Folklorní festival ve východních Čechách oslaví už 25. jubileum

<p>HRADEC KRÁLOVÉ: Ačkoli se o Hradci Králové a Pardubicích tvrdí, že jsou věčnými rivaly, pravdou je, že obě města v mnoha oblastech úspěšně spolupracují. V letošním roce například oslaví 25. výročí trvání folklorního festivalu.</p> <p>Už tradičně bude zahájen Pernštýnskou nocí, na které se každoročně setkají stovky účinkujících a tisíce návštěvníků. Jubilejní svátek folkloru pak vyvrcholí v Hradci Králové.</p> <p>Jak se na něj připravují jeho pořadatelé a v čem je východočeský folklorní festival unikátní? Zeptali jsme se Miroslava France, ředitele Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti.</p> <p>Unikátní je už sama spolupráce obou měst. Festival žije nejen z nadšení lidí, kteří milují lidové tradice a folklor, ale i díky porozumění vedení obou měst a dokonce i vedení obou krajů – Královéhradeckého a Pardubického. Spolu s Ministerstvem kultury ČR jde o hlavní podporovatele, kteří se podílejí na finančním zabezpečení festivalu.<br />
Jeho jedinečnost spočívá také v tom, že se zaměřuje především na folklorní region Čechy. Řeknu otevřeně, že naší ambicí je, aby byl protiváhou mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. </p> <p>Co vás k tomu vede?</p> <p>Nejen Strážnice, ale většina pořadatelů folklorních festivalů se orientuje především na moravské soubory. Jedním z důvodů je, že tamní kroje jsou zdobnější a folklor líbivější. A pak je tu ještě jeden důvod – moravský folklor, na rozdíl od českého, vyrůstá z lidové tradice a je předáván z generace na generaci. Bohužel v případě českého folkloru je třeba jej pracovně objevovat, oživovat a udržovat.<br /> Velkou zásluhu na jeho znovuoživení mají právě folklorní soubory, které musí vyvíjet daleko větší úsilí na jeho udržení nebo přímo na renesanci tradic. Proto chceme dát příležitost a motivaci těmto českým folklórním souborům. Proto jim nabízíme – a nejen v rámci festivalu – možnost vystupovat a předvést výsledky své práce na veřejnosti.<br />
V době, kdy jsme ovlivňováni euro-americkou kulturou, kdy se stírají jednotlivé kulturní rozdíly, chceme udělat všechno pro to, aby tu zůstaly české kořeny. A v tom vidím obrovský odborný význam toho festivalu. </p> <p>Snažíte se prezentovat folklor pokud možno v přirozeném prostředí?</p> <p>Ano. Ve městě, jako je Hradec Králové nebo Pardubice, to sice není snadné, přesto jsme našli vhodné prostředí třeba na Šrámkově statku v Pileticích. Loni jsme poprvé uvedli pořad i v hradeckých Žižkových sadech a v minulosti na Masarykově náměstí. V Pardubicích je jednoznačně ideálním prostředím Pernštýnské náměstí.</p> <p>Hraje roli ve vaší podpoře folkloru i skutečnost, že vy sám jste náruživý tanečník?</p> <p>Určitě. K folkloru mám hodně blízko, a i když jsem ve svém životě vyzkoušel všechny možné folklorní žánry – od klasického tance přes jazz, společenský tanec a step – folklor mám nejradši. Jsem přesvědčen, že ze všech tanečních žánrů je nejpřirozenější a v tom je jeho neskutečná síla.</p> <p>Stylizace folkloru je nejméně rušivá a přitom dává vyniknout temperamentu tanečníka? </p> <p>Ano.</p> <p>Vybavuji si zkušenost zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, která tvrdí, že tanečník si zároveň s krojem oblékne tak trochu jinou – sváteční – identitu. Máte podobnou zkušenost?</p> <p>Souhlasím. Ale ještě musím zdůraznit, že nesdílím názor, že folklor je jakási „konzerva“, že jen ukazuje historii. Samozřejmě chceme připomínat tradice v jejich ryzosti, ale vedle toho i folklor, který žije svým vlastním životem a dál se vyvíjí. Pořádáme například speciální hudební pořady na Šrámkově statku v Pileticích a ukazujeme i folklor zábavnou formou. </p> <p>Čím bude zvláštní jubilejní 25. ročník festivalu? </p> <p>Letošní ročník bude mnohem bohatší, dramaturgie pestřejší. Rádi bychom přizvali víc souborů a jejich prostřednictvím předvedli to nejlepší, co je u nás v Čechách, ale také na Moravě a na Slovensku k vidění. Také tentokrát představíme folklor ve všech jeho podobách – od klasických festivalových vystoupení přes pořad scénických forem v divadelním prostředí, až po hudební programy a zábavu.<br /> Připravujeme rovněž vydání almanachu, který zmapuje čtvrtstoletí existence festivalu. </p> <p>Kdybyste měl zdůraznit přednosti českého folkloru a získat pro něj nové příznivce – jak byste argumentoval?</p> <p>Myslím si, že český folklor je hudebně mnohem bohatší, než třeba moravský nebo slovenský. Tuto muziku většinou pěstovali hudebně vzdělaní lidé – třeba vesničtí kantoři – kteří se do jisté míry chtěli přiblížit tehdejší dvorské zábavě.<br />
A ještě bych rád dodal, že český folklor má jednu raritu, kterou nezná žádný jiný region, a tou je mateník. Přestavte si nesmírně zajímavou situaci, kdy muzikanti střídají dvoučtvrťový a tříčtvrťový takt, aniž jsou na to tanečníci dopředu připraveni. Tanečník musí změnu nejen rozpoznat, ale okamžitě na ni tancem zareagovat. </p> <p>Proto mateník, protože ne každý se hned chytí? </p> <p>Právě. Vztahy mezi muzikanty a tanečníky jsou samozřejmě přátelské, ale jak už to mezi přáteli bývá, občas se navzájem škádlí, dělají si navzájem naschvály. A takhle vlastně vznikl mateník. Muzikanti chtěli tanečníky tak trochu pozlobit.</p> <p>Jak jste před pár lety přijal informaci, že se podařil zápis slováckého tance verbuňk do UNESCO? </p> <p>Když se to podaří, tak je to samozřejmě skvělá věc. Proč by tam jednou vedle Slováckého verbuňku nemohl být zapsán i český mateník? (smích)</p>