Kraj Vysočina

Poličské muzeum přináší způsob, jak si velikonoční svátky užít i s ohledem na vládní nařízení. Chce povzbudit, aby na ně lidé nerezignovali, užili si je neobvykle, přesto svátečně, tradičně a v rodinném kruhu. K tomu vytvořili návod na každý den z nadcházejícího pašijového týdne.  

„Ať následující návod neslouží jako inspirace jen dětem a maminkám, protože ty jsou obvykle nositelkami rodinné tradice, ale nám všem. Připravený návod na webových stránkách muzea vás provede tzv. pašijovým týdnem od Květné neděle po Velikonoční pondělí. Některé dny týdne mají dokonce „barevné“ názvy. Kromě nich se v návodu seznámíte se zvyky, které mají dávnou historii i novodobé novotvary, a s tradičními pokrmy, které můžete uvařit podle vlastních nebo přiložených receptů. Nechybí ani velikonoční koledy, potřebné k recitaci při obchůzkách s pomlázkou. Zařazené výtvarné inspirace a techniky budete moci využít ke zkrášlení interiéru nejen o Velikonocích. Dobrodružné aktivity vás přimějí k pobytu na čerstvém vzduchu,“ doporučuje autorka textu a etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

V připraveném plánu se také dozvíte, jaké jsou tradice jednotlivých dní, jaké pokrmy je vhodné jíst a na jakém nádobí servírovat nebo naopak kdy jíst nemáme a proč. Soubor je doplněn také o zajímavé ilustrační fotografie výstav poličského muzea z uplynulých let. Důležitou součástí hlavně pro děti, je i každodenní tip na výtvarnou či rukodělnou aktivitu hodící se ke Květné neděli, Škaredé středě, Zelenému čtvrtku, Velkému pátku, Bíle sobotě, Božímu hodu velikonočnímu a Velikonočnímu pondělí. 

„Věříme, že starší generace ráda zavzpomíná na dřívější jarní zvyky a mladé rodiny posílí vlastní rodinné tradice, které překlenují nejistoty doby,“ dodává. 

Mimo jiné muzeum nabízí i návod na JARNÍ VRKOČ, který vám krok za krokem ukáže, jak si lze vyrobit tuto krásnou lidovou dekoraci z materiálů, které máte doma nebo na zahradě.

Podrobný popis aktivit a fotografie naleznete na www.cbmpolicka.cz 

A nemusí to být jen o zlých či přelomových časech, ale i zajímavých zkušenostech, o všedních radostech a každodenním životě. O tom co jsme zažili spolu, jako obyvatelé krásného věnného města Poličky, jako rodina i jako členové různých spolků.

Výzva je určená pro místní seniory uzavřené doma a cíleně ji zašleme i do domovů pro seniory v okrese. Ale platí samozřejmě i pro ty, kteří dnes žijí v jiné části republiky a v Poličce prožili část života. Muzeum by rádo vybrané pasáže průběžně zveřejňovalo a poté je svázalo a nechalo na vyžádání k nahlédnutí na recepci muzea. Neváhejte a řekněte o tom svým rodičům a prarodičům, aby jim čas trávený doma utíkal rychleji a radostněji.  Pevně věříme, že se zde objeví nejen poutavý příběh!

Texty napsané na počítači, psacím stroji či rukou budou přijímat už od tohoto týdne přes email zavoralova@muzeum.policka.org nebo poštou na adrese Městské muzeum a galerie, Tylova 114, Polička. Zásilku je třeba označit heslem: „Paměti z karantény“.

Pokud se ale do výzvy bude chtít zapojit i někdo další, nemusí se bát, že by jeho vzpomínka či zážitek nebyl zveřejněn.

Zimní Scola Telcz 2021 se zaměří na virtuální obraz města Telče a zachycení jeho kulturní, sociální, historické a prostorové podstaty v individualizovaných mentálních mapách. Studenti, kteří budou pracovat ve skupinách po 2 nebo 3, se rozhodnou, zda se chtějí zaměřit na konkrétní nebo abstraktní popisy města a jeho promítnutí na virtuální (případně také tisknutelnou nebo online) mapu Telče. Pro přiblížení a pochopení lze použít důležitá architektonická díla, historické cesty, události nebo shromážděné příběhy, subjektivní pocity, umělecká díla, popularitu míst a pohledů, hustotu pořízených fotografií, zvuky, materiály, propojení, křižovatky a další neomezené analytické metody městské konfigurace. Překročení obvyklých hranic ve vnímání města umožní vytváření virtuálních mentálních map, které odhalí možná zkreslení obrazu města světového dědictví UNESCO a očekávání jeho návštěvníků.

Zároveň si vás dovolujeme pozvat na veřejnou prezentaci výstupů jednotlivých studentských týmů, která se bude konat ve středu 17. února od 15 hodin na adrese:

https://donau-uni.zoom.us/j/95520015076?pwd=RWp0LzZXSXpzUlcwL25KMlhLNUF6dz09

Meeting ID: 955 2001 5076
Passcode: scolatelcz

SCOLA TELCZ je multidisciplinární škola šesti vzdělávacích a výzkumných institucí – Masarykovy univerzity, Dunajské univerzity v Kremži, Českého vysokého učení technického v Praze, Slovenské technické univerzity v Bratislavě, Národního památkového ústavu a Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR – zabývajících se problematikou uchování kulturního dědictví a památkovou péčí.

Záměrem školy je rozvíjení ucelených konceptů podložených reálnými potřebami obyvatel, státní správy a samosprávy, a to na příkladech řešení úprav konkrétních objektů, urbanistických projektů či požadavků na změny stávající situace. Historicky se věnovala tématům jako renovace a revitalizace památkových objektů bývalého městského domu a sýpky, bývalé synagogy nebo jezuitské zahrady v Telči. O tom, že to nejsou jen aktivity „do šuplíku“ svědčí příklad galerie Gamoneum, která byla otevřena v loňském roce v telčské synagoze, a která vznikla právě na základě návrhů zpracovaných v rámci zimního workshopu SCOLA TELCZ v roce 2018.

Více informací o ST naleznete na www.scola-telcz.net,  www.facebook.com/SCOLATELCZ

„Mým cílem je, aby Horácká galerie byla živoucím místem, ve kterém se návštěvníci budou cítit dobře, které budou opakovaně vyhledávat pro jeho uměleckou kvalitu, otevřenost, přátelskou i tvůrčí atmosféru. Spolu s týmem kurátorů a odborných pracovníků Horácké galerie chci pečovat o sbírkové fondy a koncepčně je rozvíjet, aktivně pracovat s dětmi, které budou v budoucnu rozhodovat o tom, zda bude galerie existovat a v jaké podobě, posilovat značku Horácké galerie a pokračovat v přípravách na rekonstrukci objektu galerie,“ zmínila Věra Staňková.

„Od nové ředitelky očekáváme nejen zvládnutí běžných denních agend, ale i zatraktivnění této krajské instituce, včetně přilákání nových návštěvníků, nabídnutí nových projektů cílených na širší cílovou skupinu. Rádi využijeme bohaté marketingové zkušenosti nové ředitelky a také její ochotu realizovat nové a originální projekty,“ uvedl radní Kraje Vysočina pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Roman Fabeš.

Krajská rada při jmenování Věry Staňkové respektovala doporučení hodnotící komise, která posuzovala vhodnost sedmi vážných zájemců o tento prestižní post.

http://www.horackagalerie.cz

Kateřina Fikejzová Prouzová s Markétou v pořadu probrala nejen havlíčkobrodské ADIVADLO. Tématem byl i její civilní život. Pracuje totiž jako psychiatrická zdravotní sestra. Jaké role má ráda? Proč se stala principálkou? Proč zapojila partnera do chodu divadla? Jak bojovat během covidu s blbou náladou? Poslechněte si záznam na YouTube.

Kdo to jsou ti ochotníci?

Markéta Adamová se s ADIVADLEM potkala náhodou. Vůbec netušila, že existuje něco jako ochotnické divadlo. „Pořád jsem se věnovala studiu, a kromě kina jsem nic neznala. Když jsem začala pracovat na psychiatrii jako sestra, doneslo se mi, že jeden kolega účinkuje v ADIVADLE. Divila jsem se, že existuje divadlo, které někdo hraje ve svém volném čase bez vystudovaných škol,“ vzpomíná Markéta Adamová. Po čase přijala pozvání na čtenou zkoušku. Zapojila se do souboru jako inspicientka a brzy dostala svou první roli v pohádce. To bylo před deseti lety.

Bez podpory rodiny to nejde

Před dvěma lety se Markéta stala principálkou souboru,, což obnáší hromadu neviditelné práce, která zabere spoustu času. Zkrátka amatérské divadlo není koníček, ale pořádný kůň. K tomu každý ochotník potřebuje podporu těch nejbližších. „My jsme se s partnerem seznámili před osmi lety. Věděl, že účinkuji v ADivadle. Nicméně ty počátky byly takové, že když se zkoušeli Dalskabáty, tak jsme se vždycky rozloučili před kulturákem. Potom se začalo hrát a já jsem řekla, pojď nám pomoct naložit scénu. Je to moje velká opora. Doprovází mě na všechny zkoušky, textovky i porady. Už se stal osvětlovačem. Pro ochotnické divadlo je stěžejní podpora partnera, rodiny. To záleží, jestli jsi dítě nebo máš partnerský vztah. Bez toho by to nešlo,“ říká srdcařka Markéta.

Jak se připravuje na své role? Text je základ. Stále ho nosí u sebe a opakuje si ho, při každé volné chvíli. Teď se sice nehraje, ale je potřeba nechat to v hlavě živé. Od režisérů očekává, že jí sice ukážou cestu, jak se s rolí popasovat, ale zároveň jí také nechají volnost, aby si mohla svou postavu vybudovat sama.

ADIVADLO - to je především pevné přátelství

Třicetičlenný soubor vyřešil elegantně otázku, zda si říkat amatéři nebo ochotníci. Sami sebe nazývají Adivadelníky. Nevěnují se pouze nastudování her. Jsou především dobrou partou. Pořádají pro sebe výlety, prvomájovou „líbačku“ nebo vánoční večírek. „Zvláště v této nelehké době je vidět, že soubor drží pohromadě díky přátelství,“ vysvětluje Markéta Adamová.

Tento soubor z Vysočiny je letitým členem Volného sdružení východočeských divadelníků (VSVD). Proto také pravidelně jezdí na krajskou postupovou přehlídku do Červeného Kostelce.

ADIVADLO je pořadatelem postupové amatérské divadelní přehlídky inscenací pro děti a mládež Dospělí pro radost dětem, spojenou s dětskou výtvarnou a literární soutěží pro žáky mateřských, základních a uměleckých škol. Pořadatelé to mají skvěle zvládnuté. Festival dětského divadla doslova přetéká do ulice města. A na každém představení je plno. Loňský 29. ročník se bohužel vinou covidu-19 nekonal. Letošní rok je také v ohrožení. „Tento typ přehlídky bez dětí v hledišti nemá smysl,“ říká Markéta Adamová s lítostí v hlase.

Soubor plný osobností

Ochotníci v Havlíčkově Brodě hrají nepřetržitě už od dob Karla Havlíčka Borovského – 180 let. Konkrétně ADIVADLO vzniklo v roce 1983. 

ADIVADLO na mapě českého amatérského divadla zanechalo velkou stopu. Je také spojeno s osobností Pavla Dostála. Ten se jako člen lektorského sboru účastnil v roce 1989 legendární přehlídky Frmol, která se konala ještě v dubnu před Sametovou revolucí. Na programu byly inscenace tehdejším režimem označené jako zcela nevhodné.

V souboru je hned několik držitelů Zlatého odznaku J. K. Tyla, jde o nejvyšší ocenění v amatérském divadle. Uděluje se za významný celoživotní přínos ochotnickému divadlu. Zároveň si v Havlíčkově Brodě posledních pět let vychovávají mladou nastupující generaci v podsouboru nazvaném Dinosaurus.

K výročí sebeupálení Jana Palacha připravilo poličské muzeum MINIvýstavu, kterou bylo možné zhlédnout do 19. 1. Jejím obsahem jsou texty a fotografie, týkající se života Jana Palacha, samotného aktu upálení a reakce společnosti, pohřbu a památníků nejen v Praze včetně malého kvízu. Výstava je sama o sobě i možností pro místní učitele, jak na dálku zapojit své studenty v rámci distanční výuky, která je pro ně čím dál více náročnější. Zároveň se dá i použít jako obrazový i textový materiál, který je ke stažení na stránkách muzea. 

Díky iniciativě Hany Pražanové z Poličky vznikla současně také veřejná událost, snažící se udržet plápolající oheň po dobu 52 hodin! Pochodeň a první svíčky se rozhořely 16. 1. v 16:52 hodin.

Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.

Jan Palach

http://www.cbmpolicka.cz

Bývalá kovárna ve Věžnici č. p. 94 je přízemní zděnou a částečně podsklepenou stavbou obdélného půdorysu. Stavba vznikla po roce 1850 jako obecní sýpka, v roce 1879 byla upravena na školní třídu a byt učitele, od roku 1894 sloužila nejen pro bydlení, ale i jako kovárna. Objekt plnil také funkci zvoničky v podobě sanktusníku umístěného na vrcholu střechy. Stavebník ani stavitel není znám.

„Historická, architektonická a památková hodnota kovárny ve Věžnici spočívá v jejím stáří, autenticitě dochovaných prvků, původní dispozici, vícevrstevnatém stavebním vývoji a také ve spojení řemeslného provozu s funkcí venkovské zvonice“ shrnuje Miloslav Záškoda z telčského pracoviště Národního památkového ústavu, který se na prohlášení kulturní památky podílel.

Při vědomí existence zvonu, jenž je v majetku a opatrování obce, se jedná o unikátní historický celek. K nejzajímavějším dochovaným prvkům patří vedle zvonice a celé její konstrukce také datovaný krov, okenní výplně snad z konce 19. století, klenutý sklep, relikty architektonického členění fasády a kromě toho původní dispozice spojující obytný, hospodářský a výrobní účel objektu. Tou nejcennější částí je však vlastní kovářská dílna s částečně zachovaným původním vybavením (zděné těleso výhně s otvorem pro připojení měchu a kónickým ústím komína, nika s policemi na nářadí a masivní ponk).

„Kovárna ve Věžnici představuje unikátní a typově zajímavou stavbu, která svědčí o provozu dřívější řemeslnické činnosti, tedy i o způsobu života našich předků. Zároveň reprezentuje regionální lidové stavitelství druhé poloviny 19. století,“ dodává Záškoda.

Objekt bývalé poštovní stanice čp. 17 se nachází v centru obce Stonařov na severozápadním nároží návsi při silnici z Jihlavy do Znojma. Stojí na někdejší císařské silnici, která po svém uvedení do provozu v roce 1750 představovala hlavní poštovní a dopravní tah z Prahy do Vídně. Trojkřídlá budova byla součástí rozsáhlého areálu s uzavřeným dvorem, který plnil také funkci přepřahací a mýtné stanice. Hospodářské objekty (stáje, kočárovna a stodoly) se však nedochovaly.

Historie klasicistní stavby je od počátku svého vzniku spojena s poštovní správou habsburské monarchie a svoji funkci si udržela nepřetržitě více než 170 let. Jedná se o jednu z nejstarších, ale především poslední památkově hodnotnou budovu z někdejšího souboru 21 poštovních stanic na trase dlouhé více než 300 kilometrů. S počtem asi 500 koňů zde c. k. pošta za rok zajišťovala kolem 1250 jízd a přepravila kolem 5000 osob.

„Bývalá poštovní stanice představuje výrazný urbanistický a architektonický prvek připomínající zajímavou historii obce a její významné postavení v druhé polovině 18. století a zejména v první polovině 19. století, kdy došlo k největšímu rozkvětu poštovní i dostavníkové dopravy a kdy císařská silnice z Prahy do Vídně byla jednou z nejvytíženějších dopravních tepen monarchie," konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků.

Objekt si i přes některé nevhodné stavební úpravy a modernizace zachoval klasicistní charakter, hodnotné historické stavební konstrukce i celou řadu cenných řemeslných detailů v interiéru. Nalezneme zde mimo jiné: plackové klenby se štukovými zrcadly, trojramenné skeletové schodiště, kamenné stupně s původní kamennou dlažbou či klasicistní výplně dveří a oken včetně dobového kování.

Budova kulturního domu v obci Mnich je zasazena do mírně svažitého terénu při severním okraji obce. Nachází se přibližně 100 m od Památníku slovanského bratrství, který upomíná na střet místního obyvatelstva a partyzánů s ustupující německou armádou v závěru 2. světové války. Objekt byl vystavěn mezi léty 1948–1950 na základě projektu Jiřího Krohy. Budova si do dnešní doby uchovala svoji neporušenou hmotu. Svérázná architektura s atypickou strukturovanou fasádou a pečlivě komponovaným parkově upraveným okolím vytváří důstojné prostředí v kontextu nedalekého pietního místa.

Hodnota stavby netkví pouze v jejím samotném architektonickém ztvárnění, ale v celkové urbanistické koncepci vyplývající z tamějších historických a kulturních událostí. Autor návrhu vybral pro novostavbu kulturního domu přesně takový pozemek, aby její umístění bylo podřízeno ose výhledu z památníku na obec, rodné domy a dějiště válečné tragédie čp. 23, se kterými byly osudy zdejších odbojářů spjaty. Autor návrhu byl významný československý architekt, malíř, scénograf a vysokoškolský pedagog, který v roce 1948 získal titul národního umělce. Zakázka na návrh kulturního domu v Mnichu byla poptána přímo od komunistického ministra zemědělství Julia Ďuriše. Samotné stavební práce pak probíhaly v rámci brigád místního obyvatelstva ve dvouletém plánu.

„Architektonicky hodnotný a do detailu propracovaný reprezentativní objekt vesnického kulturního domu je vývojově, ideově i funkčně spjatý s nedalekým Památníkem slovanského bratrství, díky němuž je většina obce se svým stavebním fondem zahrnuta do ochranného pásma památníku," konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků.

Stavba, která se do dnešních dnů zachovala prakticky v intaktním stavu, navíc představuje snad jedinou Krohovu realizovanou práci podbarvenou surrealismem a oživenou výtvarnými prvky jeho vlastní produkce.
 

Areál železniční stanice Rozsochy na lokální trati Žďár nad Sázavou – Tišnov se rozkládá cca 2 km severně od středu stejnojmenné obce. Kulturní památkou byl prohlášen tzv. vedlejší drážní objekt, jenž v době svého vzniku sloužil jako veřejné toalety, lampárna, sklad a prádelna. Jedná se o jednoduchou stavbu obdélného půdorysu se sedlovou střechou, která vznikla v letech 1903–1904. Stavba je charakteristická celou řadou kvalitně provedených architektonických detailů.

„Vedlejší drážní objekt v Rozsochách se zachoval v mimořádně autentické podobě. Je reprezentantem kvalitního železničního stavitelství, o čemž svědčí nejen maximální péče o každý detail stavby, ale také množství zdobných či řemeslně provedených architektonických prvků," konstatuje Miloslav Záškoda z telčského pracoviště Národního památkového ústavu, který se na prohlášení kulturní památky podílel.

Hodnotné je členění fasád, dveře se zasklenými vitrážemi, úprava dřevěných prvků, dekorativní bedněné štíty, tvarovaná zhlaví trámů či jemná profilace kamenných krakorců. „Objekt svým způsobem obohacuje a doplňuje památkový fond Kraje Vysočina o příklad sice drobné, ale zároveň kvalitní architektury, neboť objekty železničního stavitelství jsou zde zastoupeny jen velmi řídce. Dokládá efektivitu železničního stavitelství i v relativně odlehlých oblastech, aniž by se rezignovalo na kvalitu provedení a reprezentativní funkci veřejně užívaných staveb," dodává Záškoda.

Do budoucna může tento vedlejší objekt s toaletami tvořit atraktivní prvek lokální trati Žďár nad Sázavou – Tišnov, podpořit zájem o železniční turistiku a zachovat genius loci železniční stanice v Rozsochách.

http://www.npu.cz

Na stránkách Univerzitního centra Telč (https://www.uct.muni.cz), podobně jako na stránkách projetu Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši ((https://jezuitetelc.cz) naleznete 3D sken letní výstavy, který bylo již možné vidět při prezentaci v rámci Noci vědců. Nově je virtuální výstava doplněna o videa přibližující souvislosti mezi vystavenými předměty a o internetové odkazy směřující návštěvníka k odborné literatuře i digitalizátům starých tisků či rukopisů.

Ve druhém podlaží Univerzitního centra Telč je pak volně přístupná redukovaná verze letní výstavy ve formě banerové expozice. Stručnými texty a fotografiemi některých exponátů přibližuje stavební vývoj zdejšího řádového domu i život a působení jezuitů v Telči. Jakmile to epidemiologická situace dovolí, budou si ji návštěvníci moci prohlédnout.

Výstava Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši byla vyvrcholením stejnojmenného pětiletého projektu NAKI II, financovaného z prostředků Ministerstva kultury ČR. Výstavu a bohatý doprovodný program čítající komentované prohlídky, odborné přednášky, bohoslužbu ke svátku zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly, latinské divadlo, či edukační programy pro mateřské a základní školy, navštívilo celkem 2668 zájemců z řad odborné i laické veřejnosti, turistů proudících z celé republiky, ale i místních obyvatel. Představeno bylo na 150 exponátů z 34 paměťových institucí.

__________________________________________________________________________

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, je jedním ze čtrnácti krajských pracovišť NPÚ. Jeho úkolem je naplňovat v Kraji Vysočina poslání odborné instituce památkové péče dané zákonem o státní památkové péči, např. zpracovávat odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, poskytovat konzultace a odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při jejich obnovách a sledovat stav památkového fondu na území kraje. Pracoviště v Telči také zpracovává návrhy na prohlašování věcí či objektů za kulturní památky a podílí se následně na jejich evidenci. Spravuje dokumentační sbírky plánů, fotografií a dalších odborných podkladů ke kulturním památkám, vede veřejně přístupnou knihovnu, vydává sborník Památky Vysočiny, organizuje cyklus přednášek Rodinné stříbro – Památky kolem nás a provádí archeologické průzkumy.

_________________________________________________________________________________________

“V počtu nominací padl další rekord. O desátý titul soutěžilo neuvěřitelných 132 alejí a stromořadí ze všech krajů České republiky, pro které hlasovalo bezmála 7 tisíc lidí. Pro nás to je důkaz, že si lidé nádherných alejí váží a jsou na ně patřičně hrdí. Celonárodní i regionálním vítězkám gratulujeme a přejeme stovky let zdravého růstu,” říká Karolina Kostićová z Arniky.

Valchovská alej v Počátkách byla vysázena již v roce 1792 počáteckými soukeníky jako cesta k nově vystavěné valše. Je dlouhá 1 km a tvoří ji 170 lip. V roce 1996 byla vyhlášená významným krajinným prvkem. Vítěznou nominaci zaslala Miroslava Hromasová.

Kompletní výsledky ankety najdete na https://www.alejroku.cz/2020/vysledky-2020

Všech 14 regionálních vítězů se může těšit na dárkové balíčky s poukazy od FotoŠkoda, knihy o památných stromech, dárky od Muzea Karla Zemana, rodinné vstupenky do Muzea rekordů a kuriozit, vstupenky do botanických zahrad po celé České republice a mnohé další.

Cílem ankety Alej roku je přitáhnout pozornost lidí k alejím, které patří ke zdravé a fungující krajině. Nezáleží, zda jde o aleje známé, neznámé, vzrostlé, mladinké, ve městech, v krajině, kolem silnic nebo turistických tras. O vítězství může nakonec rozhodnout mimořádná krása, silný příběh, snaha o záchranu nebo úsilí místních patriotů uspět v konkurenci z celé republiky.

Krajina bez alejí je jako obraz bez rámu.

www.arnika.org

Původně gotická tvrz byla ve 14. století přestavěna a rozšířena na hrad, jenž sloužil jako správní a hospodářské centrum pelhřimovského dominia pražského biskupství. Dnešní rozsáhlý areál nepravidelného šestibokého půdorysu vznikl renesanční přestavbou v 16. století, kdy si zámek postupně předávalo několik šlechtických rodů. Tato etapa vytvořila uměleckohistoricky nejhodnotnější části areálu, pro něž jsou typické prvky tzv. české renesance. V 17. století se znovu stal majetkem pražských arcibiskupů a až do roku 1948 sloužil jako centrum hospodářské správy. Poté zde byl umístěn archiv a také byty. Změna užívání objektu pro tyto účely se negativně podepsala  na jeho technickém i vizuálním stavu, stejně jako fakt, že většina budov a místností v nich posléze nebyla užívána vůbec a případná údržba se omezovala jen na některé kritické havarijní situace. V posledních letech získal zámek nového vlastníka, který s omezenými finančními prostředky včetně dotačních titulů z veřejných zdrojů započal s obnovou střešních konstrukcí na menší ploše střech. Zároveň byla však zpracována projektová dokumentace pro obnovu velké části areálu, která sloužila jako podklad pro žádost o podporu z výše uvedeného programu.

„Vzhled jedinečného zámku pevnostního typu ovlivnily nejvíce renesanční a barokní úpravy, přesto je i gotická fáze dodnes velmi čitelná. Cenné jsou především zachované typické znaky renesanční architektury – sgrafita s figurálními motivy, vysoké renesanční štíty, lunetová římsa či hřebínkové klenby," konstatuje Terezie Vohralíková z telčského pracoviště Národního památkového ústavu.

„Figurální sgrafitová výzdoba byla v minulosti restaurována podle našich dosavadních poznatků pouze v první polovině 20. století a jen na části objektů, např. na fasádě spojovacího krčku, tudíž se tu dnes můžeme setkat s nedotčenými originály z 16. století, byť v jen v menším rozsahu a zejména na plochách, které se vlivem pozdějších stavebních úprav dostaly mimo pozornost majitelů či správců. Krásné příklady této uměleckořemeslné techniky byly objeveny například na vnitřních plochách štítů na půdách, tyto zůstaly zachovány většinou změnou dispozice krovu, nebo na plochách stěn v soklové zóně, které byly zasypány při změně nivelety podlah,“ dodává Petr Severa rovněž z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči.

Po roce 1990 nebyl zámek využíván. V té době jej získalo bytové družstvo Unimax. Nový vlastník projevil zájem ve spolupráci s příslušnými orgány památkové péče zastavit chátrání zámku. Kroky k záchraně areálu podnikal již mnoho let rovněž Spolek na záchranu památek červenořečických. V roce 2014 byl zámek prohlášen vládou České republiky za národní kulturní památku. Nyní jej vlastní družstvo Zámek Šebestián.

„Od září 2020 probíhá obnova celého areálu. Hlavním cílem projektu je zachovat, ochránit a rozvíjet potenciál národní kulturní památky a využít ho k vyváženému rozvoji území západní části Českomoravské vrchoviny. To znamená stavebně jej stabilizovat a obnovit, zároveň zpřístupnit některé dosud nezpřístupněné prostory památky a využívat jeho kulturní potenciál pro celoroční poskytování kulturních a vzdělávacích služeb veřejnosti. Projekt přitom klade důraz zejména na kvalitativní stránku náplně s využitím moderních a efektivních forem prezentace," uvedl majitel zámku Daniel David.  

Stěžejní část prací v  roce 2020 představovala oprava části střech a krovů, statické zajištění a sanace přístupového mostku k zámku a z oblasti restaurování konsolidace nejpoškozenějších částí sgrafitové výzdoby spojovací chodby. V následující etapě bude pokračovat také komplexní  obnova exteriérů i interiérů vstupního křídla a většiny fasád. Zejména v případě fasád bude velká část prací provedena uměleckořemeslným a restaurátorským způsobem, neboť cílem obnovy areálu je zachovat v maximální možné míře památkovou hodnotu zejména četných prvků výzdoby z kamene či štuku a také charakter historických omítek, které však bude nutno ve velké míře rekonstruovat obdobnou technikou, jako v době vzniku.

Veškeré stavební i vyklízecí práce probíhají v součinnosti s archeology z brněnského pracoviště Archaia a také za účasti pracovníků generálního ředitelství NPÚ, kteří mají na starosti průzkum a dokumentaci celého areálu.

Při takto rozsáhlé obnově začalo zákonitě docházet již v prvních měsících prací k zajímavým nálezům a zjištěním. Většinou se jedná o objevy řemeslně-uměleckých detailů, jež byly v průběhu staletí převrstveny novější stavební vývojovou etapou.

„Tímto způsobem se díky dobré spolupráci s realizační firmou a jejich pracovníky podařilo zachránit nově objevená sgrafita pohlcená interiérem dostavěného paláce, objasnit průběh nejstarší středověké hradby nebo zachránit dekorativní podlahu z biskupské ložnice. Všechny takové nálezy jsou dávány do kontextu s našimi dosavadními znalostmi o historii zámku a zároveň doplňují a cizelují závěry stále probíhajícího stavebně-historického průzkumu," doplňuje Vohralíková.

Celková obnova zámku v Červené Řečici by měla být dokončena v roce 2022, kdy bude tato národní kulturní památka zpřístupněna veřejnosti. Zámek byl v roce 2014 nominován na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro v kategorii záchrana a obnova památky. - Získal zvláštní ocenění generální ředitelky NPÚ. Před započetím této rozsáhlé obnovy byly záchranné a udržovací práce podpořeny Ministerstvem kultury z Programu záchrany architektonického dědictví.