Falzum nebo originál? Ptá se NG Praha i další veřejné umělecké instituce

Paní doktorko, vaši výstavu v NG už vidělo více než 11 tis. lidí. Proč vzbuzuje takový zájem i mezi těmi, kteří běžně do galerií nechodí, co na ní návštěvníci nejvíce oceňují? Je to v historii Národní galerie poprvé, co se k takovému počinu – odhalit falza z vlastních sbírek – odhodlala? Jde o mimořádnou událost v kontextu zahraničních galerií? Co bylo spouštěcím momentem ji v době pandemie a nejrůznějších restrikcí připravit, jak to bylo obtížné?

Falza bývají běžně skryta v útrobách depozitáře. V NGP je to zcela poprvé, kdy se k odhalení falz odhodlala. V zahraničí už samozřejmě výstavy falz byly – např. v Londýně či v Bruggách. Toto je mimořádná příležitost prohlédnout si vedle sebe kopii, originál a falzum a mít možnost srovnání. Výstavu jsem připravovala s cílem naučit návštěvníky posoudit umělecké dílo, pomoci jim, aby dokázali falzum sami poznat.

Výstava je výsledkem dlouhodobé, pro běžné zájemce neviditelné práce, kdy odborně zpracováváme společně s restaurátory a chemiky rozsáhlé fondy NG. Děje se tak při probírání určitých souborů a soupisových katalogů. Když jsem se při přednáškách na výstavách setkávala s návštěvníky a zmínila se o falzech, která jsou běžně schovaná, bylo vidět v jejich očích zklamání, že je nemohou vidět. I to mě vedlo k nápadu výstavu falz realizovat.

Připravovali jsme ji tedy v období pandemie, které bylo i pro nás velmi obtížné. Při homeoffice, když jsme o výpůjčkách vyjednávali třeba i se zahraničními galeriemi, jsme naráželi na dílčí komplikace. Např. když se nedá zajít do depozitáře, bylo nemožné zjistit přesné rozměry díla, tloušťky rámu apod. Zasekla se na tom třeba výroba vitrín. Na místě se zjistilo, že exponát je větší než vitrína. Drobné zádrhely provázely tuto výstavu ve větší míře, než je obvyklé.

 

V čem spočívala největší část vaší práce, potažmo vašich kolegů?

Je to vlastní zpracování rozsáhlých fondů NG, průzkumy uměleckohistorické, restaurátorů a chemiků. Šli jsme s kůží na trh, potřebovali jsme jistotu, že víme všechno o vystavených předmětech. Doplňovali jsme průzkumy, dohledávali provenience, intenzivně studovali v archivech.  

 

Výstava je doplněna i řadou výpůjček ze zahraničních galerií, a také od soukromých sběratelů. Najdeme na ní kromě napodobenin středověkých obrazů, soch a kreseb, falz připomínající holandské mistry 17. století nebo padělků obrazů známých českých malířů 19. století a počátku 20. století i práce nejslavnějšího falzifikátora v dějinách, Nizozemce Han van Meegerena, který se v první polovině 20. století specializoval na napodobování Jana Vermeera. Jsou pro vás jeho práce oním pomyslným vrcholem výstavy?

Ano, jsou to ikonická falza. Han van Meegeren se stal svým životním osudem celebritou. Tím, že podvedl nejbližšího spolupracovníka Adolfa Hitlera, „druhého muže“ nenáviděné třetí říše Hermanna Göringa, získal si po dlouhém soudním procesu velký obdiv Nizozemců. Podstrčil Göringovi falzum Cizoložnice před Kristem, které máme na výstavě zastoupené, je půjčené ze Zwolle.

Dalším highlightem výstavy je určitě také Icilio Federico Joni, původem italský restaurátor, který dokázal skvěle napodobit mistry staré italské malby. Jeho práce máme půjčené ze Západočeského muzea v Plzni.

 

Jména českých falzifikátorů, kteří padělali např. Schikanedera, Zrzavého nebo Čapka, na výstavě, která návštěvníkům umožňuje konfrontovat padělky s originály těchto slavných českých autorů, neuvádíte. Proč?

U vystaveného Schikanedera autora falza neznáme. U dalších falz jde o nedávné kauzy, kdy jména říkat nechceme. Vypátrat je ale lze. Cením si malířů, kteří si vydali vlastní cestou. Jejich jména chci šířit dál.

 

Proč jste výstavu omezili první polovinou 20. století?

Věnuji se především umění starých mistrů. Mohla jsem se spolehnout na práce skvělých kolegů, výborných historiků umění, kteří ochotně dohledali ve svých sbírkách falza, na která už sami přišli. Šlo vždy o padělky již dříve důkladně prozkoumané. Při výběru jsme tak došli k Zrzavému. Po polovině 20. století se používá úplně jiná metodologie výzkumu a na jednu výstavu by to už bylo moc. Výstava v Hradci Králové navázala tématem padělání současného umění.

 

Tématu falz a padělků uměleckých děl se v posledních měsících věnují i další kulturní instituce, ať už je to zmíněná královéhradecká galerie nebo Akademie věd s expozicí Kopie a falzifikáty v portrétní miniatuře. Je to náhoda? Proč podle vás toto téma více institucí otevírá de facto zároveň?

Téma výstavy jsem poprvé v NG představila už v roce 2016. Fenomén padělání je velmi rozšířený, takže se nedivím, že ho chtěly podchytit i jiné instituce a já jsem tomu jedině ráda.

 

Chcete výstavou také říci, že imitace, padělky, kopie do všech veřejných uměleckých sbírek prostě patří, byť jako druhořadý umělecký materiál? Jsou ještě další důvody, proč se ze sbírek nevyřazují? Jak tenká je hranice určování, co je padělek a co kopie? Jak je možné, že díla analyzovaná v 80. letech jako pravá, jsou dnes označená za padělky a naopak?

Imitace, padělky i kopie patří nejen do veřejných sbírek, ale i těch soukromých. I kopie může být velmi zajímavá a důležitá a sběratelé touží kopie mít. Rudolf II. chtěl třeba práce nějakého nedostupného mistra, např. Hieronyma Bosche. Ale když nebyly na trhu jejich originály, musel se spokojit s kopiemi.

Zbavit se falz v NG by bylo strašně obtížné. Administrativa je nesmírně složitá. Falza jsou navíc cenný studijní materiál. Kdybychom pustili falza ven, vrátili bychom je tak na trhu s uměním do oběhu. Věřte, že to, čeho bychom se dnes zbavili, by se objevilo jako originál tak za deset patnáct let. A my nechceme, aby se už přiznaná falza opět prodávala jako originál.

Věda jde dopředu. Možnosti poznání jsou důkladnější. V 80. letech se třeba u vystaveného Schikanedera – Pohled na Týnskou uličku – udělal základní průzkum, jímž prošel jako pravé dílo, pozdější podrobnější chemický průzkum odhalil falzum.

Proč to může být i naopak, tedy že dnes označíme za originál původně detekované falzum? Při zběžném rámcovém průzkumu, pokud se např. objevila mezi pigmenty pruská modř, pak se automaticky předpokládalo, že toto dílo muselo vzniknout později než originál, za který se vydává. V případě komplexního průzkumu ale můžeme dojít k tomu, že při retuších, při opravách, druhotných zákrocích se tam mohl pigment dostat, např. jako součást opravy a neznamená to nutně, že nejde o originál. Jinými slovy obraz starého mistra může obsahovat novější pigmenty, které pocházejí z nějaké opravy.

 

Jaké metody zkoumání pravosti obrazů slibují dnes nejlepší výsledky? Je možné, že by se i dnes mohla do NG dostat falza stejně jako třeba ještě v 90. letech? Odhalili jste během přípravy výstavy některá falza?

Základem je komplexní, celkové prozkoumání díla. Prohlídku pouhým okem doplní restaurátoři provedením rentgenu, analýzu pigmentů vyhodnotí chemici a nezbytné je také archivní studium, jaké má dílo historii. Nebezpečné je kupovat artefakt, který nemá známou historii posledních osmdesáti let, pakliže je to dílo starého mistra. I u současných malířů se vyplatí ptát se, co se s dílem od jeho vzniku dělo. Doporučuji co nejvíce komplexní průzkum, vše musí do sebe zapadat.

Je třeba si uvědomit, že kopie vznikaly i s dobrým úmyslem, např. časté madony á la Rafael. Padělek je naproti tomu podvrh, s jasnou snahou kupce oklamat. Právníci říkají, že v takovém případě musí být zastoupen moment, že se dílo zobchoduje jako padělek, s cílem někoho oklamat a na transakci vydělat.

Falza se do NG dnes díky popsaným komplexním průzkumům obecně nedostanou. Může se ale stát, že někdo sbírku odkáže, což se musí do určité doby vyřídit a průzkum je pak nutno provést ve zrychleném režimu. Součástí daru může být i padělek, což lze ve větším souboru přehlédnout, časem se ale na to přijde. Mohu vás ale ujistit, že u děl v řádech milionů, jsou zkoumání opravdu důkladná.

Při přípravě výstavy jsme mezi vystavenými obrazy falza neobjevili, ale u mnohých děl jsme měnili připsání. Pokud jsme při průzkumu neviděli záměr podvodu, označili jsme dílo za imitaci. Hnacím motorem vzniku zde není zisk podobně jako u kopie. Obraz jsme tedy nesvěsili, ale změnili k němu popisku. Kopie může být poučná a je dobré ji na výstavě vidět. Stará kopie je cenná, hodnotná. Autorská replika může být v expozicích vystavená.

 

Jakými cestami se falza do sbírek NG vlastně postupně dostávala? Nedělaly se dříve tak podrobné expertizy? Zatímco ve starých, šlechtických sbírkách je údajně padělků minimálně, nejvíce falz pochází z 20. a 30. let z tehdejších takzvaných svozů konfiskovaných artefaktů. V době hospodářské krize se soukromé sbírky zaplnily falzy uměleckých děl, protože si bohatí lidé chtěli uložit devalvující měnu do něčeho se stálou hodnotou, čehož využili podvodníci. Jak to bylo s cestami falz do sbírek NG po válce a dál?

Po válce se navážely konfiskované sbírky ve velkém. Nejprve se prováděla jen základní evidence, ale ke cti kolegů předchůdců můžu říct, že systematicky je zpracovávali už ve složité době 50. let a v 60. letech již existovalo odborné zhodnocení a odhalení falz.

Zajímavým příkladem je příběh ikony, kterou můžete na výstavě spatřit. Předmět, jednalo se o Narození bohorodičky, byl prohlášen za kulturní památku. Aby se nevyvezl do ciziny, koupil se do státních sbírek ve zkrácené lhůtě za cenu 200 tis. korun v roce 1996. Spěchalo se. Dr. Konvička, náš největší znalec, ji zpracoval a ohodnotil jako práci ze 17. století. Posléze došlo na podrobný průzkum a ten vyvolal zděšení: ve stratigrafii (nauka o vrstvách – pozn. red.) se ukázala pruská modř, pigment, který v 17. století ještě neexistoval. Ikona skončila v depozitáři. Průzkum jsme podrobili v souvislosti s výstavou revizi a výsledkem je, že se o falzum nejedná. Ikona imituje styl 17. století, ale vznikla ve století 19. Nebylo to bezcenné falzum, které vzniklo jen proto, aby na něm někdo vydělal. V tom je velký rozdíl. Ikona z Ruska neměla nikoho napálit. Podle typu poškození byla původně součástí ikonostasu. Má své místo ve sbírce NG jako imitace. Patří jí jen jiné finanční ohodnocení. Z toho vyplývá, že před koupí do sbírek se vyplatí spolupráce s restaurátory a chemiky.

Nicméně v oblasti současného umění je situace jiná, historické expertizy jsou tu bezzubé. Musí se o to více sledovat orální historie objektu. Kriminalisté říkají, že umělci si po letech nepamatují, co kdy namalovali. Někteří malíři si proto zakládají podrobný archiv, což se pak vyplácí, např. při správě pozůstalosti. Když v archivu dílo není, jedná se o napodobeninu nebo falzum.

 

Dnes se opět stává výtvarné umění vyhledávanou investiční komoditou. Jak eliminovat riziko, že coby drobný sběratel pořídím padělek? Práce jakých českých autorů se nejčastěji objevují na trhu s uměním a je mezi nimi přitom nejvíce falz? V čem může být pro sběratele návštěva výstavy užitečná?

Než si pořídím umělecké dílo, je třeba si zjistit informace, je to stejné jako u čehokoli jiného. Kupovat na internetových aukcích je velmi rizikové. Lépe se spolehnout na renomovaného obchodníka a používat obyčejný selský rozum a být poučený. Zjistit si historii předmětu, kde byl, proč se prodává, dobře si ho prohlédnout.

Mezi falzy se na trhu objevují žádaní, moderní autoři, co se líbí – Lada, krajiny z přelomu 19. a 20. století. Pokud jsou drahé originály, i padělky se budou prodávat.

Pro sběratele je výstava přínosná, stejně jako pro normální lidi. Umožňuje bezprostřední srovnání. Vnímavého člověka výstava navede, aby poznal rozdíl, vycizeluje jeho úsudek, otevře mu oči, naučí ho správně se dívat. Díky ní zjistí, proč se jedná o padělek, kopii, vše najde v popiskách, je to poučné. Odhadne pak lépe sám, co je kvalitní, jak se stanovuje hodnota.

 

Je těžší odhalit padělek moderních děl nebo těch od starých mistrů, kteří jsou vaší specializací? Dočetla jsem se, že např. většina autorů české moderny nemá souborné katalogy. Pokud není u obrazu známá jeho historie ve sbírkách nebo pokud není na fotografiích s umělcem v ateliéru, jeho pravost se obtížně prokazuje. Jak se tedy potom v případě moderních děl postupuje?

Je to jiné. Metodologie odlišná. Zpracování souborných katalogů probíhá dlouhá léta. Monografické výstavy jsou proto tak důležité. Umělci by si měli kartotéky dělat systematickým soupisem, důkladnou evidenci – fotka, rozměry, popis.

U moderních děl se zkoumá paměť majitele. Je důležité, odkud dílo získal, jeho orální historie. Pokud se nedá nic najít a objeví se i další pochybnosti, o akvizici bych přestala uvažovat, což je ale jen můj názor.

 

Mnohdy galerii nestačí ani špičkově vybavená chemická laboratoř a musí přijít na pomoc i specializované metody detekce falz a spolupráce s odborníky z Ústavu jaderné fyziky AVČR nebo Kriminalistickým ústavem Policie ČR. Můžete uvést nějaký příklad, kdy musela NG využít spoluúčasti kriminalistů?

Určité specializované průzkumy děláme. Nicméně v případě této výstavy nám pomohli kolegové z Ústavu jaderné fyziky. U dotčených soch nebyl podklad ani polychromie. Stratigrafie by nepomohla, vrstvy tu chybí. Nezbylo, než se pokusit datovat dřevo pomocí dendrochronologie. Jedná se o metodu, kterou je možné určit stáří podložky obrazu nebo stáří materiálu, z něhož je dílo zhotoveno. Podmínkou ale je, že na něm musí být letokruhů více, krátká sekvence nepostačuje. Další metodu, již jsme použili u soch, které nebyly polychromovány – představuje rozpad pomocí radioaktivního izotopu uhlíku ¹⁴C. U jedné ze soch se prokázalo, že jde o práci z 19. století. U dalších vyšlo, že dřevo je staré. Pro padělky ale pachatelé používají právě staré dřevo. Chtějí vzbudit dojem stáří a oklamat analýzu materiálu. Další průzkumy jsou proto nesmírně důležité. Stratigrafie pak vychází jinak, než by odpovídalo stáří dřeva. Vše je třeba vyhodnotit a provést doplňující zjištění.

Kriminalisté s NG spolupracují, když potřebují řešit běžící kauzy, provést srovnávací analýzy, nahlédnout do databáze falz apod. Je to pro obě strany obohacující. Nicméně výstavou bych chtěla dosáhnout toho, že se nebude tolik padělat.

 

K výstavě byly vydány nejen dva samostatné katalogy jako podrobný a stručný průvodce výstavou, ale také ji provází řada přednášek, komentovaných prohlídek a dalších akcí. Jedna z přednášek se bude 7. 4. zabývat také tím, jak s uměleckými díly nakládá soudobý trh a co přináší nový fenomén NFT neboli možnosti certifikace digitálního umění pomocí tzv. NFT tokenů ve virtuálním světě. Na jakou z doprovodných akcí byste naše čtenáře pozvala vy?

Škála doprovodných přednášek a programů je opravdu široká. Chtěla bych upozornit třeba na online přednášky programu On Air, které jsou volně dostupné k přehrání na Facebooku Národní galerie. Můžete je sledovat z počítače večer přímo u vás doma. Doporučuji třeba natočenou přednášku našich restaurátorek Lucie Kouřilové Bobkové a Zuzany Žilkové k průzkumu obrazů nebo chemičky Radky Ševců ke zkoumání pigmentů. Přístup k falzům je komplexní, snad to výstava ukázala, i když téma vyčerpané rozhodně není. Na to jedna výstava nestačí. Na závěr přeji nám všem, aby padělky zmizely v propadlišti dějin, aby se tvořily jen samé originály.

 

https://www.ngprague.cz/