Ateliér, v němž se zastavil čas

ČESKÝ KRUMLOV: V červnu letošního roku bylo v Českém Krumlově otevřeno Muzeum Fotoateliér Seidel. O jeho zrodu jsme informovali ve dvou článcích v Místní kultuře, a to v č. 3 a v č. 7-8 z roku 2006. Od té doby uplynul nějaký čas, a nás zajímalo, co se v tomto výjimečném muzeu, které provozuje Českokrumlovský rozvojový fond - ČKRF (spol. s  r.o., dceřiná společnost se 100% majetkovou účastí města Český Krumlov), děje a jaké nové plány se zrodily.  

Josef Seidel, původně vyučený malíř skla, pocházel z Lísky (německy Hasel), která je dnes součástí České Kamenice. Tomuto oboru se však nevěnoval – učarovala mu fotografie. Vandrem prošel Slezsko, Sedmihradsko, Uhry, pobyl ve Vídni a Salzburgu. Během cest, při nichž se věnoval fotografování, se dověděl, že zemřel českokrumlovský fotograf Zimmer. Domluvil se s jeho vdovou a živnosti se ujal sám.

Původní ateliér postavený před rokem 1884 byl dřevěný a od stejného data jsou zachovány také knihy zakázek. V roce 1905 postavil Josef Seidel secesní dům, v jehož prvním patře vznikl nový prosklený fotoateliér. Ze tří Seidlových synů se rodinnému řemeslu věnoval pouze František. Rodině Seidelů patřil i objekt v těsném sousedství, v němž bydlel bratr Františka – Helmut, který po roce 1945 odešel do Německa a dům byl jako německý majetek zkonfiskován. Samotný ateliér fungoval až do konce roku 1952, poté celý objekt sloužil pouze jako obydlí.

Doba největšího rozkvětu firmy

V rámci ateliéru fungoval obchod s papírenským zbožím a mimo jiné se v něm prodávaly i pohlednice zobrazující různé kouty Českého Krumlova i celé Šumavy. Mezi nimi se vyskytovaly průkopnické formy např. fotografických koláží. Výroba a prodej pohlednic se vedle pořizování portrétních fotografií a dalších služeb, stala, nejrozsáhlejší a také nejznámější činností firmy, pro kterou znamenal přelom dvacátých a třicátých let nejúspěšnější období. Tehdy vznikla řada přístaveb zejména s laboratořemi a další prostory sloužící rozmachu r fotoateliéru, který v době svého vrcholu čítal 11 zaměstnanců (včetně papírenského obchodu). Dům prošel elektrifikací a majitelé dokonce zvažovali zavedení ústředního topení. V rohu zahrádky nechali Seidelovi vybudovat garáž, protože vlastnili auto a motorky, což jim mimo jiné umožňovalo pořizovat fotografie i ve vzdálenějších lokalitách.

Jak vzniká muzeum

Vybudování muzea předcházel odkup dvou domů, které jsou s činností fotoateliéru úzce svázány. V dubnu 2005 se podařilo objekt s ateliérem koupit od dědiců fotografické rodiny Seidelů a od soukromého majitele další. Za celý areál, včetně zahrádek a dvou menších objektů, zaplatil ČKRF 8,5 milionu Kč. Součástí kupní smlouvy je i veškerá pozůstalost, část díla a práva k němu.

Evidence sbírkových předmětů je v tomto případě běh na dlouhou trať, zatím jsou zaznamenány celky – tedy místnost, číslo police a soupis předmětů. Celkový počet negativů je kolem 80 tisíc kusů a každá fotografie s negativem má své číslo.

Jedinečnost tohoto muzea tkví v autenticitě a uchování genia loci, a to nejen co se fotoateliéru a fotografického řemesla týče, ale i domu a života v něm. Objekt a jeho vnitřní prostory prošly procesem pečlivého a s ohledem na původní stav věrného restaurování, díky němuž se podařilo zachovat také mnoho drobných památek na intimní život rodiny Seidelů, jejíž členové neopakovatelným způsobem zdokumentovali život a krásy Šumavy.

Pozvání do 1. poloviny 20. století

Při vstupu z Linecké ulice se prochází nejprve návštěvnickým centrem a vlastní prohlídka začíná v domě s ateliérem. První místnost nabídne pohled na způsob třídění fotografií, vedení účetnictví, retušování fotografických snímků, v regálech jsou umístěny původní zásoby papírnického obchodu. Další dva pokoje dávají nahlédnout do života Františka a Marie Seidlových, a to do ložnice a obývacího pokoje. Citlivě zrestaurovaný nábytek doplňuje dobová výmalba stěn a stropů prováděná pomocí šablon. Zcela unikátní je místnost pro kopírování denním světlem. Tento způsob se využíval před zavedením elektrického proudu do domu.

Další místnosti v přízemí patří laboratořím s kvalitním technickým vybavením. Představeny jsou tu čtyři oblasti pracovní náplně firmy: reportážní fotografie, pohlednice, ateliérová služba, kopírování a oddělení určené pro fotografy amatéry, které zajišťovalo vyvolávání filmů a výrobu pozitivů. Reportážní fotografie dokumentují veškeré dění ve městě a okolí, a tak je můžeme považovat za obrazovou formu kroniky.

V prvním patře dominuje fotoateliér s prosklenou střechou, vybavený dobovými fotoaparáty, nábytkem i důmyslným pozadím potřebným pro ateliérové fotografie, a fotokomora v těsném sousedství. V útulné místnosti před vlastním vstupem do ateliéru se zákazníci mohli na fotografování v klidu připravit. Prostředí je mělo dobře naladit, protože pro mnohé to bylo první setkání s tímto způsobem zobrazování. Vybavení je připomínkou třetího syna Josefa Seidela – Arnolda, který byl právníkem a působil mimo Český Krumlov. V přístavbě najdete techniku fotografické dílny, včetně tehdejší odborné literatury.

Suterén obsadilo Centrum česko-rakousko-německého porozumění zaměřené na život ve zdejším regionu. Místnost je určena k pořádání přednášek a dalších akcí.

Expozice doplňuje zázemí

Depozitář vznikl úpravou a kompletní rekonstrukcí podlaží jedné z budov areálu bývalého autobusového nádraží. Klimatizované místnosti s regulovatelnou vlhkostí tak zajistí důstojné uložení negativů i pozitivů, včetně těch nejstarších na skleněných deskách. Součástí je i badatelské a digitalizační pracoviště. V další budově je umístěn zbylý nábytek a jiné velké předměty z obou budov muzea.

Vícezdrojové financování

Celkové náklady na projekt záchrany a rehabilitace fotoateliéru se odhadují na cca 55 milionů Kč. Z Evropské unie se podařilo v 1. etapě získat 1,5 milionu Kč z programu INTERREG IIIA ČR – Bavorsko na záchranu a rehabilitaci fotografického ateliéru, v 2. etapě šlo o 5,25 milionu Kč z programu INTERREG IIIA ČR – Rakousko na vytvoření veřejné expozice, 3. etapa z programu INTERREG III ČR – Rakousko přinesla 4,5 milionu Kč na ustanovení Centra česko-rakousko-německého porozumění.

Ministerstvo kultury poskytlo v rámci programu Regenerace městské památkové zóny 490 tisíc Kč, za něž byla provedena oprava prosklené střechy ateliéru. Dalších 230 tisíc Kč šlo na opravu střechy. Město Český Krumlov a ČKRF daly 8,5 milionu Kč na koupi muzejních objektů, dále 260 tisíc Kč na opravu střechy. Částka 200 tisíc Kč byl použita na výstavu depozitáře v areálu bývalého autobusového nádraží. Další finanční prostředky ČKRF jsou ve mzdách, drobných předmětech, technice, jízdném, propagaci, energiích v depozitáři, knihovně atd.

Z grantů od Jihočeského kraje ve výši přes půl milionu Kč byly restaurovány muzejní předměty a rekonstruován malý dům čp. 260. Sponzoři a další soukromí dárci poskytli dary v souhrnné výši přes 200 tisíc Kč.

Jak dál

Závěrem jsme se zeptali manažera projektu ČKRF Ing. Petra Hudičáka na plány v dalším období: „V horizontu tří let chceme dokončit digitalizaci archivu a výsledky představit v rozsáhlé fotodatabance, čeká nás i prezentace na řadě výstav. Dále potřebujeme doplnit muzeum o průvodcovskou audiotechniku, pracujeme na poli marketingu v propagaci nejen našeho muzea, ale i podobných projektů v zahraničí. Využíváme také grantové politiky kraje pro menší projekty. Na digitalizaci by tyto prostředky nestačily, a proto připravujeme žádosti z programu EU Cíl 3 v česko-bavorské části. Samotný projekt muzea je nekončící záležitost s mnoha překvapeními, s dosahem daleko za hranice Česka. Příkladem je účast na mezinárodní konferenci o tříbarevné fotografii na konci října 2008.“

Eva Veselá