<p>LIBICE NAD CIDLINOU/LIBÁŇ/VIŠŇOVÉ: Dvacet divadelních ochotníků České besedy z chorvatského města Daruvar hostovalo v listopadu 2011 v České republice. Na třech místech – ve Višňovém u Znojma, Libici nad Cidlinou a v Libáni u Jičína uvedli dvě krátké hry. Šlo o krátký žert Jiřího Hory Klepavé báby z počátku minulého století a o hru Doba kamenná současného autora a amatérského režiséra Pavla Němce.</p> <p>Hostování se uskutečnilo na pozvání Divadelního spolku Vojan z Libice nad Cidlinou, se kterým soubor spolupracuje už od roku 1996. Tentokrát hráli Daruvarští poprvé na festivalu Divadelní babí léto, který spolek Vojan pořádal již podesáté. Hostitelé zajistili také vystoupení v městysi Libáň poblíž Jičína, a soubor si domluvil zastávku ve Višňovém, se kterým měla Česká beseda Daruvar před více než pětadvaceti lety velmi čilou spolupráci. Setkání s přáteli ve Višňovém a v Libici bylo velice srdečné, až dojemné, a všechna tři vystoupení se vydařila.</p> <p> Libuše Stráníková, vedoucí redaktorka česky psaných novin Jednota, vydávaných Českou besedou v Daruvaru, ve svém ohlédnutí za zájezdem daruvarských ochotníků do Čech napsala: „Byly to strhující dny, nabité událostmi, zážitky, radostí ze shledání s přáteli a z navázání nových přátelství, z potlesků a pochval, z pozornosti, kterou byl soubor na všech svých zastávkách obklopen.“</p> <p> Pohodlný autobus, doslova napěchovaný kulisami, rekvizitami, reflektory a dobrou náladou dvaceti herců a „lidí kolem divadla“ vyrazil na cestu z Daruvaru dostatečně brzo, aby bylo možné zastavit se při cestě ve Znojmě. To nás vítalo ospalé a zamlžené, přesto jsme se každý podle vlastního zájmu prošli starobylými ulicemi a náměstími, dostali se na hrad a k rotundě Svaté Kateřiny. S trochou nervozity jsme se vydali dál – do Višňové, osady, s kterou měla daruvarská Česká beseda kdysi přátelskou družbu. Ještě dnes se vzpomíná na srdečná setkání, výměnné programy…</p> <p>Před budovou kina, kde je i nově zřízený Cyklopenzion, mává hlouček lidí v čele s Maruškou Mašovou, která spolu se starostou naši návštěvu promýšlela. Je tady i starosta Vladimír Korek, který se nám bude věnovat po celou dobu pobytu, i Jenda Málek, který byl kdysi iniciátorem družby a teď má ze shledání obrovskou radost, a staří známí – Mairingerovi, Šálkovi, Adámkovi, snad by bylo třeba vyjmenovat celou obec… Sklenička vína, krásná růže na uvítanou a překvapení – výstava fotografií ze setkání před pětadvaceti a více lety v Daruvaru a Višňovém. A dojetí… k slzám nebylo daleko. Díváme se a divíme: jak jsme byli mladí! Mnozí už mezi námi nejsou, ale vzpomínky jsou tak živé…</p> <p> Na oběd jdeme do místní školy, kde nás vítá ředitel Jiří Beran. Má se čím pochlubit. Škola je krásná, upravená, z pestré výzdoby je znát, s jakou láskou se zde pracuje. Škola čerpá z evropských fondů a je to na ní znát. I procházka městysem je zajímavá. Na krátko se zastavujeme v Adámkově vinařství Bobule, kde obdivujeme řady inoxových a keramických sudů, a kde víno chutná…</p> <p> A pak příprava na představení a divadlo. Kluci ze souboru jako obvykle improvizují, protože není forbína a do betonové podlahy nelze zatlouci hřebíky, nakonec ale všechno klape a naše přivezené reflektory září. Hraje se před téměř plným hledištěm, a to doslova burácí smíchem a co chvíli se ozývá bouřlivý, přející potlesk. Ne, takovéhle publikum jsme ještě nezažili, svěřují se herci jeden druhému a rozehrávají se. Tak takhle dobří snad ještě nebyli, říkám si v duchu. V klubovně Cyklopenzionu pak trávíme několik hodin v přátelské besedě s hostiteli a máme pocit, že se s Višňováky známe odjakživa.</p> <p> Ráno je tu nějak příliš brzo a my vyrážíme na sever. Myslíme na upřímný projev přátelství, na slzy, které se některým leskly na tvářích, na to, zda ve Višňovém skutečně ožije divadlo… A na to, že se dnes večer hraje v Libici, kde je vyhlášený divadelní soubor a obecenstvo zvyklé na kvalitní divadlo. Před kulturním domem už na nás čekají Helena a Jaroslav Vondruškovi a Milan Čejka, a hned po výborném obědě (s českým knedlíkem, mňam) nás na radnici vítají starostka obce Vladimíra Habásková s místostarostou Františkem Kubíčkem. Zbývá ještě čas na skoro dvouhodinovou procházku nedalekým lázeňským městem Poděbrady.</p> <p> V kulturním domě v Libici už čekají Vojanovci, většině z nás známí z dřívějších hostování. Divadelní festival v Libici trvá od konce září do poloviny prosince, celkem jedenáct vyprodaných představení. Členové spolku mají rozdělené povinnosti: někdo u světel, jiný za jevištěm, další v kuchyni a v baru. Přitom máme pocit, že nejsme pouhými účastníky festivalu, ale že jsme přijeli ke kamarádům. Divadelní sál je i tady skoro plný. Naše představení uvádějí dvě dívenky sympatickou scénkou a opona se otevírá. Reakce publika jsou dobré, obstáli jsme.</p> <p> Po představení pak setrváváme v rozhovoru s Pavlem Němcem, autorem Doby kamenné, který se na nás přijel podívat až z Benešova a naším uvedením své hry je spokojen, i když je, jak říká, úplně jiná. Pokud si zvolíme další jeho hru, přijede na premiéru do Daruvaru, slibuje. Své nadšení neskrývají manželé Melmukovi, kteří přijeli z Prahy, protože je zajímá všechno ve spojení s Daruvarem, stejně jako Jirka Tůma, který oznamuje, že u nás vbrzku představí svou knihu.</p> <p> Majka Kotisová, režisérka, která s dramaturgem Vladimírem Zajícem představení s Daruvarskými začala stavět, a vedoucí souboru Vojan Jaroslav Vondruška jsou kritičtější, ačkoliv nekritizují. Zamýšlejí se nad tím, jak se souborem pracovat dál. Dozvídáme se, že byl pozván i chorvatský velvyslanec v ČR Frane Krnić, ale omluvil se dopisem, že kvůli pracovním závazkům nemohl přijet. Sedíme dlouho v divadelní klubovně Vojanu pod jevištěm kulturního domu a bavíme se, Damir a Ratko přinášejí harmoniku a vozembouch, Vojanovec Ondra kytaru, a zpívá se.</p> <p> Na sobotní dopoledne nám hostitelé připravili pravé dobrodružství – návštěvu někdejšího královského města Kutná Hora. Když nám Milan Čejka vykládá o pamětihodnostech a významných lidech z tohoto města, vzpomeneme si, že odtud pocházejí naši daruvarští spoluobčané. Báječný pocit. Procházka spletitými štolami stříbrných dolů byla osvěžením, katedrála Svaté Barbory nezapomenutelným zážitkem.</p> <p> Večer při představení v kulturním domě v městečku Libáň nedaleko Jičína se ohlížíme po místních divadelnících ze souboru Bozděch – mezi obecenstvem o sobě nedali vědět, vítal a vyprovázel nás jen jejich tajemník. Posledním zážitkem našeho divadelního tažení byla hasičská posvícenská zábava v Libici, na kterou nás pozval Divadelní spolek Vojan. Řeklo by se – zábava jako zábava. Tato byla jiná, než na jaké jsme zvyklí. Vtipné předtančení mladých hasičů, večerní toalety, pro nás nezvyklý repertoár písní, ale hlavně – co tanec, to jiný rytmus. Dokonce i mazurku jsme si mohli zatančit.</p> <p> Ještě v noci, rovnou ze zábavy, se divadelní výprava vydala zpět domů. Spokojená, že se zájezd vydařil, nabitá energií a chutí pustit se nejen do nové inscenace, ale vyhrát si ještě i s těmito stávajícími, které během tří dnů v České republice shlédlo přes tři sta diváků. Tolik diváků je v Chorvatsku vlastně ještě nevidělo.“</p>
