<p>BECHYNĚ: Umělec Václav Kupský vystudoval nejdříve Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá fotografie a poté pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v oboru konceptuální umění. Dnes žije a tvoří v Bechyni, městě, které ho právě svojí intimní atmosférou neustále inspiruje k další tvorbě. Během rozhovoru nám poodkryl krásy tohoto města, ale i jeho problematické stránky.</p> <p>Co rozhodlo o tom, že jste se usadil právě v Bechyni?</p> <p>Do Bechyně jsem se v jistém smyslu přiženil. Manželka Marika, která ač pochází z Prahy, tak v době, kdy jsem se s ní seznámil, v Bechyni studovala keramickou školu. To, že zde jinak běží čas, jsem pochopil už když jsem jí sem přijel navštívit před deseti lety poprvé. Bylo to na podzim, o půlnoci, a přijel jsem z Tábora vlakem, Bechyňkou, která tu 20 kilometrovou trasu tenkrát běžně jezdila takřka hodinu. Bechyně je také „Nejdedále“ – končí zde koleje. Město na mě od prvního okamžiku zapůsobilo pohádkově. Marika mě tenkrát vodila kouzelnými křivolakými uličkami starého města, po kterých se kutálela nasbíraná mlha z řeky. Bechyně má tvar klínu mířícího na jih, a je postavená na skalnatém ostrohu s 50 metrovým převisem na dolním toku řeky Lužnice nad jejím soutokem s říčkou Smutnou. Na severní straně starého města zde stále existuje poměrně zachovalý fortifikační systém středověkých hradeb a bašt. Ve špici klínu stojí strašidelný hrad hraběte Orlocka, v renesanci přestavěný na Zámek. Na východní straně je gotický františkánský klášter s úžasnou půdou, sklepeními a venkovními terasami ve skalnatém prudkém svahu. Klášter v současnosti funguje jako Základní umělecká škola v čele s činorodým Honzou Svobodou, který také spolupracuje s výše zmíněnou keramickou školou. Bez těchto institucí by byla pro mě Bechyně městem duchů.</p> <p>Několik let jste pracoval jako správce depozitáře a poslední rok i jako fotograf v Alšově jihočeské galerii v Mezinárodním muzeu keramiky v Bechyni. Co vše vaše práce obnášela a proč jste roku 2010 z muzea odešel?</p> <p>To je smutnější kapitola. Těch věcí, kterých tam bylo a stále je špatně, jednak v Mezinárodním muzeu keramiky v Bechyni, potažmo v celé AJG jako instituci, je víc. Část byla i výrazně medializována. Řeknu jen obecně, že je-li ze strany vedení řadovým zaměstnancům bráněno dělat smysluplnou činnost a namísto toho je vyžadováno, aby se bezúčelově přeskládávaly věci z jedné hromady na druhou a nazpět, nebo když vedení je neodborné, ale hlavně vůči svému zřizovateli loutkové a dělá na půdě své galerie rozhodnutí, která samotnou galerii poškozují, ztratíte motivaci. Ředitel tak v rámci jedné kauzy propustil čtyři lidi pro nadbytečnost, dva z Hluboké a dva z Bechyně – já byl jedním z nich. Ti dva zaměstnanci z Hluboké byli iniciátoři jedné protestní akce proti svěšení obrazů výstavy Karla Zlína, my z Bechyně s tím neměli nic společného. Zrušení místa kolegy v Bechyni bylo stejně jen formální neb byl již v danou chvíli v důchodu a co se týče mé osoby, domnívám se , že jsem v tom sehrál pouze roli jakéhosi obětního beránka, jako ředitelovo alibi, že skutečně nejde o žádnou mstu ani o nic osobního.</p> <p>Vystavoval jste několikrát v Praze, ale měl jste výstavy i v mnoha menších městech v České republice. Jak si vybíráte prostor, kde budete vystavovat, jaká jsou vaše kritéria </p> <p>Užiji klišé – já si prostor nevybírám, ale prostor si vybírá mě. Respektive ke mně vysílá lidské posly, kteří mi sami ten daný prostor k výstavě přijdou nabídnout. Nevzpomínám si, že bych kdy nějaký prostor k výstavě odmítl, čímž nepopírám, že jsou mezi nimi kvalitativní rozdíly. Některý je jistě příhodnější, jiný daleko méně. Já většinou vystavoval v nevýstavních prostorách, jako jsou různé kostelíky, sklepy nebo bytové jednotky, stodoly případně různé nevýznamné výstavní síně.</p> <p>Jsou vaše umělecká díla zastoupena v některé galerii? Pokud ne, usilujete o to?</p> <p>Nejsou a neusiluji. Myslím, že to, aby byla umělcova díla žádaná, nemusí ani tak souviset s tím jak jsou dobrá, ale více s tím, zda vytvoří takový management, který ho bude systematicky propagovat. Být vidět na těch správných místech co nejvíce a co nejčastěji. Osobně nemám na tuto disciplínu talent. </p> <p>Jaké kulturní akce v Bechyni máte nejraději a kterých se přímo i zúčastňujete?</p> <p>Bechyně je malé město, žena občas napůl žertem, napůl s despektem, o ní hovoří jako o buranově. S tím souvisí všechny akce typu lampiónového průvodu, průvodu čarodějnic, koloběžkových závodů, běžeckých závodů do schodů, raftových závodů, hasičských závodů atd. Máme malé děti a ne vždy se nám podaří všechny ty hrůzy před nimi zatajit, tak se občas něčeho svorně účastníme.<br />
V současnosti se budu na Střední uměleckoprůmyslové škole (SUPŠ) v Bechyni pokoušet o post vedoucího oboru Multimediální tvorba, v rámci čehož uvažuji o znovuobnovení filmového semináře. Seminář jsem dříve vedl na Základní umělecké škole Václava Pichla právě pro studenty SUPŠ, a rád bych ho dělal i pro širší veřejnost. Často a rádi také chodíme na akce pořádané v klášterní zahradě v Bechyni – například je už místní tradicí na začátku léta pořádat v klášterní zahradě jazzový festival, pak divadelní festival. V klášterní zahradě také ještě před pár lety pořádali Tereza a Juraj Horváthovi „Baobabí léta“, která poté, co se odstěhovali, pořádají v Táboře.</p> <p>Co si myslíte o celkové úrovni a podpoře kultury v Česku?</p> <p>Co si myslet o celkové úrovni kultury v Česku, když za ředitele národních galerií dosazují ekonomy, když bývalý ministr kultury prohlašuje, že bigbít není dobrá kultura, a oproti tomu stávající ministr kultury dává za příklad kreativity hudební skupinu Kabát?</p> <p>Plánujete nějakou výstavu?</p> <p>Budete-li mít cestu, rád bych vás pozval na zahájení výstavy Valašské mámení, které se uskuteční 29. 7. 2011 v 18:00 hodin v úžasné kopcovité krajině Hostýnských vrchů ve farské stodole v Rajnochovicích.</p> <p>Kontakt:<br />
e-mail: vaclav.kupsky.ml@email.cz<br />
web: http://kupsky.cz/</p>