<p>STRAKONICE: Vystudovaná módní návrhářka a výtvarnice Jitka Petrášová objevila voskovou batiku již před deseti lety. Tato výtvarná technika ji zaujala natolik, že ji začala využívat při zdobení oděvů, které rovněž pochází z její autorské kolekce. Každý kus oblečení, který navrhne, je tak výjimečným uměleckým unikátem připomínajícím nádherný obraz. O tom, jak se k této technice dostala a jak vnímá současnou podporu kultury v Česku, se mi svěřila v rozhovoru.</p> <p>Věnujete se oděvnímu návrhářství i malbě. Jak rozdělujete čas mezi tyto dvě oblasti? </p> <p>Mám vystudované módní návrhářství i výtvarnou školu, a tak mi přemýšlení, jak oba obory skloubit, zas tak moc práce nedalo. Prostě maluji na textil, barvím to a něco z toho pak šiju. Konkrétně voskovou batiku beru jako protipól své obyčejně dost impulzivní malířské tvorby. V malbě se vždycky čas od času vyblbnu a nahromaděnou energii pak pozvolna vypouštím při nekonečně zdlouhavé práci s voskem.</p> <p>Můžete našim čtenářům v krátkosti představit techniku batikování? Čím vás právě tato technika fascinuje?</p> <p>Samotná technika batikování mě zase tak moc nefascinuje. Hodit kus hadru do barvy, aby z toho vylezly nějaké barevné fleky mě příliš neláká, a bohužel se obávám, že když se řekne batika, většina lidí si představí právě něco takového. Naproti tomu vosková batika má mnohem blíž k malbě, výsledek se dá bezprostředně ovlivnit a dají se v ní vytvářet netušené věci. Snažím se tomu zhruba deset let postupně přicházet na kloub a myslím, že už jsem se vypracovala na takového mírně pokročilého začátečníka (smích). </p> <p>Nejraději se věnujete malbě. Jaké náměty nejčastěji ztvárňujte?</p> <p>Maluju výhradně konkrétní náměty. Občas jsou více abstrahující, jindy čistě figurativní. Moje nejoblíbenější médium je klasický závěsný obraz, i když se může zdát, že už je to dneska trošku pravěk. </p> <p>Plánujete nějakou výstavu?</p> <p>Výstavy moc neplánuju, maluju příliš málo na to, aby to vydalo na samostatnou výstavu, a od té poslední v Písku uplynuly teprve dva roky. Až se nastřádají nějaké novější práce, zase je zkusím nějak souborně vystavit, ale čas mě v tomhle směru opravdu netlačí. V mezidobí se účastním kolektivních výstav. Každoročně vystavujeme s bývalými spolužáky z výtvarné katedry PF JU v různých galeriích po celém Česku; do konce srpna probíhala naše desátá společná výstava v galerii Patro v Olomouci.</p> <p>Jste na mateřské dovolené, malujete, navrhujete a ještě učíte výtvarnou výchovu na Základní umělecké škole ve Strakonicích. Jak to vše stíháte? Jak se dají tyto aktivity dobře skloubit?</p> <p>Musím si trošku organizovat čas, ale stihnout se to dá. Učím jen dva dny v týdnu, maluju jen když chci a navrhuju a šiju většinou po večerech, když jdou děti spát a přes den jen když je pohlídají prarodiče nebo můj druh. Mateřskou snad zvládám i při tom všem docela dobře, přece jen většinou pracuju doma. Naštěstí mi všichni vychází vstříc.</p> <p>Máte v současnosti nějaké další plány v oblasti umělecké tvorby?</p> <p>Budu se snažit uživit tím, co umím a co mě baví. Připadá mi to jako docela dobrý plán.</p> <p>Co byste přála umění v Česku? Myslíte si, že je u nás umění dostatečně podporované?</p> <p>Úplně banálně řečeno: aby mělo co říct a nacházelo otevřené publikum. A ke druhé části otázky: nemyslím. V oblasti ochrany kulturního dědictví na tom díky podpoře cestovního ruchu nejspíš nejsme o moc hůř než okolní ekonomicky srovnatelné státy. Ovšem podporu cestovního ruchu nelze zaměňovat za podporu umění nebo kultury obecně. V pořádání folklorních slavností, takzvaných „středověkých jarmarků“ a podobných pivních taškařic pro zblblé turisty jsme mistři světa. V oblasti živé kultury a podpory nově vznikajícího umění (ať už je jakékoliv) jsme na úrovni rozvojových zemí. Všichni polistopadoví ministři kultury mají na tomhle stavu svůj díl viny, ale jejich úlohu bych zase tolik nepřeceňovala. Jejich buranství je nakonec jenom věrným obrazem buranství národa. Čili: patří nám to.</p> <p>odkazy:<br />
www.fler.cz/odsvetlusky<br />
www.fler.cz/jitka-petrasova</p>
