<p>HAVLÍČKŮV BROD: Stejně jako loni také letos vyhlásila krajská knihovna Vysočiny v rámci Března – měsíce čtenářů soutěže Čtenář roku 2012. Zatímco v loňském roce byl hlavním kritériem pro vítězství počet přečtených knih, letos oceňovali čtenáře nejvěrnějšího, tedy toho, který knihovnu navštěvuje nejdéle.</p> <p>Takovým čtenářem, resp. čtenářkou a tudíž vítězkou se stala Svatava Frühbauerová, která knihovnu navštěvuje již od roku 1940, tedy neuvěřitelných 72 let. Slavnostní ocenění proběhlo 14. března 2012 v budově nové radnice za přítomnosti starosty města Jana Tecla a místostarosty Ivana Kuželky, po něm následovalo velmi milé a příjemné posezení. Paní Frühbauerová je velkou pamětnicí a příjemnou vypravěčkou a společnicí. Pamatuje si neuvěřitelné podrobnosti z minulosti, povídat si s ní tedy byl opravdu obohacující zážitek, málokdo zná město a jeho historii tak dobře jako ona. Nežije ovšem jen minulostí, velmi se zajímá i o dění v současném světě a má o něm velký přehled.<br />
A co se týče knihovny, tu začala Svatava Frühbauerová navštěvovat ve svých 11 letech a dodnes si pamatuje svou první půjčenou knihu. Dnes už bohužel knihy v klasické podobě číst nemůže, ale ráda využívá služeb Oddělení specializovaných služeb, na kterém si pravidelně půjčuje zvukové knihy, aby alespoň takto, jak říká, měla s knihami nějaké pouto. Jsme nesmírně rádi, že čtenářku, jakou je paní Frühbauerová, mezi našimi uživateli máme. </p> <p>Tak toto je úvod rozhovoru s vítězkou, který je zveřejněn na webu krajské knihovny Vysočiny, odkud jsme jej s laskavým svolením Jany Fialové KKV převzali. </p> <p>Byla jste nadšeným čtenářem již odmala?</p> <p>To víte, že jo, doma jsme vždycky knížek měli spoustu, milovali jsme je, všichni jsme rádi četli. Nejvíce knížek jsme dostávali vždycky o Vánocích a maminka říkala, že jakmile jsme rozbalili dárky, bylo po Ježíškovi, protože každý si zalezl do svého kouta a četl a nic dalšího už nevnímal.</p> <p>Takže čtenářské zázemí jste doma měli?</p> <p>To rozhodně, ke čtení jsme vždycky byli vedení, vždyť tatínek kantořil, učil češtinu, dějepis a zeměpis, celkově jsme byli sokolská rodina, takže k četbě jsme měli vztah. Můj strýček navíc pracoval jako prokurista v Elstnerově nakladatelství v Praze, tak nás knihami zásoboval pravidelně a ve velkém, v tomto směru jsme se tedy měli dobře.</p> <p>I přesto, že jste knížek měli hodně, jste začala chodit do knihovny?</p> <p>Ano, do knihovny jsem začala chodit v roce 1940 a byla jsem moc ráda, protože i když máte doma knížek fůru, v knihovně je to zase něco jiného. Dokonce si pamatuju svou první knížku, kterou jsem si tam půjčila. Byla to Zkáza Pompejí. Vzpomněla jsem si na ni, když jsem pak po letech navštívila Vesuv.</p> <p>Co jste ráda četla?</p> <p>Mou nejoblíbenější dětskou knížkou byla Andulka a její panny, ilustrovala ji Vlasta Salačová a k této knížce se vracím ráda i dnes. Jinak jsem měla jako mladá ráda i tu dívčí četbu, tím si asi projde každý, Janu Eyrovou a tak, později jsem moc ráda četla cestopisy, ty i s mapou, že jsem si vždycky četla a zároveň cestovala prstem po mapě.</p> <p>A dnes?</p> <p>Dnes je to horší v tom, že už nevidím, číst sama už tak nemůžu, ale ráda si půjčuju zvukové knihy, za ty jsem moc vděčná, protože bez nich by mi ten čas špatně utíkal. A stále si ráda poslechnu ty cestopisy, ale i jinou literaturu, prostě co se namane.</p> <p>Jak často posloucháte?</p> <p>Pořád, ve dne i v noci. Když nespím a v rádiu nic není, to si ráda něco pěkného poslechnu.</p> <p>Zdědily po Vás lásku ke knihám i Vaše děti?</p> <p>Určitě, synovi jsem četla, když byl malý, před spaním – Broučky, Kocoura Mikeše, kolikrát jsem ale usnula dřív než on. Pak už si knížky četl sám, stejně jako my, když jsme byli malí – zalezl si do kouta.</p> <p>Text i fotografii jsme převzali z webu Krajské knihovny Vysočiny
