Jak nepsat tiskové zprávy

Žijeme v čase, kdy nejen školy, média, ale také informační technologie chrlí směrem ke svým  cílovým skupinám obrovské množství informací. Jejich tok už nejde zastavit a času je málo. Ať chceme nebo ne, informace hýbou světem a musíme se jimi zabývat. Proto záleží na tom, jak jsou zpracovány a podány.

Nebudu na tomto místě mluvit o nekulturnosti vyjadřování, ať už v mluvené nebo písemné formě ani o zacházení s rodným jazykem, a to i ze strany těch nejpovolanějších, tedy moderátorů, politiků či jiných veřejně se projevujících osob. Chci se zmínit o vypovídací hodnotě tiskových zpráv a sdělení. Přestože jsou počítače na takové úrovni, že dokážou automaticky korigovat pravopis textu, člověka ještě úplně nenahradí. Zato se lidé přizpůsobují vyjadřování počítačů; některé tiskové zprávy, i když jsou výplodem lidského ducha, vypadají spíše jak počítačový překlad z korejštiny.

Naše redakce s nimi pracuje denně a v hojné míře a takových, které bychom mohli přetisknout bez pravopisných korektur a bez zásahu do stylistky či formulací se vyskytuje málo. Setkáváme se i s tak nešťastně formulovanými texty, že dedukujeme, co chtěl autor říci.

Co se  pravopisu týče, úporně se opakují stejné chyby, až  mám někdy pocit, že se mýlí Pravidla českého pravopisu, nebo že by je měli lingvisté přepsat. Je to např. é místo e ve slově tematický, nebo shlédnout místo zhlédnout, pokud se jedná o výstavu a nikoli pohled z rozhledny. Často se také plete standarta se standardem a o mezerách za interpunkcí radši nemluvit.  Ovšem opravit drobné pravopisné „překlepy“ je snadnější, i když to zdržuje.

Mnohem větší problém nastane, když musíme zjišťovat např. z jaké obce zpráva pochází pokud, není toho jména v ČR jediná. Je pravda, že bývá uvedeno směrovací číslo, jenže podle něj se dobře orientuje pošťák, návštěvník festivalu potřebuje lokalizovat místo podle okresu nebo nejbližšího většího města. Často obdržíme informaci o zahájení akce – vernisáží a slavnostně – ale už se nedovíme neméně důležitý fakt, dokdy potrvá, nebo najdeme tento základní údaj až na konci rozsáhlého textu. Některá sdělení jsou zmatená, jiná až humorná a občas vypadají, jako když je jejich původce honorován od slova; jedna informační linka či výrazy se donekonečna opakují, takže text, který mohl být krátký, stručný a jasný se rozmělní v záplavě slov.

Pozoruhodné je, že to není výhradně problém amatérů, tedy nadšenců, kteří vedle toho, že se živí prací, věnují volný čas svým kulturním zálibám a ještě se snaží dát o nich vědět. Stejný, ale spíš častější  (vzhledem ke kvantitě) výskyt těchto neduhů je u profesionálních zpráv, tedy u těch, které připravují tiskoví mluvčí v rámci svého placeného zaměstnání. Je smutné, když hodnotnou kulturní aktivitu, promiňte mi následné slovo, „zazdí“ tiskovou zprávou.

S těmi zprávami které, obsahují všechny nutné údaje ke splnění účelu, je možno pracovat, odstranit přebytečný a nesmyslně se opakující slovní balast, vyměnit nadužívaná slova, zejména bude, byli, byla, bylo, a zprávu použít či předat dál. S ostatními, ze kterých se smysl sdělení úplně vytratil, nelze dělat nic jiného, než zjistit potřebné údaje a zpracovat ji znova nebo zahodit.

Ale je to přece duševní „výrobek“ pracovní síly, na který lze nahlížet stejně jako na zmetek dělníka či špatné manažerské rozhodnutí.

Ludmila Kučerová

P.S. Několik kuriózních až humorných zpráv mám uložených a stala jsem se jejich sběratelkou. Čím méně získám exponátů, tím lépe.