Cena malíře Františka Kupky bude stále stoupat

Do příprav akce se zapojila také Marie Viniegra, rodačka z Opočna, která bydlela v Dobrušce a od roku 1972 žije ve Francii. Rozhovor přináší „nezávislý“ pohled na malíře, jehož obrazy se dnes v aukcích uměleckých děl prodávají za desítky miliónů korun.

 

Narodila jste se v Opočně, žila v Dobrušce, teď bydlíte nedaleko Paříže. Můžete prozradit, jak se to stalo?

Do Francie jsem se dostala sňatkem v roce 1972.

 

A vaše zaměstnání?

Nejdříve jsem pracovala ve spolku rodáků z Československa, potom dlouhá léta na konzulátu, kde jsem vyřizovala důchody pro lidi, kteří pracovali mezi válkami ve Francii. Jednalo se o poměrně velkou českou a slovenskou komunitu - Slováci byli především v zemědělství, Češi spíš v průmyslu, mezi nimi také hodně kožešníků a krejčích. Pracovali v opravdu renomovaných firmách. Jeden z těch, jimž jsem vyřizovala důchod, byl dokonce střihačem v salonu Chanel.

 

Váš současný pobyt v Česku souvisí s Česko-francouzskými dny v rodném kraji malíře Františka Kupky na počest 60. výročí jeho úmrtí. Kdy jste vy sama „objevila“ tohoto umělce?

Já jsem Františka Kupku „objevila a neobjevila“ za svého dětství. Od šesté třídy jsem chodila v Dobrušce na ZDŠ Františka Kupky v ulici Františka Kupky. Pro mě tehdy nebyl Kupka osobou neznámou, ale byl osobou nedosažitelnou. Jako dítě jsem ho považovala za člověka, který žil před mnoha lety, i když zemřel pouhé tři roky předtím, než se ulice Svatodušská přejmenovala na Kupkovu. Přestože jsem věděla o řadě lidí, kteří ho znali osobně, nikdy mě nenapadlo se na něho zeptat – stále jsem ho měla zařazeného mezi ty nedosažitelné.

 

Kdy se to změnilo?

Až když jsem jezdila z předměstí do centra Paříže a během cesty vždy viděla šipku „Kupka“. Tehdy mě napadlo, že se jedná o našeho Kupku, i když jsem ještě ani nevěděla, že ve čtvrti La Défense stojí moderní budova s jeho jménem. Plánovala jsem, že se v důchodu začnu Kupkou ve Francii zabývat.

 

Začala jste tedy?

Už v roce 2006 mě předběhl Jiří Králíček z Opočna se spolkem ABAKUS, který ho začal představovat v jeho rodném kraji. Po několika letech se řešila otázka převozu ostatků, ve které jsem se hodně angažovala – byla jsem proti převozu. A důvody? Eugénie Kupková koupila navěky místo posledního malířova odpočinku v kolumbáriu hřbitova Père Lachaise i přesto, že Kupkovi byli chudí. Od paní Kupkové to tehdy bylo velké gesto. Ve Francii totiž navěky znamená NAVĚKY, tedy jednou provždy. Paní Kupková zemřela v roce 1963, je pohřbena na jiném hřbitově ve společné šachtě, nemá svůj hrob a její ostatky bohužel nejsou identifikovatelné. To mě utvrdilo v tom, že Kupka má zůstat tam, kde je. Místo jeho odpočinku je velmi prestižní, nebylo zadarmo a jeho zaplacení považuji za projev lásky a úcty Eugénie k manželovi.

 

Česko-francouzských dnů se zúčastní také zástupci Beaugency. Všeobecně se ví, že František Kupka žil v Puteaux, jaký tedy měl vztah k městu na Loiře?

V Beaugency žil za války, mezi lety 1940 a 1944. Přišel tam, když začala okupace Francie a byla okupována polovina území. Město leží nedaleko jižní zóny, která v roce 1940 ještě okupována nebyla. Na venkově se válka prožívala lehčeji. Kupkovi tím spíše, že se předtím angažoval v československé komunitě tak, že z toho titulu mohl čelit i pronásledování. V době, kdy se uchýlil do Beaugency, byl už starší pán. Jeho manželka tam měla své kořeny, rodinu. Pocházela sice z jedné nedaleké vesnice, ale její rodina se později do Beaugency přestěhovala.

 

Co ve městě na Loiře po malíři zůstalo?

Velmi málo. Nejznámější je Panorama Beaugency, jehož reprodukce bude vystavena na Česko-francouzských dnech. Kupka se tam přátelil s tehdejším starostou města, což dokazuje i vzkaz dole na obrazu, kam napsal, že je to odměna za vřelé přijetí.

 

Jak se tam živil?

V tomto městě moc nemaloval, lidé ho tam neznali. Od jednoho pamětníka jsme se dokonce dověděli, že mu dal Kupka na vybranou, zda chce od něj obrázek nebo nějakou hračku, a on si vybral hračku. Dodneška samozřejmě lituje, že si nevzal obrázek. Kupka se v Beaugency živil tím, že dával lekce z filozofie, většinou za obživu.

 

Které období Kupkovy tvorby je vám nejbližší?

Já osobně žádné preference nemám. Všechno má něco do sebe - i kresby nebo třeba jeho karikatury. I když právě ty jsou vždy poplatné době, a dnes je složité je pochopit. Navíc popisky jsou ve francouzštině a tím pro Čecha málo srozumitelné.

 

A váš pohled na Františka Kupku?

Byl to velmi všestranný umělec a opravdový průkopník abstrakce, na což se občas zapomíná. Vědí o tom především znalci výtvarného umění. Většinou se vyslovují jména Kandinskij, Delaunay, Mondrian, ta se objevují všude, a Kupka nikde. Je na čase ho ještě více zviditelnit. Často navštěvuji výstavy a v Centre Pompidou jsem viděla Kupkův obraz, z něhož mi dojmem nad krásou mrazilo. Má úžasný cit pro barvy, pro estetiku.

 

Co mu podle vás chybělo, aby byl už za svého života „světový“?

Kupka se neuměl sám prodávat, nevěřil obchodníkům s uměním a neměl děti, které by chtěly využít jeho obrazy k vylepšení finanční situace. Domnívám se, že to jsou důvody, proč je méně známý, než by si zasloužil. Věřím ale, že jeho cena bude stále stoupat.

 

Jak oslaví Francouzi významné výročí tohoto umělce?

Chystá se velká výstava Kupkových děl v pařížském Grand Palais, která by měla proběhnout v roce 2018 – od března do počátku července. V Grand Palais se konají výstavy těch nejvýznamnějších umělců, je to budova, o niž mají výstavníci největší zájem, naprostá špička.

 

Čím jste se podílíte na česko-francouzských dnech?

Už v minulosti a také nyní jsem byla zprostředkovatelkou korespondence mezi všemi městy. Tady jsem se vělaovat zástupcům Puteaux i Beaugency.

 

Proč bylo pro výstavu vybráno téma Kupka a ženy?

Ženy hrály v jeho životě stěžejní roli. Nejdřív to byla maminka, kterou však ztratil v deseti letech, což ho velice poznamenalo. Pak se platonicky zamiloval do dívky v Jaroměři, s kterou ale nikdy osobně nemluvil. Mezi ženy, které jeho život velmi ovlivnily, patří i dánská módní návrhářka, s níž našel i finanční zázemí, po její smrti se sblížil s Gabrielle, tanečnicí z Montmartru a po rozchodu s ní konečně poznal Eugénii, s níž pak prožil zbytek života. Všechny ho podporovaly morálně i finančně. Z hlediska podpory byl důležitý samozřejmě i mecenáš Waldes, ale to je jiná kapitola.

 

Pociťujete sama nějaké spojení s Františkem Kupkou?

Všude říkám, že máme s Kupkou paralelní osudy. Narodili jsme se v Opočně, žili v Dobrušce a usadili u Paříže, v podstatě pouhých pět kilometrů od sebe. „Malý“ rozdíl je v tom, že já neumím malovat.

 

Co byste přenesla z Francie do Čech, kdybyste mohla?

Mezilidské vztahy v každodenním životě. Ve Francii se lidé k sobě chovají mnohem vstřícněji, vše - třeba i fronty v obchodě – řeší v klidu. V Čechách mi vadí zbytečný stres, trochu mi zde chybí vzájemná úcta a hlavně úsměv.