Archiv textů

HRADEC KRÁLOVÉ: Listopad 1989 přinesl Janu Dvořákovi mnohé, ale to zásadní se pro něj vlastně nezměnilo. Jeho vztah k divadlu. Ačkoli ho jeho přátelé a kolegové znají jako divadelníka, navíc z rodiny principála hradeckého Draku – Jana Dvořáka, on sám tvrdí, že divadlo vlastně nepotřeboval a nepotřebuje. Ani jako instituci, ani jeho diváky. Není to paradox? „Já žiju divadlem pořád. Sám sobě jsem autorem, režisérem i publikem. Někdy si řeknu, hergot, tohle jsi vymyslel dobře, chlapče! A může jít o nějakou pitomost, třeba zareaguji na běžnou situaci, odpovím pokladní v samoobsluze – prostě cokoliv. Kudy chodím, tudy trousím ptákoviny. Vlastně hraju divadlo 24 hodin denně. I moje sny jsou divadelní představení, a nemusí jít přitom o erotické sny. Vím, je to naprostá schizofrenie, ale já se tím dobře bavím.“– Přečtěte si první část z nového cyklu, který prostřednictvím příběhů osobností - především z neprofesionálního umění - současně zrcadlí i našich 30 let ve svobodě.

BEROUNSKO: Nečekaně se ke mně donesla zpráva, že bude – docela poprvé – vydána novela Diogenes a kočky z pera Karla Mejstříka, mého dědečka. Vznikla na základě jeho setkávání s Václavem Matouškem, malířem samoukem, podivínem, který od roku 1932 obýval nuznou chýši pod zříceninou hradu Týřova u řeky Berounky, daleko od lidí, jen se svými kočkami. Lidí se stranil celé roky, nejbližší vesnice Týřovice byla za řekou a vysoko na kopci, vzdálenější Skryje pak po krkolomné lesní stezce ve strmém srázu nad Berounkou asi 3 km. Jen pár chatařů z malé osady mu bylo blíž, ti tu ale bývali jen přes léto. Osada dodnes nese jeho jméno – Matouškov – a on žije v paměti starousedlíků a dnes i chalupářů jako místní legenda.

HORNÍ DUBENKY: Malá obec na Vysočině, s poetickým názvem, ale běžnými starostmi odlehlé vsi…  Pokud si ji ale zadáte na internetu do vyhledávače, zjistíte, že tohle místo zas tak ospalé není. Jeden z prvních odkazů vás nasměruje na tamější aktivní farní sbor Českobratrské církve evangelické. Právě kostel a církevní prostory se staly zázemím pro řadu kulturních a společenských akcí a také projekt Kultura na vsi, jehož cílem je přivádět na venkov kvalitní a cenově dostupnou kulturu. V obci se tak vlastně stále „něco“ děje a tradiční akce jako turnaje, karnevaly, hody doplňují další, i třeba úplně obyčejné a polozapomenuté, jako jsou přástky. Iniciátorem a hnacím motorem všech těchto inspirativních aktivit na podporu spolkového života v obci je paní Eva Tkadlečková a její manžel, kteří se sem s rodinou přestěhovali teprve na podzim roku 2016. Když se jim v Horních Dubenkách podařilo loni v září uskutečnit v rámci projektu Kultura na vsi komorní koncert Jardy Svobody, známého frontmana kapely Traband, nedalo mi to, abych jim za Místní kulturu nenapsala…

ČR: Ve svých pěti letech začínala Terezie Kovalová s klavírem a zpěvem. V osmi zřetelně projevovala muzikální nadání, ale svými předpoklady směřovala spíše k violoncellu. Byly dny, kdy toužila violoncello vyhodit z okna, přesto se vypracovala na nejznámější českou cellistku a v kruhu umělců na oceňovanou a žádanou muzikantku.