Když se vám narodí nová kniha, prožíváte podobné rozechvění jako novopečený rodič?
Doslova. Když jsem 5. prosince loňského roku nastartoval auto a vyrazil ku Praze, abych si z vazárny přivezl první právě dokončenou várku knih, myslel jsem na to, že je to naše knižní dítě. Majitel mi ukázal na hotovou paletu a řekl: „Tak si je naložte.“ A já mu odvětil: „Ne, já se musím prvně potěšit.“ Když na něčem pracujete skoro dva roky, nemůžete to jen tak naházet do auta a tradá. Nejprve se potřebujete ubezpečit, že všechno je, jak má být. Tak jsem skoro nábožně vzal z horní vrstvy jednu knihu a pomalu listoval. Barvy sedí. Soutisky sedí. Vazba vypadá dobře. Nikde není nic prohozené. Poslední stránka... Úfff! Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Naložil jsem 402 knih, zadek auta coural skoro po silnici, ale vezl si je šťastný z Dolních Břežan domů do Volar.
Na knize se spolu s vámi podíleli vaši přátelé. Jak ji uvítali do života?
Moc příjemně. Dorazilo více než sto lidí a ze třiceti sedmi autorů všichni kromě tří. Knihu pokřtili Jirka Včelák, předseda naší organizace Šumava domovem, a ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený. Myslel jsem si, že mne jen tak něco nepřekvapí, ale Jirka mne svým pojetím dostal. Už když šel ke mně s plátěným, naditým pytlem, říkal jsem si: Co v něm asi má? Seno? A pak ty jeho tajemné řeči o semenech a o tom, že bez té tajemné šumavské substance by byly stromy velké jenom jako vánoční stromky… A pak z pytle jako kouzelník z klobouku vyndal velikánskou plodnici vatovce obrovského a zahalil nás hnědým oblakem výtrusů houby. Nádhera! Pavel Hubený přidal vodu z Boubína a zhostil se své úlohy s přirozeným šarmem. Byl to kouzelný večer plný lidské příchylnosti. Vlastně tím vyvrcholil náš zvláštní letošní advent, kdy na nějaké usebrání jsme nenašli dost času, ale nepociťoval jsem to úkorně, bylo to v řádu věcí. Posílali jsme do světa velkou krásu, tak si to alespoň neskromně myslím, a potěšili jsme spousty známých i neznámých lidí.
Netajíte se tím, že tuto knihu považujete ve své práci za přelomovou...
Od počátku jsem měl pocit, že právě jí mám pomoci na svět. Dát prostor k vyjádření lidem ze Šumavy, kteří vnímají přírodu a divočinu jako jednu z nejvyšších životních hodnot, aby se mohli pokusit napsat, proč je to pro ně tak důležité. A proč chtějí, aby na Šumavě byl národní park jako garant toho, že alespoň v části těch nádherných pohraničních hor zůstane příroda lidskou činností relativně neporušená. Myslím, že se to povedlo, že v mozaice sedmatřiceti příspěvků lze najít vše podstatné: Gruntovní odborné argumenty stejně jako niterné, těžko sdělitelné prožitky, tvrdá fakta i poetické obrazy. A krásu Šumavy i její historii ukazuje 200 fotografií, které vesměs nebyly nikdy publikovány. Přelomová ta kniha je pro mne jednak ve svém zaměření, ale i v rozsahu. 352 stran není maličkost. Přelomová je ale i v počtu autorů. Osahal jsem si, jak je někdy obtížné koordinovat práci několika desítek lidí, z nichž každý má pochopitelně svůj vlastní život a své vlastní starosti. Přelomová byla i náročností grafické a tiskařské práce. A tím přeneseně i finančně. Nechtěl-li jsem jít cestou grantů a dotací, a to jsem opravdu nechtěl, musel jsem vymyslet jiný způsob, jak sehnat peníze zvenčí.
A sice?
Poprvé jsem tu vyzkoušel nový model financování – vyšel jsem z konceptu subskripce, předplatného, i z konceptu crowdfundingu, kdy velký počet jedinců malými částkami přispívá k financování projektů, které považují za smysluplné. Nějakou chvíli jsem uvažoval o tom, že bych knihu propagoval a peníze získával přes Startovač. Ale uvědomoval jsem si možná úskalí. Jedním z nich byla cílová částka. Pokud se jí nepodaří dosáhnout, peníze se vrátí jednotlivým přispěvatelům a já nedostanu nic. Ale pro mne přitom jakákoliv částka byla důležitá. Nakonec jsem zvolil takové předplatné, aby sleva a absence poštovného byly pro eventuálního zájemce mimořádně výhodné. Doufal jsem, že kniha svým zaměřením a grafickým provedením zaujme dost lidí. A ono se to povedlo. Nemám v tuto chvíli spočítáno, kolik knih se prodalo v rámci předprodeje, ale určitě vím, že jich bylo několik stovek. Dost na to, abych byl schopen splatit první dvě faktury tiskárně. Teď mne samozřejmě čeká splacení zbytku, ale tu největší starost ze mne předplatné sňalo.
Tuší vaši předplatitelé, co to pro vás znamenalo?
Myslím, že většina ne. Ale nabídl jsem jim čestný obchod – krásnou knihu za velice výhodných podmínek, výměnou za dobré peníze. Ti, kdo mne znají, věděli, že knihu vydám tak jako tak. Ale ti, kdo mne neznají, podstoupili určité riziko, že možná kniha nevznikne a oni budou muset tahat peníze zpátky z člověka, o kterém mnoho neví. A já se ale díky tomu nemusel podbízet, nemusel jsem leštit kliky na úřadech nebo obcházet bohaté podniky a prosit o almužnu. Jsem všem, kteří si publikaci předplatili, nesmírně zavázán, že ušetřili moji hrdost. Protože kdyby se tolik peněz nesešlo, musel bych to nějak řešit a musel bych dělat věci, které by mi nebyly příjemné.
Půjdete jako nakladatel znovu do rizika? Budete tento model financování v budoucnu aplikovat i na další knihy?
Ano. Pokud tento způsob spolufinancování bude fungovat, budu moci dělat krásné a potřebné knihy beze strachu, že mne jejich vydání zruinuje. Musím si samozřejmě vybírat tituly, které zaujmou dostatek potenciálních čtenářů, ale to je malé omezení, protože mne to stejně táhne k takovým knihám, které mohou mít širší odezvu. Tenhle způsob financování mi dává mimořádnou svobodu v rozhodování, kam chci směřovat svůj osobní a profesní život. Svoboda pro mne byla a je obrovsky důležitá. Tak díky za ten velkorysý dar v době, kdy jasně cítím, jak celá řada lidí nám ji po malých kouscích krade. Nikdy nebudu dost vděčný předplatitelům, kteří mi svojí odvahou a velkorysostí ukázali cestu, jak v budoucnu dělat opravdu svobodně svoje vysněné knihy.
Šumava domovem/Ivo Stehlík a kol.
Šumavská témata očima několika desítek místních obyvatel. Bohatý fotografický doprovod, 352 stran, vázaná.
Cena: 449 Kč
Více informací o knize na www.knihystehlik.eu
