Středočeský kraj

KLADNO: Ve čtvrtek 27. 8. proběhla ve Sládečkově vlastivědném muzeu vernisáž k výstavě Sametový listopad, na níž se sešly čtyři desítky zájemců o nedávnou místní historii. Výstavu zahájil ředitel muzea PhDr. Zdeněk Kuchyňka komentářem, že Sametovou revoluci většina (byli naštěstí účastni i tací, kteří ji pamatují jen velmi málo) z návštěvníků zažila a není třeba konkrétní události a jejich vývin komentovat. Upozornil ale na několik detailů k výstavě, jako např. na dvojí vydání Rudého práva a tedy různé informace pro venkov a Prahu, na význam místních aktivit Občanského fóra a také těch, kdo byli proti OF a ptali se prostřednictvím plakátů veřejně "Kdo mluví naším jménem? Kdo je Václav Havel?" apod.

Navýstavě jsou představeny fotografie osmi kladenských fotografů, kteří byli v listopadových dnech "při tom" a také různé dobové tiskoviny od Svobodného slova přes Lidovou demokracii po Rudé právo.

Návštěvníci vernisáže měli možnost zhlédnout sice nekomentovanou, ale výmluvnou prezentaci fotografií bouraného Kladna, které v letech 1975 až 1989 vytvořil kurátor výstavy Jaroslav Vyšín. Mnohé překvapila krátkodobost vlastní paměti, protože už skoro zapomněli, jak bylo předlistopadové Kladno zanedbané.

Výstava potrvá do 30. 11. 2009 a Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně na ni zájemce srdečně zve!

ČERNOŠICE:  Tenhle kulturák už nestojí. V roce 1980 bylo Městské kulturní středisko na Vráži slavnostně otevřeno, na podzim 2007 přestalo sloužit svému účelu a v roce 2008 bylo zbouráno. Jeho poslední stěnu strhla demoliční četa 19. února loňského roku.

Starý kulturák musel ustoupit další výstavbě centra Vráž.

Kupodivu na něj vzpomíná Pavel Blaženín, vedoucí odboru kultury města Černošice, téměř s láskou. Říká: "Za těch sedmadvacet let plnilo kulturní středisko své poslání, v rámci svých estetických a technických možností, ke spokojenosti svých uživatelů i návštěvníků."

I další text je z pera P. Blaženína, který nám poskytl všechny podklady a fotografie, za které děkujeme.

V sále se konaly výstavy, koncerty, divadelní představení, zábavy, plesy i taneční kurzy, pravidelně si sem chodily zacvičit ženy a maminky s předškoláky, učebny sloužily k výuce hry na hudební nástroje, k jazykovým  kurzům, zázemí zde měly různé kroužky, scházeli se tu členové místních spolků a organizací, konaly se prodejní akce. Byla tu též obřadní síň a svého času se sál proměnil dokonce na školní třídu.

Všichni, kdo služeb kulturního střediska využívali, si postupně našli jiné zázemí, především pak v prostorách základní školy. A tak nezbude, než si občas vzpomenout, že tady dřevěná budova stála. Někteří z nás si ji budou připomínat jako nevzhlednou barabiznu, jiní si vzpomenou na její naprostou otevřenost všem aktivitám a svobodu pohybu pro všechny, kdož se přišli poučit nebo se jen vydovádět.

Nyní se tedy na jejím místě budují byty, obchody atd. Měl by zde vzniknout také sál, ale bohužel malý, pouze 120 m², a možná nějaké klubovny.

Zatím se všechny kulturní akce v Černošicích odehrávají v ZUŠ nebo v důstojném prostředí  Club Kina, s jehož majitelem černošický odbor kultury spolupracuje. Z fondu kultury města je podporována programová nabídka, zejména pořady pro děti, menšinové žánry a filmové produkce. Club získává na tyto aktivity rovněž granty z fondu kultury Středočeského kraje.

"Na rockové koncerty to zde nemá chybu, ale je tam jen cca 120 mist k sezení,a když přijede např. Čechomor, tak sál zdaleka nestačí. Prostě větší sál ve městě chybí," konstatuje P. Blaženín.

Club Kino zrekonstruovala černošická firma Šiba, s.r.o., která je také jeho provozovatelem. Od roku 1989 se úspěšně zabývá výrobou příslušenství a pouzder na hudební nástroje a výrobou, prodejem a pronájmem pódiových systémů, jevišť a hledišť. Díky předchozímu dlouholetému aktivnímu působení v oblasti hudby se jí podařilo zúročit nabyté zkušenosti a vybudovat jak prosperující firmu, tak tento klub.

Objekt se nachází v Černošicích, 15 km od centra Prahy. Byl zrekonstruován z bývalého kina v místní sokolovně. Interiér je vytvořen tak, že připomíná malé náměstí s posezením.

Hlavní náplní klubu jsou živá koncertní vystoupení, kino (koncipované jako kinokavárna), divadlo, výstavy, velkoplošná projekce a kvalitní denní provoz restaurace.

Samozřejmě je zde možné pořádat semináře, firemní prezentace, veškeré oslavy atd.

Club Kino podporuje formou volného vstupu a charitativně cílených pořadů Dětský domov Lety u Dobřichovic.

 

Ludmila Kučerová

MNICHOVO HRADIŠTĚ: Zpracování orobince má v našich zemích dlouholetou tradici. Významný podíl na jejím zachování pro další generace má Iveta Dandová z Mnichova Hradiště, která se  od roku 2007 může pyšnit oceněním Nositelka tradice lidových řemesel v oboru pletení z orobince.

Dobrým materiálem vše začíná

Orobinec, vodní rostlina nápadná svými květy lidově zvanými doutníky, u nás roste zejména v severovýchodních Čechách, dále na Moravě na Znojemsku a Ostravsku. Jejím domovem jsou močály, bahniska a mělké vody rybníků, k dobrému růstu potřebuje teplé a slunečné letní počasí. K pletení se používá orobinec úzkolistý, konkrétně jeho vnitřní listy, které mají jemné vlákno. Sklizeň probíhá v předjaří. Lodyhy, které dorůstají výšky až dvou metrů, se posečou, rozloží a po částečném zaschnutí se váží a skládají do panáků (došků), aby dobře proschly. Celé jaro a léto se orobinec stále rozkládá, aby k němu mohl vzduch a slunce, a ještě je nutné ho roztřídit podle délky a tloušťky. Takto připravený materiál se od podzimu může použít k pletení, ale dá se skladovat i mnohem déle. Příprava materiálu je tedy náročná a představuje 60 až 70 % času, zbytek pak připadá na vlastní pletení výrobků.

Nahlédnutí do historie

Okolí Mnichova Hradiště se vyznačuje nekvalitní písčitou půdou, a tak byli místní obyvatelé odkázáni především na řemesla. Tradice pletení orobincových výrobků sahá do konce 17. století, kdy majitel panství hrabě Arnošt z Valdštejna založil v Mnichově Hradišti klášter kapucínského řádu. Pozval do něj mnichy z Itálie, kteří z orobince pletli nejrůznější předměty a brzy to naučili také místní občany. Ti nejprve pracovali pro mnichy, ale později se osamostatnili. Kolem města se tehdy rozkládaly rybníky a jezera nabízející dostatek kvalitního materiálu, a tak domácí pletařky nosily každý týden své zboží obchodníkům, kteří se starali o prodej a také dodávali potřebný materiál. Výrobky se prodávaly u nás a také se vozily do Německa, Rakouska, ale i vzdálené Afriky, kam se vyvážely především klobouky zvané Holubovky.

S koncem 19. století obohatil obchodník Josef Oplt pletařskou techniku o další prvek zvaný padesátka. Šlo o dlouhý copánek spletený ze tří stébel, sloužící ke vplétání do tašek a brašen. Toto umění se učily děti již od předškolních let, takže uplést tašku dovedla téměř každá žena a dívka. V roce 1904 Josef Oplt dokonce založil pro dívky od 12 do 18 let pletařskou školu, v níž vznikala opravdu pozoruhodná díla jako třeba třímetrový pantofel nebo čtyřmetrová Eiffelovka.

Orobincové výrobky se největšímu zájmu těšily před 1. světovou válkou, kdy jejich výroba dosáhla vrcholu. Po roce 1950, především v souvislosti s postupujícím znárodňováním, končí soukromé podnikání a všechny pletařky odcházejí do komunálního podniku, později přejmenovaného na Okresního průmyslový podnik (OPP) Bakov, kde vznikla nová hala pro výrobu orobincového zboží a v šedesátých letech zde bylo dokonce založeno učiliště uměleckých řemesel. Mělo napomoci udržet i rozvíjet pletení z orobince. Podnik se však po roce 1990 rozpadl a spolu s jeho koncem hrozil zánik i tomuto tradičnímu řemeslu.

Od rýsování k pletení

Iveta Dandová je dnes poslední, kdo v tomto regionu zpracovává kdysi tradiční materiál. Původně se ale zdálo, že bude pracovat se zcela jiným materiálem, protože vystudovala Střední průmyslovou školu strojní. Její kroky však neomylně vedly do Bakova, kde byla v již zmíněném OPP zaměstnaná nejprve jako kreslička, ale zároveň zde získávala první zkušenosti s pletením z orobince. Toto málem zapomenuté řemeslo si osvojila natolik, že se podílela i na tvorbě kolekcí pro Ústředí lidové umělecké výroby a po odchodu z podniku si mohla otevřít vlastní dílnu.

„Do roku 1995 jsem pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná a po mateřské jsem nastoupila jako vychovatelka do Ústavu pro mentálně postižené v Mladé Boleslavi. Tady jsem mohla využít to, co jsem se naučila a co mě baví. Vedu totiž dílnu, v níž pletení z orobince vyučuji,“ říká spokojeně nositelka titulu, která své znalosti dále předává i jako lektorka v mnoha rukodělných kurzech.

Zrodí se nová rodinná tradice?

Otec Ivety Dandové se stará o přísun kvalitního materiálu, protože zvládá potřebnou technologii spojenou s jeho přípravou. Také obě dcery se naučily z orobince plést. S dcerou Adélou, která vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově a poté VŠCHT – obor restaurování, realizovala samostatné výstavy na zámcích Staré Hrady, Mnichovo Hradiště, v muzeu v Kouřimi a Bakově nad Jizerou, Rožd‘alovicích, Senátu České republiky, Galerii J. Q. Valtra – Bukvice. Obě se dále zúčastnily mnoha tematických výstav v pražských botanických zahradách. Znovu oživené řemeslo předvádějí v řadě skanzenů – na Veselém Kopci, v Kouřimi, Chanovicích, Strážnici a dalších místech včetně zahraničí. Úspěch sklidily např. v Itálii, Švýcarsku, Německu nebo ve Francii. Iveta Dandová pro stálé expozice v muzeích v Mladé Boleslavi, Turnově a Bakově nad Jizerou dokonce vytvořila repliky historických sbírkových předmětů, ale věnovala jim i ukázky vlastní tvorby. V minulém roce získaly její výrobky certifikát kvality „Regionální produkt Českého ráje“ a z designérských soutěží pořádaných Českým národním podnikem si odnesla v letech 2001, 2002 a 2006 zvláštní ocenění.

Klasické i moderní výrobky

Kvalitní orobinec se dá získat především z okolí Městce Králové, Doks a Bohdanče. Jeho listy se před vlastním zpracováním musí dva až tři dny napařit horkou vodou a vložit do igelitu a když už je poddajný, začne se štípat na stejně široké proužky. Při tvorbě výrobku se užívají dvě základní technologie, a to práce ze stvolu a práce z úpletu. Práce ze stvolu vychází z tkalcovské techniky plátnové vazby a používá se zejména u rohoží a hlavně na dna tašek, klobouků či ošatek. Práce z úpletu se ještě dělí na vlastní zhotovení úpletu, tzv. padesátky, a na užití úpletu pro výrobu (tašky, sotůrku atd).

Protože orobinec není pevný jako proutí, používají se pro dosažení požadovaného tvaru dřevěné formy. Některé jsou tradiční, například tvary tašek používaných dříve na Bakovsku, jiné vznikají pro novodobý vzhled výrobků. Sortiment, který je až překvapivě bohatý, obsahuje tašky nejrůznějších velikostí a tvarů, ošatky, misky, dekorativní předměty jako třeba figurky s dlouhými splývavými šaty a vlasy, nebo dokonce klobouky či pantofle.

V dnešní éře globalizace a stírání kulturních rozdílů je snaha o zachování autentických dokladů lidové kultury jakou součásti národního kulturního dědictví obzvláště chválihodná, a tak přejme Ivetě Dandové stále šikovné ruce a dostatek inspirace.

Eva Veselá

MILOVICE: Freeze fest vstoupil jako naprostý fenomén do kulturního dění vloni na podzim. Myšlenka uskutečnit festival, který by poskytl tvůrčí svobodu všem zájemcům bez výjimky, se zrodila v hlavě skupiny převážně mladých lidí z různých zájmových oblastí. Příčina byla jednoduchá. Masové stereotypní akce, kterých se každoročně pořádá stále více, se ve své podstatě neliší jedna od druhé, a tak ztrácejí svou atraktivitu.

Tým kolem občanského sdružení KULTURA JINAK se proto rozhodl organizovat festival svůj, kde nebudou kladena žádná omezení, kde každý dostane prostor se jakýmkoliv způsobem vyjádřit, festival s absolutní interakcí, kde se smaže rozdíl mezi účinkujícím, organizátorem a divákem. Během prvního ročníku se v hojném počtu zapojila široká veřejnost, studenti uměleckých škol, ale i talentovaní začínající a zkušení tvůrci současně.

Letošní třídenní ročník se po kanonádě nadšených reakcí rozrůstá do více než osmi krytých scén a široké plejády vzdělávacích, zábavných a relaxačních aktivit. Freeze fest tak kromě hudební produkce různých kapel, DJs, elektronických a experimentálních projektů, divadla, biografu, módních přehlídek či mnoha fireshow poskytne účastníkovi nezměrné kvantum alternativ, do nichž se může bez hmotných investic zapojit sám. Osvědčilo se zajištění výtvarného materiálu, například barev a sprejů (s možností malování na všech dostupných plochách v okolí) či surovin vhodných k tvorbě a instalacím soch, včetně kvalitního dřeva, pneumatik, hlíny a dalších nezbytností.

Organizátoři pochopitelně myslí také na nejmladší návštěvníky a jejich doprovod. Na místě bude připravený speciální program pro děti, hrací koutek, akční hry, DJská školka, hudební dílna, taneční workshop a mnoho sportovního vyžití.

Freeze fest aneb KULTURA JINAK 09 je v našich podmínkách unikátním setkáním tvůrčích lidí a tudíž se celá nabídka programu každým dnem dramaticky rozrůstá. Akce je otevřená všem, kdo mají chuť se zapojit, a proto bude vstupné po celou dobu konání dobrovolné.

Festival se koná 4. až 6. září 2009 v bývalém vojenském prostoru v Milovicích.

Více informací naleznete na oficiálních stránkách festivalu v odkazu zde,

program naleznet v přiloženém dokumentu.

MILOVICE: V rámci Freeze festu, nekomerčního free festivalu všech žánrů, pořádá Institut světelného designu otevřený workshop s osvětlovací (zvukovou a vizualizační) technikou.

Institut světelného designu (ISD) chce tímto představit světlo nejen jako nedílnou složku každodenního života, ale i jako specifický výrazový prostředek (nejen) v uměleckém tvůrčím procesu. Dílna si klade za cíl oživit schematické a opakující se principy světelného designu u nás, otevřít tuto problematiku širší veřejnosti a ustanovit platformu pro obor světelného (zvukového, vizualizačního) designu v ČR.

Lektoři přizpůsobí workshop konkrétním požadavkům či dispozicím skupiny tak, že bude možné pracovat na konkrétním zadáním, procházet jeho variace a realizace s různým přístupem. Umožněna bude spontánní instalace a světelné osazení prostoru a následná analýza výsledku. Pro pokročilejší účastníky bude připraven seminář související s problematikou jako je logistika, technická produkce, žánr světelného designu...

Workshop je otevřen účastníkům Freeze festu a zároveň je přijímacím workshopem do studijních programů pro následující rok.

Světlo v site specific podmínkách působí (ať již samostatně či v symbióze s performancemi nebo výtvarnou instalací) jako dynamický prvek ve zdánlivě statické krajině (prostoru). Prostřednictvím světla, tmy, stínu a jejich kombinací, tj. dramaturgickou výstavbou, interpretuje formální stránky prostředí či akcentuje historický vývoj (kontext) v dramatickou akci. Promyšlená světelná instalace se může stát vypravěčem příběhu, zprostředkovatelem emoce nebo estetizujícím činitelem.

Dílna proběhne od 4.  do 6. září 2009 v bývalém vojenském prostoru v Milovicích.