Středočeský kraj

<p>NYMBURK: Stoleté výročí Hrabalových narozenin bylo uctěno v polovině září mimo jiné Čtením ve vlaku z Prahy do královského města Nymburka v režii spisovatele, šéfredaktora, nakladatele a znalce nejen Pábitelových životních peripetií, Jana Řehounka. Ten kromě úvodních slov na pražské Masaryčce a po nastoupení do horní ozvučené části první části patrové soupravy přenechal slovo autorům E. Haklovi a P. Hůlové, kteří četli ze své tvorby. Na „konečné“ převzal průvodcovskou iniciativu a zakončil ji buřty na pivě v oblíbené Hrabalově hospodě.</p> <p>Vlakem do Nymburka</p> <p> V onen den byli cestující překvapeni přítomnosti aktérů sdělovací techniky a někteří z nich také reportážním mikrofonem pracovníků TV, Českého rozhlasu a několika fotografy – šlo o živé vysílání. Ozvučená četba ve vlacích se řídila jednak jízdním řádem, jednak měla svůj přesný časový harmonogram, protože hvězdicovitě směřovala také do Benešova, Berouna, Roudnice, Lysé nad Labem i Řevnic, a to v rozmezí tří dnů. Na samotné četbě se podílela řada známých osobností jako Michal Viewegh, Jáchym Topol, řadu známých osobností uzavřela Halina Pawlowská. Mou cílovou stanicí se stal Nymburk spojovaný s Bohumilem Hrabalem. Nejpovolanějším průvodcem a znalcem jeho tvorby i životních peripetií s městem spojených se stal právě J. Řehounek, jenž Hrabalovu osobnost přiblížil také několika čísly Zpravodaje Klubu čtenářů Bohumila Hrabala s názvem NYMBURSKÝ PÁBITEL. </p> <p>Na počest Hrabalova výročí</p> <p> V roce 2013 v rámci Polabského knižního v Lysé nad Labem byla vyhlášena zásluhou J. Řehounka literární soutěž pro dvě věkové kategorie – do a nad 18 let. Ta pro starší měla rozlišení na poezii a prózu.<br />
A výsledek? Celkem došlo 27 prací od 22 autorů, z toho 3 od autorů do osmnácti let. </p> <p>Gymnázium a nástin tvorby</p> <p> Jedním z prvních zastavení s výkladem J. Řehounka se stalo nymburské gymnázium. B. Hrabal patřil – řečeno dnešními slovy – k problémovým žákům. I když studia začínal v Brně, vrátil se do Nymburku, kde jeho otec František působil od roku 1919 jako správce pivovaru. V roce 1934 odmaturoval. Ani studium práv nebylo pro B. Hrabala jednoduchou záležitostí. Nejdříve se musel „doučit“ latinu, pak v době okupace byly uzavřeny vysoké školy, takže doktorem práv se stal až po válce. Psát začal sice v r. 1949, ale tisku své prvotiny s názvem „Ztracená ulička“ se nedočkal.</p> <p>Život spisovatele ve zkratce</p> <p>Starobylé královské město a pivovar, kde se podle velkého škrabala, jak sám sebe nejen u oblíbeného piva nazýval a kde se podle něho zastavil čas, vstupovalo do povědomí a následně do tvorby. A přesto své město vyměnil za pražskou Libeň. Do roku 1961 vystřídal řadu zaměstnání – byl úředníkem, obchodním cestujícím, dělníkem v kladenských hutích, pracoval ve sběrně papíru či jako kulisák v divadle. Konečně se stal spisovatelem z povolání. To mu ovšem nepřineslo klid pro práci. Musel překonat smutek z úmrtí nejbližších, psal „do šuplíku“, těžce prožíval skartaci už vytištěných děl např. „Domácích úkolů z pilnosti“ a „Poupat“. Z politických důvodů byl „na indexu“ třeba už proto, že část jeho tvorby vyšla v samizdatu. Sledovala ho StB, ztrácel přátele. Snad jediným východiskem se stal jeho odchod do chaty v Kersku. Znovu se však vrátil už spíše jako host do svého Nymburka, které kromě jiného přiblížil trilogií „Postřižiny“, „Krasomutnění“ nebo „Harlekýnovy milony“. Z ostatní Hrabalovy tvorby by bylo přímo hříchem opomenout „Něžný barbar“ či „Obsluhoval jsem anglického krále“. Pro almanach gymnázia napsal „Vzpomínky repetenta“. Tamějšímu pivovaru udělil souhlas k názvu Postřižinské pivo.<br />
Informace o Hrabalových „Ostře sledovaných vlacích“, „Tanečních hodinách pro pokročilé“ či o „Pábitelích“ a dlouhé řadě dalších a velmi úspěšných titulů najdete jinde.</p> <p>Muzeum, kočenky, bernardýn Nelson</p> <p> Muzeum vzniklo až v roce 1998, kdy B. Hrabal už nežil, a to jako pocta královského města svému čestnému občanovi. Tvoří jej tři místnosti. Zajímavý je pohled do soukromí se spisovatelovým zázemím – stolem. K tomu, co zřetelně zachytila fotografie, však patří ještě drobnosti jako nůžky, sešívačka, lepidlo k úpravě napsaného k přesunování textu. Dále slovník, několik krabiček léků a pivo Gold Bohemia. K pivovarskému zázemí se vážou pivní průpovídky, jako např.: Nepij v hostinci nikdy na dluh a budeš šenkýřem ctěn. Kdo nepil, teskný byl, když se napil, zčervenal… Kdo chce vesel býti, musí pivo píti. – Toť je pouhý zlomek, kterým si Nymburští právem připomínají svého velikána.<br />
Zejména v chatě v Kersku měl možnost přiblížit se ke svým kočkám, jimž říkal kočenky. S jednou z nich je B. Hrabal zpodobněn na soše, odkud se nabízí hezký pohled na pivovar. Pamětníci také vzpomínají, jak se procházel s bernardýnem Nelsonem.<br />
Cestou z poutavé prohlídky Nymburka jsme se zastavili v hospodě, kterou B. Hrabal navštěvoval kvůli buřtům na pivě, jejichž příprava je však tajemstvím podniku. </p> <p>Prameny: Výklad nymburského J. Řehounka; Zpravodaj Klubu čtenářů Bohumila Hrabala s názvem NYMBURSKÝ PÁBITEL (čísla 47, 49); Listovka Muzea B. Hrabala – Nymburk.</p>

<p>RAKOVNÍK: V Rakovníku se uskuteční 33. ročník Celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti a mládež Popelka Rakovník 2014. I letos na ní lze spatřit nejpodnětnější inscenace pro děti z oblasti amatérského činoherního divadla.</p> <p>Vedle inspirace, kterou umožní tato představení, se Popelka bude věnovat v širším záběru i otázkám komunikace dětského publika s artefaktem divadelního představení. V průběhu přehlídky budou pod odborným vedením psychologů a pedagogů pracovat skupiny dětí, jejichž reflexe na představení zprostředkují lektoři v rámci rozborových seminářů a diskuzních fór.</p> <p> Popelka, celostátní přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti a mládež, se uskuteční ve dnech 12. – 16. listopadu 2014 v Kulturním centru a v Tylově divadle v Rakovníku.</p> <p> Pořadatelé zvou všechny zájemce k účasti na přehlídce jako pozorovatele – seminaristy. Zajistí jim ubytování v areálu tenisových kurtů firmy Cafex za cca 300 Kč, popřípadě improvizované ubytování (ve vlastním spacáku) za cca 50 Kč za 1 noc. Pro náročnější lze objednat ubytování v soukromí nebo penzionu za cca 350 – 450 Kč.</p> <p> Pozorovatelem – seminaristou se stává osoba, která zašle v termínu řádně vyplněnou přihlášku. Podmínkou účasti je návštěva představení, rozborových seminářů k nim a zakončení přehlídky s vyhlášením výsledků a oceněním nejlepších výkonů. Vstupenky na představení stojí od 20 do 70 Kč. Účastníkovi přehlídky, který se předem nepřihlásil, organizátoři nemohou garantovat dostupnost vstupenek. Bez platné vstupenky není vstup na divadelní představení možný. Počet míst pro seminaristy je omezen!</p> <p> K tomu, aby s vámi jako pozorovateli v Rakovníku počítali, je zapotřebí vyplnit a odeslat připojenou přihlášku na adresu: Kulturní centrum, do rukou Aleny Mutinské, Na Sekyře 2377, 269 01 Rakovník, popřípadě na e-mailovou adresu dramaturgie@kulturnicentrum.cz.</p> <p> Uzávěrka doručení přihlášek pozorovatelů je 3. 11. 2014.</p> <p> V případě, že – ač přihlášeni – se nebudete moci Popelky zúčastnit, je nutné svou přihlášku písemně či telefonicky (tel. 313 512 733 nebo 313 517 242–3, fax: 313 512 351, e-mail: dramaturgie@kulturnicentrum.cz) zrušit nejdéle do 7. 11. 2014.</p> <p> Prostory foyeru a baru Tylova divadla budou sloužit jako zázemí pouze pro hrající soubory, porotu, lektory, seminaristy, VIP hosty a organizátory.</p> <p> Program přehlídky a formulář přihlášky pro pozorovatele – seminaristy naleznete v přílohách.</p>

<p>STŘEDOČESKÝ KRAJ: Středočeští radní odsouhlasili v pondělí 20. října 2014 záměr na odkoupení zámku v Přerově nad Labem od Českého rozhlasu.</p> <p>Hejtmana kraje Miloše Peteru pověřili jednáním o možném převodu zámku s Petrem Duhanem, generálním ředitelem Českého rozhlasu. Po pěti letech se tak stává tento záměr znovu aktuální. </p> <p>Středočeský kraj usiluje o získání přerovského zámku do svého vlastnictví od roku 2009. Tehdy kraj oslovil Český rozhlas s žádostí o převod, ale k dohodě nedošlo. V roce 2012 Český rozhlas inzeroval prodej zámku za 18 miliónů korun. Následný prodej do soukromých rukou byl ale zastaven. „Poslední pokus o získání zámku do vlastnictví kraje byl z naší strany učiněn v roce 2013, kdy jsme navrhli generálnímu řediteli Českého rozhlasu pokračovat v jednáních. Ani to však nevedlo k závěru. Hrozilo, že by Českobratrská církev evangelická mohla uplatnit případné restituční nároky a jednání proto byla přerušena,“ uvedl hejtman Miloš Petera. K uplatnění restitučních nároků Českobratrské církve evangelické nakonec nedošlo a nyní se již prodejní cena zámku pohybuje kolem 20 miliónů korun. </p> <p>Radní pro kulturu a památkovou péči Zdeněk Štefek vidí výhody koupě přerovského zámku pro kraj v tom, že dojde k unikátnímu propojení prezentace venkovského a šlechtického způsobu života. Zámek totiž sousedí s Polabským národopisným muzeem Přerov nad Labem, skanzenem lidových staveb.</p> <p>„Zámek byl po staletí součástí brandýského panství. Sídlila na něm vrchnostenská správa a čas od času některý z příslušníků vládnoucího habsburského rodu. Jeden z nich, princ Ludvík Salvátor Toskánský, sehrál významnou roli při vzniku nejstaršího muzea v přírodě ve střední Evropě – a tím je právě dnešní Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem,“ řekl radní Zdeněk Štefek, kterého Rada kraje pověřila k jednání s reprezentací obce Přerov nad Labem o možnostech spolupráce na využití zámku. Rozpracováním koncepce využití celého areálu zámku zároveň pověřili ředitele Polabského muzea v Poděbradech Jana Vindušku.</p> <p>„Podaří-li se nám prodej i představu kraje o propojení zámku s národopisným muzeem uvést do života, pak do Přerova nad Labem jistě zavítá i řada nových návštěvníků. A projekt tak přispěje ke zvýšení počtu turistů v našem kraji,“ uzavřel hejtman.</p>

<p>KUTNÁ HORA: Ve středu 15. 10. 2014 proběhla v galerii GASK panelová diskuse na téma „Z jaké kultury roste dnešní politika?“. Diskuse byla součástí již 18. konference Fora 2000, jejím letošním tématem je Nespokojená demokracie: čtvrt století od železné opony a Tchien-an-menu.</p> <p>Diskusi předcházela komentovaná prohlídka stálé expozice, při níž vybraná díla související s tématem představil vedoucí kurátor Richard Drury. Večer zakončil koncert legendární undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe.<br />
Galerie GASK se v letošním roce poprvé zapojila do série konferencí Fora 2000 s cílem přiblížit tento projekt a jeho zajímavá témata občanům Kutné Hory a okolí. Nadace Forum 2000 naplňuje odkaz Václava Havla prostřednictvím podpory demokratických hodnot a respektu k lidským právům, rozvoje občanské společnosti a posilování náboženské, kulturní a etnické tolerance. Vůdčím světovým osobnostem, myslitelům a odvážným jednotlivcům ze všech oblastí života poskytuje prostor, kde mohou tato zásadní témata sdílet a otevřeně o nich diskutovat. </p> <p> 50 účastníků akce diskutovalo v panelové diskusi s tématem „Z jaké kultury roste dnešní politika?“.<br />
Delegáti konference si položili otázky jako:<br />
Jaká kultura představuje základ dnešního politického života?<br />
Proč je v politické debatě opomíjena nejen investice, ale i zájem o kulturu?<br />
Jakou kulturu dnešní demokracie potřebuje? </p> <p>Do diskuse se zapojili i návštěvníci, mezi nimiž nechyběli zástupci Středočeského kraje a města Kutná Hora.<br />
Příjemným zakončením večera byl koncert legendární undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. V 70. a 80. letech byli členové skupiny perzekuováni komunistickým režimem. Se skupinou spolupracoval také Václav Havel, který se podílel na pořádání utajených koncertů na jeho usedlosti v Hrádečku. V současné době hraje skupina ve složení – Vratislav Brabenec, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Josef Karafiát, Eva Turnová a Jaroslav Kvasnička. Jejich „předskokany“ byli kytaristé Milan Konfrater a Julian Socha. Koncert v barokním refektáři navštívila téměř stovka milovníků rockové hudby.<br />
Galerie GASK se s potěšením zapojí do projektu Forum 2000 i v dalších letech a dá prostor všem zájemcům o diskusi na téma politika, demokracie či kultura.</p> <p>GASK – Galerie Středočeského kraje<br />
Barborská 51–53, 284 01 Kutná Hora<br />
http://www.gask.cz<br />
https://www.facebook.com/galerie.GASK?…</p>

<p>BEROUN: Poznejte společně s námi historické mechanické hrací strojky, které v minulých staletích hrály dobové šlágry. Přehlídku předmětů z konce 18. století až do počátku 20. století představí od 12. listopadu výstavou Muzeum Českého krasu v Berouně.</p> <p>Nejpříjemnější hrací hodiny, obdiv budící píšťalové mechanismy, věhlasné hřebíčkové hrací strojky, senzační polyfony, vkusné elegantní symfoniony, báječné aristony, zázračné flašinety i brilantní patentní orchestriony budou k vidění na zmíněné výstavě.</p> <p>Ne všichni byli obdařeni talentem pro to, aby se mohli věnovat hře na hudební nástroj. Možná i kvůli tomu usilovalo mnoho konstruktérů o vytvoření speciálního přístroje, který by dokázal na hudební nástroj zahrát, aniž by bylo potřeba větší míry zručnosti.</p> <p>Výstava Muzea Českého krasu ukáže skleněné i kovové zvonkohry, píšťalové i citerové hrací hodiny, flašinety, různé hrací předměty a mnohem více. Návštěvníci se seznámí s vývojem mechanických hudebních strojů v českých zemích od 18. století až do 20. let tohoto století prostřednictvím textů, audio i videozáznamů i doprovodného programu pro děti.</p> <p>Poznáte stroje, jež pomáhaly v obživě žebráků a válečných invalidů, nebo které hrály pro potěšení v měšťanských salonech. Nejrozšířenějšími mechanismy 19. a 20. stol. jsou hřebíčkové hrací strojky, jejichž výroba byla v Čechách hojně zastoupená a měla světovou úroveň. Byly doplňovány do hodin, obrazů, fotoalb a dalších například upomínkových předmětů.</p> <p>Zpestřením vernisáže výstavy 12. listopadu bude od 16 hodin i vystoupení flašinetářů před budovou muzea a neformální prohlídka pro mladší návštěvníky. Výstava bude zahájena v 17 hodin za účasti Jana Bondry, předsedy Společnosti přátel mechanické hudby.</p>

<p>ČELÁKOVICE: Sobota 4. 10. se v Čelákovicích nesla v duchu předvolební kampaně, ovšem významná byla i kulturně. Vedle celodenních prohlídek Volmanovy vily se uskutečnil i koncert v kostele Panny Marie.</p> <p>Všestranný varhaník Drahoslav Gric, mimo jiné též učitel na čelákovické základní umělecké škole spolu se svým kolegou z brněnské konzervatoře a pražské HAMU Karlem Chudým připravili velmi ojedinělý program ze skladeb čtyř preromatických autorů – Edwarda Elgara, Maxe Brucha, Josefa Rheinbergera a Oskara Wermanna.<br />
Tři němečtí a jeden britský skladatel (Elgar patří k nejznámějším britským skladatelům, kteří dosáhli uznání i za hranicemi vlasti) mají mnoho společného. Tvořili na přelomu klasicismu a romantismu (tj. v druhé polovině 19. století a v začátku století 20.). Respektovali klasicistní hudební formu, kterou ovšem vyplňovali svébytnou, často velmi svobodnou, tvorbou závažných obsahů. Ve své době trpěli nedostatečným oceněním svého díla, jehož hodnoty jsou znovuobjevovány přibližně v posledních padesáti letech. Všichni měli vztah k hudbě duchovní, skládali též pro varhany, často působili jako pedagogové, sbormistři či regenschori (např. Oskar Wermann působil jako ředitel kůru ve třech významných drážďanských kostelích). Mezi jejich skladbami najdeme i zásadní díla violoncellového repertoáru. Na koncertě zaznělo za všechny např. Bruchovo Ave Maria či Kol Nidrei (skladba inspirovaná židovskou modlitbou před svátkem jom kippur), určené původně pro violoncello a orchestr. Oba mladí umělci ovšem zvládli celý dramaturgicky a interpretačně náročný program s velkým přehledem a muzikantskou poctivostí, jež posluchači ocenili dlouhým potleskem.<br />
Drahoslav Gric a Karel Chudý obohatili publikum o nové informace i hluboké umělecké zážitky na úrovni, jež tento koncert nominuje na čelákovickou hudební událost roku.</p>

<p>STŘEDOČESKÝ KRAJ: Od loňského roku uděluje kraj titul „Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje“. Ocenění připravuje Regionální muzeum v Kolíně a jeho pobočka Muzeum lidových staveb v Kouřimi ve spolupráci s Odborem kultury a památkové péče Středočeského kraje. Kromě titulu obdrží vítězové odměnu ve výši 10 tisíc Kč. Prvním nositelem ocenění se stal Jiří Rücker z Peček v okrese Kolín.</p> <p>Jiří Rücker se vyučil rytcem kovů, vystudoval obor muzejní konzervátorství, působil jako pedagog na učilišti uměleckých řemesel v Praze, v současné době se věnuje řezbářství – tak by se dal do jedné věty shrnout profesní život nositele titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje za rok 2013.<br />
„Řezbářství mne lákalo od osmi let, ale díky tehdejší době jsem tento obor nemohl studovat. Vyučil jsem se rytcem kovů a věnoval se po celý život sklářským formám, poštovním razítkům, razidlům, medailím, odznakům, rytinám a dalším. Mezi mé nejoblíbenější práce patřilo medailérství, mědiryty a dřevoryty. Po úraze ruky jsem však tuto práci nemohl vykonávat, ale získané poznatky jsem začal využívat při zpracování jiného materiálu – dřeva. Věnuji se vyřezávání perníkových forem, betlémů, loutek, sošek atd.,“ vysvětluji Jiří Rücker a dodává: „Svoji první perníkářskou formu jsem vyrobil v roce 1971. Jejímu vzniku však předcházela návštěva řady muzeí, ve kterých jsem si fory prohlížel. Nejvíce pracné byly kopie starých perníkářských forem. Preciznost si vyžadovalo např. zhotovení kopie perníkářské formy s císařem Leopoldem z chebského muzeu – její originál vznikl v roce 1680, nebo kopie formy s postavou šlechtice z královéhradeckého muzea. Od velikosti vyřezávané formy se odvíjí i čas potřebný k její výrobě – malá si vyžádá kolem čtyř hodin, velká třeba i týden. Materiálem je vždy tvrdé dřevo – houslařský javor, ořech, hruška, švestka. Pokud jsou na formě jemné detaily, je vhodný zimostráz, u forem bez detailů se dá použít i buk.“<br />
Pro výrobu perníkářských forem je důležité dobré tvrdé dřevo, které je dostatečně vyschlé a nebude již dál pracovat a praskat. Jiří Rücker jej získává od lidí, kteří strom skácí. Ten pak přiveze na pilu a nechá ho rozřezat, nebo si vybírá vhodný materiál přímo na pile, a to před tím, než jde dřevo do sušárny. Výběr je velice přísný a fošny se pak dál skladují deset až patnáct let, aby bylo dřevo opravdu vyschlé. Dříve vyráběli perníkářské formy tzv. formšnajdři. Šlo o vyškolené řezbáře, kteří patřili k „řemeslníkům světem jsoucím“, a k práci používali speciální nástroje.<br />
Zcela odlišná od perníkářských forem je tvorba loutek. Výchozím materiálem pro jejich výrobu je lipové dřevo. Pak už nastupují vlastní invence. Jiří Rücker si svoje nápady maluje na papír, ukládá do zásuvky a když nastane vhodný čas, následuje realizace. Pod jeho rukama vznikají loutky menší, ale i takové, které měří 55 cm. Jde zejména o čerty, muzikanty, kašpárky a další pohádkové bytosti. Loutky si objednávají většinou sběratelé a část se prodává v jednom obchůdku. Některé z loutek však zůstávají u něj doma. Řada loutek hraje v loutkových divadlech, některé cestovaly do ciziny. Všechny loutky jsou vyráběny tak, aby s nimi bylo možné hrát divadlo a nebyly jen sběratelskými předměty.<br />
Jiří Rücker se také věnuje betlemářství. Zatím co na vyřezávání perníkářských forem je potřeba řada speciálních nástrojů, na řezání figurek do betlémů stačí pár dlátek a nožík. //„Vytvářím betlémy, které mají výšku figurek od 10 do 50 cm. Ty největší postavičky jsou součástí kostelních betlémů. Počet figurek se pohybuje od tří až do osmdesáti pěti,“ vysvětluje řezbář.<br />
Dřevo stromu lípy používá Jiří Rücker také na tvorbu soch. Jejich velikost se pohybuje od 10 do 170 cm. Část je vytvářena na základě objednávky, další pak vychází z jeho fantazie. Pod jeho rukama se tak rodí pohádkové bytosti, abstraktní sochy i interiérové záležitosti.<br />
S prací Jiřího Rückla se mohou zájemci setkat na výstavách a předváděcích akcích. Umění dřevořezby předvádí u nás zejména v Muzeu lidových staveb v Kouřimi (nyní je kvůli rekonstrukci uzavřeno), v GASK – Galerii Středočeského kraje v Jezuitské koleji v Kutné Hoře, ale také v Rakousku nebo Německu.<br />
Na přelomu let 2007 a 2008 proběhla ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy výstava Tvary a vůně perníků. Její součástí bylo i předvádění tvorby perníkářských forem a také tvarování těsta v těchto formách a pečení perníků. V lednu 2014 šlo o výstavu Perníkářství v Čechách, která se uskutečnila v prostorách Senátu v pražském Valdštejnském paláci. V příštím roce se řezbář bude prezentovat na výstavě věnované perníku v Východočeském muzeu v Pardubicích. </p> <p>**A protože se blíží doba vánočních svátků, můžeme vás pozvat na další předvádění. V Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem se uskuteční v těchto termínech: 15. – 16. , 20. a 23., 29. – 30. listopadu a 20. – 21. prosince. V Kolíně na Řemeslných trzích dne 28. listopadu a v Souboru lidových staveb Vysočina na Veselém kopci dne 14. prosince. V německém Ambergu bude své umění předvádět Jiří Rücker 6. prosince.</p>

<p>KLADNO: Titul Středočeský Kramerius získalo pět dobrovolných knihovnic z pěti regionů Středočeského kraje, na které je kraj rozdělen za účelem poskytování podpory v rámci programu regionálních funkcí knihoven.</p> <p>Slavnostní vyhlášení a předání cen třetího ročníku proběhlo ve čtvrtek 9. října 2014 od 10 hodin ve Středočeské vědecké knihovna v Kladně.<br />
Oceněné knihovnice získaly diplom, finanční odměnu, samolepku s logem Středočeský Kramerius, kterou si budou moci vylepit ve své knihovně, a další drobné dary. Ceny předával radní pro oblast kultury a památkové péče Středočeského kraje Ing. Zdeněk Štefek spolu s předsedou Komise pro kulturu a památkovou péči Středočeského kraje Pavlem Volfem a ředitelem Středočeské vědecké knihovny v Kladně Ing. Jiřím Mikou.</p> <p>Oceněné:<br />
Letos byly vybrány a toto ocenění si plně zasloužily paní Marie Krausová z Obecní knihovny v Olbramovicích, Mgr. Jana Kouřimská z knihovny ve Velkých Přílepech, paní Melanie Moravcová z Obecní knihovny v Kounicích, paní Věra Bílá z Místní knihovny v Obříství a Mgr. Alena Sahánková z Všenorské knihovny a Informačního centra Berounka. </p> <p>Kromě několika již zavedených celostátních cen pro knihovníky z různých typů knihoven existují i ocenění regionální, která jsou zacílena na neprofesionální knihovny s dobrovolným knihovníkem, jehož práce je mnohdy nedoceněna a přitom nesmírně záslužná. A proto se k takovémuto ocenění připojil i Středočeský kraj, jehož Krajský úřad toto ocenění podporuje.</p> <p>Ve Středočeském kraji je více než sedm set veřejných knihoven, které působí v obcích a malých městech a lze je zařadit do kategorie neprofesionálních knihoven. Ty nejlepší z nich nejsou pouze tradičními půjčovnami knih, ale stávají se kulturními středisky rozvíjejícími komunitní život v obci. Právě na knihovnice a knihovníky z takových knihoven je zaměřena cena Středočeský Kramerius. Nominované navrhuje Středočeská vědecká knihovna v Kladně a městské knihovny v Benešově, Kutné Hoře, Mladé Boleslavi a Příbrami. Schvaluje je Komise pro kulturu a památkovou péči Středočeského kraje a následně také Rada Středočeského kraje.</p> <p>Slavnostního předávání ocenění se zúčastnili zástupci výše uvedených pěti knihoven, které oceněné navrhovali, a také zástupci obcí, v nichž oceněná knihovnice působí.</p> <p>Celé vyhlášení a předávání ocenění se neslo ve slavnostním duchu, ke kterému výrazně přispělo i vystoupení dětského pěveckého sboru Sluníčko z 5. ZŠ školy v Kladně. </p> <p>Účelem ocenění je podpořit aktivní dobrovolné knihovníky v jejich knihovnické práci a zároveň motivovat další, aby je následovali. Tímto knihovnickým oceněním chceme také motivovat vedení obcí k jejich podpoře. Pět výše uvedených knihoven vybírá oceněné podle řady kritérií, mezi které patří například aktivita, pořádání akcí, otevírací doba, stav knihovního fondu a jeho doplňování, aktivní komunikace s pověřenou či krajskou knihovnou, vybavení knihovny aj.</p>