<p>TÁBOR: Tereza Horváthová spolu se svým manželem Jurajem založila před deseti lety dětské nakladatelství Baobab. Dnes celá rodina žije v Táboře a zde provozují i baobabí knihkupectví a galerii. Tábor se tak obohatil o další velmi zajímavé místo s jedinečnou atmosférou a velkým uměleckým i intelektuálním potenciálem.</p> <p>Jak vznikla tato galerie spojená s knihkupectvím Baobabu?</p> <p>My jsme se jako rodina a tedy částečně i nakladatelství, několikrát stěhovali, nejdřív z Prahy do Bechyně, a potom z Bechyně do Tábora. Už dlouho jsme snili o malém galerijním prostoru a tak když si moje sestra pronajala byt s bývalým ševcovským secesním krámkem, neváhali jsme. Prodáváme tu naše knihy a kvalitní výběr od našich spřízněných malých a středních nakladatelů. Pak tu máme jednu čistou zelenkavou stěnu 3×3 metry a dvě výlohy, kde je každý měsíc k vidění nová výstava. </p> <p>Kdo ve vaší galerii nejčastěji vystavuje?</p> <p>Pořádáme výstavy výtvarníku, kteří jsou Baobabu blízcí a také autorům a výtvarníkům spřízněným pohledem na věc, kteří jsou nějakým způsobem spojení s knihou, typografií, grafikou či naším pohledem na svět. Měli jsme tu Alžbětu Skálovou, Dagmar Urbánkovou, Terezu Říčanovou, Juraje Horvátha, ale i Blexbolexe, skupinu Kopr, Luboše Drtinu, Karla Halouna a mnohé další. Ten okruh je opravdu široký, stejně jako náš zájem o knihu a grafiku. Výstavní plán máme plný asi na dva roky dopředu. Vybíráme originální autory, kteří jdou vlastní cestou.</p> <p>Jaká výstava je u vás k vidění v současné době?</p> <p>Nedávno jsme měli vernisáž Pala Čejky, což je slovenský umělec, grafik, linorytec a také slampoetrista. V jeho díle se odráží dotek Váchalovského divokého, živého způsobu vyjádřování a zvláštní ironie, kterou máme rádi. Vystavil u nás sérii svých osobních motivů, které pro něj tvoří obraz Japonska. Kromě toho zde vystavuje i volné grafické listy, linoryty. </p> <p>Čím je vaše nakladatelství jiné než ty ostatní?</p> <p>Jsme malé nakladatelství. Začali jsme vydávat první knížky před deseti lety, to už jsme byli chvíli venku ze školy, a zdálo se nám podstatné podporovat současné autory. Máme rádi české knihy pro děti z 30. Let (Čapka, Ladu, Sekoru), nepřehlédnutelnou tvorbu filmovou i knižní let šedesátých (Štěpánek,Šalamoun, Mikulka…)… Po roce 1989 to ale v Česku vypadalo, jako kdyby už nic zajímavého nemohlo vzniknout. Vydávaly se především komerční pitomosti. V západní Evropě přitom v posledních dvaceti letech autorská dětská kniha zažila opravdový boom.<br /> V Česku také není běžné vydávat obrazové knihy: bilderbuchy (u nás je ty nejkrásnější v 80. letech dělala např. Daisy Mrázková). Úzké sepětí výtvarného projevu a textu nás v dětské knize zajímá nejvíc. Za 10 let se nám podařilo vystavit si okruh baobabích autorů: výtvarníků i spisovatelů, se kterými pracujeme na stále nových, rozmanitých projektech. </p> <p>Jak vidíte budoucnost knížek, pokud dojde ke zvýšení DPH?</p> <p>Tady v Česku se kniha žádným zásadním způsobem nepodporuje, nikdo z politiků o tom ještě ani nezačal přemýšlet. Kniha je na páté koleji (taková horší lokálka). Ať je třeba 25 procentní DPH, ale zároveň promyšlený systém podpůrných programů a grantů. Současná podpora je nesystematická, grantů je málo a také peněz v těchto grantech minimum. Ale v téhle „banánové“ republice nemůžeme žádné zásadní změny očekávat. Tady se peníze lijí do aut a betonu a kradou se ve velkém. Jestli se zvýší DPH bude to, zvlášť pro malé nakladatele katastrofa a peníze, které na tom stát vydělá budou minimální.<br /> Malý nakladatel, který se rozhodne vydat nekomerční kvalitní věc, má už teď malou šanci uspět na českém trhu. Síť kvalitních knihkupců není propojená, knihovny také nejsou zrovna zasíťované, chybí tu kvalitní informační zdroje o nových knihách a mnoho dalšího. Tato oblast je stále v plenkách. Málo se na tom pracuje a málo se o tom mluví. Teď se o tom mluví trochu víc v rámci zvýšení DPH.<br />
Obyčejní lidé jsou stále strašeni krizí a že se musí šetřit, a kniha je první věcí, na které se šetřit dá. Ano, svým způsobem je kvalitní kniha luxus, ale je to nejdosažitelnější luxus, který znám. Ovšem i přesto všechno si myslím, že by každé dítě mělo mít svoji knihovničku s kvalitními knížkami. Český člověk ale raději nakupuje se slevou (v levných knihách), než kvalitu. Nepřemýšlí o tom. Byla bych ráda, pokud by se téma knihy stalo tématem národním. Hezky to napsal v LN redaktor Jan Šulc: Malý nakladatel je stále ten obrozenecký nadšenec, který nosí balíčky s knihami na zádech a roznáší je knihkupcům. Pořád svému povolání musí mnoho obětovat a je třeba si uvědomit, že právě v kvalitních knihách je živá kultura, do které ve srovnání třeba s filmem není potřeba investovat tolik peněz.</p> <p>Jak podle vás tato galerie obohacuje místní prostředí, lidi, kteří zde žijí?</p> <p>Naše malinká galerie a knihkupectví přišla do Tábora s něčím novým, neokoukaným. Ta pravidelnost, se kterou se zde představují různí výtvarníci, vernisáže, přitáhla docela široký okruh lidí. Výstavy se snažíme dělat různorodé, aby si zde každý mohl najít něco, co ho zaujme. Co se prodeje knih týče, v Česku existují hlavně taková knihkupectví, kde najdete všechny knihy, které vycházejí, ale jak se v nich má nepoučený čtenář zorientovat? U nás máte předvybráno… Snažíme se nabídnout čtenářům výběr dobrých knih jak pro děti, tak i dospělé, katalogy, poezii, duchovní literaturu, komiksy od menších kvalitních nakladatelů, které máme rádi. Prodáváme tu i malonákladové knihy z Kopru, máme tu veškerý sortiment originálního českého papírnictví Papelote, diáře a notýsky z Tarakanu, a vše od Šechtla a Vosečka. Myslím, že tento maličký prostor je pro Tábor oživující.<br /> Nedávno jsme také založili občanské sdružení Baobab Tábor a za dva roky chystáme literární festival malých nakladatelů s podporou městské knihovny i města Tábor. Byla by to akce na 2 – 3 dny, ale mohla by přitáhnout ke knížkám nové okruhy lidí. Malí nakladatelé by se tu mohli dva dny potkávat, zároveň by tu probíhala čtení, přednášky i odborné diskuse se zahraničními hosty. Tak to je náš výhled do roku 2012. </p> <p>Odkazy:<br />
www.baobab-books.net</p> <p>Další nformace:<br />
Galerie-Knihkupectví Baobab<br />
Žižkova 250, Tábor</p> <p>Hodiny<br />
Pondělí – pátek:<br />
10:00 – 11:30<br />
15:00 – 18:00<br />
sobota: 10:00 – 12:00</p> <p>Výstava Palo Čejky v Baogalerii<br />
od 15. 4. do 15. 5. 2011</p>
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
PRAHA: Vláda na svém včerejším zasedání projednala materiál rezortu ministerstva kultury a souhlasila s předáním daru ve formě mobilní jednotky pro záchranu a obnovu tištěného kulturního dědictví ve vlastnictví České republiky, kterou Národní knihovna ČR nechá zhotovit z prostředků vybraných od třetích osob, a to za účelem poskytnutí pomoci Ukrajině při záchraně světového písemného kulturního dědictví.