Dřevěné království za oponou
UNIČOV: České loutkářství tento rok usiluje o zápis do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO). Kořeny tohoto umění sahají až do 18. století, kdy začali naší zemí putovat kočovní loutkáři. Na sklonku 19. století se loutkové divadlo přestěhovalo z návsí, náměstí a hostinců i do vesnických chalup či měšťanských pokojů a výroba loutek se stala českou tradicí. V průběhu staletí se obliba loutek měnila, za nejslavnější období této obliby je považována první polovina minulého století, kdy loutkové divadlo nesmělo chybět v žádné české rodině.
Loutky a loutková divadla 1850 - 1950 ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových - výstava představuje nejen ukázky sériové produkce loutek, dekorací i celých divadel, vytvářených špičkovými výtvarníky své doby (např. František Kysela nebo Artuš Scheiner), ale i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní rodinná divadla.
Po první světové válce na základě úspěchu Alešova loutkového divadla i dobového vnímání loutky jako typicky národního dědictví začala ohromná produkce divadel a loutek v ustálených velikostech 18-25-35 cm několika firmami. Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli Antonín Münzberg, Modrý a Žanda, firma Jana a Eliška Králových s ochrannou značkou JEKA či pražské nakladatelství A. Storch syn. Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonína Münzberga například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý a Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka.
České loutky se tehdy staly fenoménem, z něhož po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu a televize.
Všechny loutky i divadla jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Oba jsou dnes známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let a dnes po třiceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné, spolkové a umělecké loutkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, jsou spoluautory prestižních publikací Česká loutka a Loutka a moderna.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Institut umění – Divadelní ústav otevírá vzdělávací program Akademie IDU pro kulturní manažery/ky. Kurz je věnovaný osobnímu rozvoji a leadershipu pod vedením lektorky Ireny Swiecicki.
ČR: Dovolujeme si vás upozornit na dva dotační programy, které vyhlásilo Ministerstvo kultury ČR na rok 2025.
Havarijní program na rok 2025 a Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny
ZLÍN: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (MJVM) digitalizovalo v loňském roce 71 ročníků podnikových novin významného regionálního závodu Continental Barum s.r.o. Podnikové noviny začal tehdejší závod Rudý říjen vydávat v roce 1953 a jsou nepřetržitě vydávány dodnes. Název novin je vždy přizpůsoben změnám názvu organizace.
ČR: Tříkrálová sbírka, největší dobročinná sbírková akce v České republice, oslaví letos v lednu 25. výročí. K této mimořádné příležitosti připravila Charita Česká republika, která sbírku každoročně organizuje, speciální hudební dárek pro všechny, kdo se na sbírce podílejí – od organizátorů a koledníků přes dárce až po ty, kterým výtěžek sbírky pomáhá. Novou kolednickou hymnu Tři králové pro sbírku složil a nazpíval populární písničkář Michal Horák. K hymně zároveň vznikl výpravný videoklip v režii vyhledávaného Markuse Kruga. Podívejte se zde.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818