Prázdniny jsou ideální doba na hledání pokladů

<p>MOKRÉ: Děti v Mokrém na Rychnovsku zahájily prázdniny hledáním pokladu. Noční hru pro děti a jejich rodiče připravila Knihovna U Mokřinky na základě pověsti, kterou „prý“ našla kronikářka obce ve starých novinách…</p> <p>Pověst o ztraceném pokladu hamižného kupce<br />
V jedné knížce – Čítance kraje opočenského – z roku 1937 jsem se dočetla, že v nedaleké obci Mokré, kousek za železnou tratí, kdysi bývaly velké a zrádné mokřiny. Vypráví se dokonce, že se tam propadl celý povoz i s koňmi. V době velkých dešťů zde nebylo příliš bezpečné chodit, neboť když člověk udělal špatný krok, propadl se do zrádné bažiny, pomoci se nedovolal a nalezl zde smrt. Již tehdy zde měly své reje bludičky. A vypráví se, že lákaly pocestné do bažin. Zvlášť, když to byl člověk zlý, neměly s ním slitování.<br />
A tak jednou, takhle na podzim, když se vracel jeden bohatý kupec z trhů v Dobrušce, si na něj také v mokřinách počíhaly. Chtěly ho trochu vystrašit, protože to byl kupec hamižný, nepřejícný a neměl rád lidi. Jen schraňoval zlaté dukáty, to bylo jeho jediné potěšení.<br />
I tentokrát dobře prodal a vezl si na voze plný hrnec zlaťáků. Pěkně je ukryl až na dno vozu, aby je měl schované před loupežníky, kterými se to na cestách tenkrát jen hemžilo.<br />
Byl asi zdaleka, jel tudy poprvé a vystrašený byl až hanba! A tak se nemůžeme divit, že když viděl první světýlko, pak druhé, třetí, která se ve tmě vznášela jako tančící hvězdičky, dostal strach. Bičem popohnal koně, ale ti se splašili a začali utíkat. V bažinaté půdě se jim běželo moc špatně a vůz se kymácel ze strany na stranu, až se celý překlopil do bublajícího bahna. Kupec volal o pomoc, snažil se vůz vyprostit, ale ten byl příliš těžký. Utíkal tedy do vesnice přivolat pomoc, ale když přiběhl s hromadou místních hospodářů, po voze ani stopy. Jen koně se jako by nic pásli na nedaleké louce.<br /> Říká se, že to bludičky vlákaly kupce do mokřin a zlato mu sebraly. Samy ho na nic nepotřebovaly, a tak je tu možná někde ukryté dodnes…</p> <p>S dětmi jsme se tedy rozhodli zlaťáky najít…</p> <p>Sraz hledačů pokladu na hřišti<br />
Děti si nejdříve opekly s maminkami, tatínky i babičkami párky, aby se na cestu posilnily. K dobré pohodě u táboráku hrál na kytaru Pavel Vávra, který sklidil velký úspěch. Při písničce se u ohýnku sedělo moc dobře. Děti si hrály, dospělí si jen tak hověli a povídali si…, ale jen než se setmělo. Pak si děti tiše sedly, poslechly si pověst o kupci, který vezl z Dobrušky hrnec plný zlaťáků. Kronikářka obce jim přinesla kus mapy, kterou prý našli, když stavěli nový obecní úřad a knihovnu…<br /> Všichni se na mapu okamžitě vrhli a zkoumali kudy jít a kde by mohl poklad být???? A tak z mapy vyčetli, že se musí vypravit směrem k nějakému křížku, pravděpodobně to bude asi hřbitov… Tak se všichni pomalu vydali k místnímu hřbitovu, ale cesta to nebyla jednoduchá a na děti čekalo spousta překvapení a úkolů.<br />
První zastávka byla u místního křížku, kde svítilo malé světýlko. Děti prozkoumaly okolí křížku a našly láhev, a v ní druhou část mapy.<br />
Cesta dál vedla kolem rybníka, kde na děti už čekal vodník Mokeráček. A zdalipak mu nesou nějaký ten tabáček? Všichni vědí, že u rybníka v Mokrém hlídá na veliké vrbě vodník, ale najednou tam byli dva! Ale vodník to byl hodný. Děti trošku vyzkoušel, jestli vědí, co žije v rybníku, jaké znají ryby a jinou vodní havěť. A děti odpovídaly a za svoje odpovědi jim vodník na cestu dal každému vodnickou mašličku, a protože byl sám zvědavý, šel za pokladem s nimi!<br />
Ale to již na ně v lipové aleji u hřbitova čekala loupežnická ježibaba Gertrůda. K dětem se ale chovala velmi přátelsky. Aby se mohly pustit dál za pokladem, musely však splnit další úkol. Baba měla v košíčku lahvičky a pytlíčky plné bylinek a koření, které děti očichávaly a poznávaly. Za odměnu dostaly kresbu pokladu a mohly jít dál. A babu vzaly s sebou.<br />
Máme tu moc hodné a starostlivé děti. Vzaly babu pěkně za ruku a pomalu ji vedly vzhůru za pokladem.<br /> Uprostřed lipové aleje se dětem zjevila krásná bílá paní Leontýnka. I ta si pro ně nachystala drobný úkol, ukazovala jim pohádkové obrázky, a děti měly za úkol poznat, z které pohádky jsou.<br />
Setkání s tajemným Imothepem bylo ze začátku hodně strašidelné, ale nakonec se děti i přes něj dostaly za písničku, kterou mu společně zazpívaly.<br />
Na konci lipové aleje, hned před velkou hřbitovní bránou, strážili poklad tři velcí černí psi. Děti musely říct alespoň jednu básničku. Psi pouštěli hrůzu, ale dva odvážlivci Jakub Hušek a Šimon Franc básničky přednesli. Za odměnu dostali poslední kus mapy.<br />
Přesto, že poklad byl již téměř na dosah ruky, nebylo jednoduché ho najít. A to pomáhali všechny pohádkové postavičky, které děti na cestě potkaly. Když baba zaťukala svojí hůlkou na dunivé místo, to bylo slávy. Ale bohužel… v hrnci, který děti nalezly, byla jen kůra a malý odkaz „Hledej slunce“.<br />
Ano, na posledním kousku mapy bylo nakreslené slunce! Teď už to bylo jednoduché. Jen se všichni museli vrátit na místo, kde původně hlídali tři černí psi. Ti už byli pryč a cesta k pokladu byla otevřená.</p> <p>Poklad byl nalezen – hrnec plný zlaťáků. Jestli to byl hrnec hamižného kupce, to nikdo neví, ale nakonec, vždyť to nebylo tak důležité… Možná, že ten jeho hrnec je stále někde ukrytý a tak se všichni mohou těšit, třeba zase za rok, na další hledání.</p> <p>Fotografie z celé akce jsou na www.obecmokre.cz/knihovna.</p>