategických dokumentů a kvalitnějšího plánování. Proto je důležité, aby právě připravovaná Strategie udržitelného rozvoje Česká republika 2030 propojila existující strategické dokumenty, využila již formulovaných relevantních cílů a pomohla je uskutečnit.

Kulturu lze v perspektivní udržitelnosti pojmout také pomocí paralely s úvahami o reformě vzdělávání: není nutné kulturu omezovat na „povinné rozvíjení dědictví“ nebo „společenské vyžití“; péče o zděděné má smysl jen spolu s rozvojem kompetencí a postojů, které povedou k pochopení vztahu kultury k současnosti a nynějším společenským výzvám, a které rozvinou vyjadřovací schopnosti a tvořivost občanů. Ze strategických dokumentů a deklarací (Agenda 21 pro kulturu, Soulská agenda UNESCO, zprávy Eurydice a OECD, dokumenty EK, EP ke klíčové schopnosti č. 8), je zřejmé, že rozvoj tzv. kulturního povědomí a vyjádření významně přispívá k aktivnímu občanství a vzájemné spolupráci, posiluje schopnosti představit si lepší svět, vede k úctě k rozmanitosti, vytváří příznivé předpoklady k sociálnímu a mezigeneračnímu dialogu a dalším schopnostem a oblastem, které tmelí společnost.