Farářka šíří na Českolipsku slovo Boží, ale pečuje i o církevní památku

Život v obcích Libereckého kraje pandemie nezastavila. Své věřící většinou pravidelně informují duchovní prostřednictvím internetu. Dřívější setkání nelze uskutečňovat a pobožnosti si mohou konat věřící doma ve svých bytech. Farářka Církve československé husitské Marie Truncová v obcích Česká Lípa a Doksy je připravuje každý týden. Nazývá je Pobožnost na dálku pro blízká srdce. Těm, kteří počítač nemají, bohoslužbu vytiskne a její bratr text roznese. Jak to bude o Velikonocích, farářka neví.

Program největších církevních svátků však připravila dopředu: „Pro případ ústupu pandemie máme v plánu následující zpívané pašije v podání Hornopolického chrámového sboru Hvězda se sbormistryní Martinou Bogárovou a pěveckým sborem Levamentum se sbormistryní Vlastou Hejnicovou. Pro celý pořad o Velkém pátku jsem připravila současně zamyšlení podle biblických textů. Následující týden opět v pátek bychom rádi uskutečnili pásmo Velikonoční příběh za účasti žáků českolipské ZUŠ, domácích ochotníků, pěveckého sboru základní školy Sever se sbormistryní Šárkou Máškovou, violoncellisty Jana Marka a komorního sboru kostela Církve československé husitské se sbormistrem Petrem Truncem.“

Do České Lípy přišla Marie Truncová v roce 2017 s duchovním posláním pečovat o věřící, ale především také o památný kostel a faru. Jako kazatelka působila již řadu let v liberecké obci nebo v Českém Dubu. V Lípě ji již jako jáhenku čekaly náročnější úkoly. Největší starost na ni dolehla při zjištění, že kostel Mistra Jana Husa, určený pro duchovní život Církve československé husitské, je jak sama zhodnotila situaci: „…v dezolátním stavu. Plynové topení nefungovalo, mnoho oken bylo rozbitých jak na kostele, tak na faře. Do obou budov zatékalo. Cesta ke kostelu byla zarostlá. Když jsme to s manželem viděli, byli jsme zoufalí.“

Během čtyř let se podařilo farářce kostel Mistra Jana Husa zrekonstruovat do podoby, která téměř odpovídá době jeho vzniku a ledacos ještě vylepšit.  Na dokončení ještě čeká oprava střechy, půdy a stropu. Dnes se kostel řadí mezi důstojné kulturně žijící objekty města.

„Ke kostelu patří hudba,“ říká farářka, „…záhy jsme objevili něco vzácného, krásného. Jde o výjimečnost stavby chrámového prostoru s jeho akustičností. Krásně zní zpěv sólistů, z nichž jsme slyšeli Ivu Bitovou, Jaroslava Kovacse nebo místního tenoristu Martina Prokeše. Nádherně zní i zpěvy celých sborů, jemný zvuk harfy, hraný v pianissimu je dobře slyšitelný v každém místě. Dalším skvostem kostela jsou varhany drážďanské firmy Carl Eduard Jehmlich z roku 1858. Významný český varhanář Ivan Bok se vyjádřil, že v našich poměrech jde o naprostou raritu.“

Stavba, podle návrhu českolipského architekta Richarda Broscheho, byla uvedena do provozu v roce 1929 jako německý evangelický kostel. Ten byl roku 1930 vybavený  špičkovým varhanním nástrojem drážďanské firmy Carl Eduard Jehmlich z roku 1858. Pro vynikající akustiku kostela a tyto vzácné varhany není přehnané tvrzení, že kostel patří k nejlepším koncertním sálům v České Lípě a současně obohacuje město a celý Liberecký kraj o další duchovní hodnoty. V chrámu se konají pravidelné bohoslužby a také třeba svatby, vernisáže místních umělců a další liturgické obřady. Stavba byla zapsána do seznamu památek České republiky a stala se tak významným objektem nejen pro Českou Lípu.