Hrátky z látky s dobrušským PATCHWORKEM

<p>DOBRUŠKA: Deky, přehozy, polštáře, tašky, vánoční ozdoby, ubrousky, ale i rotační kostky a to vše s nádhernými mozaikovými vzory sešitými z látek – to je patchwork – tradiční a stále oblíbená technika.<br /> V Dobrušce je patchwork populární už několik let a název „HRÁTKY Z LÁTKY“ výstavy, která se uskutečnila na přelomu září a října 2012 v zrekonstruované synagoze, tak naprosto přesně charakterizuje proces, jehož výsledkem jsou dekorační i užitkové předměty, ale také rehabilitační pomůcky.</p> <p>A právě mezi vystavenými patchworkovými unikáty jsem oslovila Lenku Pecenovou, jednu z žen, které ve městě F. L. Věka techniku patchworku dokonale ovládají. </p> <p>HRÁTKY Z LÁTKY je výstava, na níž je možné vidět deku se vzorem Babiččina zahrádka – proč a kde vznikla?</p> <p>Deka vznikla na Moravě, hlavní iniciátorkou byla Iva Chovancová, která zveřejnila na internetu výzvu k vytvoření společné práce. Vyzvala patchowkářky, aby každá ušila jednu kytičku, jejímž základem bude šestiúhelník, s tím, že se všechny následně sešijí a vytvoří co nejdelší deku. Začaly přicházet kytičky nejen od nás, ale z celého světa – z Austrálie, Evropy – i naše sdružení přispělo dvanácti kytičkami.<br />
Celkem se sešlo 1120 kusů, které se nakonec na Moravě sešily do deky, a ta byla v červnu letošního roku v Pelhřimově zapsána do České knihy rekordů a kuriozit. Tato deka putuje v současné době po republice, vystavují ji kluby patchworku. V těchto dnech je tady u nás v Dobrušce. Záměrem iniciátorky nápadu je příští rok deku vydražit.</p> <p>Kolik výstav vaše sdružení už uspořádalo?</p> <p>Nejdříve jsme pětkrát vystavovaly v Domě dětí a mládeže, v dobrušské synagoze jsme podruhé, na třetí výstavě byly quilty půjčené z celé republiky. Také jsme měly dvě úspěšné výstavy v maďarském partnerském městě Abrahámhegy, naše výrobky se líbily i v Chrudimi nebo v pražské části Dubeč.</p> <p>Kdy vznikl klub?</p> <p>Klub vznikl v roce 2005. V roce 2010 jsme pak založily občanské sdružení Dobrušský patchwork, které převzalo velkou část aktivit. Dvanáct zakládajících členek totiž chtělo svoji činnost provozovat trochu jinak, protože jsme nabyly dojmu, že vše, co je hodně masové, nefunguje až tak dobře. Dohodly jsme se, že nechceme fungovat pod nějakou institucí, naším záměrem bylo se osamostatnit. V našem sdružení je dvanáct žen, každá z nich má jiné civilní povolání – je mezi námi lékařka, úřednice, lékárnice, prodavačky, strojařka. Jedna z nás se patchworku věnuje profesionálně. Ve vedení sdružení jsme tři, máme své webové stránky. </p> <p>Jak jste se dostala k patchworku?</p> <p>Já osobně jsem začala díky jednorázovému kurzu patchworku v Domě dětí a mládeže v Dobrušce. Bylo to zhruba v r. 2005 nebo 2006, kdy tato činnost v ČR začínala. Se mnou tehdy absolvovalo kurz dalších šest našich členek. </p> <p>Co vy sama máte doma z patchworku a máte pokračovatelku?</p> <p>Já se přiznám, že moc toho nemám – pouze jeden přehoz, pak mám spíš moderní textilní dekorace. Jiné je to samozřejmě o vánocích, kdy je byt vyzdoben. Myslím si, že pokračovatelku mám v dceři, ale protože jí je teď třináct let, tak uvidím, jak vše nakonec dopadne. Šikovná určitě je. </p> <p>Jak často se patchworku věnujete?</p> <p>Pro mě už patchwork není nárazová věc. Od doby, co vzniklo občanské sdružení, se už nejedná o koníčka, ale o velkého koně. S ostatními se scházíme jednou za měsíc ve čtvrtek, to bývá informativní schůzka. Doposud jsme měly zázemí v synagoze, ale teď jsme našly prostory v dobrušském Spolkovém domě, kde je víc místa. Navíc vždy jednu sobotu v měsíci pořádáme setkání, na němž se celý den šije. </p> <p>Co potřebuje každá patchworkářka?</p> <p>Do základního vybavení patří podložka, která se neprořízne, a používají ji i modeláři, dál potom řezák a pravítko, protože se žádný materiál nestříhá, ale řeže. Aby mohl vzniknout krásný vzor, je třeba mít přesně připravené jednotlivé díly, a ty nelze nastříhat nůžkami. K tomu je samozřejmě třeba přidat ještě šicí stroj. Některé věci se dají dělat i ručně, ale velké deky nebo přehozy se nevyrobí ani na obyčejném domácím šicím stroji, protože se materiál neprošije. Pokud se chce někdo věnovat patchworku víc, pozná, že jsou lepší a lepší stroje, do kterých se vyplatí investovat. </p> <p>Kolik času zabere výroba jedné tašky nebo jednoho polštářku?</p> <p>Záleží na vzoru, z kolika dílů se skládá. Jedna z našich členek vloni evidovala, jak dlouho vyráběla deku se středně těžkým vzorem, a dostala se k počtu 60 hodin. Taška, která je před námi, nemá složitý vzor, takže její výroba mohla trvat zhruba 15 hodin. </p> <p>Kde kupujete materiály?</p> <p>Dnes se už dají sehnat kvalitní látky – stoprocentní bavlna a plátno. Není problém si objednat látky třeba z USA.</p> <p>Čím se inspirujete?</p> <p>Existuje spousta literatury. V tomto směru je velkým pomocníkem internet, lidé mají stránky, kde svoje práce prezentují. Cílem každé patchworkářky je vymyslet svůj vlastní vzor nebo alespoň použít základní vzor v jiné kombinaci, zkrátka trochu jinak. </p> <p>Co je potřeba znát, aby vznikl nový vzor?</p> <p>Je k tomu potřeba trochu matematiky, trochu výtvarna, od všeho něco. Patchwork nemají obecně rády švadleny – těch, které by dělaly patchwork, opravdu moc není. Spíš to jsou technicky založené ženy, hodně jich je například ze stavebnictví – např. projektantky, pak se zaměřením na matematiku, které ve svém volnu tíhnou k ručním pracím. Matematika je nezbytnou součástí přípravy nového vzoru – neustále se počítá, jaký rozměr má kruh, základní vzorce se používají stále dokola. Komu se nechce počítat, může použít návody. Velkým pomocníkem je časopis Švadlenka. </p> <p>Sdružení Dobrušský patchwork se věnuje i charitativní činnosti.</p> <p>Ano, posílaly jsme tři deky do oblasti postižené tsunami v Japonsku. Jako poděkování jsme dostaly fotografie, jak si na našich dekách hrají malé japonské děti.</p> <p>Jak začala pomoc Japonsku?</p> <p>Existuje Bohemia patchwork klub, který vlastně založily ženy, jež se po revoluci vrátily domů ze světa – ty sem přinesly patchwork. Tyto zakládající členky mají samozřejmě kontakty v zahraničí, takže klub zjistil, že se posílají deky z Evropy do Japonska, a my jsme se přidaly k této iniciativě. </p> <p>Proč se věnujete zrovna téhle oblasti?</p> <p>Když vzniklo sdružení, tak jsme chtěly dělat společně něco, co bude mít nějaký nový smysl. Naše charitativní činnost začala na popud MUDr. Nadi Petrové, jedné z našich členek, která pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole a napadlo ji, že bychom mohly vyrobit tzv. rotační kostky, které mohou sloužit jako dobrá pomůcka pro rehabilitaci lidí postižených mozkovou příhodou. Hotové kostky právě ona v nemocnici předala.<br />
Stejný výrobek jsme věnovaly i do domova důchodců a hospice. </p> <p>A co budoucnost Dobrušského patchworku?</p> <p>Na příští rok plánujeme další výstavu, a teď jsme se shodly na projektu, že jednu určitou látku použijeme všechny do svých děl. Takže se pokusíme, aby námi vyrobenými největšími věcmi procházela stejná látka, a každá to pojmeme nějak jinak.</p> <p>Více info na:<br />
www.patchwork-dobruska.cz<br />
http://www.bohemia-patchwork-klub.cz/</p>