Novou držitelkou Ceny Výboru dobré vůle „Můj život s handicapem“ na Czech Press Photo 2019 je Anna Šolcová

Energetická chudoba objektivem fotografky Anny Šolcové

Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s Annou Šolcovou, vítězkou ceny Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové na Czech Press Photo 2019.

Fotografka Anna Šolcová se zaměřuje na dokumentární, reportážní a portrétní tvorbu, ve které klade největší důraz na zachycení momentu a výtvarný přesah každého jednotlivého snímku. Specializuje se na fotoreportáž, zpravodajskou fotografii, reportážní portrét, subjektivní dokument, divadelní i svatební fotografii. Anna Šolcová má za sebou spolupráci s celou řadou organizací převážně neziskového charakteru, jako například: Nadace Via, Bezobalu, Zachraň jídlo, Člověk v tísni, Gender studies a Auto*Mat. Fotografovala také prezidentskou kampaň Pavla Fischera a spolupracuje s europoslancem Luďkem Niedermayerem. K focení ji přivedl otec.

Jak jste se dostala k focení?

Fotografování mě přitahovalo od dětství, ale nikdy jsem ho nestudovala na žádné škole. Přivedl mě k němu táta, který je profesně sice sochař a restaurátor, ale vždy se mu hodně věnoval a jako malé nás fotil starými kinofilmovými přístroji. Brával nás také do fotokomory. Mně to celé přišlo neuvěřitelně magické. Navíc mě ohromovaly ty obrovské foťáky v jeho velikých rukách a kouzelný zvuk závěrky. Když mi bylo 16, koupil mi tehdy táta v bazaru moji první kinofilmovou zrcadlovku Nikon EM, vysvětlil mi, jak funguje čas a clona, a taky mi dal jedinou radu, na kterou myslím dodnes: Abych si při focení lidí dávala pozor na to, aby portrétovanému z pozadí hlavy netrčel žádný objekt. Dále už jsem se učila sama metodou pokus – omyl.

Shodou okolností mi jeden psycholog na základě Rorschachova testu kreativity řekl, že si myslí, že bych měla dělat něco jiného než sociální práci, kterou jsem vystudovala a věnovala se jí i profesně, protože u mě rozpoznal nadprůměrnou představivost. V té době jsem zrovna koketovala s myšlenkou, že se začnu živit focením, ale pořád jsem nevěděla, odkud začít. Pak mě napadlo, že zkusím zužitkovat své dobré kontakty s lidmi v různých neziskových organizacích a propojit tak zálibu ve focení a sociální tématiku dohromady. Začala jsem tedy fotit hlavně pro nejrůznější dobročinné organizace. Letos je tomu zrovna 10 let. Focení se mi tak stalo příjemným přivýdělkem k rodičovské, na které jsem strávila posledních 8 let, a zároveň volnočasovou aktivitou.

Co pro Vás zisk ocenění na CPP 2019 znamená?

Ze své podstaty jsem nikdy nebyla soutěživá, ale letos jsem se poprvé rozhodla, že pošlu nějaké fotky právě do Czech Press Photo. Připadalo mi, že pokud by to náhodou vyšlo, mohlo by mě to posunout někam dál. Přihlásila jsem do soutěže fotografie do 4 kategorií, ale upřímně, fotky s energetickou chudobou byly pro mě nejvíc srdeční záležitostí. Nejenže dokonale naplňovaly můj zájem o focení se sociálním přesahem, ale také se mi na nich povedlo zachytit poslední dny mého dědečka, který tři měsíce nato zemřel a který pro mě byl moc důležitý. A to se tedy evidentně povedlo. Pokud se tedy ptáte, co pro mě cena znamená, je to hlavně pocit obrovského naplnění a známka toho, že ta trnitá cesta, která k ní vedla, stála za to.

Jak tyto Vaše fotografie vznikly? Co Vám při focení běželo hlavou?

Letos v lednu se mi náhodou ozvali z organizace Ashoka, že by ode mě chtěli nafotit sérii portrétů lidí trpících energetickou chudobou. Bohužel na to ale bylo dost málo času, chtěli spustit kampaň během asi dvou týdnů a navíc jsem si celé focení měla produkčně zajistit. Nakonec se to ale v rámci možností povedlo.

Organizace Ashoka podporuje sociální inovace v různých oblastech. A právě v oblasti energetické chudoby, která zatěžuje až čtvrtinu českých domácností, se chystala vypsat veřejnou soutěž na projekt, který by těmto lidem pomohl. Hlavními zranitelnými skupinami jsou totiž penzisté, kteří platí za vytápění velkých bytů, kde původně bydlela celá rodina, venkovské domácnosti, samoživitelé a nezaměstnaní, kteří žijí v domech nebo bytech s velkými energetickými ztrátami a samozřejmě lidé bez domova. Fotografie chtěla nezisková organizace využít pro mediální propagaci projektu. A já si měla takové lidi sama vyhledat a fotky pořídit. Samotné focení nakonec bylo jen třešinkou na dortu. Ne každý, koho se energetická chudoba týká, je na to samozřejmě hrdý a ochotný nechat se fotografovat pro mediální účely.

Nakonec se vše povedlo i díky mé studentské praxi s lidmi bez domova, starostce obce Zákolany, která mi domluvila focení s místními obyvateli, a mému dědečkovi, který si hned vzal kulicha, aby fotografie byly výstižnější. O to smutnější je tedy fakt, že 3 lidé ze 4 zobrazených na fotkách v oceněné sérii během jara umřeli. Byla jsem zřejmě poslední, kdo je vyfotil. Ale možná i díky tomu má celá série takovou autenticitu a zřejmě i přesah.

Jak by se dala energetická chudoba řešit?

Projekt, pro který fotografie vznikly, si klade za cíl najít a podpořit organizace, které přinášejí řešení energetické chudoby, zlepšují místní kvalitu životního prostředí a udržitelnost celého regionu. Výzva je zaměřena jak na hledání a vývoj zcela nových iniciativ, tak i na rozvoj již fungujících projektů. Výzva vznikla ve spolupráci neziskové organizace Ashoka a Nadace Schneider Electric, pod záštitou Foundation France. V tomto roce je vyhlášena pro projekty v České republice, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

V každé zemi byly vybrány tři nejlepší projekty. Každý z nich se zúčastnil pětiměsíčního Akcelerátoru, ve kterém mentoři a experti pomohli jejich autorům s rozvojem jejich strategie a zvýšením společenského dopadu. V závěrečném hodnocení porota vybere jednoho vítěze z každé země a ocení ho odměnou 3 500 eur. Slavnostní vyhlášení proběhne letos koncem listopadu v Bruselu. Více informací a detaily k jednotlivým soutěžícím projektům je možné dohledat na webových stránkách. Fotografie Anny Šolcové jsou přiloženy.

Czech Press Photo 2019
Místo konání výstavy: Staroměstské nám. 1/3, 110 00 Staré Město, Praha 1
Datum výstavy: od 23. 11. 2019 do 30. 1. 2020

Zdroj: Jana Taušová, http://www.vdv.cz