Depozitář muzea v Dobrušce „vydává“ poklady v podobě děl Věry Jičínské

Věra Jičínská se narodila roku 1898 v Petřkovicích. Absolvovala šestileté dívčí lyceum v Brně, odkud si mimo jiné odnesla základy kreslení a dějin umění a kde studovala také francouzštinu a němčinu, které později využila na svých uměleckých cestách. Vždy se chtěla stát malířkou. Po studiích na uměleckoprůmyslové školev Praze u prof. Kysely (1916-1922) se vydala do zahraničí. Dva roky strávila na Königliche Kunstgewerbeschule v Mnichově v ateliéru knižní úpravy a knižní grafiky. A v roce 1923 jí otevřela náruč Paříž, město zaslíbené kultuře a výtvarnému umění obzvlášť.

Ve Francii nejen pokračuje ve studiu a maluje, ale také hodně cestuje (Normandie, Bretaň, Provence, navíc Španělsko, Skotsko, Anglie) a později i vystavuje. Osm let spojených s Paříží a Francií nesmazatelně prostoupilo její tvorbou. Právě tato éra patří mezi úspěšné. Pravidelně se účastní tamních výtvarných salonů, věnuje se rovněž svému původnímu zaměření, tj. grafice. Díky vrozené systematičnosti opakuje zásadní motivy nejen v kresbě a malbě, občas je zachytí rydlem. Nejvlastnější formou jejího výtvarného výrazu se ale stal pastel, v němž dokázala zajímavě ztvárnit krajinu, architekturu i portrét.

V Paříži se přátelí se spoustou významných osobností. Silvestr tráví v ateliéru na Rue Vercingétorix ve společnosti Mary Durasové, Marty Jiráskové, Jana Zrzavého, Bohuslava Martinů, Františka Muziky, Bedřicha Feuersteina a dalších. Bohémský život však nepodporovala rodina Věry Jičínské, a tak z tohoto pohledu vše vyřešilo setkání se spolužákem z umělecké školy Prokopem Laichterem, rodákem z Dobrušky, za kterého se vdala 15. listopadu 1930. V květnu následujícího roku pak manželé opouští Paříž a zabydlují se v Praze.

V té době začíná dobrušská éra v životě výtvarnice, neboť Laichterova rodina vlastnila ve městě pod Orlickými horami dům. „Jezdila sem od roku 1931 nejprve jen s manželem, později i s dcerou,“ přiblížila Mgr. Pavla Skalická, vedoucí vlastivědného muzea a doplnila: „Podle vzpomínek její dcery Dany přijížděli do Dobrušky vždy měsíc před prázdninami a zůstávali až do konce září. Dcera tady chodila dva měsíce i do školy.“

V závěru svého života ale Dobruškou spíše projížděla, protože po válce si rodina pořídila (stejně jako mnoho výtvarníků a lidí z umělecké branže) chalupu v Říčkách, kde zhruba od roku 1947 prožívala hodně volného času. Poté, co se v roce 1952 při zřícení lešení během restaurátorských pracích malířka těžce zranila, v Orlických horách především relaxovala. Následky úrazu však postupně snižovaly její pracovní a umělecké možnosti, až jim nakonec podlehla.

Věra Jičínská zemřela 27. března 1961 v Praze. Několik let nato Prokop Laichter věnoval rodnému městu rozsáhlý rodinný archiv a značnou část díla Věry Jičínské. „Ve dvou následných etapách v roce 1967 a potom v sedmdesátých letech nám byla darována celá pozůstalost Věry Jičínské. Jednak zarámované obrazy, jejichž počet se blíží ke čtyřem stovkám, dále zhruba 1500 kreseb na papíru nebo maleb, které nejsou v rámech a jsou uloženy v nekyselém papíru v depozitáři. Některé z nich již byly zarámovány v rámci nynějšího restaurování,“ uvedla vedoucí muzea a pokračovala: „Máme i osobní korespondenci s příbuznými, přáteli, manželem, dcerou. Jsou tam i deníky, protože Věra Jičínská byla tak pečlivá, že si celý život téměř každý den zapsala nějakou poznámku, někdy se týkala cest, jindy osobního života. To jsou pro nás cenné prameny. Získali jsme  i skicáře a také velké množství fotografií z cest nebo ze života. Málo se totiž ví, že byla výbornou fotografkou. Cennou součástí jsou i fotografie, podle nichž malovala.“

Mezi další sbírkové předměty patří novinové výstřižky s texty o absolvovaných výstavách, pokladní doklady, legitimace spolků, ve kterých byla výtvarnice zapojena. Nechybí ani keramika, kterou vyráběla zřejmě z finančních důvodů.

Pavla Skalická odpověděla také na otázku, zda byl rozsáhlý dar spojen s nějakým odkazem či přáním: „Součástí daru byl i rodný dům rodiny Laichterovy, konkrétně Jana Laichtera. S tím souviselo  přání, že by měl dům sloužit jako muzejní expozice, ve které by byly (ideálně) umístěny obrazy manželky. Expozice zde krátce na to dle jeho přání instalována byla, ale v 80. letech byla zrušena, protože nebyla navštěvována a prostory nesplňovaly hygienické a jiné normy. V objektu například není voda ani WC. Dům ani není pro tento typ expozice příliš vhodný, proto pracujeme na jeho využití spíše formou památníku rodiny Laichterových než galerie.“

Předzvěstí letošního výročí Věry Jičínské se staly aktivity spojené se sbírkou. „Na podzim minulého roku převezlo dobrušské muzeum k restaurování prvních 22 obrazů Věry Jičínské a jeden její portrét, který namaloval manžel Věry, Prokop Laichter. Restaurování provedl Mgr. art. Luboš Machačko, restaurátor s povolením ministerstva kultury, a studenti 3. ročníku Fakulty restaurování Univerzity Pardubice pod jeho vedením,“ upřesnila vedoucí muzea Pavla Skalická a dodala: „V první etapě se restaurovala díla pro připravovanou výstavu Věra Jičínská – Doma v Dobrušce. V budoucnu by muzeum chtělo takto restaurovat minimálně deset obrazů ročně, vždy podle aktuálního zájmu vystavitelů. Plánujeme restaurovat pařížské práce autorky, které pak budou k dispozici pro zapůjčení galeriím. Prostředky na renovaci se podařilo získat z rozpočtu města, požádali jsme také o dotace z Ministerstva kultury ČR a Královéhradeckého kraje.“

Avizovaná výstava obrazů Věry Jičínské musela být s ohledem na pandemickou situaci odložena z března na září letošního roku. Je naděje, že by ji mohli navštívit i potomci rodiny Laichterovy, kteří již vloni zavítali do města svých významných předků a kteří jsou zároveň vlastníky budovy pražského Laichterova nakladatelství, vyprojektované architektem Janem Kotěrou: „Chtěli by tam vytvořit památník Jana Laichtera a jeho rodiny. Štěpán Laichter (potomek z druhé linie od bratra manžela Věry Jičínské – Jana Laichtera) je velice jazykově, počítačově a graficky nadaný, tak je schopný připravit projekt z velké části sám,“ sdělila vedoucí dobrušského muzea.

Navíc zpoza Atlantiku sleduje dění v muzeu dcera Věry Jičínské, která je s muzeem od loňského roku v pravidelném kontaktu: „Má radost, že pracujeme na sbírce její matky. Sdělila, že nás podporuje ve veškeré činnosti. To je důležité, protože ona je držitelkou veškerých autorských práv,“ vysvětlila Skalická s tím, že dnes 84letá paní Dana Laichterová-Görnerová uchovává v paměti řadu vzpomínek, které jsou provázány s obrazovou sbírkou.

Je dobře, že díla malířky Věry Jičínské opouští po desítkách let depozitář, že se jim dostává zasloužené pozornosti i péče a že se s nimi budou moci seznámit nejen obyvatelé Dobrušky, ale také obdivovatelé výtvarného umění z celé republiky.