Jak plynula staletí přecházela osada z jednoho majitele na druhého a každý jednotlivý z nich se svým způsobem podepsal na výsledné podobě panství, ať již formou rozšíření statku a osady (jako Karel Mack, polní maršál císaře Františka, jenž je dostal v roce 1793 za věrné vojenské služby v Itálii a Nizozemí a k Vyklanitcím přikoupil dvůr Petrovsko a Buřenice), nebo patronací nějakého významného stavebního počinu, který ovlivnil jejich vizuální stránku . Právě tento případ se odehrál v 1. polovině 18. století a jeho hlavním aktérem se stal jeden z nejvýraznějších majitelů Vyklanitc, kterým nebyl nikdo jiný než hrabě Jan Jáchym Harrach.
Jeho zásluhou dnes ve Vyklanticích stojí dvě architektonické pozoruhodné stavby. Jedná se o zámek postavený v duchu italského baroka na půdorysu písmene H s valbovou střechou, jenž se ocitá ve středu naší pozornosti – baroknímu kostelu sv. Jana Nepomuckého.
Architekt je zatím neznámý
Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vyklanticích i barokní zámeček postavené s prokázanou invencí architekta a záhadou okolo jeho skutečné totožnosti, upoutal pozornost prof. PhDr. Petra Fidlera, jednoho z největších znalců barokní architektury, zakladatele ústavu Dějin umění na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, který mimo dalších aktivit také již dlouhá léta působí na Vídeňské univerzitě. Absolventka bakalářského studia oboru Dějiny umění na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích slečna Zuzana Nevařilová, která pokrčuje v nově otevřeném magisterském oboru, bude v následujícím roce a půl v rámci své diplomové práce pod vedením profesora Fiedlera hledat odpověď na otázku jaké jméno se skrývá za pravou totožností architekta. V dosavadní literatuře figuruje hned několik jmen mezi nimiž nechybí ani velikáni jako Kilián Ignác Dientzenhofer, Jan Blažej Santini-Aichl či Johann Lucas von Hildebrandt. Studentka Dějin umění uplatní získané široké teoretické zázemí v praxi a na základě slohové analýzy se pokusí určit autorství a zařadit je do kontextu české barokní architektury.
Koho nakonec slečna Nevařilová určí pomocí slohové analýzy za autora stavby? Bude jím Santini nebo Hildebrant? Nebo se na scéně objeví někdo další, jiný talentovaný architekt, ne však tak zvučného jména a tudíž neprávem opomíjený? Toť otázka. Nechme se tedy překvapit výsledkem, který vyplyne ze závěrů její diplomové práce. V první řadě se z metodologického hlediska lze odpíchnout od záchytného bodu v podobě zpracované historie zámku, plánů a dokumentačních materiálů (restaurátorské zprávy, posudky, apod.), případně materiálů z fondu týkajícího se osobnosti hraběte Harracha uchovaného v archivu ve Vídni.
Zámek měl být sronán se zemí, zachránil je nadšenec
Nejzajímavější období z hlediska využití a podoby zámku se odehrávalo mezi léty 1974 – 1989. Od roku 1974 disponoval se zámkem n.p. Tesla, Praha Holešovice, jenž měl v plánu přistoupit k jeho rekonstrukci, nakonec ale z tohoto záměru sešlo a objekt chátral nadále. Míra poškození dosáhla svého vrcholu před rokem 1989, kdy se začala rozpadat dvoupatrová střecha, a v zájmu zachování bezpečnosti padlo rozhodnutí památku srovnat se zemí. Stát, jako tehdejší vlastník objektu uvažoval o variantě, která počítala s jeho zbouráním a postavením nového zámku podle dochovaných plánů, ale proti tomuto záměru rázně zakročili památkáři a vyslovením negativního stanoviska zastavili demoliční postupy bez jakékoliv nadějí na vyjednávání. Jediným možným řešením, jak památku zachovat, byl tehdy její prodej. Na tuto nabídku zareagoval JUDr. Pavel Liška, který zámek od státu koupil za 200 000 Kčs. Zámek vlastně není zrovna přesné pojmenování toho, co pan Liška po zaplacení a převodu nemovitosti získal. Mnohem přesnější by bez jakékoliv nadsázky bylo říci, že se stal novým majitelem nikoliv zámku, ale pouhého torza připomínající zámek (jak dokládá černobílá ilustrační fotografie z roku 1980). Při pohledu na fotografii se jistě ptáte, co jej vedlo k tomuto kroku. Pokud bychom se chtěli pokusit odhalit pozadí pohnutek doktora Lišky, které z něj učinily majitele barokního zámku, museli bychom se na tuto věc dívat z pohledu nadšeného člověka, milovníka historických objektů, který pokud má vůli a prostředky, tak nedopustí, aby památka v jejíž zdech přebývá historie a příběh opředený záhadou ve vztahu k identitě architekta, zanikla. A tak tehdy ještě plný sil a pozitivního myšlení se pustil JUDr. Liška do velké rekonstrukce. Doposud zámek dostal novou střechu a průčelí novou fasádu, a pokud bychom chtěli vyčíslit náklady na opravu zámku, které pan Liška doposud vydal pohybovali bychom se v horentních sumách, což ostatně dokládá také skutečnost, že současná prodejní cena zámeckého objektu se pohybuje kolem 15 milionů korun.
Nemovistost je na prodej
Důvod prodeje je pokročilý důchodový věk pana Lišky, úbytek sil, nekonečná práce a začarovaný kruh v podobě neustálého vyjednávání s památkáři a smlouvání se stavebními firmami. Jelikož veškeré opravy probíhají pod permanentním dohledem ze strany památkové péče (Vyklantice se nacházejí v kraji Vysočina, který spadá pod územní odborné pracoviště v Telči) konzultuje p. Liška s tamními odbornými pracovníky každý krok, přičemž při výměně názorů například v otázce výtápění zámku bývá stále více obtížné najít cestu kompromisu. Současný stav zámku by se dal shrnout do následujících vět. Přízemí je zachované, nachází se zde tři obytné místnosti, vybavená sociální zařízení a pokoje pro hosty, které zatím zůstávají bez nábytku. V prvním patře jsou stropy zalité betonem, což je pozůstatek z boby, kdy zámek neměl střechu. Také největší monument zámku, tedy několik tun vážící střecha je kompletně zrekonstruována. Závěrem se zkusme zamyslet nad možným profilem budoucího nového majitele a případného využití zámku. Existuje malá, ne však nepravděpodobná naděje, že se historie bude opakovat a zámek opět koupí nějaký nadšenec zapálený pro věc, stejně jako kdysi před mnoha lety JUDr. Pavel Liška. Další možnou teorií je, že zámek koupí movitý podnikatel a panský zámeček se promění v soukromou rezidenci. Na druhou stranu se také může stát, že zámeček odkoupí hotelový řetězec nebo se v rozhodovacím procesu stane primárně určujícím faktorem odlehlá poloha, blahodárné účinky okolní přírody a objekt se stane novým domovem pro seniory. Nebo se v zámeckých prostorách zbuduje léčebné zařízení. Ať tak či onak ve hře stále zůstává velké spektrum dosud nevyslovených možností. V každém případě jedno je jisté, a sice, že otázku o další funkci barokního zámečku ve Vyklanticích zodpoví jenom čas.
Dodatek ke článku :
Pokud by se mezi čtenáři našel nějaký potenciální zájemce, neváhejte a kontaktujte JUDr. Pavla Lišku přes jeho pražskou kancelář, rád Vám zodpoví jakékoliv otázky.
