neděle
15. prosince 2019
svátek slaví Radana
Starosta Uhříněvsi Vojtěch Zelenka
© Archiv starosty



Uhříněves před a po "Sametu"

PRAHA: Uhříněves je od sedmdesátých let 20. století pražskou městskou částí. Původně městys, povýšený v roce 1913 na město, zaznamenal na začátku 20. století rozvoj průmyslový a s přílivem nových obyvatel i společenský a kulturní. Zdá se, že podobné období zažívá městská část i nyní, protože splňuje požadavky na bydlení blízko přírody, přitom s dosahem velkoměsta. Stěhuje se sem mnoho nových obyvatel a jejich kvalitu života ovlivňuje i kultura, která má v současnosti všechny podstatné podmínky pro existenci. Záleží pouze na lidech, na vedení radnice a na občanské společnosti, jak situaci, která nastala po roce 1989, společně dokážou využít.

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

Slýchávala jsem, že v období komunistického temna byla Uhříněves pouze noclehárnou, když se do Prahy jezdilo za prací, nakupovat i za kulturou. Takto to určitě nevidí paní Libuše Votavová, uhříněveská rodačka a patriotka, která říká: „V Uhříněvsi není kultura popelkou, a nikdy nebyla. Vždy se našli zájemci u udržování kultury. V Uhříněvsi se o kulturu od první republiky starala Osvětová beseda, která byla aktivní přes nacistickou i komunistickou totalitu. Pouze po "Sametu" se ozval hlas, že by měla být zrušena, ale nestalo se, funguje stále. Divadlu se v minulosti věnovali členové Sokola, DTJ  a hasičů,“ říká a dodává: „Dnes podporuje kulturu také a především OSU (Občanské sdružení Uhříněves), jehož je sama zakládající a aktivní členkou.
Nutno dodat, že paní Libuše Votavová je mimo jiných ocenění nositelkou Nejvyššího vyznamenání ČČK - Medaile Alice Masarykové z r. 2010 a za celoživotní dobrovolnou činnost držitelkou ocenění KŘESADLO. Mnoho projektů iniciovala, na mnoha se podílela, a činí tak dodnes i přes svůj úctyhodný věk. Je osobou, bez které se Uhříněves ani žádná lokalita, která ctí a udržuje tradice, podporuje talentované spoluobčany a kulturně společenský život, neobejde.

 

Jak vnímá kulturní dění v Uhříněvsi, se ptáme také zástupce střední generace, rovněž rodáka a kulturně aktivního člověka, Ing. Michala Klicha, ředitele uhříněveského muzea:

 

Zásadní věc je podpora kultury. Nechci rozvinout debatu zda ano či ne, ale zajímalo by mě, jestli můžete fundovaně, ale třeba i pocitově popsat, jak to bylo v Uhříněvsi před „Sametem“ (1989) a nyní. 

Jak kdesi píše paní Votavová, lidská paměť je krátká a za těch 30 let si jen matně vzpomínám na to, jak jsme zde kulturně žili před rokem 1989. V té době jsem byl studentem vysoké školy a „měl jiné starosti“. Z předlistopadové kultury si vzpomínám na kino v nové sokolovně, které promítalo 3 x týdně a jak doba postupovala, kvalita promítání se zhoršovala. Vzpomínám na výstavy zahrádkářů, které se konaly v klubovně ZO SSM při VÚŽV a sále nad pivovarskou restaurací. V mé mysli se také objevuje vzpomínka na plakáty TJ SOKOL, fotbalistů, hasičů, zvoucí na jejich plesy do sokolovny. Do téhož prostoru jsme chodívali na koncerty DPS Raketa, dnes Jiskřička.
Po roce 1989 se pomalu začaly měnit i poměry v oblasti kultury. Během 30 let vše dospělo do stadia, kdy tu kromě zmíněné Jiskřičky působí Uhříněveské muzeum, Divadlo U22, ZUŠ Lyra a další. 

 

Je kultura ze strany veřejné správy v současnosti podporována dostatečně, nebo by si zasloužila více finančních prostředků, případně jiné podpory? A co je ve vaší městské části podporováno nejvíce?

Městská část Praha 22 vynakládá na kulturu nemalé finanční prostředky, ale financí není nikdy dost. Nicméně díky za to, co je. Na druhou stranu má finanční podpora v naší městské části zvyšující se trend. Nejvíce je podporována činnost Divadla U22, činnost místních spolků a pořádání akcí pro děti a seniory. V rámci finančních možností se snažíme o rozmanitý program. Doufám, že si každý z občanů v bohatém programu najde to, co ho zaujme a potěší.

 

Nositeli kultury v místech jsou ve velké míře občanská sdružení a spolky. Kolik jich existuje v Uhříněvsi a podle jakého principu jsou finančně podporované?

Co se týče počtu spolků, je jich několik desítek. Některé jsou vidět více a některé méně, ale většina jich je zaměřena na šíření kultury a sportu. Mezi ty nejviditelnější patří TJ SOKOL, TJ Uhříněves, SHM Klub, ZUŠ LYRA, OS Uhříněves. Pro spolky každoročně vypisuje radnice dotační program na kulturní akce, kde mohou být přiděleny nemalé finanční prostředky. Každá z výše uvedených organizací má již jakýsi tradiční „příspěvek“ v oblasti kultury (divadelní spolek UCHO, PO-PO-LES, Uhříněveská pouť, koncerty v Divadle U22, Svatomartinský pochod apod.). V době před rokem 1989 byly spolky pod vedením Osvětové besedy, a jak financování tehdy probíhalo mi není známo.

 

Pečuje městská část o kulturu ve všech jejích projevech včetně podpory talentů, snahy o uchování místních tradic či podpory dobrého sousedského klimatu, které je podle mě semeništěm dobrých nápadů? 

Podpora městské části směřuje především DPS Jiskřička a žákům ZUŠ LYRA, kteří dosahují nemalých úspěchů nejen doma, ale i v zahraničí. Co se týká podpory dalších kulturních projevů včetně uchování místních tradic, tkví podle mě v tom, že každoročně v rámci dotačního programu jsou přidělovány neziskovým organizacím finanční prostředky na pořádání tradičních akcí (Uhříněveská pouť, PO-PO-LES, fotbalový turnaj apod.).

 

Určitě pýchou Uhříněvsi je divadlo, resp. rekonstruovaná budova bývalého, a kdysi už u vchodu nevlídně působícího místního kina. Jakým je nyní přínosem pro kulturní občany v Uhříněvsi, ale i přespolní?
 

Ano, Divadlo U22 je pýchou naší městské části. Vzniko v roce 2007 rekonstrukcí budovy nové sokolovny postavené v roce 1931. Nyní zde mohou probíhat divadelní představení, ale funguje rovněž jako kino. Po roce 1948, kdy byla potlačena činnost TJ SOKOL, přešla budova do majetku města, a po roce 1989 byla opět navrácena Sokolům. Vzhledem k nemalým finančním nákladům na provoz byly obě sokolovny v roce 2005 prodány městské části a proběhla nákladná rekonstrukce. Po ní se obě budovy staly centrem kulturního a sportovního života Uhříněvsi, vlastně nejen Uhříněvsi. Budovu Divadla U22 má v pronájmu Dům dětí a mládeže Dům UM a starou sokolovnu  TJ SOKOL Uhříněves. Financování je tím pádem z velké části zajištěno nájemci. V rámci nájemních smluv a prodejní smlouvy mezi MČ a TJ SOKOL přispívá městská část určitou částkou na energie.
V divadle probíhají cca 2 divadelní a 2 filmová představení (film je promítán již 2 dny po oficiální premiéře) týdně, a to nejen pro uhříněveské občany, ale i pro obyvatele širokého okolí (Kolovraty, Říčany, Královice, Benice, Nedvězí, Jižní Město, Petrovice). Díky tomu „širokému záběru“  bývá hlediště divadla dostatečně zaplněné. U kina je to trochu horší, nicméně návštěvnost postupně roste.

 

Čím se může Uhříněves v oblasti kultury ještě pochlubit?

Myslím si, že je to muzeum. Pravda, jde o malé regionální muzeum, které „bojuje“ především s nedostatkem prostor, ale za dobu svého trvání od roku 2003 se stalo mnohé. Do konce roku 2018 ho navštívilo přes 60 000 více či méně spokojených návštěvníků (někteří opakovaně). Uspořádali jsme 100 příležitostných výstav (obrazy, lidové umění, fotografie, sochy, objekty, kovářské výrobky, tematické výstavy k výročím). Vystavovala se zde díla umělců známých nejen doma, ale i v zahraničí (Blanka Bohdanová, Iva Hüttnerová, Tomáš Vosolsobě, Zdeněk Bareš, Libuše Kaplanová, Jiří Trnka, Zdeněk Smetana, Adolf Born, Zdeněk Podhůrský st. a jiní). Uskutečnilo se tu přes 60 komorních koncertů a 70 odborných přednášek (cestopisné, historické, včelařství, diplomacie, fotografování, numismatika, stavebnictví, zdravověda apod.).
Co se týká dalších úspěchů, pak např.  divadelní spolek UCHO založil tradici adventních akcí na Novém náměstí, SHM Klub zase každoročně pořádá Svatomartinský pochod v okolí Nového náměstí. Nelze pominout aktivity Občanského sdružení Uhříněves, které mimo jiné vydalo knihu o historii UHříněvsi a okolí a podílelo se na vydání dalších drobných publikací. V současnosti sdružení připravuje vydání vzpomínkové brožury na události roku 1989 v Uhříněvsi, která by měla vyjít v nákladu 1000 ks a bude zdarma distribuována mezi občany při oslavách o víkendu 15. 11. – 17. 11. 2019. Čtenáři v ní najdou především vzpomínky pamětníků a tehdejších představitelů politického dění v Uhříněvsi. Dále bude obsahovat přehled starostů s jejich krátkým představením od listopadu 1989 do současnosti a také seznam všech členů rady a zastupitelstva ve stejném období.

 

Zjišťuje městská část, jaké mají její občané kulturní potřeby? Případně je nějakým způsobem zajištěna participace občanů na kulturním dění v místě? 

Jak městská část, tak i neziskové organizace několikrát pořádaly různé ankety, ve kterých mohli občané vyjádřit svůj názor na to, co jim chybí nejen v oblasti kultury, ale i například v sociální oblasti, v oblasti obchodu a služeb. Poznatky z těchto anket se pak snaží aplikovat do své činnosti. Na základě ankety vznikla mimo jiné veřejná WC, která podle mě patří také do oblasti kultury, protože „péče“ o tuto oblast lidského života ukazuje, jak jsme kulturní; zda podpoříme výstavbu moderních toalet nebo budeme přehlížet nevábná a páchnoucí zákoutí. Na základě ankety bylo znovuobnoveno promítání kina, byla rozšířena nabídka akcí při Uhříněveské pouti apod.

 

Můžete vysvětlit, jaká je filosofie udílení grantů v Uhříněvsi

Mohu odpovědět pouze ze svého pocitu, protože z důvodu „střetu zájmů“ nejsem členem dotační komise. Jak ale pozoruji, myslím si, že již dlouhá léta si městská část váží práce neziskových organizací, protože ve velké většině v nich pracují dobrovolníci. Z tohoto důvodu každoročně pro ně vypisuje dotační programy a snaží se navyšovat finanční částku, kterou rozděluje tak, aby bylo uspokojeno co nejvíce žadatelů.

 

Pokrývá uhříněveská kulturní nabídka široké generační spektrum?

Myslím si, že ano. Jak jsem už výše uvedl je zde široké spektrum organizací, které se starají o kulturní potřeby našich občanů. Některé jsou tu především pro rodiny s dětmi (SHM Klub), některé pro všechny generace (OS Uhříněves) a některé pro seniory (Klub seniorů). Ty pořádají již své tradiční akce, které si za ta léta už našla pravidelné účastníky.

 

Nyní vás poprosím o subjektivní hledisko a sice, co vám osobně na poli kulturním v Uhříněvsi chybí, co byste vy sám prioritně podpořil, kdybyste měl neomezené množství financí? 

Kdybych měl neomezené množství peněz, tak bych se snažil rozšířit činnost Uhříněveského muzea, sehnat patřičný depozitář, zařídit ho odpovídající technikou. Zajímavá by byla i letní divadelní scéna pod širým nebem.

 

Aktuálně má MČ Uhříněves cca 11 500 obyvatel, což je velikost menšího okresního města. Do čela radnice byli v posledních volbách zvoleni starosta Vojtěch Zelenka a místostarostka Kateřina Erbsová. Jsou mladí a v těchto funkcích jsou poprvé. Na kulturní klima má zásadní vliv i vedení obce, proto několik otázek směřovalo i na ně:

 

Má MČ pro oblast kultury sponzory a nadšence - jedince, ale i firmy, které zde  podnikají?

Vojtěch Zelenka: „Sponzora“ máme v tomto ohledu jen jednoho, a to ještě píši v uvozovkách. Městská část má uzavřenou smlouvu se společností Metrans, na základě které každoročně tato společnost přispívá přes rozpočet MČ 400 000 Kč na provoz divadla U22 a jiné kulturní akce. Je nutné podotknout, že divadlo má nyní svého vlastního provozovatele, který se stará o to, aby byl rozpočet ke konci roku v černých číslech. Z peněz od Metransu tak např. MČ dokrývá ztráty za některá představení. Jde o jistou formu dotací, aby byla kultura v Uhříněvsi finančně udržitelná.

 

Můžete vysvětlit, jaká je filosofie udílení grantů v Uhříněvsi. Podle jakého principu je v oblasti kultury to či ono podporováno, případně, jaké jsou místní priority.

Katka Erbsová: Máme tři dotační programy, ve kterých bylo letos rozděleno bezmála 1,1 mil. korun mezi místní organizace, spolky i jednotlivce. Hlavním cílem je podporovat takové akce a spolky, do kterých pořádající vloží nejen peníze, ale i vlastní práci a nápady. Kultury se týkají dva dotační programy, jeden jde na podporu kulturního a  společenského života a druhý na reprezentaci městské části. Program na reprezentaci je letos úplnou novinkou, snažíme se jím podporovat talenty mezi námi. Záběr je velmi široký od účasti na mezinárodních soutěžích, až po tisk básnické sbírky.
Velmi těžké je stanovit obecná kritéria, podle kterých budou granty udělovány. Jedna organizace má 400 členů a druhá jen 5, ale udělá akci pro několik set lidí. V příštím roce chceme objem peněz do grantových programů rozšířit.

 

Po „Sametové revoluci“ bylo obecným tématem spolufinacování (např. kraj x obec). V Uhříněvsi by se mohlo jednat o divadlo, které navštěvují i přespolní. Participují  vedlejší městské části na financování divadla, muzea případně na nějakých jiných projektech a akcích? 

Vojtěch Zelenka: O nic podobného se nesnažíme a ani snažit nebudeme. Návštěvnost divadla či muzea se totiž špatně prokazuje ve vztahu k tomu, kde kdo bydlí. Kromě toho ostatní městské části pořádají své lokální kulturní akce, takže přispívat do našeho rozpočtu by se jim asi nechtělo. Podobné nároky můžeme na okolní MČ vznášet např. v oblasti školství, kde jsme schopni prokázat, kolik na každého "přespolního" žáka ročně doplácíme z našeho.

 

Daří se vám získávat dotace na kulturní projekty? Podporuje místní kulturu hl. m. Praha či stát? 

Vojtěch Zelenka: V minulosti se tu nikdo koncepčně kulturními granty nezabýval, což je potřeba změnit. V letošním roce jsme pomáhali našim spolkům žádat Magistrát hl. města Prahy o finanční podporu na akce spojené se 30 lety od Sametové revoluce nebo na hudební festival 50 let bigbítu v Uhříněvsi. Budeme žádat také ve spolupráci s místní farou o grant na opravu poničených soch.

 

Můžete našim čtenářům sdělit, jaké procento z celkového uhříněveského rozpočtu jde letos na kulturu?

Vojtěch Zelenka: V minulém roce šlo na kulturu cca 4,4 % procenta. Je nutné ale zmínit, že se jednalo o rok, kdy se konaly komunální volby a bývalé vedení k tomu tak i přistupovalo. Z těchto peněz se bohužel hradily i akce, které měly ke kvalitní kultuře velmi daleko a jednalo se spíše o „kupování voličů“. My bychom chtěli vrátit výdaje na kulturu na nějakých 2 – 2,5 %, aniž by utrpěla kvalita. Zavrhli jsme pořádání akcí přes agentury a vše si děláme vlastními silami. Od návrhu programu až po samotnou produkci.

 

Nyní vás poprosím o subjektivní hledisko a sice, co vám osobně na poli kulturním v Uhříněvsi chybí, co byste vy sám (sama) prioritně podpořil(a), kdybyste rozhodoval(a) sám(sama) a měl(a) neomezené finanční možnosti?

Vojtěch Zelenka: Plánů a vizí je celá řada. Na některých už nyní pracujeme. Jde především o přeměnu Uhříněveského muzea a výstavní síň s koncertním a co-workingovým prostorem. Součástí plánů na přeměnu je také přesunutí místní knihovny do nových prostor. Jako vhodná se nám zatím jeví uhříněveská synagoga, která má nyní naprosto nedůstojné využití. Jako součást celkové revitalizace synagogy počítáme i s přístabou ve dvoře, kde chceme vytvořit v návaznosti na Cukrovarský rybník odpočinkovou klidovou zónu pro pořádání koncertů, veřejných čtení či menších divadelních představení. Uhříněvsi dále chybí nějaké kulturní vyžití na náměstí, které je mimo hlavní špičku mrtvé. O víkendu by např. náměstí slušela veřejná tančírna s parketem. Spíše než chození za klasickou kulturou bychom chtěli rozvíjet akce, smyslem kterých bude nejen načerpat nějaké kulturní zážitky, ale také se setkat se sousedy.

Katka Erbsová: Kromě kultury v úzkém slova smyslu, bych byla ráda, aby za námi zůstala kultura i v tom širším slova smyslu. To znamená kultura v chování a k přístupu k občanům, což se nám myslím zatím daří měnit k lepšímu. Otevíráme úřad veřejnosti, zpřístupňujeme materiály nad rámec zákona, děláme veřejná projednání a další kroky směrem k aktivní občanské společnosti. Za druhé bych byla ráda, aby za námi zůstala i kultura prostředí, ve kterém žijeme. Aby se měnily velké věci jako je revitalizace Cukrovarského rybníka nebo Náměstí bratří Jandusů, ale i detaily. Aby byla jednotná vizuální identita města, aby město bylo průchozí i jinak než ulicí Přátelství, aby se prostranství otevírala a mizely zbytečné bariéry a ploty. Hezký veřejný prostor je jednou z cest jak vylákat lidi do ulic, aby se v Uhříněvsi také bavili a žili, ne jen přespávali. 
A kdybych si mohla dělat co bych chtěla bez ohledu na finance? Dala bych na náměstí piano, aby tam mohl kdokoliv hrát. A knihbudku a pítko. A v divadle bych chtěla opravdovou divadelní kavárnu, která by fungovala v režimu na půl cesty, pracovali by tam handicapovaní a byla by v provozu celý den, nejen před představením. Nejsou to přání nereálná, takže se jednou možná splní...

 

Všem moc děkuji za odpovědi

Ludmila Kučerová 

 

 

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: V listopadu zahájil příjem přihlášek do populární soutěže o nejlepší webové stránky a elektronické služby měst, obcí a regionů. Jejich uzávěrka je 31. ledna  ve 14 hodin, v případě Ceny ministryně pro místní rozvoj za nejlepší turistickou prezentaci pak 28. února 2020. 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly
Co se děje
13.12.2019

JIHOČESKÝ KRAJ: Kraj se v letošním roce nově připojil k projektu Rodinné pasy, jehož systém slev lze čerpat a využívat napříč celou Českou republikou, na Slovensku a také v Rakousku. Účast na projektu a využívání slev je pro rodiny díky podpoře Jihočeského kraje bezplatná a slevy mohou využít u smluvních partnerů v celé republice.

Celá ČR, Jihočeský kraj
Cestovní ruch, Senioři, Ostatní
Co se děje
13.12.2019

EU: Každý rok jsou jmenovány země EU, z nichž se ucházejí města o titul Evropské hlavní město kultury. Akce Evropská hlavní města kultury vyzdvihuje bohatost a rozmanitost evropských kultur a posiluje u občanů pocit příslušnosti ke společnému kulturnímu prostoru. Město s titulem Evropské hlavní město kultury těží z kulturního programu a kulturních investic, které by měly přispívat k dlouhodobému udržitelnému rozvoji. 

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Soutěže a festivaly
Co se děje
13.12.2019

LIBEREC: Slavnostní křest historicky již 3. znakoknihy vydané pod taktovkou Krajské vědecké knihovny v Liberci se uskutečnil ve středu 11. prosince v obřadní síni liberecké radnice. Knihovna tentokrát zpřístupnila neslyšícím čtenářům populární dětskou knížku „Staré pověsti české a moravské“ od autorek Aleny Ježkové a Renáty Fučíkové.

Liberecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Handicap
Co se děje
13.12.2019