<p>PRAHA/PÍSEK: Památky nám pomáhají odkrývat historii a duchovní bohatství našich předků i současníků. Právě toto téma oslovilo ekonoma Aleše Kozáka a inspirovalo jej k založení Institutu zaměřeného na poskytování finančního poradenství v oblasti památkové péče. V rozhovoru se nám svěřil s tím, na jakých projektech právě pracuje, ale také se svojí vizí do budoucnosti.</p> <p>Jak jste dospěl k nápadu založit Institut pro památky a kulturu?</p> <p>Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze a studiu ve Vídni jsem se rozhodl, že své zaměstnání nechci hledat pouze v čistě ekonomických oborech.Vždy jsem měl rád historická města a jejich architekturu, s kamarádem jsme pořádali malé výstavy spojené s přednesem básní. Nebyl jsem zkrátka nikdy „čistý ekonom“. Začal jsem proto pracovat jako referent na odboru kultury a památkové péče coby grantový specialista. Tím jsem propojil svůj zájem se vzděláním. To byl první krok. Druhým krokem pak bylo založení obecně prospěšné společnosti Institut pro památky a kulturu, kde jsem mohl získané zkušenosti začít uplatňovat v praxi. </p> <p>Co je dnes největším problémem v oblasti obnovy památek v Česku?</p> <p>Asi byste čekala, že odpovím: nedostatek finančních prostředků. Myslím si, že tak jednoduché to ale není. Jsem přesvědčený, že za vším je potřeba hledat člověka, jeho upřímný zájem nebo lhostejnost a samozřejmě také odborné znalosti. To se týká jak vlastníků památek, tak i řemeslníků, architektů nebo odborných firem. Není těžké nacházet příklady, kdy i zcela obyčejní lidé činí buď sami, anebo například v neziskových organizacích neobyčejné věci. Jednoduše shrnuto „když se chce, tak to jde“. Nicméně nepopírám, že finanční prostředky velmi často situaci při obnově památek usnadňují a některé projekty pouze z čistého nadšení zkrátka dělat nelze. Jedná se tedy o to, aby existovali ti správní lidé, kteří to s péčí o památky myslí vážně, a tito si pak většinou potřebné finanční prostředky dokáží postupně obstarat. Možnosti zde jistě jsou. Pokud jsou nejdříve peníze a až potom lidé, nemusí to s opravami památek dopadnout vždy zcela dobře.</p> <p>V současné době máte na starosti putovní výstavu kostel365.cz. Jak výstava vlastně vznikla a kde ji naši čtenáři mohou vidět?</p> <p>Výstava kostel365.cz doplnila konferenci v roce 2010, která byla zaměřena na kostely. Napadlo mě, že téma obnovy a využívání kostelů nabízí spoustu nezodpovězených otázek. Tak proč se nepokusit prezentovat zajímavé příběhy lidí, kteří se o tyto duchovní stavby starají a často je i sami fyzicky zachraňují. Vybrali jsme 12 kostelů z celé České republiky, které vyfotografoval Jan Bartoš, a spolu s vlastníky nebo správci kostelů jsme fotografie doplnili o autentické příběhy těchto míst. Každý z nich je totiž zajímavý něčím jiným. Dva z kostelů například zcela zmizely z povrchu zemského, ale byly znovu vystavěny, jednou jako kopie, podruhé jako moderní stavba. Další jsou nevšední například odlišným způsobem využívání, v jednom kostele se dokonce bydlí, jiný využívají skauti jako místo svého setkávání. Zcela záměrně nyní neuvádím místa, celá výstava má totiž své internetové stránky, kde najdete všechny příběhy kostelů a mnoho krásných fotografií. Na stránkách www.kostel365.cz je možné také dohledat, kam výstava právě putuje.</p> <p>Na projektech spolupracujete s Ministerstvem kultury, Národním památkovým ústavem a příslušnými obecními úřady. Jak hodnotíte tuto spolupráci? </p> <p>Za vším je opravdu potřeba hledat člověka. Na úřadech obecně pracuje mnoho milých a pracovitých lidí, kteří svoji práci dělají velmi dobře. Není tomu jinak ani na Ministerstvu kultury nebo v Národním památkovém ústavu. Nemám rád ta prázdná slova a často i fráze vyřčené na adresy úředníků obecně. Šikovné i nešikovné, poctivé i nepoctivé lidi lze najít na úřadech, v soukromém i neziskovém sektoru. A navíc o jedné a téže sklenici s vodou se dá tvrdit, že je buď poloprázdná, nebo poloplná… Záleží tedy, jak kdo chce situaci sám vidět a pak ji komentovat. Spolupráce s Ministerstvem kultury i s Národním památkovým ústavem je velmi dobrá. To se týká i měst. Téměř vždy se setkávám s podporou neziskového sektoru formou odborných rad, doporučení nebo s podporou morální či finanční. </p> <p>V roce 2010 jste také založili internetový portál PROPAMÁTKY, který je zaměřen na oblast památkové péče. Komu je tento portál určen a jaké informace je zde možné vyhledat?</p> <p>Portál je určený všem, kdo mají něco společného s obnovou a financováním památek, tedy především majitelům a správcům památek, zástupcům obecních úřadů, lidem z neziskového sektoru, ale i profesionálním pracovníkům památkové péče. Na portálu všichni tito lidé najdou kompletní přehled aktuálně vyhlášených dotací a veřejných sbírek na obnovu památek. Budujeme také oborový katalog prověřených firem, soudních znalců a organizací působících v oblasti péče o památky. Zájemci tak již nyní mohou hledat zkušené dodavatele při obnově památek. Na portálu dále publikujeme aktuální zprávy z oblasti péče o památky, redakce portálu vydává každý týden e-mailový zpravodaj PROPAMÁTKY o obnově a financování památek. K bezplatnému odběru zpravodaje je možné se přihlásit přímo na portálu.</p> <p>Portál PROPAMÁTKY funguje jako sociální podnik. Co si pod tím můžeme představit?</p> <p>Jedná se o to, že na pozicích redaktorů zaměstnáváme lidi se zdravotním hendikepem. Je to možnost, jak nabídnout zajímavou a smysluplnou práci lidem, kteří nemohou pracovat 8 hodin denně, a navíc každý den mimo domov. My jsme se rozhodli pravidelně 2× týdně trávit čas společně všichni v redakci, zbytek času pak každý pracuje z domova, a díky tomu si práci může přizpůsobit svému zdravotnímu stavu. Klasické zaměstnání toto většinou neumožňuje. Na realizaci projektu jsme získali dotaci z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.</p> <p>Ve Sladovně v Písku chystáte konferenci na téma Obnova a využívání sladoven. Proč jste zvolili právě toto téma? </p> <p>Jedná se již o čtvrtý ročník konference, která je zaměřena na obnovu a využívání památek. Každý rok se věnujeme jednomu typu památky. Vzhledem k tomu, že naši pražskou kancelář máme v klášteře dominikánů, zvolili jsme si za první téma v roce 2008 právě téma kláštery. Následovaly venkovské fary a kostely. Nyní jsme se rozhodli pro sladovny, a konferenci (bude se konat 3. a 4. listopadu 2011) tak mohli zařadit do programu Bienále industriální stopy, které připravuje Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT. Letos se je toto bienále přednášek, seminářů a exkurzí zaměřeno na architekturu konverzí technických památek. Mezi ně lze zařadit také sladovny. </p> <p>Jaké máte plány do budoucnosti?</p> <p>Určitě se budeme snažit zprostředkovávat zajímavé kontakty a informace o financování nejrůznějších projektů. To je velice dobře možné právě na nově vznikajícím portálu PROPAMÁTKY, o kterém jsem již hovořil. Do budoucna bychom například rádi zaměstnali i regionální zpravodaje – lidi se zdravotním hendikepem, kteří by jako externí spolupracovníci přispívali do zpravodajství. Chceme průběžně spolupracovat se zástupci neziskového sektoru a nabídnout jim možnosti dále se vzdělávat v oblasti péče o památky. Připravujeme konferenci zaměřenou pouze na financování památek, ta se uskuteční v roce 2012. Mým přáním je budovat organizaci, která nabízí zajímavé aktivity a je dlouhodobě stabilní.</p> <p>Více info na:</p> <p>Institut pro památky a kulturu, o.p.s. www.instituteu.cz<br />
Internetový portál PROPAMÁTKY www.propamatky.info</p>
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
PRAHA: Vláda na svém včerejším zasedání projednala materiál rezortu ministerstva kultury a souhlasila s předáním daru ve formě mobilní jednotky pro záchranu a obnovu tištěného kulturního dědictví ve vlastnictví České republiky, kterou Národní knihovna ČR nechá zhotovit z prostředků vybraných od třetích osob, a to za účelem poskytnutí pomoci Ukrajině při záchraně světového písemného kulturního dědictví.