Armida Antonína Dvořáka v Národním divadle
PRAHA: Poslední dokončené dílo Antonína Dvořáka Armida se na pražskou scénu vrací po třech desetiletích a svým tématem je nadčasové. V obsazení se objeví výkvět česko-slovenské pěvecké scény. První provedení se odehrálo pod taktovkou Roberta Jindry a v režii Jiřího Heřmana v rámci festivalu Pražské jaro už 19. května.
Jsem již více než čtrnáct měsíců bez práce, nemohu se k ničemu vypravit a nevím, jak dlouho ještě můj nynější stav potrvá,“ píše Antonín Dvořák v dopise příteli Emilu Kozánkovi v únoru 1902. Po úspěchu s Rusalkou hledá skladatel nové libreto. Nachází ho ve Vrchlického Armidě, která vypráví příběh o vášnivě milostném vztahu mezi Armidou, dcerou damašského krále, a rytířem křížové výpravy Rinaldem. Oba milenci se tak ocitnou na bitevním poli, kde nad láskou a rozumem vládne touha po moci a fanatismus, zejména ten náboženský.
Armida je Dvořákovým posledním dokončeným dílem, ve kterém zúročil vše, k čemu se v průběhu svého tvůrčího života dopracoval. Po hudební stránce je Armida charakteristická především působivou ilustrací exotického prostředí Blízkého východu, kdy skladatel vytváří dojemné i dramatické hudební pasáže také pomocí neobvyklé instrumentace: například kombinací ženských hlasů s harfami a dřevěnými dechovými nástroji.
Armida je první inscenací, kterou po svém nástupu do funkce hudebního ředitele Opery Národního divadla nastudoval dirigent Robert Jindra. Do Národního divadla se po devíti letech vrací také režisér Jiří Heřman, tvůrce propracovaných a vizuálně působivých inscenací, jimiž si vydobyl renomé jednoho z nejuznávanějších a nejoblíbenějších českých operních režisérů posledních desetiletí.
Mohlo by vás také zajímat...
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.
LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818