Středočeský kraj

„Archivní průzkum potvrdil existenci pečeti obce Přehvozdí. Doklady představují otisky pečeti v archivních fondech Národního archivu v Praze – konkrétně se jedná o otisky pečeti barvou na kartonový podklad v Indikačních skizzách Stabilního katastru z roku 1841,“ připomíná starosta Přehvozdí Václav Bažant.

První písemná zmínka
Jméno daly Přehvozdí lesy, které se rozprostíraly a dodnes rozprostírají všude kolem. Před těmito hvozdy obec vznikla a původně se jmenovala Přehvozd. „Nejstarší písemná zpráva o naší obci pochází z doby, kdy ves patřila k nedaleké tvrzi Hošť a vlastnil ji zeman Bohumil Hájek. Manskou tvrz i se vsí v roce 1415, tedy právě před 600 lety, Bohumil Hájek prodal Strachotovi Trčkovi z Kralovic. Rodina Trčků ji pak měla v držení ještě po celou dobu husitských válek,“ upřesňuje přehvozdská zastupitelka Petra Škopková-Doležalová.
Je ovšem zřejmé, že osada tu byla již dlouho před tímto datem. Původní historické jádro vesnice se dochovalo dodnes. Tvoří jej historicky cenný areál statku čp. 13 s roubeným špejcharem a výměnkem. Obec, která dnes patří do okresu Kolín, byla dlouho součástí černokosteleckého panství. To vlastnil nejprve rod Smiřických, po bělohorské bitvě přešlo do majetku Liechtensteinů.

V Přehvozdí, jehož katastrální území má rozlohu 2,83 km², je dnes hlášeno k trvalému pobytu 272 obyvatel. Běžné záležitosti týkající se každodenního života pro ně zajišťuje jako obec s rozšířenou působností pět kilometrů vzdálený Český Brod.

Kontakt pro bližší informace:

Ing. Václav Bažant, Ph.D., obec@prehvozdi.cz, tel.: 724 503 023

„Jde o originální myšlenku, v níž se vzájemně prolínají různé oblasti, které dlouhodobě podporujeme, ať už je to podpora handicapovaných, sport, kultura, nebo volnočasové aktivity pro všechny generace. Součástí akce je navíc sbírka, jejíž výtěžek pomůže konkrétnímu handicapovanému člověku,“ uvedl vedoucí Útvaru komunikace Jaderné elektrárny Temelín Petr Šuleř.

V loňském roce účastníci charitativního běhu darovali celkem 29 tisíc korun, za které pořadatelé pořídili sportovní vybavení pro hendikepovaného spoluobčana, cyklistu a bývalého mistra světa v cyklotrialu, Jaroslava Blažka.

Více v přiložené TZ

Valerie Chromá Dis., Centrum volného času Poškolák Hluboká nad Vltavou o. s.
tel.: +420 777 278 426                                                                                           
e-mail: val.chroma@seznam.cz
http://cvcposkolak.webnode.cz

„Náš program se skládal ze skladeb Laudate od Ch. Busta, Quam pulchra es a Vox dilecti mei od Z. Lukáše a jedné části cyklu Javorové husle V. Petrova, která se jmenuje Smutný mesiac. Zpěvačky se snažily ukázat, co v nich je, a myslím, že porota to slyšela. Všichni jsme si odnesli nádherné zážitky z prostředí, poslouchaných skladeb, z atmosféry a snažili se zapamatovat, co musíme příště udělat lépe, aby naše vystoupení bylo ještě na vyšší úrovni,“ poznamenala vedoucí sboru Miroslava Ottlová.

    Festival Canti veris Praga, který se letos konal posedmé, je zaměřen výhradně na soudobou sborovou tvorbu a dílo Zdeňka Lukáše. Předsedou poroty byl profesor PaedDr. Jiří Kolář a členy doc. PaedDr. Zdeněk Vimr, sbormistr a odborník na dílo Zdeňka Lukáše, Jana Štíbrová a Tsui Iwasaki z Japonska. „Chci poděkovat sbormistryni Heleně Sochové za její práci při vedení sboru a trpělivost při nácviku, členkám za přístup a píli i za skloubení programu sboru s prací, rodinami a dalšími koníčky. Věřím, že tento úspěch není posledním,“ zdůraznila Miroslava Ottlová.

Premiéra hry Monsieur Hamed se uskutečnila 15. ledna 2016 a od té doby ji divadlo uvedlo třikrát. „Přípravy se rozjely loni v létě a zkoušky začaly v září. Trvaly čtyři měsíce a herci pilně zkoušeli dva dny v týdnu. Nejtěžší na této hře byla její samotná délka. Trvá přibližně dvě hodiny a je textově poměrně náročná, proto jsme museli sáhnout po ostré tužce a trochu ji zkrátit. K dobrému ztvárnění postavy ale nestačí jen nadrtit se text, musí se mu dát život, s čímž se všichni herci statečně poprali,“ pochvaluje si režisér a herec Václav Prokop.
Děj komedie se točí okolo profesora francouzštiny, který žije osamělým, nudným a stereotypním životem ve vile na předměstí. Jeho poklidný život se obrátí naruby ve chvíli, kdy ho jednoho večera zastaví červená na semaforu a do jeho života vstoupí prostitutky, pasáci a gangsteři s pochybnými kšefty. Profesorův dům se rázem stává hnízdem nejrůznějších druhů zločinu. To je výchozí situace hry.
„Monsieur Hamed je hrou s velikým potenciálem a byla to pro naše divadlo veliká výzva. Tato francouzská komedie se podle mého výrazně liší od komedií, které jsme v posledních letech hráli,“ vysvětluje výběr hry Václav Prokop, s čím souhlasí i kronikářka souboru a herečka Kateřina Dudová: „V posledních letech jsme uváděli hry psané pro amatérské soubory, ale Monsieur Hamed je už hra určená profesionálům.“

    Ochotnické divadlo v Načeradci má dlouhou tradici, která sahá do 17. století. „První opravdový ochotnický spolek založil roku 1849 básník, spisovatel, autor deklamovánek a humoresek a toho času syndikus na místním městském úřadě František Jaromír Rubeš. Během své existence se načeradecké divadlo dostalo do řady (nejen politických) problémů, ale vždy se dokázalo vzchopit a znovu rozžívat fiktivní životy mnoha rozmanitých postav,“ připomíná Kateřina Dudová.
Dnes ochotníci hrají na mnoha scénách Benešovska, mimo jiné ve Vlašimi, Radošovicích, Trhovém Štěpánově, Zdislavicích, Čechticích, Lukavci, Ostředku, Olbramovicích nebo Jankově. Vyjíždějí ale i mimo okres, pravidelně se účastní krajské postupové přehlídky Klicperovy divadelní dny v Sadské, loni hráli také v Radotíně či Žebráku.
 

A podle jakých kritérií vybírají hry do svého repertoáru? „Hlavní je, aby se jednalo o komedii, která by pobavila lidi, a kde by bylo hodně vtipných situací. Ale důležitá je i náročnost. Jsme sice jen ochotnické divadlo, ale to neznamená, že nechceme hrát náročné hry. Naopak, snažíme se stále zlepšovat a přibližovat profesionálům, takže i při výběru hry se postupně zvyšují nároky,“ zdůrazňuje Václav Prokop, který na 15. dubna chystá novou premiéru Gogolovy Ženitby v překladu Kateřiny Dudové.  

Přijímají se práce dosud nepublikované v rozsahu do 5 stran formátu A4, písmo

Soutěžní práce je třeba zaslat nejpozději do 30. června 2016.

Přímé dotazy adresujte na lknb.caslav@seznam.cz

Trochu historie radnice

Od středověkého německého názvu radnice několikrát  změnila své místo i číslo popisné. Důvodem byly požáry, které po době husitské zavinila nejen cizí vojska, ale také lidská neopatrnost. A tak se stěhovala, naposledy  ze Šmelcovny, která prapůvodně měla souvislost se zlatem, jak sám její název napovídá. Tenkrát to byla důstojně bytelná nárožní budova s okny na náměstí, ale také s potřebným zázemím včetně sousedního  patrového domu pro šatlavu – v přízemí pro lid obecný, v patře pro měšťany. Později přibyla budova okresního soudu. A radnice ve Věži? Téměř  dnešní podobu si uchovala od r. 1741. Předtím dobrých 70 let chyběla střecha, ale také venkovní dřevěné schodiště, které podlehlo ohni. Zato příprava zastřešení přinesla nález 7 cejchovaných válečků (dobově plytků), každý asi o váze jednoho kilogramu zlata. To však muselo putovat pod dohledem do Prahy. Poctivý nálezce dostal sice velkou odměnu v podobě míšenských zlatých, ale většinu si přivlastnila radnice. Zbytek „hledali sousedé“,  a vypáčili mu truhlu. V roce 1904 dostala věž na každou světovou stranu hodiny. Léta předtím přibyly na průčelní stěně ozdobné šambrány, rustiky, ale třeba také obraz patrona hasičů Floriána od malíře Zapletala. Jako vděk  panovníka z rodu Jagellonců za zlato přibylo do znaku nad lva písmeno W.  Poslední zejména vnitřní úpravy proběhly před koncem minulého století, a to včetně vnitřního schodiště.

Zlato

„Kamkoliv vaše noha vstoupí, stojí na zlatě“,  říkám návštěvníkům.  Pak připomínám, že zlato tady objevili už Keltové a rýžovali ze dna potoků vlévajících se do Sázavy. Kněžna Libuše věštila – „vidím vrch  jílový – plný zlata“. Arabský kupec Ibrahin ibn Jákub připomínal zlatodůl poblíž Prahy. A vyvraždění Slavníkovců prý souviselo také s tímto už tenkrát vzácným kovem. Za Václava I., kolem roku 1233, nechal jílovský mincmistr Ebehart postavit Havelskou čtvrt… Za Jana Lucemburského se zde razily zlaté dukáty jako první v Evropě a za Karla IV. bylo postaveno za jílovské zlato Karolinum. Tenkrát se těžilo 593 kg ročně ze 40 dolů, týdně asi 1,5 kg. Husité však dolování nepřáli. Horníci byli rozehnáni,  voda nebyla odčerpávána. Až v polovině 19. stol. budoval J. Wang denně téměř se sedmi sty dělníky obrovské dřevěné kolo. To mělo být poháněno vodou ze struhy dlouhé 1400 metrů a jeho úkolem bylo odčerpávat ze zatopených dolů vodu. Struha se dodnes zachovala, ale do jinak velkolepé stavby se „vloudila chybička“,  ač podobná zařízení fungovala třeba v Istrii. Přes řadu pokusů s obnovením těžby se vrátilo dolování až za 2. světové války. V roce 1969 však těžba definitivně skončila pro nízkou výtěžnost, a to zhruba tří gramů z tuny horniny. Do povrchového objektu se nastěhovala výroba švédského lešení s názvem HAKI.

Osobnosti

Historickou středověkou postavou spojenou se zlatem se stal Jan Rotlev. Z Bavorska přišel r. 1681 F. I. Sch“onpflug, výhodně se oženil, stal se primátorem a městu věnoval  Věž, aby mělo radnici – a sám měl po stavebních úpravách odkud vládnout. Dodnes ho připomíná název ulice. Více jak 80 statí o jílovském zlatě sepsal český petrograf, mineralog, profesor Karlovy univerzity Dr. J. L. Barvíř (1863 - 1952). Oženil se tady a jeho dcera Olga (1898 - 1985) pokračovala v bádání nejen o zlatě, i když většinou jen články a osvětovou prací.  MUDr. R. Machová a PhDr. M. Čiháková-Machová se staly prvními držitelkami akademických titulů v tehdejším  R-U. Z dlouhé řady významných osobností připomeňme si ministra zahraničí JUDr. Fr. Chvalkovského, který zahynul jako vyslanec v Německu v dubnu 1945, Dr. Fr. Reichla v Čalfově vládě nebo nejmladšího premiéra St. Grosse. Samozřejmě je zlatohorní město spojeno také s řadou hudebních skladatelů (J. Hanuš, Zd. Lukáš), spisovatelů jako  Vojtěch Lev nebo autor Pamětí zlatohotního města od L. Čiháka. 

Stavby

Mezi středoevropské unikáty patří železniční viadukt na Žampachu zprovozněný pro Posázavský Pacifik v roce 1901. Svou výškou je srovnatelný s pražským Nuselským mostem. Žampašský má souvislost s několika železničními tunely, které byly více jak dva roky před koncem 2. světové války uzavřeny kvůli strategické výrobě součástek pro Wehrmacht. S armádou, i když už československou má spojitost jílovská nemocnice. Značný komplex, který ještě na začátku 80. let minulého století byl udržován ve „zdravotnické pohotovosti“  včetně doplňování materiálu nebo operačních sálů.  Zdravotnický personál měl být v případě potřeby přesunut řádově do několika desítek hodin.  Dodnes je nepřístupná, chátrá jistě nejen z venku, a zahradní komplex se mění v džungli.

Šatlava     

Kniha potrestaných ji připomíná z roku 1851. Odhadem má 150 nečíslovaných listů. Na nich je chronologicky zaneseno 2961 zde vězněných. Jako první je zapsána Marie Kodat. (Tenkrát se ještě ženská jména nepřechylovala.) U druhého vězně, a to Josefa Kodata, 1 den vězení.  Od žalářovaného s číslem 1000 jsou připsány  doplňující údaje jako krádež,  později pak jen číslo paragrafu. U dalšího se jménem v Jílovém dodnes váženým, je připsáno – dělník, 3 neděle tuhého vězení, 3 půsty, ale také – už 32. trest. Pod číslem 2898 je opět žena, a navíc 1 koruna pokuty a slovo AMNESTIE. Tu udělil prezident TGM  19. 10. 1919.
Senioři nahlédli do kobky na radnici s oknem umístěným pod stropem. Vězení bylo vytápěno z chodby a k inventáři patřil špalek s řetězy na připoutání, ale také místo lavice vetchý stůl. Na podlaze bylo poházeno trochu slámy. Ze zdí však zmizely obrázky mučících nástrojů, a proto jsem připomněl trochu víc jak pouhé středověké názvy:  lámání kolem, narážení na kůl, španělskou botu a zlomek otřesných podrobností z procesů s  údajnými čarodějnicemi, při nichž mezi 14. – 18. stoletím zahynulo v Evropě 50 000 žen. 
Zajímavost: Pokud se v okně okno šatlavy objevil bílý lajntuch, byla prázdná.

P.S. Na dotaz, jestli vyšla brožurka o historii jílovské radnice, jsem rozpačitě odpověděl: “Zatím ne“;  nechybí autor, ale nakladatel. 

Státní hrady a zámky spravované Národním památkovým ústavem si rozličnými akcemi a programy – zábavnými i odbornými – připomenou a oslaví 700. výročí narození Karla IV. Na novou sezonu chystají památky řadu dalších novinek – otevírají nové prohlídkové trasy, připravují výstavy a zpřístupňují dosud uzavřená místa a části. Návštěvníky pobaví na slavnostech evokujících časy dávno minulé, přitom nezanedbávají ani svou budoucnost: Národní památkový ústav totiž plánuje opravy a obnovy, které zajistí zachování památkových hodnot největších skvostů pro další generace. Přispívají k tomu i výzkumy a vědecké úkoly, na nichž odborníci v NPÚ pracují, a jejichž výsledky využívají při péči o památky, tedy v praxi.

Hlavní událostí roku bude výstava Karlštejnský poklad. Kultura císařského dvora Karla IV., otevřená od 7. května právě na Karlštejně.

„Jak název napovídá, představí tzv. karlštejnský poklad, soubor téměř 400 předmětů z doby Karla IV., které vypovídají o kultuře a životním stylu Karlova dvora. Nádoby na pití, módní doplňky, například šperky, přezky, spony a knoflíky, které se za Karla IV. teprve ujímaly, ale také schránky na vonné bylinky a masti, tzv. povoňky. Patřily k dennímu životu panovníka a dokládají životní styl jeho doby,“ zve na unikátní výstavu generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková. Karlštejnský poklad byl pravděpodobně za husitských válek ukryt v karlštejnských zdech, kde téměř 600 let čekal na své nalezení. Dnes je uložen ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, které se na vzniku výstavy podílí.

Kromě výstavy Karlštejnský poklad. Kultura císařského dvora Karla IV., která bude otevřena po celou sezonu, chystá správa hradu Karlštejn na celou sezonu řadu akcí, mim unikátních prohlídek a mimořádná představení. Návštěvníci však mohou na prohlídku Karlštejna přicházet již od 1. března, a to denně kromě pondělí.

Více v přiložené TZ.

„Podobný projekt knihovna ještě nedělala. Organizovali jsme pouze přednášky s promítáním fotografií o historii Příbrami a o Brdech, ale takhle v terénu je to poprvé,“ vysvětlil pracovník knihovny Karel H. Šťastný s tím, že trasy nebudou nikterak náročné, jak časově, tak fyzicky, a potrvají maximálně dvě hodiny. Účastníci se budou pohybovat převážně po městě, na delší vzdálenosti využijí městskou hromadnou dopravu.

První vycházka ve středu 2. března povede po památných místech Příbrami, zájemci se dozví o historických budovách, prohlédnou si sochy a pamětní desky známých osobností města. Na druhé vycházce, 6. dubna, se soustředí na hornickou minulost Příbrami, navštíví důl Řimbaba v Bohutíně a připomenou si historii dolování na Příbramsku.

„Vycházka 4. května bude zaměřena více turisticky, vypravíme se na Novou Hospodu k památníku hrdinů z konce války, projdeme si okolí Příbrami, zastavíme se u pramenů Kocáby. V červnu může být už dost teplo, zůstaneme ve městě a raději pod stromy. 1. června budeme putovat po hřbitovech, Židovském i Příbramském. Ukážeme si hroby a pomníky významných rodáků a památníky důležitých událostí z historie Příbrami,“ slíbil Karel H. Šťastný.

Po volném červenci bude následovat výprava po bývalých mlýnech na Příbramském potoce a na poslední vycházce s názvem „Po stopách flamendrů“ budou účastníci pátrat a vyprávět si o starých a zaniklých hospodách a hospůdkách staré Příbrami. Vstupenky na první březnovou vycházku jsou v knihovně k dispozici od 15. února. Spolu se vstupenkou, která je zdarma, každý zájemce obdrží text s instrukcemi a dalšími potřebnými údaji.

Průvodci vycházek jsou renomovaní historici a velmi dobří znalci minulosti a místopisu Příbrami. Konkrétně historik a spisovatel Josef Fryš, ředitelka archivu Věra Smolová, za Klub českých turistů Josef Bican a předseda Spolku Řimbaba Josef Kolář.

Vycházky Poznej svoje město se konají v rámci oslav 800 let města Příbram. A jaké další akce k tomuto výročí knihovna chystá? „Hned v březnu máme dvě přednášky: Život v Příbrami v 19. století a Italští vysídlenci v Příbrami v letech 1914 – 1918. Další přednášky (např. o Pavlu Juráčkovi) budou následovat průběžně po celý rok. A protože další organizace i samo město mají také svoje programy, myslím, že toho letos bude dost. My totiž ještě budeme pokračovat v našich tradičních akcích jako Příbram Hanuše Jelínka, Noc s Andersenem, Týden knihoven a Měsíc pro duši,“ poznamenal Karel H. Šťastný.

Srdešně Vás zveme na koncert Les Sept Paroles du Christ en Croix sboru Local Vocal k ukončení výstavy Maurice Pellé – Zdenka Braunerová, cesty osudů mezi Čechami a Francií. 

Smíšený pěvecký sbor Local Vocal byl založen roku 2006 v Roztokách u Prahy pod patronací sdružení Roztoč a v současně době čítá dvanáct členů.  Od podzimu 2011 sbor vede Martin Šmíd. Základ repertoáru tvoří hudba pozdní renesance a baroka. Sbor se kromě koncertní činnosti věnuje i hudebnímu doprovodu bohoslužeb. 

Další koncerty a více informací najdete na stránkách www.localvocal.cz a roztoc.cz

Cyklus archeologických přednášek

M. Cejpová: Co skrýval chodník před muzeem

Archeologický výzkum při revitalizaci historické budovy muzea v Litomyšli

Přednášky se budou konat v přednáškovém sále Východočeského muzea vždy ve středu v 18 hodin. Vstupné 40 Kč.