SLANÁ: V prosinci loňského roku Divadelní soubor Tyl Slaná s velkým očekáváním odehrál premiéru divadelního představení Čertovská pohádka, ve kterém se na prkna, co znamenají svět, poprvé postavily děti ze Slané a Košťálova. Úspěch měly obrovský a obě vánoční představení si patřičně užily.
„V lednu jsme se poprvé vypravili na zájezdové představení, a to do Kruhu u Jilemnice. Děti si poprvé vyzkoušely jaké to je, hrát někde jinde, než na domovské scéně a samy poznaly, že to není úplně jednoduché, že to, na co byly zvyklé ze Slané, najednou všude není,“ říká Katka Schovánková, režisérka výše zmíněného divadelního představení.
V březnu se pak malí divadelníci vypravili do Libštátu, v rámci školní akce si zahráli opět ve Slané a zavítali na divadelní přehlídku dětského divadla do Desné. Odtud si odnesli účastnický diplom a zajímavou zkušenost.
V dubnu potom děti hrály v Lučanech nad Nisou, kde si poprvé vyzkoušely kouzlo improvizace, protože si zahrály na asi nejmenším jevišti, které kdy viděly. Děti se s tím ale popraly statečně a podobné podmínky ve Valteřicích už tedy pro ně nebyly žádnou novinkou. V květnu pak se svojí pohádkou zahájily divadelní přehlídku ochotnických souborů v Josefově Dole.
„Po odehrání pohádky jsme si zajeli na nedalekou rozhlednu, na oběd a poté jsme podnikli výšlap k Josefodolské přehradě. Bylo to velmi příjemné a veselé odpoledne. Všichni jsme si to náramně užili,“ dodala Schovánková.
Poslední jarní štaci odehráli malí divadelníci začátkem června v Dolních Štěpanicích u Jilemnice v rámci dětského dne.
„Chtěla bych využít této příležitosti, abych poděkovala všem dětem a jejich rodičům, za jejich čas, paní Špačkové za to, že nám na každou výjezdovou akci napekla sladké dobroty, po kterých se pokaždé hned zaprášilo, Jarkovi Malému za úžasnou technickou podporu a stavbu scény, stejně tak Alešovi Roštejnskému, dále zvukařům Martině Fejfarové, Honzovi a Lukášovi Kvardovi za kvalitní zvuk a světla, Luciferkám Gabče Šikolové a Kristýně Maškové a v neposlední řadě mému manželovi Alešovi Schovánkovi za bezpečný převoz kulis, pomoc se stavbou scény a celkově za podporu v tomto mém časově náročném koníčku,“ zakončila své ohlédnutí za jarní sezónou režisérka.
Na děti nyní čekají divadelní prázdniny, které si pravděpodobně prodlouží až do poloviny října, kdy se opět začnou scházet a oprašovat texty před náročnou podzimní a zimní sezónou.
„Přeji celé naší úžasné partě krásné prázdniny plné krásných zážitků a těším se, až se na podzim v plné síle zase všichni setkáme,“ dodala Katka Schovánková.
ŽATEC: V roce 2025 oslaví Domov pro seniory a pečovatelská služba v Žatci 70. výročí svého založení. U této významné příležitosti se domov obrací na širokou veřejnost, bývalé i současné klienty a zaměstnance s prosbou o pomoc při sestavení unikátní brožury mapující bohatou historii péče o seniory v Žatci.
OLOMOUC: Moravská filharmonie Olomouc připravila k příležitosti státního svátku sérii pěti koncertů, kterými potěšila publikum ve městech Prostějov, Jeseník, Olomouc, Šumperk a Přerov. U příležitosti letošního Roku české hudby bylo hlavní programovým leitmotivem celého turné hudba výhradně českých autorů. Diváci se mohli těšit z mimořádných výkonů talentovaného rumunského violoncellisty Andreie Ionițy, který je nositelem prestižní ceny z mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského a pravidelně vystupuje s předními orchestry po celém světě.
ČR: Česká republika patří mezi jeden z dvaceti šesti států, které mají polární základnu na Antarktidě. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zde už patnáct let provádějí unikátní výzkumy. Zaměřují se na dopad klimatických změn na Antarktidě a na to, jak tyto změny působí na území naší republiky. Film Petra Horkého Čeští vědci v Antarktidě představuje práci tuzemských výzkumníků a jejich způsob přemýšlení o globálních změnách, které čím dál tím více ovlivňují životy nás všech. To vše v nádherných a dechberoucích scenériích drsné antarktické krajiny. Dokument odvysílal program ČT2 dnes, 29. října, dostupný je i v iVysílání.
ČR: Byl to ten nejveselejší “dušičkový“ rozhovor, jaký jsem kdy vedla. Mým hostem v rozhlasovém studiu byl sochař, malíř, spisovatel a pedagog Vladimír Preclík. Vyprávěl o slavnosti v Den mrtvých v Mexiku, o tradici plné barev, hudby, zábavy a radosti. O pár let později – už o poznání vážněji – jsme se k tématu vrátili v knižním dialogu Sochařům se netleská. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležité je připomínat si své blízké, a dokonce klást jim i dosud nezodpovězené otázky. Tak jako Vladimír Preclík svému otci Aloisovi v následujícím textu.