středa
31. července 2024
svátek slaví Ignác



Cena Rudolfa Eitelbergera

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc ve snaze podpořit, ocenit a připomenout kvalitní počiny v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v regionu své působnosti vyhlásilo na konci roku 2008 první ročník Ceny Rudolfa Eitelbergera, pojmenované po významném olomouckém rodákovi a spoluzakladateli dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfu Eitelbergerovi von Edelberg (1817 – 1885).

Cílem tohoto symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy do organismu historické Olomouce, které pozitivně přispěly k jeho měnící se podobě. Naplňujeme tím jeden z cílů Sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních změnách v Olomouci a na Olomoucku, ovlivňujících architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit.

První ročník ocenění byl pojat retrospektivně za celé polistopadové období, v dalších ročnících se počítá s hodnocením staveb dokončených vždy v příslušném roce.

Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila sedmičlenná komise složená převážně z historiků a kritiků architektury a památkářů, která do užšího výběru nominovala dvanáct staveb. Tajnou volbou komise se vítěznou ralizací prvního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera  stala Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou, a ocenění tak získali autoři Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Angela Chiantelli a Ivan Theimer.

Již v roce 1995 iniciovalo Statutární město Olomouc prostřednictvím městské rady projekt renovace ústředního Horního náměstí, které zůstávalo ve svém nevábném „postkomunistickém“ kabátě. Vítězný návrh trojice mladých architektů Hájek – Hlásek – Šépka byl tehdy přijat pro své kultivované řešení, respektující historický kontext místa. Realizace proběhla v letech 1998 – 2001. Potřeba uchovat autenticitu a tradici prostoru byla již od roku 1995 zdůrazněna úvahami o doplnění mozaiky barokního souboru kašen poslední součástí – Aríónovou kašnou, plánovanou již v polovině 18. století.

Na výzvu olomoucké městské rady vytvořil olomoucký rodák, respektovaný evropský sochař Ivan Theimer návrh kašny, která byla dokončena a osazena v roce 2002. Na celku kašny s nádrží se projektově podílela italská architektka Angela Chiantelli z Luccy, a v Itálii byly rovněž odlity součásti sousoší.

S odstupem času, a zejména při srovnání se současnými devastačními zásahy předláždění Pekařské a Denisovy ulice, je třeba celkovou restituci Horního náměstí označit za neobyčejně zdařilou a citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení. Ponechání dochované dlažby naopak jen posílilo historickou přirozenost této části města a zdůraznilo její nesporné estetické kvality. To podporuje i kultivovaně provedený informační aparát včetně modelu historického jádra města a zejména Aríónova kašna, která svým „společenským magnetismem“ vytvořila nové a neobyčejně přitažlivé sociální ohnisko v centru města. V kontextu proměn Olomouce, ale též dalších českých a moravských měst po roce 1989 náleží tato obnova nejen k těm nejvýraznějším, ale bezesporu i nejkvalitnějším.

To se ostatně projevilo v několika oceněních, které projekt získal (čestné uznání v mezinárodní Piranesiho ceně v roce 2001 a cena v kategorii rekonstrukce v celorepublikové Grand Prix Obce architektů v roce 2002). Nelze samozřejmě odhlédnout od hlasů, které opakovaně kritizují „neschůdnost“ historické dlažby, volbu mobiliáře (lavičky, svítidla) nebo absenci zeleně. První výtka je zcela neoprávněná: na frekventované chodníky autoři použili nové, dostatečně komfortní a široké kamenné desky, kdežto vzácná historická nerovná dlažba zůstala v plochách kolem sochařských monumentů, kde se předpokládá spíše pomalý, rekreační pohyb nebo stání (turisté, kulturní akce). Co se týče mobiliáře, ostatně snadno nahraditelného, jeho nekvalitní řemeslné provedení nelze vyčítat autorům projektu.

 

Podobně je to i s osvětlením, které nemá s původním projektem příliš společného. Mnozí možná zapomněli, že originální návrh svítidel byl zamítnut v roce 2000 Ministerstvem kultury ČR a současná „konfekční“ svítidla Thorn byla do projektu prosazena až ex post. Pořízení osvětlovacích těles o metr kratších, než s jakými počítal návrh, vedlo k potížím s nedostatečným osvětlením některých partií náměstí. Také nasvícení dominant a fasád náměstí se nedaří realizovat podle původního návrhu.

Navzdory námitkám je přínos rekonstrukce Horního náměstí neoddiskutovatelný. Znamenala vytvoření nové hodnoty založené na respektu k historickému kontextu místa a je současně příkladem neobyčejně osvíceného přístupu investora, Statutárního města Olomouce, který by měl zůstat vzorem i do budoucna. Nedávné diskuse o problematice umístění zeleně na náměstí ukazují, že některé otázky zůstávají otevřené a úpravu prostoru v tomto ohledu není nutné pokládat za definitivní.

Stejně tak to ale dokládá, že Horní náměstí je stále živým srdcem města, na jehož prospěchu má zájem snad každý jeho obyvatel, který si uvědomuje hodnotu výjimečného historického prostředí svého domova.

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc by chtělo u příležitosti předání Ceny Rudolfa Eitelbergera iniciovat veřejnou a odbornou diskusi o budoucnosti Horního náměstí a doufá, že tato snaha nezůstane bez odezvy.

Datum oficiálního předání Ceny Rudolfa Eitelbergera nebylo ještě stanoveno a upřesní se po dohodě s oceněnými.Cena Rudolfa Eitelbergera

Návrh a realizaci Ceny Rudolfa Eitelbergera provedl Jaroslav Koléšek (nar. 1974), který patří mezi významné české výtvarníky mladé generace. Jako sochař je všestranný, pracuje s kamenem, betonem, dřevem, sádrou, sklem i plastickými hmotami. Vystavuje pravidelně doma i v zahraničí (Polsko, Německo). Je autorem památníku letecké bitvy nad Šanovem a držitelem zlínské Ceny Václava Chada (2003). Pracuje jako odborný asistent na Katedře sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity.

Pro bližší informace viz http://www.vy3.net/k/fla.html.

O. s. Za krásnou Olomouc

kontakty:

PhDr. Martin Horáček, Ph.D. – 605 825 098

Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D. – 732 779 678

E-mail: krasnaolomouc@seznam.cz www.krasnaolomouc.cz

 

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Nové seriály, oceněné filmy, řada dokumentů, pořady pro děti, online projekty nejen pro mladé i osvědčená zábava na sobotní rodinné večery v podobě StarDance – to vše Česká televize chystá v nadcházejícím období. Podzimní schéma zahájí minisérie Docent II hned v neděli 1. září od 20:10 na ČT1.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení
Co se děje
30.07.2024

ČESKÝ TĚŠÍN: Vyšla nová publikaci našeho kolegy historika Mgr. Martina Krůla, Ph.D., s názvem PORTA SILESIAE. JABLUNKOVSKÉ ŠANCE – RANĚ NOVOVĚKÝ FORTIFIKAČNÍ SYSTÉM NA POMEZÍ SLEZSKA, UHER A POLSKA.

Moravskoslezský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Památky, Vzdělávání
Co se děje
23.07.2024

ČR: V zásadních chvílích pro Československo a Česko jsme se vždy shromažďovali na Václavském náměstí pod monumentální sochou sv. Václava, obklopeného patrony české země. Svátek 1. máje symbolizuje zase pro Pražany socha Karla Hynka Máchy na Petříně. Obě sochy jsou dílem Josefa Václava Myslbeka (1848–1922), a ještě mnoho dalších – například mohutná sousoší na Vyšehradě inspirovaná postavami z naší nejstarší historie. Co víme o jejich autorovi? Nejvíce si cenil druhého místa na pařížském Salonu za dílo Krucifix, které se nedávno stalo středem pozornosti nejen na pražské AVU, kde už přes 100 let visí jeho další odlitek, a kterou Myslbek spoluzakládal.

Milada Myslbeková, pravnučka zakladatele moderního českého sochařství, se už loni rozhodla připomenout svého slavného předka velkou výstavou. Proběhla v Praze v Obecním domě a byl to docela husarský kousek, protože jinak se podobnou činností nikdy nezabývala. Ale podařilo se a energické dámě se splnil sen, o kterém si teď vyprávíme, a který by měl mít i pokračování. Vždyť Josef Václav Myslbek je zakladatelem českého moderního sochařství a jako takový by měl mít pevné místo v naší národní paměti. Je to ale tak?

 

 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Ostatní, Památky
Články a komentáře
24.07.2024

PRAHA: Galerie kritiků musí po prázdninách skončit v prostorách pražského paláce Adria, kde sídlí přes 20 let. Nynější provozovatel galerie, Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, prohrál soutěž, kterou vypsal správce budovy Trade Centre Praha (TCP) po problémech s placením nájemného. ČTK to sdělil zástupce správce Ondřej Šrámek. Předsedkyně sdružení Vlasta Čiháková Noshiro uvedla, že se obrátila na radu hlavního města a primátora, aby zhodnotili regulérnost soutěže. Soutěž vyhrála s nabídkou společnost Art of All, která provozuje on-line galerii Original Gallery. Jednatel Art of All Marcel Sítník uvedl, že v paláci Adria bude její kamenná pobočka. Budova patří magistrátu, pro který ji spravuje TCP.

Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Senioři
Co se děje
22.07.2024